Už jste někdy zažily svatbu loutkářů? Že ne? Já vám jednu takovou svatbu přiblížím, chcete?', '
Svatba, kterou Vám budu popisovat, se konala 15. září na napajedelské radnici. Nic nenormálního, řeknete si - obyčejná svatba - koho to zajímá? To, co Vám ale popíšu dál, už není jen tak nějaká svatba. Řekněte sami: kolika svatebčanům se poštěstí být u toho, když ženich napodobuje - a to velice důvěryhodně - křik Tarzana? Nebo že Vám loutkáři zahrají na chodníku pohádku, pustí v cimbálové verzi svatební „song“ a nevěsta s ženichem zatancují na chodníku před radnicí? Moc lidem asi ne - viďte! Samotné přípravy a průběh této neslýchané události se Vám pokusím v následujících „pár“ větách popsat. Můžem? Jste připraveni? Tak tedy jdeme na to!\r\n\r\n
Všechny naše svatební přípravy začaly na zahrádce jedné z loutkářských rodin. Přichystat lano, navázat na něj barevné pásky z krepáku (později pochopíte jeho význam), naposledy přezkoušet pohádku připravenou pro svatebčany, zkontrolovat hudební aparaturu, nažhavit fotoaparáty a dělat řádnou dokumentaci příprav i samotného „cirkusu“ před radnicí, pomalovat tváře srdíčky, nechat si napsat na čelo svou funkci (kameraman, rejža, výběrčí atd.). Když bylo všechno přichystáno, připraveno mohlo se vyrazit.\r\n
Celý průvod(cca 35 lidí) se seřadil před radnici a čekal, až bude moct předvést své pracně secvičené představení. Celou půlhodinu, co jsme čekali až svatebčané vyjdou z radnice, byly poslední přípravy v plném proudu. A konečně se dostávám k již zmiňovaném lanu - jeho úkolem totiž bylo zadržet svatebčany, než vydají nějaké ty "prašulky" do našeho "sombréra", které jsme poctivě sháněli po všech čertech.\r\nPo necelé půlhodině se celý zástup lidí ve svátečním oblečení vyvalil ven a paráda mohla začít. Náš zvukař zapnul mikrofony a mohlo se to rozjet. Loutkáři zahráli speciálně připravenou pohádku pro nevěstu a ženicha, ženich zařval jako Tarzan, zahrála cimbálovka (samozřejmě v podobě loutek) a naši novomanželé si střihli sólo na chodníku uprostřed všeho dění, a aby toho nebylo všeho dost, tak se náš novomanželský páreček povozil na dvojkole. A protože se svatba neobejde bez dárečků, přišla řada i na předávání loutkářských dárků. A závěr ještě foto-blik-cvak- a jelo se domů.\r\n\r\n
Doufám, že Vás to tolik nenudilo a přeju Vám taky jednou takový zážitek - můžu Vám všem říct, že i sama nevěsta se přiznala (se slzami v očích), že nikdy nic podobného nezažila a nikdy asi už nezažije.\r\n\r\nBarbora Zapletalová', 1, 0, 1, 0, 0, 0, NULL, 761, '2007-10-18 01:31:53'),
(4, 4, NULL, 'Výchova dívek v Čechách', '„To nejpodivnější, co nás na počátku každého vyprávění nejvíce zaráží, je dokonalá prázdnota, rozprostírající se před námi. Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce. Můžeme začít kdekoli…“', 'Výchova dívek v Čechách\r\naneb Škola základ života?\r\nMichal Viewegh – pedagog\r\n\r\n„To nejpodivnější, co nás na počátku každého vyprávění nejvíce zaráží, je dokonalá prázdnota, rozprostírající se před námi. Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce. Můžeme začít kdekoli…“ - právě tímto citátem Věry Linhartové začíná Michal Viewegh svou autobiografickou knihu Výchova dívek v Čechách.\r\n\r\nRomán vyšel poprvé v roce 1994 a od té doby byl přeložen do několika světových jazyků. Autor použil pro příběh jedno ze svých důležitých životních období v letech 1992-1993, kdy působil jako učitel českého jazyka na Základní škole Vladislava Vančury ve Zbraslavi. Přesto, že Viewegh popisuje své pedagogické působení jako jedno z nejhorších povolání vůbec, děj knihy je ironicky vtipný až do samého konce.\r\n\r\nHlavními hrdiny jsou sám autor a psychicky nevyrovnaná Beáta Králová. Michal Viewegh, jako oblíbený učitel a začínající spisovatel je pozván ke známému pražskému mafiánovi Denisi Královi, aby dával jeho dvacetileté dceři Beátě kurzy tvůrčího psaní. Beátu charakterizuje naprostá ignorace všeho kolem a neschopnost se vyrovnat s rozchodem s přítelem. Až po cestě do Španělska se Beáta změní a dostane chuť do života. Výsledkem intenzivního jazykového kurzu je milostný románek mezi oběma hlavními hrdiny.\r\n\r\nAby si byli blíž, začne Beáta učit angličtinu na stejné základní škole. Vztah končí po intervenci manželky. Beáta poté prochází různými obdobími, kdy se z ní od paní učitelky v kostýmku, přes vyznavačku americké supermarketové kultury, stane vášnivá ekoložka a jehovistka. Příběh končí sebevraždou Beáty Králové, která se nedokázala vyrovnat se svým životem. Vieweghova karikatura učitelského prostředí a samotných pedagogů dokresluje přiběh, který má depresivní, ale svým způsobem vyzývající konec.\r\n\r\nAlena Adamíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 744, '2007-10-20 19:57:42'),
(5, 6, NULL, 'Tyran nebo mučedník?', '
Platí oboje. Ernesto Guevara vyrůstal v poměrně bohaté rodině. Byl vyučován doma a jeho matka byla prosocialisticky orientovaná. Vlastnili obsáhlou knihovnu, mimo jiné se spisy Marxe, Engelse či Freuda, které si prý mladý Ernesto oblíbil. „Che“ se politice začal věnovat až po střední škole...', '
Platí oboje. Ernesto Guevara vyrůstal v poměrně bohaté rodině. Byl vyučován doma a jeho matka byla prosocialisticky orientovaná. Vlastnili obsáhlou knihovnu, mimo jiné se spisy Marxe, Engelse či Freuda, které si prý mladý Ernesto oblíbil. „Che“ se politice začal věnovat až po střední škole...\r\n\r\nErnesto Rafael Guevara de la Serna přišel na svět 14. července 1928 v Argentině. Stalo se tak v rodině majitelů plantáží yerby maté. Mimochodem, tento nápoj se i pro Ernesta stal, jako pro většinu Argentinců, oblíbeným. Protože už od dětství trpěl těžkými záchvaty astmatu, absolvoval základní vzdělání doma. Vyučovala jej jeho matka. \r\nNa střední školu nastoupil v průběhu druhé světové války. Škola v Córdobě ho údajně nijak nezaujala, ale i tak vynikal v tělocviku a zajímal se i nadále o literaturu. Zde se začal setkávat s vrstevníky a uprchlíky ze španělské války. Přestože mezi tehdejšími studenty vřelo revoluční nadšení z nespokojenosti s diktátorem Juanem Perónem, „Che“ se žádných politických aktivit neúčastnil příliš dlouho.\r\nPo ukončení střední školy se rozhodl studovat lékařství. Nejprve se zaměřením na astma, ale později na malomocenství. Na konci padesátých let se vydal na svou první cestu po Argentině. Jednalo se o samaritánskou pouť po Amazonii, kde, poprvé sám, léčil malomocné. Tehdy poznává opravdovou bídu své země. Při druhé cestě, tentokrát už i se svým kolegou Albertem Granadou, projedou i Chile a také Peru. Po celou cestu se setkává s utlačovanými potomky Inků. Pokračovali dále do Kolumbie, přes Venezuelu až do Miami. (Svá putování si zapisoval a v roce 2006 je zfilmoval Walter Salles pod názvem „Motocyklové deníky“.)\r\nPo návratu z těchto cest absolvoval poslední lékařské zkoušky. Vydal se ovšem do Guatemaly a zde sepsal články o indiánské historii. Navíc se konečně tváří v tvář setkal s politikou. Zažil zde puč CIA proti demokraticky zvolenému prezidentovi, a zanevřel tak na Spojené státy. \r\nSpojence proti nim našel v Sovětském svazu. Odjel do Mexika a absolvoval tam partyzánský výcvik. Stal se zarytým komunistou a další zaryté komunisty udělal ze všech svých spolupartyzánů. I z Fidela Castra. Tehdy také Guevara získal nesmrtelnou přezdívku „Che“. Šlo o jeho oblíbené slovo, které říkal téměř v každé větě. V překladu znamená zvolání :„hej“.\r\nKdyž roku 1959 dobyl Fidel Havanu, byl „Che“ pověřen vedením internačního tábora pro příznivce svrženého diktátora Batisty. Zřídil také první popravčí čety a pracovní tábory, kde dodnes trpí disidenti a homosexuálové. Pod mávnutím jeho ruky zemřelo na sedm set tisíc lidí. Historici se dodnes neshodují, zda Guevara popravy nenáviděl, nebo zda je miloval. Krev mu ale na rukou ulpěla. \r\nV šedesátých letech opustil Ernesto Kubu zklamán Fidelovou politikou. Krátce působil jako revolucionář v Kongu, ale v roce 1966 přesídlil do Bolívie. Necelý rok se snažil rozdmýchat revoluci, ale to se mu nepovedlo. Naopak, zdejší lidé ho zradili a udali jeho pozici bolivijské armádě. „Che“ byl zraněn, zajat a v tomto stavu ho následující den, tedy 9. října 1967, zastřelil poručík bolivijské armády. \r\n\r\nBolivijští muži i ženy uctívají podnes Ernesta téměř stejně jako Ježíše Krista. Vzdávají mu hold. Někteří až tvrdí, že se jim zjevuje ve snech. Skutečnost, že uvrhl Kubu do komunistické éry, která trvá dodnes, si nikdo tak úplně nepřipouští. Vždyť má jisté stejné znaky jako Boží syn: jeho podobiznu najdete v mnoha latinských domácnostech hned vedle krucifixu. I jinde. Zemřel mladý, uvězněný a uhnaný přesilou – prototyp mučedníka. Navíc, podle některých kontroverzních názorů, kdyby nebylo Jidáše, nebylo by ani Ježíše. U Ernesta „Che“ Guevary je tomu stejně. Kde by dnes byla Kuba?\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 810, '2007-10-20 20:21:46'),
(6, 4, NULL, 'When you´re gone by Avril Lavigne', '
Protože si myslím, že muzika nám dodává radost do života, a o to víc když známe text a můžeme si zazpívat spolu s písní, přináším Vám pro některé známý text písně When you´re gone od slavné punk-rockové zpěvačky Avril Lavigne.', '
Protože si myslím, že muzika nám dodává radost do života, a o to víc když známe text a můžeme si zazpívat spolu s písní, přináším Vám pro některé známý text písně When you´re gone od slavné punk-rockové zpěvačky Avril Lavigne.
\r\nPísnička byla vydána na albu The best damm things spolu s dalšími známějšími songy, např. Innocence, Keep holding on (titulková písnička z filmu Eragon).\r\nAle už to nebudu dál natahovat. Tady máte text:
\r\n\r\n
Česko, resp. Prahu dělí od unikátu, futuristické stavby Jana Kaplického, jen pár krůčků. Kdo těchto pár krůčků musí udělat a zda je vůbec s to je udělat, se pokusím nastínit v následujícím článku. Podívejme se tedy chobotnici na chapadla a její životní podmínky.', '
Česko, resp. Prahu dělí od unikátu, futuristické stavby Jana Kaplického, jen pár krůčků. Kdo těchto pár krůčků musí udělat a zda je vůbec s to je udělat, se pokusím nastínit v následujícím článku. Podívejme se tedy chobotnici na chapadla a její životní podmínky.\r\nPřed ohlášením vítězství Kaplického návrhu neměla valná část lidí ani potuchy o tom, že Národní knihovna potřebuje nové sídlo. Vítězný návrh Kaplického je (byl) v rozporu se zadáním soutěže. Umístil totiž sklady knih do podzemí, čímž se mu snížila hmota části budovy nad zemí. Jeden z neúspěšných ateliérů – HŠH –následně vedl správní řízení, které však antimonopolní úřad zrušil s odůvodněním, že jemu nepřísluší tuto architektonickou soutěž hodnotit. \r\nSamotný návrh zprvu primátor Bém velmi vyzdvihoval například slovy: ,,Věřím, že Národní knihovna bude sebevědomě, ale i citlivě dokreslovat pražské panoráma a stane se obdivovaným skvostem české architektury.“ či ,,Výstavby nové budovy Národní knihovny si jako projektu nesmírně vážíme.“ Navíc se nechal slyšet, že stavba knihovny není problémem politickým, nýbrž památkářským a odborným. Tato slova však asi konstatoval v euforii z chystané cesty do Himalájí. Každá minuta v Himalájích jej stála několik miliónů mozkových buněk a podle toho to také vypadá. Nyní (po sedmi měsících) se ke svým slovům nijak nehlásí a v podstatě popírá, že je kdy vyslovil. Navíc občanům lže, když tvrdí, že na stavbu nejsou peníze, i když je vláda schválila. Dalším diskutovaným problémem je poloha knihovny. Namísto, aby knihovna stála ve středu města jako v jiných metropolích, má ta naše stát někde na okraji? Chobotnice nerespektuje sice územní plán, ale myslím, že je spíše na odbornících, aby posoudili, jak velkým problémem je, aby knihovna stála půl kilometru od Pražského hradu na hranici památkové rezervace. Knihovnu přeci nelze přesadit jako nějakou rostlinu z květináče do zahrádky. V případě přesunu, ať už na Pankrác, do Stodůlek, Letňan či na Strahov, by se musela vyhlásit nová (drahá) soutěž. \r\nVáclav Klaus hodnotil projekt mnohem ostřeji. Varoval, že bude „vlastním tělem bránit, aby Národní knihovna v této podobě na Letné nestála“. Později se svá slova snažil zlehčovat a prohlašovat je za pouhý žert.\r\nNárodní knihovna však nemá plnit pouze funkci určitého skladiště. Do knihovny chodí studenti a obyčejní lidé i za zábavou. Na internet, na kávu či na rande. Zastavit se v knihovně v případě, kdy má člověk třeba hodinu času, není nic neobvyklého. V případě, že si toto politici neuvědomují, mohou se peníze investovat do digitalizace knih, parlament pak dostane za úkol vyřešit autorská práva a můžeme mít Národní knihovnu ve svých počítačích všichni doma.\r\nNikol Marcoňová', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 2269, '2007-11-02 14:56:00'),
(10, 2, NULL, 'Nezapomenutelné chvíle z Prahy', 'Budíček o půl páté. Rychlá snídaně. Oblékání a balení posledních nezbytných věcí na cestu. Na trolejbus pochopitelně dobíhám, a ani nemám lístek na svou obrovskou tašku. Všichni už jsou na nádraží a předhánějí se, kdo spal méně hodin a kdo má jaké zásoby na cestu. S Ivou ještě ve stánku kupujeme Bravo Girl – zaručený zdroj zábavy. Na třetí kolej přijíždí náš vlak a veze nás vstříc čtyřem úžasným dnům v našem hlavním městě...\r\n', 'Budíček o půl páté. Rychlá snídaně. Oblékání a balení posledních nezbytných věcí na cestu. Na trolejbus pochopitelně dobíhám, a ani nemám lístek na svou obrovskou tašku. Všichni už jsou na nádraží a předhánějí se, kdo spal méně hodin a kdo má jaké zásoby na cestu. S Ivou ještě ve stánku kupujeme Bravo Girl – zaručený zdroj zábavy. Na třetí kolej přijíždí náš vlak a veze nás vstříc čtyřem úžasným dnům v našem hlavním městě...\r\n\r\nS malým zpožděním přijíždíme na Hlavní nádraží asi ve dvě hodiny odpoledne. Odtud pěšky na hostel a dovídáme se první informace o Praze, typu: „V Praze se krade jako všude jinde. Jenže Praha je větší, proto se může zdát, že se tady krade víc.“ S těmito slovy odcházíme do Židovského Města. Co mi utkvělo asi až nadosmrti v hlavě jsou dvě věci: obřízka a Starý židovský hřbitov. Počasí je skvělé, ba přímo letní. Je sychravo, fouká vítr a v nepravidelných intervalech prší.\r\n\r\nPro zlepšení nálady se pár z nás rozhodlo, po skončení společného programu, zajet do nákupního a zábavního centra na Flóře. Zde si kupujeme lístky do multikina Imax. Z této týdenní nabídky filmů se shodujeme, že zhlédneme film „Okamžik zlomu“. Já si dávám na posilněnou ještě dvě velké kávy a opona se rozjíždí...\r\n\r\nProbudil jsem se v polovině filmu. Viděl jsem začátek, kdy Ted Crawford (Anthony Hopkins) zastřelí svou manželku za to, že ho podváděla s mladším. A konec, kde mladý právník, Willy Beachum (Ryan Gosling ), onen případ vyhraje. Vřele tento film všem doporučuji!\r\n\r\nJe středa a snídaně po osmé hodině ranní. Poté se všichni shromáždíme a vyrážíme, kam jinam než na hřbitov. Abych byl přesný a nefabuloval, Slavín byl zahrnutý ve středečním programu jako podbod návštěvy Vyšehradu. A na Vyšehradu je vždycky větrno. Ale nepršelo – což doteď nechápu. Tím končí dopolední program a nastává volno. Až na skutečnost, že večer nás čeká divadlo.\r\n\r\nVšichni si oblékáme to nejlepší oblečení, jaké si vezeme. Tenisky a džíny jsou základ. Pár jedinců má košile. Děvčata jsou oblečena vhodněji. Každopádně Divadlo ABC není zrovna nejprestižnější. Navíc mám pocit, že se jedná o diváckou zkoušku, za kterou jsme nuceni zaplatit. Komedie s názvem „Úžasná svatba“ se koná (aspoň mi to tak připadá) v kryptě divadla o velikosti zlínského Divadélka v klubu. Účastní se jí režisér, zvukař a osvětlovač v jedné osobě, skriptka a náhradníci nebo rodinní známí. Možná opravdoví diváci... Po závěrečném aplausu se opět na chvíli rozprchneme a to je konec druhého dne.\r\n\r\nVe čtvrtek všichni očekáváme procházku po olšanském hřbitově, ale jelikož (to není v plánu) prší, absolvujeme jen prohlídku Staroměstské radnice a projížďku po Vltavě. Není tedy třeba se tímto dnem více zaobírat. Snad jen zmínit skutečnost, že mě, pana Dvorského a ještě jednoho spolužáka okradli. To je tak, když si nezamknete pokoj (poněvadž jsem neměl klíče) nebo, jako v případě pana profesora, že jdete na záchod.\r\n\r\nPři zjištění této informace nastává na hostelu menší panika. Prohledávají se pokoje, sklep. Několik kluků si hraje na Grisoma z Kriminálky a rekonstruují útěk onoho mladého muže, který nebyl žádný zloděj „béčkař“. Ovšem teorie, že přelezl šestimetrovou stěnu jako zkušený horolezec, je ihned zavrhnuta. Asi proto, že jak nepozorovaně velkými vstupními vraty přišel, tak jimi s největší pravděpodobností i odešel. Když ani po vytvoření rojnice a prohledávání popelnic nenacházíme žádnou stopu, shromáždíme se a dostáváme pokyny k našemu poslednímu dni zde.\r\n\r\nPři slovech: „Ráno v 8:20 si všichni dáte své batohy sem do tohoto pokoje...“, jsem nucen reagovat: „Kdo má ještě batoh, tak si ho sem ráno dá...“ Jelikož mně byl ukraden právě batoh.\r\n\r\nPoslední noc je dlouhá a jak tomu bývá, moc se při ní nenaspí. Podle toho to taky při prohlídce Národního divadla vypadá. Nejsmutnější je, že na tuto památku a jednu z ikon Prahy jsem se celou dobu těšil. A nejhorší na tom je, že se při ní neustále chodí. Jakmile nastává chvíle, kdy se dá sednout si (i na zem), kdo může, tak také činí. Žal z odcizení mého batohu se nejvíce ukazuje po vstupu do nějakého sálu se spoustou zrcadel. Zaujímám pozici přímo naproti pánovi, který nás tímto národním skvostem provází. A usínám. Usínám tak hluboce, že si až slintám na rameno. Zrcadla splnila svůj účel – kdo neusnul jako já, tak se mi směje...\r\n\r\nRychlým, rázným krokem jsme vedeni přes Petřín k Hradu, abychom stihli střídání stráží. I zde usínám. Nastává naše poslední volno. Čas pro nákupy pro rodinu, sebe sama. V případě Ivy a mě, o koupi růžového kompletu (triko a kraťásky) pro profesora Dřímala. S hrdostí mu naše dary předáváme uprostřed Václavského náměstí. Se slovy díků (a smíchu) je přijímá a s vážností v hlase dodává: „Konečně mám v čem chodit do posilovny!“\r\n\r\nOdjezd probíhá bez sebemenších problémů. Vyjma jedné studentky z vedlejší třídy, která je okradena. Ovšem zjišťuje to až ve vlaku. Já spím. Vše se dovídám až ve škole.\r\n\r\nAčkoli se zdá, že částka, již jsme zaplatili, byla relativně nízká, z Prahy se většina z nás vrací bohatší o tolik informací a kulturně-společenských zážitků, že to zcela zastiňuje nás pár poškozených, kterým se tato exkurze setsakramentsky prodražila.\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 2119, '2007-11-12 00:00:00'),
(11, 4, NULL, 'Kryštof - The best of akustik tour - Městské divadlo Zlín 5. 11. 2007', 'Česká hudební skupina Kryštof přišla s nápadem uspořádat neobvyklé akustické turné po českých divadlech. Pro frontmana kapely Richarda Krajča, který je zároveň hercem Národního divadla, to byla výzva spojit obě jeho "povolání".\r\n', 'Česká hudební skupina Kryštof přišla s nápadem uspořádat neobvyklé akustické turné po českých divadlech. Pro frontmana kapely Richarda Krajča, který je zároveň hercem Národního divadla, to byla výzva spojit obě jeho "povolání".\r\n\r\nPopravdě i já jsem byla zvědavá, jak tohle turné dopadne, protože už jsem kapelu Kryštof slyšela zpívat naživo několikrát a vždycky byli velmi energičtí a zábavní. Přenést jejich hudbu do akustické formy musela být docela fuška.\r\nJako předkapela se předvedli pražští Niceland. Nikdy jsem jejich hudbu neslyšela, proto jsem nevěděla, co bych od nich měla čekat. Ovšem předčili moje očekávání, ať bylo jakkoliv velké. Jejich hudba byla velmi zábavná a rytmická. Bylo to velmi příjemné rozehřátí diváků na hlavní hvězdy večera.\r\n\r\nPo dvaceti odehraných minutách skupiny Niceland se na jevišti objevil Richard Krajčo a spol. Jejich přivítání od všech diváků bylo bouřlivé a bylo vidět, že všichni se na ně ohromně těší a jsou zvědaví, jak bude koncert probíhat, protože byl propagován také jako "taková jiná talkshow", což byly i první slova Krajča když odzpíval první píseň "První veselá".\r\n\r\nCelou dobu byli všichni muzikanti uvolnění a hlavně zábavní. Koncert byl prokládán Krajčovými historkami z divadla, nebo třeba i hodně povedenou historkou, jak přišel ke kytaristovi Evženu Hoffmanovi, ale i různými spontánními dodatky, kterými všechny nadšené diváky velmi bavil. Ti měli také možnost ptát se členy kapely na vše, co je zajímá, občas to byly i docela peprné dotazy. Ale Krajčo se nikdy nenechal vyvést z míry a zůstával neustále nad věcí a bylo vidět, že ho koncert baví. Zahráli průřez celé jejich tvorby, jak název The best of tour už předznamenává, ale také jejich dvě nové skladby z aktuálního alba Poločas.\r\n\r\nCelé dvě hodiny, kdy kapela Kryštof hrála, jsem seděla v sedadle doslova zaražená, akustické úpravy skladeb byly hodně kvalitní a zpěv Richarda Krajča naprosto profesionální, bylo vidět, že zpěvem se opravdu baví a své texty ohromně prožívá. V jeho hlase nebylo znát nejmenší zaváhání a při poslední písni „Jízda v protisměru“ naskočila husí kůže snad všem lidem v sále. Když ji odzpíval sám jen za doprovodu své kytary, závěr skladby byl nepopsatelně úžasný.\r\nTakže shrnutí závěrem – tenhle koncert byl neskutečně povedený a myslím, že celé turné byl originální a hodně dobrý nápad. Kdybych tu měla možnost dávat hvězdičky za úspěšnost, tak to bude bezesporu plný počet.\r\n\r\nVendula Horníková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 696, '2007-11-13 00:00:00'),
(12, 6, NULL, 'Nicolas Winton, skromný hrdina', '
Nicolas Winton je britský občan židovského původu, který nedávno oslavil 95. narozeniny. Před 68 lety zachránil 669 českých dětí před jistou smrtí. Psal se rok 1939 a druhá světová válka měla vypuknout každou chvíli.\r\n', '
Nicolas Winton je britský občan židovského původu, který nedávno oslavil 95. narozeniny. Před 68 lety zachránil 669 českých dětí před jistou smrtí. Psal se rok 1939 a druhá světová válka měla vypuknout každou chvíli.\r\n\r\nPoprvé přijel Nicolas Winton do tehdejšího Československa roku 1938. Bylo mu 27 let a pracoval v Anglii jako úředník londýnské burzy. Situaci v Německu měl dokonale zmapovanou a věděl, co bude okupace Československa znamenat pro Židy. Rozhodl se tedy jednat a začal pomáhat Britskému výboru pro uprchlíky. Plán zněl jasně. Dostat co nejvíce dětí do adoptivních rodin. První transport směřoval do Švédska, kam odletělo asi dvacet dětí. Další děti už byly posílány do Anglie vlaky, přímo přes Německo. Němci tehdy ještě vlaky projet nechali. Nicolas říká, že nejspíš byli rádi, že se dětí zbavili. Strach měl ale tenkrát každý.\r\n\r\n
Hrozné chvíle prožívali rodiče, kteří se museli se svými dětmi rozloučit. Na peróně Wilsonova nádraží v Praze opouštěli své děti napořád. Jak těžké musí být posadit své dítě do vlaku s vědomím, že se s ním již nikdy nesetkáte, si nikdo z nás asi nedokáže představit. Matky často váhaly a vytáhly několikrát své dítě oknem z vlaku. Nakonec ho ale vypustily do světa a zachránily mu tak život. \r\n\r\nZorganizovat všechny transporty však bylo velmi náročné. Nicolas Winton musel sehnat adoptivní rodiny, které by se staraly o děti v průběhu války. Také samotný převoz byl drahý a bylo zapotřebí sehnat sponzory. Vždy se naštěstí našli lidé, kteří byli ochotni poskytnout peníze. Ani to ale mnohdy nestačilo. Nicolas spolupracoval s cestovní kanceláří Čedok, která ovšem situaci nezřídka zkomplikovala. „Často přišli s tím, že to bude stát dvakrát tolik, než nám původně řekli, a my měli jen pár minut na to sehnat další peníze,“ říká Winton. Přesto se mu podařilo úspěšně převézt 669 dětí a tím jim zachránit život. Ani tenhle příběh ale nemá dokonalý „happyend“. Poslední a taky největší transport nevyšel. Mělo být zachráněno dalších 200 dětí, ale bylo 1. září a 2. světová právě vypukla. Děti byly odvezeny do koncentračních táborů. Pravděpodobně nepřežilo žádné.\r\n\r\n
O téměř neuvěřitelném příběhu Nicolase Wintona se svět dozvěděl až v roce 1988. Jeho žena totiž na půdě našla seznamy dětí, dopisy rodičů a různé dokumenty a Nicolase přiměla, aby se svým příběhem vyšel na povrch. Ještě téhož roku uspořádala stanice BBC pro Nicolase setkání se svými zachráněnými, v té době již dospělými dětmi. Dodnes se společně vídají. Naposledy se viděli letos v Praze, k příležitosti oslavy Nicolasových narozenin.\r\n\r\nI přes to, jak obrovský čin pan Nicolas Winton vykonal, chová se, jakoby se nic nestalo. Rozhodně si ale zaslouží obdiv nás všech. \r\n\r\nPetra Kušková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1614, '2007-11-16 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(13, 11, NULL, 'Kdo je Kdo - představení redakce', '
V tomto článku se můžete dočíst něco o nás redaktorech Vašich školních novin :)', '\r\n  | \r\n \r\n Pavlína Sedlářová \r\n \r\nCo jsem zač? Říkají o mně, že jsem ten typ „ďábel s andělskou tváří“. Mám ráda tvůrčí práci a hlavně musím být pořád někde „v akci“. Nečinnost přispívá ke zblbnutí! Takže buďte akční;) \r\n\r\nProč jsem se rozhodla psát? \r\nŠkolní noviny jsou skvělým odrazovým můstkem pro budoucí novináře. Navíc, každá zkušenost - dobrá zkušenost. A prostě mě to baví. \r\n\r\nCo bych chtěla vzkázat čtenářům Renomé? \r\nZas a znovu - buďte akční! Nebo aspoň čtěte...;) \r\n | \r\n
\r\n  | \r\n \r\n Hanka Kozáková \r\n \r\nCo jsem zač? \r\nJsem snílek s hlavou plnou neuskutečněných nápadů.\r\nMám ráda spoustu věcí. Hlavně dobrou náladu!\r\nNesnáším pesimismus, jsem věčným optimistou,\r\nvšak pravda je, že ne vždy realistou.\r\nRáda dělám to, co mě baví.\r\nA věřím,\r\nže úsměv špatnou náladu spraví.\r\n \r\n\r\nProč jsem se rozhodla psát? \r\nProtože mě to baví. \r\n\r\nCo bych chtěla vzkázat čtenářům Renomé? \r\nČtěte, čtěte, čtěte nás. \r\nRáno, večer, zas a zas.\r\n \r\n | \r\n
\r\n  | \r\n \r\n Šárka Mikulčíková \r\n \r\nCo jsem zač? \r\nJiž od narození se jmenuji Šárka a jsem studentkou 1. A. Když zrovna nejsem ve škole, snažím se sportovat. Tenis, plavání, atletika, v létě in-line a v zimě prkno nebo lyže. Napsala bych, že jsem „normální“, ale vzbuzuje to ve mně dojem obyčejna, tuctova, a já se vždy snažila o opak. Baví mě jazyky a historie. Ráda poznávám nové lidi, cizí země a jejich kultury. Momentálně je mým cílem úspěšně dokončit střední školu. \r\n\r\n\r\nProč jsem se rozhodla psát? \r\nPřestože mluvení mi nikdy nedělalo problém (někdy spíš naopak), chtěla jsem své pocity a nálady vyjádřit jinak. Každá pochvala mé práce mi dodávala sebevědomí a zvyšovala chuť psát. V budoucnu plánuji jít na žurnalistiku. \r\nZatím jsem ráda, že se můžu realizovat v Renomé… :)\r\n \r\n\r\nCo bych chtěla vzkázat čtenářům Renomé? \r\nSamozřejmě aby Vás bylo pořád víc! \r\n\r\n | \r\n
\r\n  | \r\n \r\n Martin Kašpárek \r\n \r\nCo jsem zač? \r\nJsem student 1. ročníku našeho gymnázia, člověk s citem pro přírodu, smyslem pro humor, se zájmem o hudbu a sport.\r\nNarodil jsem se a vyrůstal v Oslo, hlavním městě Norského království. Své dětství jsem prožil na drsném, avšak krásném severu Evropy. Norsko je mým druhým domovem, ke kterému mám silné citové vazby. Doufám, že se do své rodné země někdy v budoucnu vrátím natrvalo. \r\nVe Zlíně bydlím od roku 2002, kdy se moji rodiče rozhodli navrátit ke svým valašským kořenům. \r\n \r\n\r\nProč jsem se rozhodl psát? \r\nJednoduchá odpověď. Baví mě to! Jsem šťastný, když se mohu o své myšlenky a názory podělit s ostatními lidmi. Zajímají mě média a komunikace a chtěl bych se už dopředu tímto způsobem profilovat. \r\n\r\nCo bych chtěl vzkázat čtenářům Renomé? \r\nDoufám, že vám naše Renomé bude přinášet inspiraci, radost a pohodu :-D \r\n | \r\n
\r\n  | \r\n \r\n Darina Kameníková \r\n \r\nCo jsem zač? \r\nJmenuji se Darina Kameníková a navštěvuji druhý ročník. ? Jsem cílevědomý, dobrosrdečný a mírumilovný člověk se spoustou plánů do života. Mezi mé největší koníčky patří sport, cizí jazyky a samozřejmě psaní. Jsem velmi aktivní, plná optimismu a nikdy se nenudím! :D \r\n \r\n\r\nProč jsem se rozhodla psát? \r\nJe to báječný odrazový můstek pro mé vysněné povolání novináře. Taky jsem ráda, že konečně můžu otevřít ten plný šuplík popsaných papírů a zveřejnit své názory, příběhy, nápady, a pocity. \r\n\r\nCo bych chtěla vzkázat čtenářům Renomé? \r\nDoufám, že se Vám články budou líbit a že se navštěvovanost stránek ještě zvýší. Taky by bylo fajn, kdybyste psali své názory a přání o čem psát. :D Děláme to přece pro Vás! :D \r\n | \r\n
\r\n  | \r\n \r\n Zuzana Navrátilová \r\n \r\nCo jsem zač? \r\nJsem Zuzka. Nikdy jsem nebyla poctěna nějakou úžasnou přezdívkou, zato většinou, když mě chce někdo popsat, použije slova „ta vlasatá“ a „ta metalistka“. Ve skutečnosti je to však o dost složitější. Baví mě cizí jazyky, mýty a pověsti, kultury jiných zemí, tanec, knihy, seriály, filmy a spousta dalších věcí. Nějakou ucelenou představu o své budoucnosti zatím nemám.\r\n \r\n\r\nProč jsem se rozhodla psát? \r\nUž od dětství je jedním z mých tisíců snů napsat knihu, případně být novinářka. Takže asi proto:) \r\n\r\nCo bych chtěla vzkázat čtenářům Renomé? \r\nLidé, čtěte! \r\n | \r\n
Všude můžeme slyšet, že ČSSD zadlužila český stát na generace dopředu. Těžko zhodnotit opodstatněnost tohoto tvrzení. Objektivně však můžeme posoudit zadluženost českých domácností. ', 'Všude můžeme slyšet, že ČSSD zadlužila český stát na generace dopředu. Těžko zhodnotit opodstatněnost tohoto tvrzení. Objektivně však můžeme posoudit zadluženost českých domácností. \r\n\r\nRodiny často zaujmou reklamní spoty v televizi, které jsou do posledního detailu propracované. Autoři reklam dobře vědí, že zhruba 50 % české populace nechce vyčnívat a snaží se jít s davem. Samotné reklamy nejsou nijak nákladné, v jednoduchosti je přeci síla. Zmíním-li konkrétní příklad: Česká spořitelna Vám nabízí certifikát v hodnotě 300 000,- Kč za necelých 5 500,- Kč měsíčně. Kdo by odolal?! Málo kdy se však člověk dopídí informace o RPSN (roční procentní sazba nákladů), které v tomto případě činí celých 13,22 %. Většinou je v reklamě uvedena šedým písmem na bílém podkladu, což nám stíží její rozluštění. Tato hodnota nám napoví o skutečné výhodnosti půjčky, na kterou hodláme přistoupit. \r\n\r\nVe smlouvách o půjčku jsou další body, na které je třeba si dávat velký pozor. Jedním takovým je zajištění. Půjčka může být jištěna i právem převodu nějaké Vaší věci, čímž Vás může věřitel připravit o majetek. Důležité jsou také sankce v případě neschopnosti splácet.\r\nVelmi důležité je také to, kdo se stal Vaším věřitelem. Je-li to solidní bankovní instituce, splátková společnost či jiná instituce poskytující různé typy půjček. \r\n\r\nV případech, kdy dlužník neplatí, dojde na vymáhání pohledávky. Zprvu Vás většinou kontaktují telefonicky. V případě pasivity Vám přijde první upomínka, která se ještě stále nese v přátelském duchu. Společnost se spíše táže, zda nedošlo k nějakému pochybení. Tato bývá ještě stále bez pokuty či úroku z prodlení. Pokud však klient nereaguje ani na tuto upomínku, jde do tuhého. Druhá upomínka již obsahuje zmínku o možnosti soudního vymáhání. Povětšinou se od doručení druhé upomínky načítá úrok z prodlení, který je u společností různý. Pokud klient nereaguje, předávají společnosti pohledávky právním zástupcům, nebo vymahačským společnostem. Ty informují klienta o převzetí jejich pohledávek a opět jej vyzývají ke splácení. Současně již však upozorňují na náklady spojené se soudním vyrovnáním.\r\n\r\nDojde-li na exekutora, podle občanského soudního řádu nesmí tento zabavit pouze věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojení hmotných potřeb svých a své rodiny. Nesmí mu být také zabaven majetek, nutný k výkonu jeho podnikatelské činnosti (např. taxikáři auto). Většinou jsou dlužníkovi ponechány zejména oděvy a obvyklé vybavení domácnosti a snubní prsten. (POZOR: Za běžné vybavení domácnosti se však již nepovažuje mikrovlná trouba, myčka nádobí, televize a veškerá spotřební elektronika). Exekuce má navíc právo zablokovat Vaše konto a použít veškeré finanční prostředky na vyplacení dlužné pohledávky. O exekuci konta je dlužník informován až po zablokování. Zákon také říká, že exekutorovi stačí pouhá domněnka o tom, že daná věc patří dlužníkovi a může ji zabavit.\r\n\r\nNa 1. ledna 2008 je posunuta účinnost zákona (Osobní bankort), jež pojednává o osobním úpadku a jeho řešení. Alternativy jsou snadné. První možností je jednorázové zpeněžení majetkové podstaty, druhou pak plnění podle pětiletého splátkového kalendáře. Návrh na tento způsob oddlužení může podat pouze dlužník, který tímto procesem může projít i několikrát za život (osobní bankrot však nesmí být dlužníkem zneužíván). Na soudu je pak rozhodnutí, zda dlužníkovi osobní bankrot umožní a schválí plán oddlužení. Forma splátkového kalendáře funguje tak, že dlužník je povinen pracovat a z výdělku mu zůstává pouze životní minimum. Získá-li dlužník v průběhu tohoto pětiletého období mimořádný příjem (dar, děditsvtí), je povinen tento majetek zpeněžit a použít na splacení dluhu.\r\n\r\nZávěrem se podívejme na konkrétní čísla: V r. 2004 bylo nařízeno 155 tisíc exekucí, v r. 2005 to bylo 270 tisíc a v r. 2006 již 309 tisíc. Jako procento HDP (hrubý domácí produkt) dosahovaly půjčky ke konci r. 2006 téměř 20%, zatímco průměr zemí EU se pohybuje nad 60%. ČR na tom tedy není zase tak špatně. Nejohroženější skupinou jsou rodiny s jedním živitelem, který při ztrátě zaměstnání, či nemoci není schopen splácet. Domácností neschopných splácet své závazky přibývá.\r\n\r\nNikol Marcoňová\r\n\r\n(Zdroj: Zpráva ČNB o finanční stabilitě 2006, materiály ze semináře „Předlužené domácnosti v ČR a možné techniky pomoci“)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1149, '2007-11-19 00:00:00'),
(15, 4, NULL, 'X Factor ve Zlíně, přihlásila se i naše spolužačka!', '
Televize Nova chystá novou show pro zpěváky, kteří ještě neměli šanci zazářit. Tentokrát se ale může zúčastnit každý bez ohledu na věk, dokonce i vokální skupiny.', 'Televize Nova chystá novou show pro zpěváky, kteří ještě neměli šanci zazářit. Tentokrát se ale může zúčastnit každý bez ohledu na věk, dokonce i vokální skupiny.
\r\nSoutěž vznikla ve Velké Británii, kde se těšila velké oblibě a od té doby proběhla v desítce dalších zemí. Do České Republiky přišla po oblíbené Superstar a Nova očekává ještě větší úspěch. Na rozdíl od Superstar bude mít porota (Gábina Osvaldová, Ondřej Soukup a Petr Janda) mnohem volnější ruku. Do finále totiž vyberou své kandidáty, kterým pak budou dělat osobního poradce. Na vítěze čeká výhra v podobě natočení vlastního CD a prémie 1 000 000 korun.
\r\nSoutěžící nejdříve musí projít výběrem na castingu. První již proběhl 29. října ve Zlíně, kde o šanci stát se profesionálním zpěvákem bojovala i studentka našeho gymnázia. Jmenuje se Adéla a poskytla nám krátký rozhovor:
Jestli máte také talent a propásli jste casting ve Zlíně, nezoufejte. Máte šanci přihlásit se ještě na další castingy do Českých Budějovic, Ostravy nebo Prahy. Na stránkách TV Nova najdete všechny podrobné informace o soutěži, dokonce i online přihlášky. Diváci se na X Factor můžou těšit v lednu příštího roku.
\r\n\r\nPetra Kušková
\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1213, '2007-11-19 00:00:00'), (16, 6, NULL, 'SCIO – nebe, peklo? Možná ráj.', 'Jsem nemocná, sedím doma, a protože mě v sobotu čekají první přijímací zkoušky na vysokou školu, konečně mám alespoň trošku času si projít testy, které mě čekají.\r\n', 'Jsem nemocná, sedím doma, a protože mě v sobotu čekají první přijímací zkoušky na vysokou školu, konečně mám alespoň trošku času si projít testy, které mě čekají.\r\n\r\nMusím přiznat že už i v deváté třídě, při počítání klokanů, noh pštrosů nebo bizonů jsem šílela, proč zrovna takové věci musím dělat. Argumentovala jsem si však tím, že jsem si gympl vybrala, protože potřebuji „všeobecné vzdělání“, které snad zahrnuje i tohle…\r\n\r\nO to pro mě bylo horší zjištění, že něco podobného budu muset absolvovat i při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Bohužel musím být jen kritická, protože opravdu nechápu, k čemu na vysoké škole s humanitním zaměřením, potřebuji vědět délku uhlopříček nebo počet vyhraných kuliček. \r\nŠkoly tak možná zjistí předpoklad studenta pro studium, ale rozhodně ne zájem o to, na co se přihlásil. Tak to pak může dopadnout i tím, že místa na škole obsadí člověk, který se o obor vůbec nezajímal, protože měl vyšší počet bodů za testy SCIO než ostatní , ale výsledek mu nestačil na prestižnější, vysněnou školu.\r\n\r\nMožná si to beru moc osobně a řeknete si, že kritika je neoprávněná. Ano z velké části jsem ovlivněná tím, že mi tyto testy nesedí, ale s tím bohužel nic nemůžu udělat. Protože jde jen o logiku a tyto testy mi z velké části připomínají testy na měření IQ. \r\n\r\nV této krátké úvaze bohužel musím zmínit ještě to, že i přesto, že SCIO jsou pro fakulty velmi oblíbené přijímačky (samozřejmě, že je vítají s otevřenou náručí- nemusí tak alespoň sami nic připravovat), vidím společnost, která je připravuje, trochu jako stroj na peníze, protože nejen, že si musíte podat přihlášku na vysokou školu, která jak určitě víte NENÍ zadarmo, navíc si musíte SCIA sami zaplatit- což rozhodně není levná záležitost.\r\n\r\nNa druhou stranu musím zmínit i nějaké přednosti. Může jimi být třeba to, že uchazeči, kteří jsou sociálně slabší, mají možnost zažádat o poměrně velkou slevu, další výhodou shledávám počet měst, ve kterých můžete zkoušku vykonat- v podstatě každé krajské město. Takže pokud jste například z Prahy, nemusíte jet do Zlína a naopak. Jako plus také musím zmínit, že zkoušky probíhají regulérně, bez větších problémů a mají vždy stejný průběh, takže pokud jste je už absolvovali, víte do čeho jdete, což taky značně pomůže zklidnit nervy.\r\n\r\nBohužel i tyto všechny klady mě nepřesvědčí o smyslu toho, proč jako uchazeč o český jazyk a obory jemu příbuzné, musím při přijímacích zkouškách z hlavy „dolovat“ trojčlenku a procenta...\r\n\r\nMartina Nášelová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 2187, '2007-11-23 00:00:00'), (17, 2, NULL, 'Procházka s teploměrem', '
V poslední době v souvislosti s prudkým nástupem zimy vzrostlo množství studentů i pedagogů, kteří si stěžují na problémy s vytápěním místností ve škole. Těsně před začátkem loňské topné sezóny škola dokončila úplnou výměnu topného systému a instalaci regulačního zařízení na úsporu tepelné energie. Minulá zima tedy byla ve znamení „vylaďování“ systému. Zároveň však byla netypicky teplá a společně s rozlohou budovy (je zde více než sto čidel) a složitostí nastavení přinesl tento chladný podzim bohužel i jisté ochladnutí všeobecného nadšení pro úspornou novinku.', 'V poslední době v souvislosti s prudkým nástupem zimy vzrostlo množství studentů i pedagogů, kteří si stěžují na problémy s vytápěním místností ve škole. Těsně před začátkem loňské topné sezóny škola dokončila úplnou výměnu topného systému a instalaci regulačního zařízení na úsporu tepelné energie. Minulá zima tedy byla ve znamení „vylaďování“ systému. Zároveň však byla netypicky teplá a společně s rozlohou budovy (je zde více než sto čidel) a složitostí nastavení přinesl tento chladný podzim bohužel i jisté ochladnutí všeobecného nadšení pro úspornou novinku.\r\n\r\nVedení školy se však rozhodlo celou věc řešit a v co nejkratším čase také zdárně vyřešit! Zásadním terčem kritiky byly rozdíly mezi skutečnou teplotou v místnostech (na přineseném teploměru) a teplotou na digitálním čidle, které má za úkol spouštět ventily na radiátorech v místnosti. Paní ředitelka tedy opětovně pozvala zaměstnance firmy, která zařízení instalovala aby s použitím přesného digitálního teploměru došlo k překontrolování hodnot v celé budově a zpřesnění nastavení čidel. Tohoto měření se zúčastnili v průběhu dopoledne v pondělí 26. listopadu: Dr. Kanta (statutární zástupce gymnázia), Mgr. Kolenovský (zástupce jazykové školy), Mgr. Potůčková (za učitele gymnázia), Mgr. Šil (předseda školské rady) a Jan Lerl (předseda studentské rady). Na „procházce s teploměrem“ jsme strávili několik hodin a prošli jsme všechna patra školy (vč. jazykové školy a polytechnické průmyslovky s doprovodem pana ředitele), celkem jsme zkontrolovali téměř třicet tříd a kabinetů. S jakým výsledkem?\r\n\r\nVe většině tříd jsme nezjistili výraznější rozdíly mezi kalibrovanou teplotou (nastavenou na čidlu) a skutečnou teplotou v místnosti. Spíše byla skutečná teplota vyšší – a to ve třídách ve středu budovy, kde bylo v době měření větší množství studentů, takže bylo "zadýcháno". Ve třech místnostech jsme skutečně zjistili chybné nastavení, které bylo ihned v řídícím počítači opraveno.\r\n\r\nKromě měření jsme s pracovníkem instalační firmy strávili ještě asi hodinu, během níž nás podrobně seznamoval s funkcemi topného zařízení a možnostmi jeho regulace a hledali jsme postup pro co nejefektivnější řešení celé situace:\r\n\r\n1. Škola zakoupí kvalitní teploměr. V případě podezření, že čidlo v některé místnosti je špatně nastaveno, provede správce učebny sérii měření během dne a zapíše hodnoty na čidle a skutečnou teplotu v místnosti. V případě rozdílu upřesníme nastavení čidla. (Jde o zajištění co největší přesnosti snímání teploty.)\r\n\r\n2. Škola zakoupí software, který bude zaznamenávat průběžné hodnoty zaznamenané čidly ve všech místnostech školy. V případě stížností na teplotu v konkrétní místnosti tak bude možné vytisknout přesné grafy teplot během delšího období a na jejich základě upravit výchozí teplotu pro spínání topení.\r\n\r\n3. Sesíťováním řídícího počítače umožníme servisní firmě přes internet fakticky stále kontrolovat funkčnost systému a v případě větší poruchy zasáhnout dříve, než bychom je kontaktovali sami.\r\n\r\n4. Zvlášť vyřešíme nastavení teplot pro odpolední výuku v učebnách jazykové školy.\r\n\r\n5. V učebnách v pátém patře, v rozích budovy atd. upravíme podle potřeby konkrétní nastavení teploty pro sepnutí ventilů radiátorů. Pokud bude i po těchto opatřeních celkově v budově chladněji, bude možné centrálně zvýšit nastavenou teplotu pro vypínání radiátorů.\r\n\r\nVedení školy má zájem na co nejlepším a nejrychlejším doladění systému vytápění. Směřujte proto své připomínky na adresu našich studentských internetových novin renome@gjszlin.cz. Formulujte je, prosím, co nejpřesněji: tedy ne "ve škole je mi zima/horko", ale "na 506 bylo včera v sedmé hodině zima"... Jejich výsledkem bude přezkoumání činnosti čidla v konkrétní místnosti, jeho přenastavení, respektive úprava nastavení vytápění.\r\n\r\nZimu jako ve vatičce Vám přeje\r\n\r\nPřemysl Šil\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 727, '2007-11-30 00:00:00'),
(18, 8, NULL, 'Ten den jsem našel poklad...', '„Jo, tak já si dám asi ekspreso…“ povídá vyhublá bruneta sedící u vedlejšího stolku svému vousatému příteli. Snažím se nevnímat velmi podivnou slovní zásobu obou inteligentně vyhlížejících spoluobčanů, nebo se nad ní alespoň nepozastavovat- a jde to docela dobře - vždyť na mě ze stylového černobílého tácku vyhlíží okouzlující hrouda šlehačky zasněžená hnědým prachem kakaa. ', '„Jo, tak já si dám asi ekspreso…“ povídá vyhublá bruneta sedící u vedlejšího stolku svému vousatému příteli. Snažím se nevnímat velmi podivnou slovní zásobu obou inteligentně vyhlížejících spoluobčanů, nebo se nad ní alespoň nepozastavovat- a jde to docela dobře - vždyť na mě ze stylového černobílého tácku vyhlíží okouzlující hrouda šlehačky zasněžená hnědým prachem kakaa. Pomalu, pomaloučku se lžící prokopávám k lahodnému nápoji, jenž se jako láva ve Fudži skrývá pod bílou pěnou. Nebesky sladká byla ta káva, ještě lehce přislazená melodickými verši, jejichž píseň přivál doutníkový kouř. ‚Zlín chceš-li, Paříž nevidíš…‘ Zrovinka se mi zachtělo po knihách, přesně tak, jak to obvykle bývá, no a ty byly blíže, než co by kamenem dohodil.\r\n\r\nS vervou jsem rozrazil kavárenské dveře a, povzbuzen dávkou kofeinu, vyskákal jsem po schodech o patro výše. Jak slastný to byl pohled…Těch děl co jsem uviděl, všude samý papír… (chudáci stromové, co se museli obětovat, aby něco takového vzniklo). Chvíli jsem kmital mezi přeplněnými regály, bez cíle, jen pro radost. Některé tituly zněly vskutku zajímavě - autoři jsou velmi vynalézaví. A pak se to stalo!\r\n\r\nV jednu chvíli jsem zahlédl podivný záblesk světla…Co to bylo? To se mi asi jen zdálo… Vrátil jsem se ke krásné literatuře, když se znovu zablýsklo. Byla to nějaká kniha! Novinka, očividně! Chvíli, a ne malou, jsem jen stál a hleděl na ni jako mládě krávy hledívá na nová vrata. A bodejť by ne, vždyť ta kniha zlatě zářila! Její paprsky mě hřály na srdci, které náhle zajásalo (důvodem byly moje oči - ty totiž zaostřily na název knihy). Nevěřícně jsem přistoupil blíže k vábícímu klenotu. Jako by na mě volal: „Pojď blíž, vezmi si mne! Nahlédni! Neprohloupíš!“ A já poslechl.\r\n\r\nOpatrně jsem vzal knihu do ruky - vypadala, jako by byla z kůže - a pomaličku, polehoučku ji otevřel: „Chlapec se jmenoval Santiago…“ Ne! Vždyť tohle už jsem přece někde slyšel! A vskutku, byla to pravda, zrak mě nešálil. To, co jsem právě držel v ruce, byl totiž Alchymista! Ale ne takový, jakého jsem znal. Ne ten starý, s jedním jediným obrázkem, co byl na přebalu. Tenhle byl totiž obrázků úplně plný! \r\n\r\nTen, kdo si dal tu práci a knihu ilustroval, je James Noel Smith. Musím uznat, dílo se mu brilantně vydařilo a mnou svíraný předmět byl jako posvátný artefakt. A jak voněla! To musela být nějaká vyšší moc, co knihu na zem snesla… Jisté ovšem je, že mi v tu chvíli vůbec nevadilo, že už jsem knihu jednou četl. Ba naopak! Klenotem byla pro mě vždy a nyní… to se vůbec nedá slovy popsat. Proto jsem ani na minutu nezaváhal a poté, co jsem knihu zavřel, rozeběhl jsem se k pokladně. O chvíli později jsem si již knihu nesl vítězoslavně domů.\r\n\r\nA tak teď sedím v křesle, s úsměvem v tváři, a spokojeně listuju Coelhovým Alchymistou, doufaje, že zazáří i pro jiné - pro ty, co jej ještě nečetli, i pro ty, co tak již učinili. Sedím s hřejivým pocitem - dnes jsem našel poklad.\r\n\r\nLukáš Buřič\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 884, '2007-12-04 00:00:00'),
(19, 13, NULL, 'Shia LaBeouf', '
Ptáte se, proč mě napadlo založit novou rubriku v cizím jazyce? \r\nOdpověď je a není snadná. Školní noviny CROWN si dovolím říct, že u studentů nebodují a podle mého názoru je nutné cizí jazyk vnímat ve všech jeho formách. Napadlo mě, že nejsnadnější a snad i nejpoutavějším začátkem může být rozhovor (uveřejněný v časopise MY ENTERTAINMENT MAGAZINE Nr.116/ 01.August-04.September) s hl. hrdinou filmu Transformers. Tento mladý herec, narozený 11. června 1986 v Los Angeles je novou holywoodskou hvězdou. Má velké ambice a především talent, který zaznamenal i Steven Spielberg. Ten s ním má do budoucnosti velké plány. ', 'Ptáte se, proč mě napadlo založit novou rubriku v cizím jazyce? \r\nOdpověď je a není snadná. Školní noviny CROWN si dovolím říct, že u studentů nebodují a podle mého názoru je nutné cizí jazyk vnímat ve všech jeho formách. Napadlo mě, že nejsnadnější a snad i nejpoutavějším začátkem může být rozhovor (uveřejněný v časopise MY ENTERTAINMENT MAGAZINE Nr.116/ 01.August-04.September) s hl. hrdinou filmu Transformers. Tento mladý herec, narozený 11. června 1986 v Los Angeles je novou holywoodskou hvězdou. Má velké ambice a především talent, který zaznamenal i Steven Spielberg. Ten s ním má do budoucnosti velké plány. Shia LaBeouf můžete znát také z aktuálního filmu DISTURBIA. Vedlejší role měl však také ve filmech Já, robot; Golfový sen; Constantine a Atentát v Ambassadoru. Velmi originální je také jeho dabing k filmu Divoké vlny.\r\n\r\nA nyní ke slíbenému rozhovoru: \r\n\r\nINTERVIEW > Wie geht es dir? Bist du müde?\r\n\r\nSHIA LABFOUF> Ein wenig, aber es geht. Ich fühle mich mehr als Athlet und weniger als Schauspieler. Transformers ist ein Actionfilm, und vom ersten Tag an gab es Explosionen und wir sind permanent im Einsatz. Wir haben einen Soldaten bei uns am Set gehabt, der zwei Jahre lang im lrak-Krieg kämpfte. Er konnte es gar nicht glauben, wie real unsere Explosionen sind. Wenn man körperlich nicht fit ist, geht das ziemlich an die Substanz. Transformers ist mein erster Film, wo ich 79 Tage durchgehend am Set bin, so lange habe ich noch nie in einem Film mitgewirkt. Das Längste war bis jetzt 20 Tage.\r\n\r\nINTERVIEW > „Transformers“ ist dein erster Actionfilm, für dich wahrscheinlich auch eine schauspielerische Herausforderung.\r\n\r\nSHIA LABEOUF> Das kann man wohl sagen. Rein optisch ist Transformers ideal für einen Schauspieler wie Bruce Willis. Bruce ist ein Action-Star. Ich bin somit in einem Film, in den ich vom Typ her gar nicht hinpasse. Kein Vergleich mit meinem Film Disturbia, der ist Hitchcock-artig, kompliziert und kopflastig. Für mich ist daher Transformers eine ziemliche Umstellung. \r\n\r\nINTERVIEW > Wie ist die Zusammenarbeit mit Michael Bay?\r\n\r\nSHIA LABEOUF > Der ist eine Naturgewalt. Fast schon außerirdisch. Chaos ist das Einzige, wie ich die Arbeit zusammenfassen würde. Für Michael ist das Chaos Voraussetzung, um seine Kreativität auszuleben. Seine Art, Filme zu drehen, hat was Kubrick‘sches an sich. Das heißt nicht, dass Michael unvorbereitet ist. Ganz im Gegenteil, er hat alles bis ins kleinste Detail ausgearbeitet, er hat sogar eine Animationsversion von Transformers vor Drehbeginn mitgebracht. Doch in dem Moment, wo wir vor Ort wie geplant drehen sollten, hat er plötzlich so etwas wie eine Eingebung. Denn er sieht etwas ganz anderes, was seiner Meinung nach viel besser ist für den Film und schon improvisiert er. Das klingt so einfach, aber man muss sich vorstellen, dass Hunderte Menschen blitzschnell umdenken und anders arbeiten müssen. Das Ganze grenzt an Wahnsinn. Und Michael Bay kontrolliert diesen Wahnsinn.\r\n\r\nINTERVIEW > Fältt dir ein konkretes Beispiel für seinen „kreativen Wahnsinn“ ein?\r\n\r\nSHIA LABEOUF > Wir waren im Hoover- Staudamm, zusammengepfercht und eingesperrt in einen fensterlosen Raum. Michael zieht ein Taschentuch hervor, geht ans Ende der Halle und befestigt dort das Taschentuch. Gleichzeitig verkündet er, dass Menschen starben, die hinter diese Linie traten. Danach verschwindet er, und du beginnst zu überlegen: ,,Was passiert, wenn ich näher ran oder vielleicht hinter die Trennlinie gehe‘‘ Du hast deine Gedanken noch nicht zu Ende gesponnen, als es plötzlich, ,‚Action‘‘ hallt und rund um dich herum alles explodiert. Du hast keine Ahnung, was du tun sollst, denn das stand nicht im Drehbuch. Wir waren überhaupt nicht aut Explosionen im Staudamm vorbereitet. Wie im echten Leben bricht Chaos aus und alle rennen wie wild durch die Gegend. Das ist Michael Bay.\r\n\r\nINTERVIEW > Wie würdest du Michael Bay charakterisieren? \r\n\r\nSHIA LABEOUF > Er ist ein echter Macho und ziemlich direkt. Wie ein General kommandiert er die Befehle. Michael fasst dich nicht mit Glacéhandschuhen an wie andere Regisseure. Er ist aggressiv. Politisch korrekt gibt es bei ihm nicht. Wenn einer von uns etwas verbockt, dann sagt er dir seine Meinung ins Gesicht oder besser gesagt, brüllt durch sein Megafon.\r\n\r\nINTERVIEW > Hat Michael Bay dich angebrüllt? \r\n\r\nSHIA LABEGUF> Klar. Das passiert ständig.\r\n\r\nINTERVIEW > Als du für die Rolle von Sam Witwicky vorgesprochen hast, war dir da bewusst, was auf dich zukommt? \r\n\r\nSHIA LABEGUF > Nein, ehrlich gesagt nicht. Ich bin noch nicht so lange im Filmgeschäft, daher ist mein Repertoire nicht so umfassend. Als ich hörte, dass Michael Bay Transformers mit John Turturro & Jon Voight machen wird, wolle ich aber unbedingt Sam Witwicky spielen. Als ich vorsprach, legten wir das Drehbuch auf den Boden und spielten einfach drauf los. Michael Bay mag Schauspieler, die Stegreif beherrschen. Er kann für seine Filme keine Schauspieler engagieren, die methodisch arbeiten. Man muss bei ihm die Rolle in die eigenen Hände nehmen. Das heißt, dass du in all dem Chaos immer klar wissen musst, was deine Figur tun wird. Dass du nie das Ziel aus den Augen verlierst.\r\n\r\nINTERVIEW > Woher kanntest du die ‚Transformers ‘?\r\n\r\nSHIA LABEOUF > Ich bin seit meinem neunten Lebensjahr in glühender Fan von der Fernsehserie Transformers. Yogi Bär und Transformers, das waren die Sendungen, für die ich als Kind lebte. Da ist meine Fantasie mit mir durchgegangen. Wenn ich etwas mit meiner Mutter gespielt habe, war es Yogi oder Transformers. Das hat schon beim Einsteigen ins Auto angefangen. Wenn meine Mutter etwa das Handschuhfach öffnete, stellte ich mir vor, ein Kopf würde herausfallen. Das war reale Magie. Seltsamerweise konnte ich mich nie für Superman begeistern. Vielleicht, weil ich in Los Angeles aufgewachsen bin. Wenn ich am Hollywood Boulevard Superman im hautengen Kostüm und dem Cape betrachtete, konnte ich mir einfach nicht vorstelten, dass er die Wett rettet. Das war einfach lächerlich.\r\n\r\nINTERVIEW > Kannst du uns sagen, was beim „Transformers-Kinofilm anders ist als in der Comicserie?\r\n\r\nSHIA LABEOUF > Im Wesentlichen gibt es zwei große Neuerungen. Bumblebee ist kein kleiner gelber VW-Käfer, sondern ein 1976er-Chevrotet Camaro. Dieser 76er-Camaro ist echt cool, den muss man sehen. Die zweite Neuerung betrifft Megatron. Die wird von den Fans auch am schärfsten kritisiert. Im Original ist Megatron ein Gewehr. Im Kino-Film ist Megatron ein Kampfflugzeug. Damit sind die Fans nicht einverstanden. Als die Serie in den l980er- Jahren entstand, war die Welt eine andere als heute. Waffen im Fernsehen oder Kino waren damals cool. Heute sind die Msnschsn überschwemmt davon. Unsere Welt ist verrückt nach Waffen, wir in Amerika sagen ,,gun happy“. Ich psrsönlich finde das fürchterlich. Aber für einen Film wie Transformers wäre ein Gewehr, das eine tragende Rolle hat, ohnehin zu wenig attraktiv. Dazu kommt, dass der Spielzeughersteller Hasbro kein Spielzeuggewehr mit einem orangen Käppchen produzieren kann – das wäre zum Schießen komisch. Von Megatron muss Gefahr drohen.\r\n\r\nINTERVIEW > Was ist so Besonderes an dem gshsimsn Kamptjst?\r\n\r\nSHIA LABEDUF > Das Flugzeug heißt Razor und ist das Schärfste, was es gibt. Die US-Armee hat mit Michael Bay zusammengearbeitet und uns Pläne von dem geheimen Kampfbomber gezeigt. Nicht einmal der US-Geheimdienst kennt das Flugzeug. Wir waren die Einzigen. die es sogar fotografieren durften, wenn auch nur aus bestimmten Winkeln. Der Grund, warum die Armee mit Michael Bay zusammenarbeitet, ist einfach. Nach einem Michael Bay-Film steigt die Zahl der Rekrutierungen bei derArmee an. Da steckt ziemlich viel Politik dahinter. Film ist eben mächtiger, ats Menschen realisieren. Deswegen können wir auch diese erstaunlichen Dinge machen. Sicherlich, viele Fans werden enttäuscht sein, weil Megatron kein Gewehr ist, aber nur als Kampfjet ist Megatron glaubwürdig gefährlich. Es ist schwierig, die Balance zwischen den allten und neuen Fans zu halten. Dinge müssen einfach modern und cool sein. Mein Wunsch ist es, dass die Kinobesucher Transformers so cool finden wie ich als 9-jähriger Bub.\r\n\r\nINTERVIEW > Würdest du eine Rolle wie in „Transformers“ noch einmal übernehmen?\r\n\r\nSHIA LABEDUF > Nicht so schnell. Ich brauche eine Pause.\r\n\r\npřipravila Nikol Marcoňová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1356, '2007-12-06 00:00:00'),
(20, 13, NULL, 'The old man and the devil', 'Našla jsem doma různé anglické pohádky z Litvy, Lotyšska a Estonska. Jsou super - tak tady máte první:\r\nOne small fairy tale from Lithuania.\r\n', 'The old man and the devil\r\n\r\nAn old man lives in a small house near a forest. When he is out sowing beans in his field, a devil comes and asks him, „Good old man, what are you doing?” “I am sowing beans” , the old man replies. “Well, I want some beans, too! How are we going to share them?” asks the devil. The old man is clever and answers, “You can have what is under the soil, while I will have what is above it. OK?” “All right,” agrees the devil.\r\n\r\nAfter some time, the old man goes to his field and takes the grown beans home. There are only roots left for the devil.\r\n\r\nThe next year, the old man wants to grow some turnips. The devil comes again and says, “This time, I want what is above the soil while you have what is underneath!” The old man smiles and agrees. When the time comes, he takes his part – the turnips. There are only the tops of turnips left for the devil.\r\n\r\nThe next spring, the old man wants to grow some peas and the devil agrees to wait until winter to get his share. When the winter comes, the devil wants his share. The old man is ready. He throws some peas to the devil, but they fall on the ice and the devil can’t pick them up. And this is how the old man tricked the devil.\r\n\r\npřipravila Vendula Horníková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 617, '2007-12-10 00:00:00'),
(21, 4, NULL, 'Song pro dva 
Čínský mistr bojového umění v lázeňském městě. Ojedinělé možnosti se dostalo zájemcům o asijská bojová umění ve dnech 28.11. - 3.12. 2007, kdy se v Luhačovicích konal mezinárodní seminář čínského bojového umění Taijiquan (Taiji). Velké účasti se tento seminář těší díky mistru Chen Xiaowangovi, který je přímým potomkem zakládající rodiny Taijiquan stylu Chen.', 'Ojedinělé možnosti se dostalo zájemcům o asijská bojová umění ve dnech 28.11. - 3.12. 2007, kdy se v Luhačovicích konal mezinárodní seminář čínského bojového umění Taijiquan (Taiji). Velké účasti se tento seminář těší díky mistru Chen Xiaowangovi, který je přímým potomkem zakládající rodiny Taijiquan stylu Chen.\r\n\r\nPrávě rodině Chen historikové přisuzují původ Taijiquan, které vzniklo na přelomu 18. a 19. století v Číně. Jedná se o bojové umění, z kterého vycházejí další styly Yang, Sun, Wuu a Wu. Cvičí se jak beze zbraně, tak se zbraněmi, kterými jsou meč s úzkou čepelí, meč se širokou čepelí, kopí a hůl.\r\n\r\nNáplní tohoto semináře, který se mohl uskutečnit za spolupráce oddílů na Slovensku, v Čechách, v Rakousku a Polsku, bylo cvičení první a druhé sestavy stylu Chen, meditační průpravy Qigong a silového cvičení Tuishou. Významnost tomuto setkání dala i možnost složení zkoušek a certifikace udělená Chinese Wushu Association a World Chen Xiaowang Taijiquan Association. Pod dohledem mistra a čtyř expertů z Pekingu byly uděleny stupně umění, které by byly podmínkou pro účast při případném zařazení Taiji mezi olympijské sporty. Večerní doprovodný program byl obohacen přednáškami mistra o umění kaligrafie, o čaji a tematické vyprávění o stylu Chen. Celý týden byl příjemným propojením kultur západního světa s východní tradicí a filozofickým učením.\r\n\r\nAlena Adamíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 626, '2007-12-11 00:00:00'),
(23, 8, NULL, 'Proč chodí pátého, když zemřel šestého?!
Před pár dny jsme mohli, mnohdy nechtěně, potkat na chodbách nebo v učebnách skupinku studentů převlečenou za čerty a anděly, v čele s Mikulášem. Což o to, zpestřilo to další nudný školní den, ale už několik let mně sžírá otázka, proč se tento „svátek“ slaví o den dřív?\r\n', 'Před pár dny jsme mohli, mnohdy nechtěně, potkat na chodbách nebo v učebnách skupinku studentů převlečenou za čerty a anděly, v čele s Mikulášem. Což o to, zpestřilo to další nudný školní den, ale už několik let mně sžírá otázka, proč se tento „svátek“ slaví o den dřív?\r\n\r\nPostava Mikuláše je spojením skutečné historie, legend a tradic. Narodil se v Řecku, zemřel v Turecku. Přesné datum, ani rok jeho narození není známo, jeho smrt se ale konkrétně datuje k 6. prosinci. Rokem si ani teď historici nejsou jistí. A podle některých jde o úplnou fabulaci, aby se jen nahradil pohanský svátek zrození Diany (římské bohyně lovu).\r\n\r\n
K šíření Mikulášova kultu došlo až po jeho smrti. Po dvou stoletích kult přesáhl celou řeckou církev, později i slovanské země. Největšího rozmachu v uctívání došlo v 8. století na území dnešního Ruska. O další dvě století později se tento kult rozšířil až do Evropy, hlavně do Německa, Francie a Anglie.\r\n\r\nJako většina světců jeho doby, ani Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen za svatého. Nicméně všechny křesťanské církve ho za svatého uznávají. S jeho svátkem je spojeno rozdávání dárků dětem. Z tohoto podkladu vznikla také mýtická postava Santa Clause, a to zkomolením jeho jména v holandském znění – Sinterklaas, což je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš).\r\n\r\n
V předvečer 6. prosince navštěvuje Mikuláš, často v doprovodu čerta a anděla, rodiny s dětmi. Ty obdarovává nebo je kárá, podle toho, jak se za celý rok chovaly. Je tak podle staré lidové tradice. Dříve zkoušel Mikuláš dítka z bohatších rodin, jestli umí správně modlitby. Dnes si vyposlechne nějakou básničku, písničku nebo říkanku, a na majetku mu vůbec nezáleží. Čert s andělem plní funkce děsit a utěšovat.\r\n\r\nA co mě vedlo k napsání tohoto článku? Když se nás Charles Burton (lektor angličtiny) v hodině zeptal, kdo to vlastně byl a proč to slavíme, (téměř se to stydím přiznat) nikdo z nás mu nebyl schopný odpovědět. A nedostatkem slovní zásoby to nebylo...\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 679, '2007-12-11 00:00:00'),
(24, 9, NULL, 'Zdravím celou redakci časopisu Renomé', 'nejprve bych chtěl pochválit toho, kdo přišel s myšlenkou prezentovat váš časopis na internetu. Myslím, že pro mnoho z nás je to mnohem pohodlnější si jen kliknout a najít, než kupovat noviny ve škole, či půjčovat si je od spolužáků...:) ', 'Zdravím celou redakci časopisu Renomé,\r\n\r\nnejprve bych chtěl pochválit toho, kdo přišel s myšlenkou prezentovat váš časopis na internetu. Myslím, že pro mnoho z nás je to mnohem pohodlnější si jen kliknout a najít, než kupovat noviny ve škole, či půjčovat si je od spolužáků...:) \r\n\r\nPři posledním prohlížení vašich stránek mě zaujal článek "Shia LaBeouf", který je psaný v němčině (jsem totiž fanda jazyků:)), a doufám, že podobných článků tu bude jen přibývat - a nejen v němčině,ale také v jiných vyučovaných jazycích.\r\nTaky si myslím, že by nebylo špatné udělat například každý měsíc prezentaci jedné ze tříd, třeba formou dotazníku. Myslím, že by to nejen zpopularizovalo vaše stránky,ale také tu onu třídu... Nechci, abyste to brali jako nějakou radu, je to je takový nápad...\r\n\r\nDoufám, že váš časopis bude i v budoucnu číst tolik lidí jako doposud, a přeju celé redakci spousty skvělých myšlenek při tvoření a taky spokojené Vánoce:)\r\n Marek Krajča, student 3.ročníku\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 804, '2007-12-11 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(25, 14, NULL, '...v Rakousku', '
Vzhledem k tomu, že jsem již třetím rokem trávila prázdniny ve Vídni, bylo by asi příznačné napsat něco o Rakousku. ', '
Vzhledem k tomu, že jsem již třetím rokem trávila prázdniny ve Vídni, bylo by asi příznačné napsat něco o Rakousku. \r\n\r\nRakousko je federativním státem, kterému byla nezávislost vyhlášena r. 1955, kdy se zároveň stalo členskou zemí EU. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Itálií a Slovinskem na jihu, s Maďarskem a Slovenskem na východě a s Českou republikou a Německem na severu. Rakousko je díky své rozloze rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Největšími spolkovými zeměmi, co se obyvatel týče, jsou Vídeň, Dolní Rakousy a Horní Rakousy. \r\n\r\nJednoho ze svých přátel jsme také poprosila o krátký rozhovor:
1) Kultura v Rakousku?
3)Zajímají se lidé o politiku?
Dne 11. prosince proběhla na škole charitativní sbírka na podporu hematologicky a onkologicky nemocných dětí. Díky Michalu Fryštackému, Marku Krajčovi, Martinu Skaličkovi a Bronislavě Pešákové jsme měli možnost přispět na konto Sdružení Šance, které sbírku Vánoční hvězda již 10. rokem organizuje. \r\n', 'Dne 11. prosince proběhla na škole charitativní sbírka na podporu hematologicky a onkologicky nemocných dětí. Díky Michalu Fryštackému, Marku Krajčovi, Martinu Skaličkovi a Bronislavě Pešákové jsme měli možnost přispět na konto Sdružení Šance, které sbírku Vánoční hvězda již 10. rokem organizuje. \r\n\r\nJiž v pátek nás výše zmiňovaní studenti obcházeli po třídách a zajímali se o počet potenciálních zájemců o Vánoční řůži (hvězdu). Za částku 100,- Kč jsme měli tedy možnost si ji zakoupit přímo v prostorách školy. Vánoční hvězda pak každému z nás mohla udělat dvojnásobnou radost. Výtěžek z prodeje (z každé květiny však pouze 80,-) je poté využit na humanizaci dětského hemato-onkologického oddělení v Olomouci a na rekondiční pobyty pro děti po léčbě.\r\n\r\nSbírka je podle mého názoru takticky zaměřena na Vánoční svátky, kdy si lidé uvědomují potřebu peněz i v jiných oblastech, než jen pod svým stromečkem v podobě dárků. Nicméně solidarita našich studentů byla velká. Vánočních růží se u nás prodalo (neskutečných) 120. Naše škola tedy na konto přispěla částkou 9.600,-. \r\n\r\nAngažovanější studenti se mohou podílet také na jiných akcí, které sdružení pořádá. Více informací naleznete na internetových stránkách http://www.sancecz.org.\r\n\r\n\r\nNikol Marcoňová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 721, '2007-12-14 10:32:23'),
(34, 2, NULL, 'Návštěva z Francie', 'Týden před Vánocemi se naše škola zúčastnila (stejně jako před třemi lety) výměny s francouzskými studenty. ', 'Týden před Vánocemi se naše škola zúčastnila (stejně jako před třemi lety) výměny s francouzskými studenty. \r\n\r\nPřed velkým dnem, jsme všichni s větší či menší dávkou sebevědomí očekávali příjezd francouzských kamarádů, kteří se měli na pár dní stát právoplatnými členy našich rodin.\r\n\r\nVečer jsme se všichni sešli ve škole, kde nám byli přiděleni Francouzi a my jsme si je odvedli domů. Přes obavy některých z nich, všichni svou první noc u Čechů přežili. \r\n\r\nNa následující tři dny jsme měli nachystaný program, který se skládal z prohlídky filmových ateliérů, Baťovy továrny v Dolním Němčí, Luhačovic, Jelínkova areálu ve Vizovicích a návštěvy historické Olomouce. Francouzi samozřejmě navštívili naši školu, kde jsme si pro ně připravili krátké kurzy češtiny. Učili jsme je číst, počítat, a dokonce si zazpívali českou písničku. Paní profesorky si nachystaly přednášky na téma: Život V ČR za komunismu a po něm. Přehled o české republice završilo vystoupení skupiny folklorních tanců s jejich následnou výukou.\r\n\r\nZbývalo nám ale spousta volného času a co teď s nimi? O klidném večeru francouzské konverzace jsme si mohli nechat zdát. Francouzi se chtěli bavit. A to v mnoha případech jinak, než jsme zvyklí my. Nezbývalo nám tedy než jim každý večer zajistit zábavu a hlavně pořádně velkou skupinu jejich kamarádů, bez nich totiž nemůžou žít.\r\n\r\nKdyž se pak blížil jejich odjezd zamávali jsme jim trochu s lítostí, že nám budou chybět, trochu s úlevou, že si konečně odpočineme ale hlavně s radostným očekáváním, v březnu se totiž chystáme strávit týden v jejich rodinách ve středověkém městečku Mayenne na severozápadě Francie. \r\n\r\nBarbora Bednaříková a Julie Trpělková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 725, '2008-01-07 00:00:00'),
(35, 2, NULL, 'Krátce ze života školy', '12. 12. 2007 se na našem gymnáziu uskutečnilo školní kolo Olympiády v českém jazyce.', '12. 12. 2007 se na našem gymnáziu uskutečnilo školní kolo Olympiády v českém jazyce.\r\n\r\nSoutěže se ve dvou kategoriích zúčastnilo 12 studentek a studentů.\r\n\r\nPrvní kategorii vyhrála Terezie Mrákotová, druhá se umístila Veronika Slováková a třetí skončil Filip Kolomazník (všichni jsou z kvarty).\r\n\r\nVe druhé kategorii první místo obsadil Lukáš Vyoral ze 4.C, druhé Michaela Šimčíková (3.B) a třetí Pavlína Sedlářová (sexta).\r\n\r\nVšem soutěžícím děkujeme za účast a vítězům blahopřejeme!\r\n\r\nPhDr. Radka Wiesnerová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 2728, '2008-01-06 00:00:00'),
(36, 4, NULL, 'Královna Alžběta: Zlatý věk', '
Tento film je pokračováním devět let starého snímku Královna Alžběta, který byl nominován na sedm Oscarů. V prvním díle se tehdy ještě neznámá Cate Blanchett nesmazatelně vryla do paměti diváků po celém světě. Rozvířily se vášnivé debaty o jejím nesporném talentu a od té doby Cate neměla o lukrativní filmové nabídky nouzi. Poměrně dlouho váhala, jestli si má znovu zahrát roli „Panenské“ královny, poněvadž, jak sama prohlásila „nechtěla jsem dvakrát vstupovat do téže řeky“. Já jsem přesvědčena, že volila správně a ukázala nejen divákům, ale i ostatním hercům, že tutéž roli lze ztvárnit odlišným způsobem.', 'Tento film je pokračováním devět let starého snímku Královna Alžběta, který byl nominován na sedm Oscarů. V prvním díle se tehdy ještě neznámá Cate Blanchett nesmazatelně vryla do paměti diváků po celém světě. Rozvířily se vášnivé debaty o jejím nesporném talentu a od té doby Cate neměla o lukrativní filmové nabídky nouzi. Poměrně dlouho váhala, jestli si má znovu zahrát roli „Panenské“ královny, poněvadž, jak sama prohlásila „nechtěla jsem dvakrát vstupovat do téže řeky“. Já jsem přesvědčena, že volila správně a ukázala nejen divákům, ale i ostatním hercům, že tutéž roli lze ztvárnit odlišným způsobem.\r\n\r\n Alžběta si klade za cíl oslabit postavení Španělska, které je hegemonem celé Evropy a kde vládne katolickému lidu Filip II. Jako protestantská královna musí Alžběta i doma v Anglii čelit náboženským tlakům vyvolaným katolíky, kteří udržují styky se skotskou královnou Marií Stuartovnou (Samantha Morton), sestřenicí Alžběty drženou na jejím dvoře v domácím vězení. Po neúspěšném pokusu o atentát se Alžběta rozhodne se svou sestřenicí neprodleně skoncovat. \r\n\r\n Mimo to jí rádci neustále připomínají dosud nevyřešenou otázku nástupnicví, jelikož jako svobodná královna nemá dědice. O její ruku se ucházejí urození muži z celé Evropy. Ona má však vždy navrch a většina uchazečů je jí kvůli lichotným, avšak falešným řečem jen pro smích. Až na jednoho. Po setkání se sirem Walterem Raleighem (Clive Owen), odvážným mořeplavcem, je zcela okouzlena. Rozhodne se Raleigh pro slávu a čest po boku anglické královny, nebo pro mladistvou krásu Alžbětiny oddané služebné?\r\n\r\n Když dosud neporažená španělská námořní flotila zvaná Svatá armáda vyhlásí Anglii válku, jde opravdu do tuhého. Jak si bude v boji počínat flotila anglická tvořená mimo jiné i pirátskými loděmi?\r\n\r\n Tvůrcům tohoto snímku se podařilo skvělým způsobem zachytit atmosféru, která panovala v Anglii ve druhé polovině šestnáctého století. Navzdory všem nepokojům se stalo obdobím, jak předesílá název filmu, kulturního a hospodářského rozkvětu. Alžběta byla své zemi a svému lidu oddaná celým srdcem. To je podle mého názoru důvod, proč se nikdy nevdala, přestože možná chtěla. Ve prospěch Anglie obětovala i rodinný život. Nelze vyloučit, že bez úsilí, které za svou dlouholetou vládu vynaložila, by se dnes Británie nepyšnila přívlastkem Velká.\r\n\r\nBarbora Robková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 635, '2008-01-08 00:00:00'),
(37, 15, NULL, 'ÚVAHA – ČAS', 'Co si představíte pod pojmem čas? Je to jen střídání dne a noci, ročních období? Nebo je to snad něco daleko hlubšího? Co když nám někdo řekne, že čas neexistuje? Čím to vyvrátíme? Podíváme se na hodinky, ukážeme neustále obíhající ručičku okolo ciferníku. Ale co když se hodinky zastaví? Znamenalo by to snad, že se čas zastavil?', 'Co si představíte pod pojmem čas? Je to jen střídání dne a noci, ročních období? Nebo je to snad něco daleko hlubšího? Co když nám někdo řekne, že čas neexistuje? Čím to vyvrátíme? Podíváme se na hodinky, ukážeme neustále obíhající ručičku okolo ciferníku. Ale co když se hodinky zastaví? Znamenalo by to snad, že se čas zastavil?\r\n\r\nA jak vůbec čas vznikl? Byl tu čas vždy? Zavedl čas Bůh? Nebo přišel nějaký člověk a řekl: „Je na čase zavést čas.“ Myslím si, že takto to asi bylo. Nic přeci nemůže vzniknout jen tak z ničeho. Všechny věci mají svůj prapůvod.\r\n\r\nJednoho dne se stal zázrak a z nebe byl seslán tvor, ať už člověk nebo nějaká bájná postava, a řekl, že by bylo rozumné nějak uspořádat chaos na zemi a zavést čas. Lidé nejprve nesouhlasili, ale obávali se vyšší moci, a tak se této změně přizpůsobili. Nakonec zjistili, že udělali dobře. Nebo snad ne?\r\n\r\nZná vůbec někdo nějaký fakt jak, kdy a kde čas vznikl? A je dobře, že čas existuje? Ano i ne. Pozitivní stránka času je, že i ta nejhorší hodina v našem životě trvá pouze 60 minut, ale ty krásné chvíle strávené s rodinou, přáteli trvají stejně dlouho jako ty špatné. Je to tak správné?\r\n\r\nMyslí si někdo, že čas neexistuje? Je vše, co prožíváme, předem určené, a my si myslíme, že čas plyne, ale přitom ne? Ostatní říkají, že čas existuje. Já, člověk chytrý a vzdělaný, jim nebudu odporovat. Nechci aby si mysleli, že jsem hlupák. Vždyť ono je lepší souhlasit, než se proti něčemu postavit. Alespoň budu mít klid a pokoj od ostatních. Ale co když někdo bude chtít můj názor vysvětlit?\r\n \r\nCo pak řeknu? Musím se zamyslet… Takže, co si představíte pod pojmem čas?\r\n\r\nErika Čechová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 650, '2008-01-15 00:00:00'),
(38, 4, NULL, 'Zlatý kompas', '
Milovníci fantasy určitě znají úspěšnou trilogii Jeho temné esence (Philip Pullman), jejíž první vydání se okamžitě stalo mezinárodním bestsellerem a nepostradatelným přírůstkem v žánru fantasy. Toho si samozřejmě všimli i Hollywoodští filmaři, díky nimž postavy z první knihy Zlatý kompas oživly na plátnech světových kin. Scénáře se ujal Chris Weiz, který byl námětem naprosto uchvácen a dovedl film do konečné podoby. Ve filmu můžeme vidět hvězdy jako je Nicole Kidman v roli okouzlující paní Coulterové nebo Daniela Craiga coby dobrodružného cestovatele lorda Asriela. Do hlavní role dvanáctileté dívenky Lyry byla vybrána Dakota Blue Richads, která se stala novou talentovanou tváří světového filmu a zazářila i vedle Hollywoodské špičky.', 'Výroba: | \r\n USA/2007 | \r\n
Délka filmu: | \r\n 113 min | \r\n
Premiéra: | \r\n 13.12.2007 | \r\n
Režie: | \r\n Chris Weitz | \r\n
Scénář: | \r\n Chris Weitz | \r\n
Produkce: | \r\n Deborah Forte, Bill Carraro | \r\n
Kamera: | \r\n Henry Braham, B.S.C. | \r\n
Hudba: | \r\n Alexandré Desplat | \r\n
Herci: | \r\n Nicole Kidman, Sam Elliott, Eva Green, Daniel Craig, Dakota Blue Richards | \r\n
Žánr: | \r\n Fantasy | \r\n
Přístupnost: | \r\n Přístupný | \r\n
Milovníci fantasy určitě znají úspěšnou trilogii Jeho temné esence (Philip Pullman), jejíž první vydání se okamžitě stalo mezinárodním bestsellerem a nepostradatelným přírůstkem v žánru fantasy. Toho si samozřejmě všimli i Hollywoodští filmaři, díky nimž postavy z první knihy Zlatý kompas oživly na plátnech světových kin. Scénáře se ujal Chris Weiz, který byl námětem naprosto uchvácen a dovedl film do konečné podoby. Ve filmu můžeme vidět hvězdy jako je Nicole Kidman v roli okouzlující paní Coulterové nebo Daniela Craiga coby dobrodružného cestovatele lorda Asriela. Do hlavní role dvanáctileté dívenky Lyry byla vybrána Dakota Blue Richads, která se stala novou talentovanou tváří světového filmu a zazářila i vedle Hollywoodské špičky.
\r\n\r\nLyra Belacqua přebývá jako sirotek na Oxfordské univerzitě. Ve světě, ve kterém Lyra žije, má každý člověk svého daemona, neboli svou duši v podobě zvířete, které Vás doprovází na každém kroku. Lyra je živé a nezbedné dítě s neustálou touhou po dobrodružství, což ji hned od začátku přivádí do víru nebezpečných událostí, při kterých jde doslova o život. Hlavní zápletkou celého příběhu je záchrana dětí, na kterých se provádějí zlé pokusy, při nichž jim násilím oddělují daemona. Chtějí tím totiž předejít špatnému vlivu tzv. prachu, který je základem celého vesmíru a ovládá lidstvo špatným způsobem. Lyra chce týrání dětí zabránit a sletem událostí se po útěku od zlé paní Coulterové dostává na severní pól, kde jsou děti uvězněny. Zde se seznamuje s medvědem Iorekem Byrnisonem, vzduchoplavcem Lee Scoresbym a divoženkou Serafinou Pekkalou, kteří jí pomohou děti zachránit. A k čemu vůbec slouží zlatý kompas? Tomu kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku, což je pro Lyru na její cestě za dobrodružstvím velmi užitečné.
\r\n\r\nPonořit se do složitého děje není díky skvělé výpravě vůbec složité. Složitější je děj pochopit, což se ale každému určitě podaří v průběhu filmu. Je zde totiž vidět snaha objasnit každou maličkost srozumitelným způsobem, což nenutí diváka dlouze přemýšlet nad dialogy. Děj je strhující a napínavý, chvílemi zábavný i dojemný. Dakota Blue Richards v roli Lyry podala skvělý výkon, který drží celý film na úrovni. Tomu samozřejmě napomohla i Nicole Kidman, což se od ní jistě očekávalo. Na efektech, kostýmech i obsazení je zřejmé, že tvůrci nešetřili a neváhali navýšit rozpočet na maximum, což divákovi zaručuje kvalitní podívanou a náležitý prožitek z filmu. Komu ale nesedí žánr fantasy, bude mu nejspíš připadat děj příliš zamotaný, místy směšný. Přece jen je to něco jako pohádka pro dospělé… Ale proč se občas nevytratit ze starostí normálního života a octnout se ve světě, kde se dějí neuvěřitelné věci…?
\r\n\r\n\r\nPetra Kušková
\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 713, '2008-01-18 00:00:00'), (39, 15, NULL, 'Tajemství', '(povídka na tři slova: šlépěje – vánice – tajemství)\r\n\r\nPo kraji lesa nad horskými palouky kráčel hlubokým sněhem osamělý muž. Jednou rukou se opíral o hůl a druhou si přidržoval na zádech velkou otýpku suchého jetele.', 'Po kraji lesa nad horskými palouky kráčel hlubokým sněhem osamělý muž. Jednou rukou se opíral o hůl a druhou si přidržoval na zádech velkou otýpku suchého jetele.\r\n\r\nSněhová vánice, která se předešlého dne přehnala krajem, jej proměnila celý v jedinou obří závěj. Smrky a jedle měly na větvích tak mohutné bělostné duchny, že pod jejich tíhou div nepraskly. Celý kraj byl ponořen do hlubokého posvátného ticha. Ticha, co děsí a uklidňuje zároveň, ticha, které mezi lidmi nenajdete. Jen šlépěje zvířat, ve sněhu marně hledajících pár trsů horské trávy či šťavnatými listy obrostlý strom, dokazovaly, že zde lze najít živou duši. A myšlenka na ty hladovějící tvory donutila muže zrychlit krok. Náklad na zádech zdál se mu lehčí a cesta veselejší, když mohl pomoci přírodě alespoň tím, že naplní krmelec jetelem a tím i žaludky ubohých zvířátek.\r\nS hlavou plnou myšlenek kráčel muž studeným sněhem, když tu ho ze zamyšlení vytrhl zvláštní zvuk. Bylo to, jako by za ním ve sněhu zacupitalo malé dítě. Taková hloupost, kde by se tu vzalo dítě, snad Sněhurka nebo horský skřítek z pohádky… Nebylo to ani malé dítě, ani Sněhurka, živý tvor však přece.\r\n\r\n***\r\n\r\nNa kraji mýtiny mezi prvními kmeny vysokého lesa stála srnečka. Taková malá, která ještě nedávno byla skotačivým bezstarostným srnčetem, a proto se dívala na zimu a na vysoké závěje jako na cosi nepochopitelného a příšerně nepřátelského. Smutnýma očima pozorovala bezútěšnou krajinu a kopýtkem hrabala ve zmrzlém sněhu, když tu jí najednou o čeníšek zavadila příjemná vůně. A kdoví proč, připomněla jí hřejivé sluníčko a zvuk bublající vody v potoce, zelené pláně a hlavně - chuť čerstvé, šťavnaté trávy. Popoběhla za tou zvláštní vůní hlouběji do lesa. Tam se zastavila, neboť spatřila mezi kmeny tvora, kterému není radno důvěřovat - člověka. \r\n\r\n***\r\n\r\nStáli proti sobě - muž a srnečka, „pán tvorstva“ a tvor tak křehký a bezbranný, že by jej snad i vánek větru porazil. Zvíře se bálo a netroufalo si věřit a člověka zatím chytala za srdce provinilá lítost a stud. Chtělo se mu zavolat a nejpěknějšími slovy povědět srnečce, aby se nic nebála. Jediné slovo zahnalo by však srnečku zpátky do houští, i kdyby to bylo slovo nejkrásnější. A právě tehdy promluvilo srdce a dovolilo, aby ústa zůstala němá, a přece srnečka porozuměla.\r\n\r\nMuž vytrhl z otýpky kus jetele, položil na bílý sníh a obrátil se, jako by chtěl odejít. Když po chvíli opatrně otočil hlavu zpátky, viděl, že srnečka už slupla jetel a byla mnohem blíž než prve. Položil tedy znovu na sníh kousek jetele a opakoval to ještě mnohokrát, když tu náhle ucítil lehounké ťuknutí do otýpky, a hned poté tlumené zachroupání. Srnečka si neostýchavě brala jetele a běžela za mužem jako psík.\r\n\r\n***\r\n\r\nTřpytivým sněhem vedly vedle sebe dvoje stopy - lidské a zvířecí. Celý kraj byl podivně klidný a tichý, jako kdyby skrýval tajemství. Tajemství přátelství mezi člověkem a zvířetem.\r\n\r\nMichaela Babíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 715, '2008-01-17 00:00:00'), (40, 15, NULL, 'Tajemství šlépějí vánicí zavátých', '(povídka na tři slova: šlépěje-vánice-tajemství)\r\n\r\nZačátek mého ročního pobytu v Antarktidě nebyl nikterak snadný. Byl jsem jediný zástupce z východního bloku expedici polárních vědců vyslaných Londýnskou akademií věd. Naším novým dočasným domovem se měla stát polární stanice „SOUTH“ v Zemi královny MAUD.\r\n', 'Po počátečních administrativních překážkách a odstranění nedostatků ve výstroji jsme vyrazili z Londýna k Jižnímu pólu.\r\nPlavba Atlantským oceánem připomínala dovolenou na luxusní jachtě zámožného milionáře. Posádka lodi se o nás příkladně starala. Největší překvapení pro nás přichystal kapitán, když přistál na ostrově a uspořádal „párty na rozloučenou s teplem.“ Pak už nás na cestě doprovázela jen hejna delfínů a klidné šumění moře.\r\nNaše idylka neměla trvat dlouho. I když jsem byl teoreticky připravený na počasí panující v období krátkého polárního léta, přece jen náhlý přechod nás skoro všechny zaskočil. Byli s námi i dva zkušení polárníci, kteří měli leccos za sebou. Hlavně jejich zásluhou se nám podařilo dostat na polární stanici.\r\nPobyt na základně nebyl nikterak lehký, ale to hlavní dobrodružství nás čekalo až po půlročním pobytu. Zvykli jsme si na každodenní rutinu, posnídat, zapsat údaje z měřících přístrojů, oběd, znovu práce, večer vyhodnocení a posezení ve společenské místnosti. Kdyby nebylo občasných výletů mimo stanici, když se počasí umoudřilo, asi bychom brzy propadli ponorkové nemoci a pobyt by byl nesnesitelný.\r\nPrávě při jedné takové výpravě, za ledového slunného dne, jsem společně s přítelem Johnem narazil na asi 10 metrů širokou brázdu v ledu táhnoucí se až k obzoru. Byla tak rovná, že se nám zdálo nepravděpodobné, že by ji mohla vytvořit sama příroda. Proto jsme se po ní vydali, ale když se nám ani po hodině chůze nepodařilo dojít ke konci, byli jsme nuceni se vrátit.\r\nNáš objev rozvířil nekonečné debaty. Přišlo totiž období krutých mrazů a vánic, které nám znemožnily jakýkoliv pobyt mimo stanici. Navíc jsme byli nuceni se zabývat takovými „maličkostmi“, jako byl přísun vzduchu. Sníh totiž ucpával komín a my jsme se jednu noc málem udusili kouřem.\r\nPo ledových bouřích nastal čas krásných klidných dní, kdy se sníh blýskal jako křišťál. Bohužel se krajina kolem stanice změnila k nepoznání. Zpočátku jsme marně hledali rovnou stopu, nebýt toho, že jsem se propadl do sněhu na onu brázdu, bylo by naše snažení zbytečné. Připravili jsme jeden z traktorů a vyrazili objevit tajemství, které se skrývá na jejím konci.\r\nPo dvou hodinách jízdy jsme zastavili před propastí v ledu. Vystoupili jsme obhlédnout terén a deset metrů pod okrajem trhliny jsme spatřili něco jako létající talíř z filmu „Blízká setkání třetího druhu.“ Nevěřili jsme vlastním očím. Navíc na druhé straně propasti byly viditelné šlépěje velikosti ležící ovce. Možná bylo i nebylo dobře, že v traktoru nebylo lano. Kdyby se někdo z nás spustil k tomu „NĚČEMU“, co bylo zaklíněno mezi stěnami, nemuseli by se všichni z nás vrátit zpět.\r\nJeště jsme se několikrát vrátili „To“ zdokumentovat a přemýšleli přitom jak by se to monstrum dalo vysvobodit. Byl to přeci jedineční objev! Při další výpravě jsme už vrak mimozemšťanů neobjevili (co jiného to mohlo být, tak daleko od civilizace?), jen pustou bílou propast. Velké tlusté stěny asi na věky pohřbily velké monstrum do ledu. Jenže kam zmizelo to, co zanechalo ty obrovské šlépěje? To nám asi na věky zůstane velkým tajemstvím.\r\nPokud je mi známo, nikdo z členů expedice náš objev nijak veřejně nepublikoval. Ale někdy, když přemýšlím, tak se sám sebe ptám: „Stalo se to vůbec?“\r\n\r\nKristýna Staňková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 595, '2008-01-17 00:00:00'), (41, 15, NULL, 'Hrdinství v přístavišti', '(povídka na tři slova: paluba – racek – smích)\r\n\r\nByl krásný letní den. Chudý obchodník, pan Beggar, se klidně procházel po přístavišti plachetnic a pozoroval krásná plavidla.', 'Byl krásný letní den. Chudý obchodník, pan Beggar, se klidně procházel po přístavišti plachetnic a pozoroval krásná plavidla.\r\nNacházel se zrovna na molu číslo pět, když náhle zaslechl podivný výkřik. Připadalo mu, jako by někdo volal o pomoc. Bylo tomu skutečně tak, nebo se mu již z parného počasí něco zdálo? Rozhodl se tento rozruch prozkoumat, a přiblížil se proto ke krásné jachtě, odkud vyšel onen výkřik. Protože den byl ještě slunečný, neměl pan Beggar takový strach, jako za černé noci. Avšak kdesi uvnitř měl divný pocit. Když byl již těsně pod schůdky k loď, ozval se další podivný výkřik. Tentokrát si už byl ale jist, že se jedná o opravdové a zoufalé volání o pomoc. Rychle vystoupal na hlavní palubu a nyní se ozval zlověstný mužský smích.\r\nPřiblížil se tedy ke vstupu do vnitřních prostor lodi. Snažil se našlapovat tak tiše, jak jenom mohl, ale nebylo mu to nic platné, když pod ním znenadání zavrzala část prkenné podlahy. Tento rozruch nejspíše upoutal muže uvnitř, protože zahlédl blížící se stín z otevřených dveří, dopadající na dřevěnou podlahu. Rychle tedy schoval své tělo za výklenkem za rámem dveří. Poté vyšel z velkých skleněných dveří muž s nožem v ruce. Vstoupil na palubu a rozhlédl se na obě strany. Pozorovatel za výklenkem tajil dech a srdce mu tlouklo jako o závod. Nic však neupoutalo zločincovu pozornost, a tak si pomyslil, že se jednalo nejspíše o křik racků prolétajících kolem. Zamířil zpět dovnitř, když tu v záchvatu nenadálé odvahy vyrazil za ním Beggar a neozbrojen jej zezadu lapil za krk. Útočník se zběsile oháněl nožem, ale hrdina mu zbraň vytrhl z ruky. Při tomto zápase spatřil hrdinný Beggar v místnosti spoutanou ženu. Muže nakonec skolil. Rozvázal oběť a nařídil jí, aby ihned zavolala policii.\r\nNež policie dorazila, zachránce mezitím svázal pachatele do provazů, jimiž byla původně spoutána ohrožovaná žena. Žena byla zachráněna a bez přestání svému vysvoboditeli děkovala. Pan Beggar byl následně vyznamenán za statečnost. Z chudáka se stal hrdinou a zachráncem a lotr putoval i za další zločiny za mříže.\r\n\r\nJan Oláh\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 611, '2008-01-17 00:00:00'); INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES (42, 15, NULL, 'Poklad snů', '(povídka na tři slova: šlépěje, vánice, tajemství)\r\n\r\nMěl jsem na sobě tlustou kožešinovou houni, na hlavě obrovskou huňatou čepici, ale ani to mě neuchránilo před ohromným mrazem, který okolo panoval. S každým krokem narůstala únava a do zad mě tlačil dlouhý dřevěný luk, který jsem měl už dlouho spolu s toulcem šípu. Je pravda, že šípů už zase tolik nezůstávalo, protože jsme museli často lovit a několik šípů se zlomilo nebo ztratilo, ale věděl jsem, že bez luku a šípů bychom tady nepřežili ani týden.', 'Měl jsem na sobě tlustou kožešinovou houni, na hlavě obrovskou huňatou čepici, ale ani to mě neuchránilo před ohromným mrazem, který okolo panoval. S každým krokem narůstala únava a do zad mě tlačil dlouhý dřevěný luk, který jsem měl už dlouho spolu s toulcem šípu. Je pravda, že šípů už zase tolik nezůstávalo, protože jsme museli často lovit a několik šípů se zlomilo nebo ztratilo, ale věděl jsem, že bez luku a šípů bychom tady nepřežili ani týden. Ohlédl jsem se a rozhlédl do dáli. Kam až jsem dohlédl, byl sníh a v něm se táhly naše šlépěje, které v dáli vypadaly jako dvě tenké čáry.\r\nPodíval jsem se na Ristvera, kterému se nevedlo o moc lépe, snad vypadal ještě promrzlejší, vousy měl pokryté ledovými krystalky a od pusy mu pomalu stoupal našedivělý kouř. „Sakra, ty hory nás snad zničí,“ ulevil jsem si a Ristver jen poznamenal: „Ještě pár dní a budeme u cíle. Přece to teď nevzdáme!“ Bylo mi jasné, že má pravdu, protože jsme už šli dostatečně dlouho, takže jsme opravdu museli být velmi blízko cíli. Ale ani to, že se k cíli dostaneme neznamenalo, že podle té staré mapy, kterou jsem před pár lety našel a která mi nakonec úplně změnila život, tam najdeme nějaký poklad. Možná že už tam byl někdo před námi, pomyslel jsem si.\r\nS obtížemi jsme přežili ještě další tři dny, během kterých jsme toho moc nenamluvili, vlastně skoro nic, kromě okamžiků, kdy jsme lovili, protože to jsme se potřebovali domlouvat na postupu. A najednou jsme přešli poslední horu a před námi se ukázalo dlouhé údolí. Bylo to neuvěřitelné. Dokázali jsme to! Oba jsme byli velmi šťastní a já jsem začal vytahovat mapu. Všiml jsem si, jak se krystalky sněhu v údolí krásně třpytí a to mi dodalo trochu síly. Dlouho jsme s Ristverem prohlíželi mapu a porovnávali ji s údolím, které jsme před sebou viděli. Opravdu se shodovala a nastal čas se pokusit rozluštit šifru. Bylo neuvěřitelné, že tato mapa po celá století či možná tisíciletí držela tajemství, které by z nás udělalo obrovské boháče.\r\nProblém byl v tom, že na mapě byla spousta čar vedoucích skrz údolí a nijak nám to nedávalo smysl. Spoléhal jsem na Ristvera, který měl s podobnými šiframi pár zkušeností a opravdu, nakonec se mu to podařilo rozlousknout. Ukázalo se, že šifra není zase tak složitá, protože jsme rozluštili, že je třeba počkat, než se sluneční paprsky dotknou nejvyšší hory za námi a tam, kam bude dosahovat stín, se máme vydat hledat vchod. Utábořili jsme se, ale jak se blížil večer, tak bylo čím dál horší počasí a vypadalo to, že večer přijde pěkná pohroma. Báli jsme se, aby mraky neschovaly sluneční paprsky, protože pak bychom nevěděli, kde hledat vchod.\r\nNakonec jsme se přece jenom dočkali. Slunce zapadalo a hora nám ukázala to místo. Bylo to uprostřed rovného svahu, kde jsme to rozhodně nečekali. Vydali jsme se tedy tam, ale po cestě začal najednou foukat ledový vítr z opačné strany údolí. Postupem času, když jsme byli asi v půli cesty začalo sněžit a postupně to přerostlo v obrovskou vánici, že jsme se s Ristverem vůbec neslyšeli a skoro taky neviděli. Vypadalo to, jako by nám chtěl někdo za každou cenu zabránit ve vstupu do jeskyně, ale my jsme se nevzdali. Trvalo nám to nejméně třikrát tak dlouho než by to trvalo normálně, ale dostali jsme se na to místo, kde měl být vchod.\r\nNajednou se před námi objevil malý vstup dovnitř hory, který byl ale tak šikovně maskovaný sněhem, že nikdo, kdo se díval z jiného místa než my, jej nemohl objevit. Zaradovali jsme se a rychle jsme vběhli dovnitř. V okamžiku, kdy jsme vstoupili do jeskyňky, se venku udělalo hezky a po nějaké vánici nebylo ani vidu ani slechu. To nám samozřejmě přišlo zvláštní, ale neměli jsme čas se tím zabývat, protože jsme rychle prozkoumávali zbytek jeskyňky. Na jejím konci jsme objevili masivní dřevěné dveře pokované silnými železnými pláty, které vypadaly jako dveře do nějaké pevnosti. Bylo nám jasné, že proti těmto dveřím by nepomohlo ani silné dělo, které měli v pevnosti, odkud jsme vyrazili.\r\nRistver najednou zvolal: „Mám to! Už vím jak se dostaneme dovnitř!“ Ukázal mi starý klíč, který byl zabalený v mapě, když jsem ji tenkrát našel a my jsme si hloupě mysleli, že nám k ničemu nebude. Opravdu, ve dveřích byl malý zámek, jehož velikost rozhodně dveřím neodpovídala. Ristver tam vložil klíč a otočil. Ve dveřích cvaklo a zvuk se rozlehl celou jeskyní. Oba jsme chytli za železná madla na dveřích a zatáhli. Šlo to velmi ztuha, ale nakonec dveře povolily a se strašným skřípotem se otevřely.\r\nNevěřil jsem vlastním očím. Za dveřmi se rozprostírala obrovská místnost, která zřejmě soužila jako hrobka nějakého bohatého krále. Ještě jsme nemohli jít dovnitř, protože Ristver zkoumal, jestli za dveřmi není nějaká past, ale nakonec se ukázalo že není a my jsme se rozběhli dovnitř.\r\nByl to náš vysněný poklad. Všude byly zlaté číše posázené diamanty, spousta zlata a šperků a my jsme mezi tím poskakovali jako zbaveni rozumu. Uvědomovali jsme si, že nemáme šanci to sami dopravit do pevnosti a rozhodli jsme se, že povoláme tamní vojáky, kteří nám pomůžou a za to dostanou svůj podíl. Bylo to opravdu senzační, protože tolik zlata jsem nikdy pohromadě neviděl a asi už nikdy neuvidím. Uvědomovali jsme si, že až do smrti se budeme mít jako králové a že si budeme moci dělat, co budeme chtít.\r\n\r\nDaniel Viktorín\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 593, '2008-01-17 00:00:00'), (43, 15, NULL, 'Tajemství', '(povídka na tři slova: šlépěje – vánice – tajemství) Byl nádherný zimní den. Proto si jeden osamělý muž, který žil jen se svým psem uprostřed rozlehlého lesa řekl, že se půjde projít. Byl to den jako každý jiný, ovšem poté se stalo něco neskutečného. Něco, na co tento muž nikdy nezapomene.\r\n', 'Byl nádherný zimní den. Proto si jeden osamělý muž, který žil jen se svým psem uprostřed rozlehlého lesa řekl, že se půjde projít. Byl to den jako každý jiný, ovšem poté se stalo něco neskutečného. Něco, na co tento muž nikdy nezapomene.\r\n\r\nKráčel lesem po zemi poprášené čerstvým sněhem. Najednou se ale zvedl ohromný vítr, stromy se začaly ohýbat, začala děsivá vánice. Muž se zděsil a stačil jen vykřiknout: „Co se to děje?“ Chtěl se vrátit domů, ale neviděl na krok. Jemu tak známé okolí se mu stalo labyrintem. Nevěděl kudy jít. Začal mírně panikařit. Silný vítr ho bil do tváří. Vánice si trochu zklidnila, on ale pořád nevěděl, kde je.\r\n\r\nNajednou uviděl ve sněhu šlépěje. „Jak to, že tu jsou stopy, vždyť tu nikdo široko daleko nebydlí!“ řekl spíše pro sebe. Byl už bezradný, a proto se vydal po šlépějích. Šel dlouho. Už ani nevěřil, že se odtud dostane. Byl promrzlý na kost. Zoufal a křičel o pomoc. Podíval se před sebe a uviděl nějakou postavu. Brodil se sněhem a běžel neustále za ní.\r\n\r\nKřičel: „Haló, zastavte se! Pomozte mi!“ Osoba ale byla pořád v dáli. Nereagovala na muže. Jen mu udávala směr, který následoval. Poté se osoba ztratila. Muž myslel, že je konec. Ale ne! Rozhlédl se a uviděl svůj dům. Byl zachráněn!\r\n\r\nJakmile se zotavil, nemohl svému štěstí uvěřit. „Kdo to byl?“ ptal se sám sebe. Nemohl tomu uvěřit. Bude to jeho tajemství. Tajemství, které mu zachránilo život.\r\n\r\nVeronika Hanulíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 767, '2008-01-24 00:00:00'), (44, 15, NULL, 'Buon Appetito', '(povídka na tři slova: špagety - hotel – kolo) Jednoho krásného jarního dne jsem se rozhodl vytáhnout kolo a jít se projet. Bylo to na letní dovolené v údolí Dolomitů. Slunce pařilo, opalovalo mi obličej a já se mezi dřinou kochal krásami italské přírody. Cestou jsem potkal několik krásných Italek pracujících na zahrádkách před jejich obydlími. ', 'Jednoho krásného jarního dne jsem se rozhodl vytáhnout kolo a jít se projet. Bylo to na letní dovolené v údolí Dolomitů. Slunce pařilo, opalovalo mi obličej a já se mezi dřinou kochal krásami italské přírody. Cestou jsem potkal několik krásných Italek pracujících na zahrádkách před jejich obydlími. \r\n\r\nA najednou, ani nevím proč, mi na mysli vytanula jedna stará legenda, kterou vypráví italské babičky malým vnoučatům. Ta legenda vypráví o jednom hotelu, ve kterém pracoval recepční a ten si vždy vybral některé z hostů, jimž po té nechal servírovat všelijaká italská jídla - lasagne, farfalle, gnocci, pizzu.\r\n\r\nPo nějaké době ovšem tito hosté začali z ničeho nic mizet. Policie zjistila, že poslední jídlo těchto zmizelých byly vždy špagety. Když podezřívat recepčního, tak zmizel taky. A nikdo už ho nikdy neviděl. Hotel všichni opustili a on začal chátrat.\r\n\r\nNikdo už se o něj nezajímal.\r\n\r\nTyto myšlenky mi vířily hlavou a já mezitím jel, kam mne napadlo. Po chvíli jsem se probral ze zamyšlení a všiml si úplně neznámé krajiny kolem sebe. les zde byl temnější, vzduch těžší a na cestu dopadalo je málo světla. Jedu jedu dál, když v najednou se mi před zraky otevře taková malá lesní mýtinka. Ono na té mýtince nebylo nic tak zajímavého. Rostly tam luční květiny, opojná vůně květů se ve vzduchu mísila s poletujícím pylem. To vše doplňovalo zurčení potůčku. A v té chvíli jsem si uvědomil jednu hroznou věc. Už jste někdy někdo viděli uprostřed lesa mýtinku, kde po okrajích stará rezavá auta a všemu vévodila stará rozpadlá budova, krčící se v přítmí lesa? Myslím si, že ne.\r\n\r\nA asi i proto jsem byl tak zvědavý a šel to prozkoumat. Ve chvíli, kdy jsem upřeně hleděl do temných oken, jsem šlápl na něco kovového. Podívám se pod nohy a jaké je moje zděšení, po zjištění, že to na čem stojím je cedule z průčelí budovy, na níž bylo napsáno: "Migliore Tratoria".\r\n\r\nVešel jsem tedy do foyer a rozhlížel se kolem sebe. Najednou se mi rozvlnil celý interiér před očima, a když to přešlo, nestačil jsem se divit. Všechna světla svítila, koberce byly čerstvě vyprané a já právě uslyšel přijíždět auto ke vchodu. Z jídelny bylo slyšet cinkání příborů a útržky konverzace.\r\n\r\nNajednou mě zalil pocit, jako kdyby se všude vlnil vzduch. Ne teplem, prostě se jen vlnil.\r\n\r\nVtrhnul jsem do jídelny, a jaký byl můj údiv při zjištění, že tam nikdo! Stál jsem sám uprostřed obrovské místnosti s prostřenými stoly, ale byl jsem v ní sám. Jen ty zvuky a hlasy se dál ozývaly.\r\n\r\nProšel jsem celý hotel. Místnost po místnosti. Nikde nikdo. Jen ty hlasy a zvuky. Už už jsem byl na odchodu, když v tom se za mnou najednou ozvaly kroky. Ztuhl jsem. Ozval se hlas: ,,Vítejte v našem hotelu. Přejete si ubytování nebo jen večeři? Dnes máme výborné špagety..."\r\n\r\nMartin Hnilička\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 728, '2008-01-23 00:00:00'), (45, 15, NULL, 'Popis fotky z dětství', 'Je večer, na spaní moc brzy, na dělání jiných věcí zase moc pozdě. Ležím ve své posteli a snažím se usnout. Nemůžu. Bratr, se kterým sdílím pokoj, stále sedí u počítače a hraje hry. Začíná mě štvát ten neustálý zvuk. Střílení, padání těl nepřátel k zemi a občasné výkřiky bolesti.\r\n', 'Je večer, na spaní moc brzy, na dělání jiných věcí zase moc pozdě. Ležím ve své posteli a snažím se usnout. Nemůžu. Bratr, se kterým sdílím pokoj, stále sedí u počítače a hraje hry. Začíná mě štvát ten neustálý zvuk. Střílení, padání těl nepřátel k zemi a občasné výkřiky bolesti.\r\n\r\nPokoj není zahalen do tmy, ani není šero. Lustr svítí a já si připadám jako ve dne. Chce se mi spát, ale nemůžu, jelikož zhasnout nesmím. Brácha potřebuje světlo a nadává mi, když občas přelezu hrazení mé postele a přiložím prsty k vypínači.\r\n\r\nCo mám dělat? Přemýšlím a rozhlížím se po pokoji. Můj pohled se stočí k nočnímu stolku, na kterém leží sluneční brýle, se kterými si někdy hraji a v ten moment mě napadne geniální nápad. \r\n\r\nPo chvíli znovu ležím v posteli a mám brýle na očích. Světlo mi nevadí a na rušivý zvuk jsem si po kratší době zvykla a už jej tak nevnímám jak na začátku. Ještě nesmím zapomenout na svého oblíbeného plyšového králíčka. Mám ho moc ráda a pořád ho nosím u sebe. Vytáhnu jej zpod polštáře a položím jej vedle sebe. Načež ho jemně přikryji peřinou, aby se mu lépe spalo. Položím svou ruku okolo jeho malinkého ramínka a pomalu usínám. Jakmile se dostanu do stavu polospánku, vyruší mě mamka, která zběžně nahlédne do pokoje. Když zjistí, že je vše v pořádku, odejde.\r\n\r\nVíc už nevím, vznáším se. Jsem ve vzduchu a dokáži létat! Natáhnu před sebe ruce a ve velikém oblouku je vrátím k tělu. Je to jako kdybych plavala ve vodě. Tímhle činem se klouzavým pohybem dopravím o pár metrů dál. Najednou zjistím, že létám nad chodníkem před naším činžovním domem. Po několika „tempech“ se dostanu nad školu, do které chodívám každý den a učím se novým věcem. Náhle se zableskne. Asi bude bouřka, pomyslím si. Pohlédnu nad sebe a zjistím, že už nejsem ve vzduchu, ale znovu ležím v posteli a nade mnou stojí opět mamka, tentokráte s fotoaparátem.\r\n\r\nPousměji se, otočím se na bok společně s králíčkem a znovu se vrátím do snu, který se mi před chvílí zdál, ale tentokrát mě nikdo neprobudí a já si létám nad celým naším městečkem a honím se se sýkorkami.\r\n\r\nAneta Brázdilová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 742, '2008-01-24 00:00:00'), (46, 3, NULL, 'Hry III. zimní olympiády dětí a mládeže pořádané Zlínským krajem', '
Pokud jste náruživými fanoušky zimních sportů a rádi sledujete olympijská klání mezi sportovci z různých koutů světa, máte možnost povzbudit i ty menší sportovce. Od neděle 27. 1. do pátku 1. 2. 2008 probíhá v našem kraji III. zimní olympiáda dětí a mládeže.\r\n', 'Pokud jste náruživými fanoušky zimních sportů a rádi sledujete olympijská klání mezi sportovci z různých koutů světa, máte možnost povzbudit i ty menší sportovce. Od neděle 27. 1. do pátku 1. 2. 2008 probíhá v našem kraji III. zimní olympiáda dětí a mládeže.\r\nOlympijskými účastníky nejsou světoví sportovci, ale mladé naděje z krajů České republiky. Závodníci do 15 let se mají možnost utkat v deseti disciplínách, což jsou: alpské lyžování, biatlon, klasické lyžování, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení, severská kombinace, skoky na lyžích, snowboard a v neposlední řadě snowboard-free style. V neděli proběhlo slavnostní zahájení na Zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně, kde nastoupily zástupci krajů i se svými slavnými vlajkonoši na led. Úvodní krasobruslařský výkon byl následován děkovnými a úspěchy přejícími projevy od osobností jakými jsou hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš nebo světoznámá sportovkyně Dana Zátopková. \r\n
Hry jsou umístěny do šesti měst se sportovními středisky, vhodnými pro naše sportovce a jejich výkony. První olympijské utkání začíná už před osmou hodinou ranní v pondělí 28. 1. hokejovým zápasem mezi Ústeckým a Jihočeský krajem a ve skupině B mezi Pardubickým a Plzeňským krajem. Celá olympiáda je doprovázena bohatým kulturním programem.\r\nSpolečně popřejme nejen našim „Zlíňákům“, ale i ostatním účastníkům hodně štěstí a pevné zdraví v tomto netradičním lednovém počasí.\r\nVíce informací a podrobný časový rozpis najdete na stránkách http://web.olympic.cz/odm2008/index.html\r\n\r\nAlena Adamíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 797, '2008-01-28 00:00:00'),
(47, 3, NULL, 'Zlatý úspěch z Mistrovství Evropy v krasobruslení', 'Ve dnech 21. 1. - 27. 1. 2008 proběhlo v Zagrebu Mistrovství Evropy v krasobruslení. \r\n', 'Ve dnech 21. 1. - 27. 1. 2008 proběhlo v Zagrebu Mistrovství Evropy v krasobruslení. \r\n Čtvrteční večer patřil českému krasobruslaři Tomáši Vernerovi, který si zajistil první místo díky svému skvělému výkonu ve volné jízdě. Tomáš si tak udržel přední postavení z krátkého programu ve swingovém rytmu, po kterém vedl nad francouzským závodníkem Brianem Jouberem . Celkové pořadí se po choreograficky výborně zvládnuté volné jízdě Švýcara Stephana Lambiela lehce promíchalo, ale Verner si svou pozici udržel s přehledem. České mužské krasobruslení se tak opět dočkalo po 16 letech zlaté medaile z evropského šampionátu. Úspěšný byl nejen Tomáš Verner, ale i ostatní čeští krasobruslaři, přestože nedosáhli stupně vítězů. V mužské kategorii se na 16. místě umístil brněnský rodák Michal Březina. Mezi ženami uspěla Nella Simaová, která trénuje v LR Cosmetic Ostrava. Při své premiéře na evropském ledu d osáhla na 15. pozici. V tancích na ledě vyjeli Kamila Hájková a David Vincour pěkné 17. místo.\r\nMistrovství světa v Göteborgu klepe na dveře. Všichni věříme, že úspěch našich krasobruslařů bude přinejmenším stejně dobrý, jako ten, kterého dosáhli v chorvatském Zagrebu.\r\n\r\nAlena Adamíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 842, '2008-01-27 00:00:00'),
(48, 15, NULL, 'Vzpomínka na minulost', 'Taková slohová práce může být občas skvělou příležitostí, jak se na chvíli zastavit a zavzpomínat.', 'Taková slohová práce může být občas skvělou příležitostí, jak se na chvíli zastavit a zavzpomínat.\r\n \r\nSedím nad hromádkou starých fotografií. Beru jednu po druhé do rukou a hlavu mám plnou vzpomínek na dny, které se už sice nikdy nevrátí, ale navždy zůstanou v mém srdci. Na jedné fotografii slavíme narozeniny, na druhé si užíváme rodinný výlet, na další je u nás na návštěvě babička s dědečkem.\r\n\r\nTeď držím jednu fotografii. Není obzvlášť krásná, ani nezachycuje okamžik něčím mimořádný. Připomíná mi ale dobu bezstarostného dětství, devět let prožitých na základní škole, kamarády, kteří byli každodenní součástí mého života.\r\n\r\n***\r\n\r\n Je konec listopadu roku 2002 a našeho oblíbeného třídního učitele pana Ševčíka od září vystřídala paní učitelka Babicová. Je to postarší energická dáma, která nadevše miluje svoji práci – práci s dětmi. Takových lidí jako je ona určitě není mnoho. Vždy má důvod k úsměvu a situace, ve kterých by ostatní brečeli nebo alespoň nadávali, ji nechávají klidnou, ba naopak se jimi občas docela baví. Někdy vážně uvažuji o tom, jestli v jejím případě neudělal neúprosný čas výjimku a nezastavil se. Nejsem totiž jediným členem rodiny, kterého tato dáma učí. Přede mnou učila moji o šest let starší sestru, ještě mnohem dříve moji maminku a vypadá pořád stejně. Mne vyučuje tři předměty: pracovní činnosti, výtvarnou výchovu a jazyk český, přičemž hodiny češtiny často využívá k výuce dvou předchozích předmětů.\r\n\r\nProtože je podzim a listí se zbarvilo do mnoha nádherných barev, dostali jsme od naší paní učitelky úkol. Do hodiny pracovní činnosti si máme přinést bílé tričko a co nejzajímavěji vytvarované listy. Budeme si totiž vyrábět „podzimní trička“.\r\n\r\n Je hodina, ve třídě je ticho. Všichni pečlivě natíráme lístky barvou na textil a opatrně obtiskujeme na trička. Obyčejné bílé tričko se tak každým okamžikem stále více podobá podzimní zahradě. Zahradě zahalené do šatů z barevného listí, poklidně čekající na zimu.\r\n\r\n Skončila hodina občanské výchovy a začala velká přestávka. Všichni jsme oblečeni do již suchých, hotových triček a stojíme před tabulí. Co se bude dít? No jistě, budeme se fotit…\r\n\r\n Malý okamžik, „blik“ a tato chvilinka je navždy zvěčněna, abychom se jednou v budoucnu mohli do ní vrátit. Zase být alespoň v duchu malými dětmi. Šťastnými a spokojenými žáčky páté třídy.\r\n\r\nMichaela Babíková\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 840, '2008-01-27 00:00:00'),
(49, 13, NULL, 'Další nenáročná anglická pohádka pro všechny', 'The hungry elf\r\nOnce upon a time, there lived a rich man. He had a cook who prepare delicious meals for him. One day, when the cook was ready to serve lunch, a small elf appeared in front of him. “I’m very hungry, give me something to eat, please!”', 'The hungry elf\r\nOnce upon a time, there lived a rich man. He had a cook who prepare delicious meals for him. One day, when the cook was ready to serve lunch, a small elf appeared in front of him. “I’m very hungry, give me something to eat, please!” demanded the elf. The cook was very kind, and said, “Take half of the pot, if you want. There is plenty of soup in it for both you and my master.” “Thank you very much! I will not forget about this!” said the elf as he disappeared.\r\nWhen the master heard this story, he was angry, “How could you give some weird little elf half of my meal? Leave my house and never come back again!” So the kind cook had to leave.\r\nThe next day, the rich man had a new cook. When this new cook prepared lunch, the small elf also appeared in front of him and he had the same wish as before. But the new cook was mean and threw a spoon at the poor elf.\r\nMeanwhile, the old cook was looking for a new job. The elf met him and gave him a little brown box, “You are a good man. Take this box. It will make your every wish come true.” The cook thanked him and the elf disappeared again.\r\nWhen the rich man’s new cook heard about this news, he invited the elf for lunch because he wanted the very same box. The elf appeared and ate a little bit of food, and as a reward, he also gave the new cook a small box. The cook was happy. But when he opened it, a magic spoon jumped out of the box and hit the mean cook repeatedly over the head. This was the reward for his “kidness”.\r\n\r\npřipravila Vendula Horníková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 3064, '2008-01-29 00:00:00'),
(50, 6, NULL, 'NAŠI - VAŠI PREZIDENTI', 'Není třeba být zarytým milovníkem politiky na to, abychom si všimli stále se přibližující volby prezidenta. Všude kolem nás, ať v novinách nebo televizi, se objevují dva důležití pánové. Pro dalších pět let bude tím nejdůležitějším jen jeden z nich.\r\n\r\nProtože mi nenáleží hodnotit, který je lepší a nechtěla jsem, aby tento článek sklouzl ke kritice některého z kandidátů, napadlo mě udělat takovou menší anketu po naší škole, která z dosavadních hlav státu je pro studenty našeho gymnázia nejvýraznější osobností. A především, kterého ze dvou kandidátů by volili, kdyby to bylo možné.', 'Není třeba být zarytým milovníkem politiky na to, abychom si všimli stále se přibližující volby prezidenta. Všude kolem nás, ať v novinách nebo televizi, se objevují dva důležití pánové. Pro dalších pět let bude tím nejdůležitějším jen jeden z nich.\r\n\r\nProtože mi nenáleží hodnotit, který je lepší a nechtěla jsem, aby tento článek sklouzl ke kritice některého z kandidátů, napadlo mě udělat takovou menší anketu po naší škole, která z dosavadních hlav státu je pro studenty našeho gymnázia nejvýraznější osobností. A především, kterého ze dvou kandidátů by volili, kdyby to bylo možné.\r\n\r\nCelkem jsem v anketě vyzpovídala 106 lidí, úplně náhodně, většinou však žáků čtyřletého gymnázia. Pro zajímavost také přidávám fotku zástupců obou pohlaví z řad studentů a mých kamarádů a celé jejich názory. Nemohla jsem opomenout také naše milé pány profesory a některých z nich jsem se ptala také. Výsledky už posuďte sami…\r\n\r\n1) Který prezident je pro Vás největší osobností a proč?\r\n\r\n2) Kterého z kandidátů byste volili, kdybyste měli možnost?\r\n\r\n
Veronika Marková, 4.C\r\n1) Pro mě jsou největšími osobnostmi hned dva pánové. Prvním je T.G.Masaryk, protože byl prvním prezidentem a významně se zasloužil o vznik našeho národa. Druhým je Václav Havel.\r\n2) Volila bych pana Švejnara, protože může naší republice přinést něco nového, vypadá jako vzdělaný člověk a myslím, že Klaus se o nic až tak světoborného nezasloužil...
Martin Kubát, 4.A\r\n1) Osobností je pro mě určitě Masaryk, byl milován lidmi, snažil se s nimi být co nejvíce v kontaktu, nebyl jen taková bezvýznamná postavička v politice, která se jen prezentuje...\r\n2) Volil bych určitě Václava Klause, protože o druhém kandidátovi nemám mnoho informací…A Václav Klaus mě během svého prezidentování neodradil, i když je pravda, že až tak do hloubky politiku nesleduji...
Paní profesorka Radka Wiesnerová\r\n1) Tak největší osobností pro mě je T.G.Masaryk a Edvard Beneš, protože to bylo za první republiky a líbil se mi jejich vztah k rodině a k celému národu, a také prezident Václav Havel, protože byl první demokratický prezident a pro mě to bylo úžasné...\r\n2) Na to se snad ani nemusíš ptát. Jednoznačně Václav Klaus.:)
Pan profesor Přemysl Šil\r\n1) Pro mě je největší osobností T.G. Masaryk, protože to byl člověk, který jako první koncipoval myšlenku Československého státu a ve své době byl brán jako evropská autorita. Prezident Beneš byl daleko méně charismatický, spíše úředník a už to nebyl člověk takového rozhledu.\r\n2) Volil bych rozhodně pana Švejnara. Já si totiž myslím, že je nejvyšší čas udělat změnu...
Pan profesor Milan Nášel\r\n1) Já uznávám demokratické prezidenty a tam především ty, kteří se zasloužili o vznik a poválečný vývoj Československa. A těmi jsou pro mě Masaryk a Beneš - ti jsou pro mě takovými nositeli československé státnosti.\r\n2) Kdyby byla možná volba lidu, určitě bych dal přednost profesoru Švejnarovi, protože Klaus je v české politice již dlouhou dobu a podle mého názoru by měl být prezident nadstranický a profesor Klaus tuto roli dlouho nesplňuje. Takže určitě Švejnara.\r\n\r\n
\r\n\r\n
\r\n \r\nMartina Nášelová', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 3229, '2008-02-07 00:00:00'),
(51, 2, NULL, 'Dárkové předměty do tomboly', 'Milí spolužáci,\r\n\r\njiž 28. března se uskuteční tradiční ples naší školy. Částečná organizace každoročně připadne na jednu ze tříd našeho gymnázia a letos se tohohle nesnadného úkolu ujala třída 3.C. ', 'Milí spolužáci,\r\n\r\njiž 28. března se uskuteční tradiční ples naší školy. Částečná organizace každoročně připadne na jednu ze tříd našeho gymnázia a letos se tohohle nesnadného úkolu ujala třída 3.C. Našim hlavím úkolem je zajistit dárkové předměty do tomboly. Aby byla tombola co nejbohatší na ceny, obracíme se na Vás s žádostí o výpomoc. Jestliže víte o čemkoliv, co by se dalo použít jako hodnotná cena do tomboly, určitě neváhejte a přispějte právě do té naší. Ceny můžete odevzdat pí. Beranové, kterou najdete v pátém patře, kabinet 523.\r\n\r\nPředem děkujeme za Vaši spolupráci!\r\n\r\nPetra Kušková, 3.C\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 654, '2008-02-18 00:00:00'),
(52, 13, NULL, '27 Dresses', '
Film 27 šatů (27 Dresses) se do českých kin dostane až 13. 3. 2008. Jeho hlavní hrdinkou je idealistická, romantická a nesobecká Jane - dá se tedy očekávat podobné prostředí a zápletka jako v PRETTY WOMAN či ĎÁBEL NOSÍ PRADU (scénář pochází z pera stejné autorky). Film režírovala Anne Flatcher a hlavní role ztvárnili Katherine Heigl (Jane), Malin Akerman (sestra Tess), James Marsden (Kevin), Edward Burns (George), Judy Greer a Brian Kerwin. K samostnému ,,Inhalt“ však již v němčině...', 'Film 27 šatů (27 Dresses) se do českých kin dostane až 13. 3. 2008. Jeho hlavní hrdinkou je idealistická, romantická a nesobecká Jane - dá se tedy očekávat podobné prostředí a zápletka jako v PRETTY WOMAN či ĎÁBEL NOSÍ PRADU (scénář pochází z pera stejné autorky). Film režírovala Anne Flatcher a hlavní role ztvárnili Katherine Heigl (Jane), Malin Akerman (sestra Tess), James Marsden (Kevin), Edward Burns (George), Judy Greer a Brian Kerwin. K samostnému ,,Inhalt“ však již v němčině: \r\n\r\nNichts leichter, als eine romantische Komödie übers Heiraten zu drehen: Man nehme dazu folgende Zutaten: Katherine Heigl aus der erfolgreichen TV-Serie „Grey’s Anatomy“ – sie spielt die junge Jane, die professionell Hochzeiten organisiert, aber selbst noch nicht zum Zug gekommen ist. Weiters einen feschen jungen Mann namens Kevin, der irgendwie versucht, bei Jane zu landen, ohne jedoch eine Chance zu haben – Jane lässt ihn abblitzen. Denn Jane – hier eine weitere Zutat – steht auf ihren Boss George, doch der ist leider in Janes jüngere sexy Schwester Tess verknallt. So weit, so verwirrend. Aber die wichtigste Zutat sind natürlich die 27 Hochzeitskleider, die Jane bei sich daheim im Schrank hat – damit sie beruflich auf möglichst vielen unterschiedlichen Hochzeiten tanzen kann. Nur mit der eigenen Hochzeit will es nicht so recht klappen. Aber wetten, dass es am Ende von „27 Dresses“…. Naja, das weiß ohnehin jeder Kinobesucher schon beim Kauf der Karte, wie solche Filme ausgehen. Trotzdem (oder gerade deshalb) werden romantische Komödien wie diese auch mit schöner Regelmäßigkeit zu Kassenschlagern.\r\n\r\n„Jane ist, wie die meisten Menschen, stolz auf das, was sie wirklich gut kann“, sagt Katherine Heigl über ihre Rolle. „Offensichtlich ist sie sehr gerne Brautjungfer, nur übertreibt sie es dabei ein bisschen. Sie verbringt ihr Leben damit, die Wünsche anderer Menschen zu erfüllen und vergisst dabei, sich um ihre eigenen Sehnsüchte und Träume zu kümmern. Sie gleicht einer Nebenfigur in ihrem eigenen Leben.“\r\n\r\nHeigl genoss es, „eine Figur zu spielen, die zwar ebenso lustig wie charmant ist, aber dennoch ihre Macken hat. Ich mag diese Art von Komödie am liebsten und war gespannt, wieweit ich den Humor in dieser Rolle treiben konnte. Auf so eine Art von Rolle habe ich meine ganze Laufbahn gewartet.“ Gesucht, gefunden. Auch die Liebe im Film.\r\n Matthias Greuling (www.cineplex.at.)\r\n\r\nDIE KOMENTARE:\r\n\r\n* ,,JuliaSchestauber“ hat geschrieben, dass sie mehr erwartet habe. \r\n* ,,venimelde“ war enttäuscht. Er hat geschrieben, dass der Film nichts für Männer ist. „Sehr \r\n langezogene, alte geschichte, mit ingesamt 3 lachern in 2 stunden!“ \r\n* ,,Dragule“ ist der Meinung, dass der Film sehr gut war (für die ganze Familie).\r\n* „xxl_kati“ hat der Film gut bewerten. „Richtig süß und für einen schönen abend zu zweit …“\r\n\r\n\r\npřipravila: Nikol Marcoňová\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 772, '2008-03-11 00:00:00'),
(53, 2, NULL, 'Vyhlášení výsledků recitační soutěže', 'Dne 26. 2. 2008 se uskutečnilo školní kolo soutěže v recitaci a výrazném přednesu.\r\nSoutěže se zúčastnilo celkem 22 studentů ze všech věkových kategorií.', 'Dne 26. 2. 2008 se uskutečnilo školní kolo soutěže v recitaci a výrazném přednesu.\r\nSoutěže se zúčastnilo celkem 22 studentů ze všech věkových kategorií.\r\n\r\nV I. kategorii žáků primy a sekundy zvítězili: \r\n1. místo: Michaela Veselá\r\n2. místo: Tereza Menzlová\r\n3. místo: Zuzana Ševelová\r\n\r\nV II. kategorii žáků tercie zvítězil:\r\nMartin Nosek\r\n\r\nV III. kategorii žáků kvinty a vyšších ročníků zvítězili:\r\n1. místo: Martina Šviráková\r\n2. místo: Markéta Plšková\r\n3. místo: Pavla Blažková a Lucie Slobodianová \r\n\r\nJmenovaní studenti postupují do dalších kol, všem zúčastněným děkujeme za vytvoření příjemné atmosféry. \r\n\r\nMgr. Oldřiška Burešová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1268, '2008-03-12 00:00:00'),
(54, 2, NULL, 'Zertifikat Deutsch úspěšně!', 'Deset studentů našeho gymnázia úspěšně složilo mezinárodně uznávanou zkoušku Zertifikat Deutsch, která probíhala ve dnech 9. 2. a 14. 2. 2008 na Gymnáziu a Jazykové škole Zlín.', 'Deset studentů našeho gymnázia úspěšně složilo mezinárodně uznávanou zkoušku Zertifikat Deutsch, která probíhala ve dnech 9. 2. a 14. 2. 2008 na Gymnáziu a Jazykové škole Zlín.\r\n\r\nJmenovitě to byli: Šárka Jakubová, Monika Jarcovjáková, Zlata Kadlecová, Hana Minaříková, Petr Sucháček, Vendula Valentová a Martina Velísková ze 4.B, Petra Gavendová a Tereza Horáková ze 4.C a Markéta Slováková z 8.A.\r\n\r\nBlahopřejeme!!!\r\n\r\nMgr. Eva Jindrová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1353, '2008-03-03 00:00:00'),
(55, 4, NULL, 'Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street', '
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street je muzikál o masovém vrahovi, který byl neprávem odsouzen soudcem Turpinem (Alan Rickman). Ten znásilnil jeho ženu a dceru, která již dospěla, drží jako chráněnku pod zámkem. Za účelem pomsty se tedy pod falešným jménem Sweeney Todd vrací Benjamin Barker (Johnny Depp) do Londýna. ', 'Režie: Tim Burton\r\nHrají: Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Timothy Spall, Sacha Baron Cohen, Jamie Campbell Bower, Laura Michelle Kelly, Jayne Wisener, Ed Sanders, Anthony Head, Peter Bowles\r\n\r\nSweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street je muzikál o masovém vrahovi, který byl neprávem odsouzen soudcem Turpinem (Alan Rickman). Ten znásilnil jeho ženu a dceru, která již dospěla, drží jako chráněnku pod zámkem. Za účelem pomsty se tedy pod falešným jménem Sweeney Todd vrací Benjamin Barker (Johnny Depp) do Londýna. \r\n\r\n
Nad krámkem paní Lovettové (Helena Bonham Carter), která je známá svými nejhoršími masovými bochánky, si Sweeney otevírá holičství. Postupně si získá popularitu. Nekonečné čekání na pomstu si ventiluje na části svých zákazníků. Jsou to především ti, které již nikdo nehledá, cizinci a tuláci. Zatímco Sweeney v druhém patře podřezává své zákazníky, Lovetta z jejich těl peče masové bochánky, které si lidé ve městě velmi rychle oblíbí. Jednoho dne ke Sweeneymu přichází sám soudce… Zaujal-li Vás film, neváhejte a zajděte v pondělí 17. března do kina Květen v Malenovicích. Další variantou je pak Velké kino, které tento film uvede 21.-23.dubna v 19.30. Na DVD si totiž budeme muset ještě chvíli počkat\r\n\r\nFilm získal ocenění Zlatý Globus za nejlepší muzikál nebo komedii. Nominace měl také na Oskara. Zde byl však oceněn ,,pouze“ v kategorii ,,nejlepší výtvarný počin“ (Dante Ferretti (Art Direction); Francesca Lo Schiavo (Set Decoration). \r\n \r\nNikol Marcoňová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 626, '2008-03-17 00:00:00'),
(56, 4, NULL, 'Tahle země není pro starý?', '
Tento zvláštní název filmu je převzat z části verše básně irského držitele Nobelovy ceny za literaturu Williama Butlera Yease. Samotný děj se pak velmi podobá námětu knihy Cormaca McCarthyho. Příběh se odehrává počátkem r. 1980. Napovídá o tom scéna na čerpací stanici, kdy o životě prodavače rozhoduje mince z r. 1958, které trvalo 22 let, než se dostala právě na toto místo. ', 'Režie: Ethan Coen, Joel Coen\r\nHrají: Tommy Lee Jones, Javier Bardem, Josh Brolin, Woody Harrelson, Kelly Macdonald, Tess Harper, Barry Corbin, Beth Grant, Kathy Lamkin \r\n\r\nTento zvláštní název filmu je převzat z části verše básně irského držitele Nobelovy ceny za literaturu Williama Butlera Yease. Samotný děj se pak velmi podobá námětu knihy Cormaca McCarthyho. Příběh se odehrává počátkem r. 1980. Napovídá o tom scéna na čerpací stanici, kdy o životě prodavače rozhoduje mince z r. 1958, které trvalo 22 let, než se dostala právě na toto místo. \r\n \r\n
Hlavním hrdinou filmu je Llewelyn Moss (Josh Brolin), který žije se svou manželkou Carlou Jean v přívěsu na okraji pustin. Jednoho dne se vydává na lov a úlovek značně předčí jeho očekávání. Na odlehlé pláni nachází těla mrtvých Mexičanů, několik balíků heroinu a dva miliony dolarů. Těch se ujímá. Neuvědomuje si asi však, že peníze budou někomu chybět. Po jeho stopách se vydává Anton Chigurh (Javier Bardem). Anton je nepozoruhodnější postavou poslední doby. Odrazuje již svým zevnějškem. (Po prvním pohledu do zrcadla v maskérně Javier Bardem prohodil: „Ach jo, teď si dva měsíce neza*ukám.“). \r\nDrží-li v ruce ještě svou oblíbenou zbraň – vzduchovou uspávačku dobytka, je dobré se mu vyhnout. Většina věcí totiž ve filmu (ale i ve skutečnosti) postrádá pointu a spravedlnost neexistuje. \r\n\r\nZaujal-li Vás film, neváhejte a navštivte ve čtvrtek 10. dubna v 17:00 či 19:30 Velké kino ve Zlíně. Kino Květen uvádí tento oscarový film 28. dubna v 19:00. \r\n \r\nFilm na mě udělal obrovský dojem. O výborné kvalitě svědčí také osm nominací na Oskara. Cenu získal v těchto kategoriích: vedlejší mužský herecký výkon (Javier Bardem); nejlepší film (Joel Coen and Ethan Coen); střih (Scott Rudin, Ethan Coen and Joel Coen, Producers) a scénář (Written for the Screen by Joel Coen & Ethan Coen).\r\n\r\nNikol Marcoňová\r\n \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 618, '2008-03-25 00:00:00'),
(57, 6, NULL, 'Doktoři bez hranic / Doctors without boarders', 'Medecins sans frontieres (MSF) je nezávislá mezinárodní zdravotnická organizace pomáhající lidem žijícím v oblastech postižených válkou, hladomorem, epidemiemi a dalšími katastrofami ve více než 60 zemích světa. Název doktoři bez hranic vyjadřuje nesmírné odhodlání, před kterým nestojí žádná bariéra.', 'Medecins sans frontieres (MSF) je nezávislá mezinárodní zdravotnická organizace pomáhající lidem žijícím v oblastech postižených válkou, hladomorem, epidemiemi a dalšími katastrofami ve více než 60 zemích světa. Název doktoři bez hranic vyjadřuje nesmírné odhodlání, před kterým nestojí žádná bariéra.\r\n\r\nTato nezisková organizace byla založena roku 1971 za účelem poskytnutí první pomoci při haváriích či vojenských konfliktech. MSF má své základny v 19 zemích, kde se každý dobrovolník může přihlásit. Jako nevládní společenství o jejich nasazení nerozhoduje žádná politická strana, žádný ekonomický či náboženský systém.\r\n\r\nTeam MSF netvoří jen lékaři a zdravotníci, ale také lobbisté a experti, specializující se v různých vědeckých oblastech, díky kterým mohou přispět k zlepšení situace. V současné době pracuje pro tuto zdravotnickou organizaci více než 4 800 dobrovolníků za pomoci více než 28 000 domorodců, jejichž úsilí je neocenitelné. Lékaři se často dostávají na velmi nebezpečná území, kde slouží v rozmezí 6 až 12 měsíců, přičemž během této doby jsou pokryty veškeré jejich výlohy i s drobnou stipendijní odměnou.\r\n\r\nDoktoři bez hranic nezasahují jen tam, kde je již katastrofa způsobena, ale dávají velký důraz na prevenci. Jejich dlouhodobým cílem je snaha předcházet šíření AIDS, cholery a jiných epidemických chorob. Důraz je také kladen na hmotnou složku v podobě léků a zdravotnických potřeb, pitné vody a potravinových zásob.\r\n\r\nJednou z nejznámějších oblastí, kde MSF zasahuje, je Súdán. Tato země je již od 70. let 20. století postižena občanskou válkou, hladomorem a epidemiemi. Od počátku války se bez domova ocitlo více než 4 miliony lidí. Obyvatelé Súdánu jsou uvrhnuti do denodenního stresu, kde násilí na mužích a dětech a znásilňování žen je běžnou „rutinou“. Doktoři bez hranic mají svou účast jak ve vládou drženém severu, tak i na jihu, okupovaným Súdánským lidově osvobozeneckým hnutím a dalšími ozbrojenými kmeny. Mezi největší uprchlický tábor patří oblast Darfuru, kde se počet podvýživených, nakažených a zraněných lidí stále zvyšuje. MSF vytvořila několik zdravotnických základen, kam se denně uchylují stovky Súdanců. Situace v Súdánu je velmi nestabilní a kvůli častým útokům musejí být některá území evakuována.\r\n\r\nVzhledem k vzrůstajícím konfliktům, přírodním a sociálním katastrofám je činnost MSF velmi důležitá. Každý by si měl uvědomit, že k ohrožení života a ztrátě základních lidských potřeb a hodnot může dojít nejen v zemích třetího světa, ale i v ekonomicky vyspělých státech. Doufejme, že dobrovolníků nasazujících své vlastní životy pro životy těch druhých nebude ubývat, a že právě tito lidé společně s námi napomohou ke stabilizaci životní úrovně těch, kteří by o ni jinak zcela přišli.\r\n\r\nAlena Adamíková \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 4527, '2008-03-24 00:00:00'),
(58, 13, NULL, 'A Birthday Surprise', '
I was planning to give my friend a surprise. I longed for making him happy as we used to do everything together and we had a great relationship. I hate useless items like clay figures so I desired to prepare something very special for him.', 'I was planning to give my friend a surprise. I longed for making him happy as we used to do everything together and we had a great relationship. I hate useless items like clay figures so I desired to prepare something very special for him.\r\n \r\nWhile I was drinking coffee in the restaurant I complained: „I´m getting angry ´cause I still have no idea about the present for Tom´s birthday.“ „Don´t give up,“ Susane backed me up. „Look around and you´ll find the inspiration.“ „It won´t help!“ I observed the pub in deep disbelief. I realised that it was designed in a modern style. „Oh! Amazing! We´ll rebuild and renovate his cluttered rooom.! I´m sure Tom´s parents won´t have any objections. We might paint walls in blue. Michal´s able to manufacture the furniture and Clara could bring the posters of his favourite group U2. „Such a stunning idea,“ replied Susan with obvious excitement.\r\n\r\nAt first, we agreed to prepare a birthday party in his new unscattered room. We didn´t have any difficulties with realising our plans since Tom studied at boarding school. Our work passed successfully till the time when we got to know that he was going to Prague to celebrate his birthday with his girlfriend. Though everything was ready inclusive of the cake, our plans broke down. \r\n\r\nMinutes later, Susane suggested: „I know Tom´s girlfriend a little. She appears to be pretty naive so I´ll try to persuade her not to leave for Prague.“ I must laugh now when I am writing this story because Susane told Cate that it was dangerous in Prague at that time as the media had warned that this city was likely to become the hub of following terrorist attacks. She seemed to be much more ingenuous than I had excepted! =)\r\n\r\nEventually, they stayed at home and I would wish you to see the happiness in Tom´s eyes when he entered his modernised room full of his friends... =o)\r\n\r\nBarbora Robková\r\n\r\n\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 705, '2008-03-26 00:00:00'),
(59, 5, NULL, 'Vtipy', 'Jak se říká brunetě mezi dvěma blondýnkami?\r\n\r\n\r\n„Modlíte se doma vždy před jídlem?“ ptá se policista kolegy.\r\n\r\n„Jean, běžte zalít trávník!“', 'Jak se říká brunetě mezi dvěma blondýnkami?
\r\n\r\n„Modlíte se doma vždy před jídlem?“ ptá se policista kolegy.
\r\n\r\nJak dlouho trvá blondýnce zašroubovat žárovku?
\r\n\r\n„Karle, tak opilý si přece nemůžeš sednout za volant, vždyť silnice je samá zatáčka!“
\r\n\r\n„Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?“
\r\n\r\n„Nejsem si příliš jistý diagnózou, pane Novák. Asi to pravděpodobně bude kvůli nadměrnému požívání alkoholu.“ „Dobře, pane doktore. Já tedy přijdu zítra, až se z té opice vyspíte.“\r\n\r\n„Pane vrchní, dal bych si ten řízek, co má támhleten pán.“ „No, a myslíte si, že vám ho dá?“\r\n\r\n„Jean, běžte zalít trávník!“ „Ale pane, vždyť prší!?“ „Dobrá, vemte si deštník!“\r\n\r\n„Jeníčku, jestli budeš stále běhat do kolečka, tak ti přitluču i tu druhou nohu!“\r\n\r\npřipravila: Pavlína Svobodová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 967, '2008-04-02 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(60, 4, NULL, 'Jumper', '
Film režiséra Doug Limana. Ale, podle mého názoru, se nesetká s takovým ohlasem jako jeho předešlá díla (Agent bez minulosti, Pan a paní Smithovi). A o čem film vlastně je? Těžko říct. Je založen na po staletí vedém boji mezi tzv. Skokany, ergo Jumpery a Paladiny, lidmi, vyhledávajícími a likvidujícími tyto teenageři.\r\n', 'Film režiséra Doug Limana. Ale, podle mého názoru, se nesetká s takovým ohlasem jako jeho předešlá díla (Agent bez minulosti, Pan a paní Smithovi). A o čem film vlastně je? Těžko říct. Je založen na po staletí vedém boji mezi tzv. Skokany, ergo Jumpery a Paladiny, lidmi, vyhledávajícími a likvidujícími tyto teenageři.\r\n\r\nÚstřední postavou je milenecká dvojice Davida a Millie. Příběh začíná, když jsou oba v pubescentním věku. David je nesmělý a zakřiknutý klučina. Millie se jeví jako třídní premiantka a milovaná dcera. Při potyčce s jedním spolužákem propadne David ledem na zamrzlé řece. Poprvé si tak uvědomí svou schopnost teleportace, když se z ničeho nic octne v městské knihovně.\r\n\r\nPo návratu domů a pravděpodobně další hádce s otcem, uteče. Respektive si „odskočí“ na osm let. Aby přežil, začne, díky své schopnosti, vykrádat banky. Vzbudí tím ale pozornost Rolanda, jednoho z Paladinů...\r\n\r\nFilm, jako prezentace počítačových efektů, u mě uspěl na výbornou. Propracované, rychlé, až zběsilé střihy, skoky a pády, ale s jistou přehledností. Nápad teleportace už si autoři filmu vypůjčili z knihy Stevena Glouda. Ale co se děje, záplatky a rozuzlení týče, je to film o ničem. Stereotypní dvojice, která se do sebe na začátku zamiluje. I po X letech nemyslí ani jeden na nikoho dalšího, projdou si odloučením, ale nakonec skončí přes všechny překážky, nástrahy a téměř pro oba jistou smrt spolu...\r\n\r\nI to bych ještě dokázal překousnout, ale čekal jsem například vysvětlení, proč Skákači dokáží, co dokáží? Čím to je? Odkud se vzali Paladinové a jak jsou schopni Skákače najít? A proč se tito nespojí proti svým likvidátorům, ale každý si žije na vlastní pěst? A hlavně, jestli existují i Skákači, kteří nejsou sebestřední, a snaží se svou schopnost využít i pro dobro ostatních?!\r\n\r\nNa tyto a mnohé další otázky film nepodá až do konce žádné vysvětlení. Třeba v pokračování... Pokud vůbec bude stát za to nějaké točit. Ale jak znám americké režiséry, tak bude.\r\n\r\nNicméně, pokud chcete tzv. vypnout, pročistit si mozek nebo jste fanda speciálních efektů, není pro Vás lepší film než tento. Alespoň v dnešní, speciálními efekty nabité době.\r\n\r\nJumper (Jumper, USA 2008) Režie: Doug Liman Scénář: David S. Goyer, Jim Uhls, Simon Kinberg Kamera: Barry Peterson Produkce: Lucas Foster, Simon Kinberg, Stacy Maes, Jay Sanders Střih: Saar Klein, Dean Zimmerman, Don Zimmerman Hudba: John Powell\r\nHrají: Hayden Christensen (David Rice), Samuel L. Jackson (Roland), Diane Lane (Mary Rice), Jamie Bell (Griffin), Rachel Bilson (Millie Harris), Michael Rooker (William Rice)\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 601, '2008-04-03 00:00:00'),
(61, 4, NULL, 'HEKTOROVA CESTA aneb HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ', '
Autorem knihy, o které se chystám napsat pár řádek, je François Lelord. Tento francouzský psycholog a psychiatr se narodil 22. června 1953 v Paříži. Vystudoval medicínu a psychologii. Hodně cestoval, navštívil Asii, a několik let žil v Kalifornii. Jeho knihy (Hektorova cesta aneb Hledání štěstí (2005); Hektor a tajemství lásky (2006); Nová Hektorova cesta aneb Honba za časem (2007)) se staly národními bestsellery. Knihy u nás vychází v nakladatelství GRADA – SMART PRESS. ', 'Autorem knihy, o které se chystám napsat pár řádek, je François Lelord. Tento francouzský psycholog a psychiatr se narodil 22. června 1953 v Paříži. Vystudoval medicínu a psychologii. Hodně cestoval, navštívil Asii, a několik let žil v Kalifornii. Jeho knihy (Hektorova cesta aneb Hledání štěstí (2005); Hektor a tajemství lásky (2006); Nová Hektorova cesta aneb Honba za časem (2007)) se staly národními bestsellery. Knihy u nás vychází v nakladatelství GRADA – SMART PRESS. \r\n \r\n Kniha je takovou „filozofickou pohádkou pro dospělé“. Je to román, který se hezky čte a zároveň přináší víc než jen příběh – přináší ponaučení, radost a snad i spokojenost. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé s každodenními problémy a starostmi. Román má blízko k románům Paula Coelha a také Malému princi Antoina de Saint-Exupéryho. Vzhledem k tomu, že od obou těchto autorů jsem nějakou tu knihu přečetla, mohu jen potvrdit podobný záměr těchto děl.\r\n\r\nDomnívám se, že samotnou podstatu a děj knihy Vám nastíním nejlépe tímto úryvkem (Jedná se o 23 ponaučení, ke kterým hrdina knihy na svých cestách dospívá.):\r\n\r\nPonaučení č. 1: Dobrý způsob, jak si pokazit štěstí, je porovnávat. \r\nPonaučení č. 2: Štěstí jde často ruku v ruce s překvapením. \r\nPonaučení č. 3: Hodně lidí vidí své štěstí jen v budoucnosti. \r\nPonaučení č. 4: Hodně lidí si myslí, že štěstí je být bohatší nebo významnější. \r\nPonaučení č. 5: Štěstí je někdy v tom, že nechápeme. \r\nPonaučení č. 6: Štěstí je rázně si vyšlápnout v horách (uprostřed krásných neznámých hor).\r\nPonaučení č. 7: Je mylné domnívat se, že štěstí je cíl. \r\nPonaučení č. 8: Štěstí je být s lidmi, které máme rádi. \r\nPonaučení č. 8 b): Neštěstí je být odloučeni od těch, které máme rádi. \r\nPonaučení č. 9: Štěstí je, když mé rodině nic neschází. \r\nPonaučení č. 10: Štěstí je zabývat se tím, co máme rádi. \r\nPonaučení č. 11: Štěstí je mít dům a zahradu. \r\nPonaučení č. 12: Štěstí se hůře dosahuje v zemi, kde jsou u moci nekalé osoby. \r\nPonaučení č. 13: Štěstí je cítit se užitečný pro druhé. \r\nPonaučení č. 14: Štěstí je, když jsme milováni pro to, jací jsme. \r\nPonaučení č. 15: Štěstí je, když se cítíme plně naživu. \r\nPonaučení č. 16: Štěstí je, když oslavujeme. \r\nPonaučení č. 17: Štěstí je myslet na štěstí těch, které máme rádi. \r\nPonaučení č. 18: Štěstí by bylo moci milovat více žen najednou. \r\nPonaučení č. 19: Slunce a moře je štěstí pro všechny lidi. \r\nPonaučení č. 20: Štěstí je způsob, jak na věci nahlížíme. \r\nPonaučení č. 21: Velký jed na štěstí je soupeření. \r\nPonaučení č. 22: Ženy jsou vůči štěstí ostatních pozornější než muži. \r\nPonaučení č. 23: Je štěstí to, že se staráme o štěstí druhých? \r\n\r\nMě osobně kniha zaujala. Autorův specifický úhel pohledu se mi vcelku líbí. Knihu mohu čtenářům podobných žánrů jen doporučit. \r\n\r\nNikol Marcoňová\r\n \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 615, '2008-04-04 00:00:00'),
(62, 4, NULL, 'Film, který mě chytil za srdce: Venkovský učitel', '
Konečně. Konečně jsem v ruce svírala vstupenku do kina s nápisem Venkovský učitel. Konečně jsem seděla v pohodlném křesle a byla plná očekávání, jaký tento film bude. Protože většinou, když se na něco moc těším, dopadne to hrozně. Venkovský učitel však byl velká výjimka. \r\n', 'Konečně. Konečně jsem v ruce svírala vstupenku do kina s nápisem Venkovský učitel. Konečně jsem seděla v pohodlném křesle a byla plná očekávání, jaký tento film bude. Protože většinou, když se na něco moc těším, dopadne to hrozně. Venkovský učitel však byl velká výjimka. \r\nŘíkám si, jak začít a napadá mě, že bych mohla celý film rozebrat, ale mohlo by se stát, že bych prozradila celý jeho děj. A to bych opravdu nechtěla - připravit ty, co se na něj chystají o překvapení. Nějak však začít musím.\r\nTak tedy hlavní role se bravurně zhostil, tedy alespoň podle mě, Pavel Liška. Přijíždí z „obrovské“ Prahy do úplně jiného světa - do maličké vesničky, kde má nastoupit jako učitel přírodopisu a hlavně najít sám sebe. Zde se poznává se starší statkářkou Marií a jejím synem Láďou. Marie, která je zklamaná životem, avšak osobně si myslím, že ho žije naplno, se do mladého učitele Petra zamiluje. A tady to vše začíná... Petr si pomalu ale jistě získává důvěru Marie i jejího syna. Začleňuje se do života na vesnici a je i velice oblíbený. Čím dál tím víc je vidět, jak více než k samotné Marii chová Petr větší náklonnost k jejímu synovi.\r\n
Láďa chodí s Bárou, přezdívanou Beruška, která za ním jezdí z „obrovské“ Prahy na víkendy. Bohužel se před ní pořád podceňuje a říká, jak je hloupý, což Berušku velmi trápí. \r\nPro Petra všechno vyhlíží skvěle, vypadá šťastně, ale jen naoko. Ve skutečnosti se v něm odehrává velký boj, zda-li své city k chlapci, které jsou čím dál silnější, dát najevo. Všemu ještě přitíží okolnost, kdy do vesnice přijíždí Petrův bývalý přítel a všechno obrátí vzhůru nohama. Navíc se Láďa pohádá s Beruškou a ta se s ním rozchází. Tento rozchod ještě víc sblíží Petra a Láďu, který však nic netuší, protože se Petr velmi ovládá a přetvařuje.\r\nTo však nevydrží dlouho. Jednu noc, kdy se opilý Láďa nemůže dostat domů a přespí u něj, se neovládne a chlapce se dotkne. Pokušení, které nedokázal potlačit, mu rázem změní život.\r\nA jak to celé dopadne, na to už se musíte zajít podívat sami. Slíbila jsem přece, že celý děj nemůžu a ani nechci vyzradit...\r\nFilm Bohdana Slámy, je již jeho třetí v pořadí, lehce svým žánrem navazující na filmy Divoké včely a Štěstí. Měla jsem možnost vidět všechny tyto filmy a musím uznat, že Venkovský učitel mě dostal nejvíc. A určitě jsem nebyla sama. Kino, které jsem poprvé po dlouhé době zažila plné, tento film, tak jako já, prožívalo celé od začátku až do konce.\r\nPři scénách, které byly tak choulostivé, že mi naskakovala husí kůže, bylo slyšet vždycky jen: „ Néé, nedělej to,“ nebo „Ááá sakra!“\r\nVšechny tyto scény se ale režisérovi podařilo natočit velmi nenásilně a opravdu dojemně. Myslím, že Pavel Liška se do role výborně vžil, jako i ostatní herci, například Zuzana Bydžovská, kterou jsem obdivovala za to, že se opravdu kdykoli dokázala rozplakat. Všem hercům jsem to totiž opravdu věřila, protože filmu vdechují opravdový život. A to je přece ve filmu to nejdůležitější, nebo ne?\r\nPro mě tento film nebyl jen filmem, působil opravdu jako jedna „velká pravda. Protože jak sama Marie v jedné scéně říká: „Každý někoho potřebujeme.“\r\n\r\nMartina Nášelová\r\n\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 684, '2008-04-13 00:00:00'),
(63, 2, NULL, 'Úspěch v olympiádě', '26. 3. 2008 se konalo na Gymnáziu na Lesní čtvrti okresní kolo Olympiády v českém jazyce. Náš student Lukáš Vyoral (4. C) obsadil třetí místo a postoupil do krajského kola, které se bude konat 30. dubna 2008. Držíme pěsti!\r\n\r\nPhDr. Radka Wiesnerová\r\n', '26. 3. 2008 se konalo na Gymnáziu na Lesní čtvrti okresní kolo Olympiády v českém jazyce. Náš student Lukáš Vyoral (4. C) obsadil třetí místo a postoupil do krajského kola, které se bude konat 30. dubna 2008. Držíme pěsti!\r\n\r\nPhDr. Radka Wiesnerová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 520, '2008-04-01 00:00:00'),
(64, 14, NULL, 'Poslušně hlásím, byl jsem tam! aneb výměnný pobyt v Mayenne', 'Pro ty z Vás, kteří ani nevědí, že se nějaký výměnný pobyt s Francouzi konal, tu mám na úvod malé resumé našeho projektu. Začalo to nápadem zkusit kontaktovat nějaké školy, abychom později mohli navrhnout onen výměnný „sejour“. Po několika neúspěších se nám povedlo navázat kontakt s Lycée Lavoisier ve městě Mayenne. ', 'Pro ty z Vás, kteří ani nevědí, že se nějaký výměnný pobyt s Francouzi konal, tu mám na úvod malé resumé našeho projektu. Začalo to nápadem zkusit kontaktovat nějaké školy, abychom později mohli navrhnout onen výměnný „sejour“. Po několika neúspěších se nám povedlo navázat kontakt s Lycée Lavoisier ve městě Mayenne. Byli jsme moc rádi, že se nám to povedlo, a vše mohlo začít. Jako první nás poctili svou návštěvou Francouzi. Každý si nějakého vybral a hurá do akce! Je pravda, že nás hodně zmohli, jelikož je známo, že jsou poněkud bezstarostní. Takže všechno zbylo na nás. Svou návštěvu naši přátelé naplánovali na předvánoční týden, tedy týden, kdy mají všichni plno jiných starostí. Bylo to velice vyčerpávající, a tak nám několikadenní rekonvalescence o Vánocích přišla opravdu vhod.\r\nUběhlo pár měsíců a termín našeho výletu do Francie se blížil. A pak, konečně nastal den „D“. Osudnou neděli 9. 3. 2008 se necelá padesátka studentů vydala vstříc dobrodružství. Jak se později ukázalo, dobrodružství to tedy opravdu bylo.\r\nTřeba náš první den ve Francii, který jsme strávili v Paříži. Nutno říci, že šlapat po městě od 7 hodin od rána, zvlášť po noci strávené v autobuse, není žádná sranda. Náš pochod začal v moderní čtvrti „La Défense“, která je mimochodem mnohem hezčí za tmy než přes den. Směrem na Champs Elysée jsme se vydali metrem. A bylo to tedy mnohem lepší, než šmatlat v tom hrozném dešti a větru pěšky. Ale ani tomu jsme se bohužel nevyhnuli, a tak procházku po Champs Elysées máme spojenu s promočenými bundami a větrem polámanými deštníky. I tak jsme alespoň trochu ukojili svou dychtivost vidět Paříž.\r\nProšli jsme zběžně celý pravý břeh Seiny, tzv. „rive droite“, navštívili jsme Louvre, Palais de Justice, katedrálu Notre-Dame, Centre George Pompidou a mnoho dalšího. Eiffelova věž nám zůstala jako překvapení pro naši další návštěvu Paříže, kterou jsme naplánovali na poslední den našeho pobytu ve Francii.\r\nV pondělí odpoledne jsme tedy z Paříže vyrazili směrem do Mayenne na severozápadě Francie, kam jsme dorazili kvůli ztíženým povětrnostním podmínkám s mírným zpožděním kolem 9. hodiny večerní. Znovu jsme se shledali se svými korespondenty, kteří si nás odvedli domů nebo na internát.\r\nV úterý jsme měli čas projít si Mayenne, neboť francouzští profesoři pro nás zorganizovali rallye po městě. Museli jsme podle dotazníku vyhledat jednotlivé pamětihodnosti anebo získat od místních požadované informace, což nebylo vždy jednoduché. Navíc docela hustě pršelo a byla nám zima. Odpoledne jsme odjeli do nedalekého města Jublains, kde jsme mohli najít „vykopávky“ starořímského města s pevností, amfiteátrem, chrámem a lázněmi. Bylo by moc hezké, kdyby v těch lázních byla horká voda, a ne dešťová!\r\nVe středu jsme se společně s našimi francouzskými přáteli vydali do Mont Saint-Michel, což je vlastně klášter na malém skalnatém ostrůvku, který je s pevninou spojený jen úzkou hrází. Tato oblast je proslulá obrovskými odlivy.\r\nPůvodně jsme měli přejít i zátoku, která je při odlivu otevřená všem dobrodruhům a bláznům, kteří se dobrovolně vrhají do pohyblivých písků na túru. Ale na(ne)štěstí začalo velmi silně pršet a foukat a ke všemu jsme byli vybaveni velmi kvalitní letní obuví do vody (bylo asi 12°C), takže jsme nikam nešli a vyrazili jsme do nedalekého města Saint-Malo, kde jsme si někteří užili písku až až. Saint-Malo je jeden z nejkrásnějším francouzských přístavů a při odlivu lze odtud dojít na ostrůvek, kde je pohřben slavný francouzský spisovatel Chateaubriand. Vzhledem k tomu, že zde nám slunce bez ostychu ukázalo svou vlídnou tvář, většina z nás se prošla po pláži a odtud právě na vyhlídku od Chateaubriandova hrobu.\r\nČtvrtek byl ve znamení retro. Díky 3D vizualizaci a výkladu zkušeného průvodce jsme se mohli vrátit zpět v čase do středověké podoby města Laval, které jsme poctili svou návštěvou. Některé domy, které se zachovaly, jsme si mohli prohlédnout i na vlastní oči a řeknu Vám, že to bylo „magnifique“, prostě úžasné. Odpoledne jsme věnovali návštěvě Lactopole, což je továrna na zpracování mléka. Je to obrovská firma, která má své sesterské společnosti všude po světě. Ale všechny nás překvapilo, když jsme v té záplavě francouzských slovíček našli i český „Kunín“! Stojí za to podotknout, že zakladatel a "otec" této firmy André Besnier je pro Francouze totéž, co je pro nás Tomáš Baťa.\r\nPátek byl pro nás jakýmsi oddychovým dnem, protože jsme se nikam nemuseli přemísťovat. Ráno jsme zahájili hodinou francouzštiny s našimi francouzskými kolegy v jejich škole. A odpoledne bylo plné sportu. Konečně se udělalo hezky, svítilo slunce, což je podle obyvatel severozápadní části Francie dost atypické, a tak jsme si mohli vybrat, jestli chceme hrát venku fotbal, nebo v hale basketbal, badminton a ping pong. Po všem tom běhání a skákání nám všem vyhládlo, a tak jsme se odebrali směr jídelna. Věděli jsme, že se chystá slavnostní večeře, ale tak velkolepé hodování čekal málokdo. Za vše stačí říct to, že jsme mohli zkusit i francouzskou specialitu, šneky. Ono i tak je stravování na školách ve Francii odlišné od toho našeho. Pro Čecha to byl asi až moc velký luxus v porovnání s českými jídelnami, které všichni tak důvěrně známe. Po večeři, která byla výborná, jsme mohli vyrazit na pravou francouzskou diskotéku. Bylo to moc fajn, ale končit v 5 ráno a v 7 vstávat? Nestálo to za to, někteří prostě spát ani nešli. Díky, už nikdy více.\r\nAle co, nejsme z cukru, a tak jsme se u autobusu sešli všichni, a to ve zdraví a (minimálně duševní) svěžesti.\r\nNevěřila bych, ale ukáplo i pár slziček. Není se však čemu divit. Vždyť jsme naše korespondenty viděli nejspíš naposledy v životě. A když jsme jim mávali z ujíždějícího autobusu, uvědomila jsem si, že často neumíme využít toho, co máme, a marníme čas.\r\nDo Paříže jsme dorazili asi v 1 hodinu odpoledne. Svítilo slunce a nic nenaznačovalo tomu, že by mohlo pršet nebo foukat. Podívali jsme se do Sacré-Coeur v poslední venkovské čtvrti Montmartre, prošli jsme kolem Sorbonny a mnoha dalších zajímavých míst Latinské čtvrti na Rive gauche. Ale nejvíce se většina bezesporu těšila na vytouženou Eiffelku. Vždyť být v Paříži, a nevidět symbol Paříže, by byl hřích! Ale jak to bývá, jako na potvoru začalo pršet. Takže z toho výstupu do druhého patra (třetí zavřeli kvůli nepřízni počasí) nebylo nic než výlet do slejváku.\r\nMokří až na kost jsme se nasáčkovali na loď, abychom viděli břehy Seiny i z netradičního pohledu. Bylo to fajn, bylo tam totiž teplo. Poslední zastávkou bylo náměstí Trocadero, kde jsme se na znamení zakončení naší výpravy vrhli na typický pařížský kolotoč, který jsme zabrali do posledního místa. Byl to asi ten nejvíc adrenalinový zážitek - uznejte sami, kdy jste se naposledy svezli na houpacím koníkovi nebo šlapacím autíčku.\r\nPřijel pro nás autobus, my jsme nasedli, zamávali naši „Majdě“ (Eiffelovka) a při tónech písně „Aux Champs Elysées“ jsme uháněli po této obrovské avenue směrem domů. Usnuli jsme (a to jsme už nepotřebovali ani Kristiána a jeho slavné „Zavřete oči, odcházím“, jako tomu bylo při cestě tam) a, nejen ve snu, jsme si zpívali „Aux Třída Tomáše Bati“.\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 672, '2008-04-14 00:00:00'),
(65, 14, NULL, 'Pokračujeme v sérii Jak se žije ve Švýcarsku!', '
Vyzpovídal jsem svého známého Iva, který v zemi helvétského kříže žil a pracoval 4 dlouhé roky.', 'Pokračujeme v sérii Jak se žije ve Švýcarsku! Vyzpovídal jsem svého známého Iva, který v zemi helvétského kříže žil a pracoval 4 dlouhé roky.\r\n\r\nJak dlouho a proč jsi žil ve Švýcarsku?\r\nByl jsem ve Švýcarsku 4 roky. Jel jsem tam za prací. Nejprve jsem měl možnost pracovat jako číšník.\r\n\r\nV jakém městě jsi tam bydlel?\r\nBydlel jsem v Zürichu a v Baselu, kde jsem později pracoval u švýcarské pojišťovny Helvetia Patria.\r\n\r\nMěl jsi problém se domluvit?\r\nProtože jsem uměl jazyky, nebyl problém se domluvit bežnou němčinou, i když je v porovnání se švýcarskou němčinou trochu jiná. A když ne neměcky, tak anglicky. V extrémních případech umím i něco málo francouzsky.\r\n\r\nJak bys porovnal tamní a zdejší obyvatele?\r\nTamní obyvatelé jsou ze začátku uzavřenější, ale postupem času jsou přátelštější a snaží se druhého poznávat. Je důležité si u nich získat důvěru, protože pak jsou k tobě jako k cizinci otevřenější a nebojí se s tebou probírat i velmi osobní věci.\r\n\r\nČím jsou podle tebe Švýcaři zajímaví?\r\nZajímaví jsou svojí kulturou a hlavně rozmanitostí jazyků. Švýcarsko je rozděleno na kantony. Ale i na německy (na severu země), francouzsky (u Francie), italsky (u Itálie) a rétorománsky mluvící část (u města Chur).\r\nŠvýcaři se ve školách učí minimálně 2 jazyky. A to ty, které jsou jazykem oficiálním.\r\n\r\nCo jejich život, zvyklosti?\r\nPotrpí si na přesnost, fondu a čistotu obecně, a hlavně v horách. Jsou pyšní na své oficiální vynálezy, protože jich nemají moc a na produkty. Ale na sýry a mléčné výrobky obzvlášť. Proslavená je také jejich čokoláda.\r\n\r\nA politika?\r\nPolitika... Mnoho se změnilo. Ve Švýcarsku žije jednadvacet procent cizinců. To se snaží zmírnit – proto ještě neotevřeli hranice s ostatními státy. I když to se chystá, pravděpodobně od roku 2009. Švýcaři nechtějí být v EU z několika důvodů. Jedním z nich je totální bezpečnost švýcarských bank a jejich bankovního tajemství. Ekonomika je zde velmi dobrá, průměrný výdělek je kolem tři a půl CHF na osobu. Mají velmi dobré sociální zabezpečení a bezdomovce je tam vidět jen zřídka kde.\r\n\r\nChtěl bys tam dožít zbytek svého života?\r\nDo konce života bych tam určitě žít nechtěl. Mezi Čechy žijícími ve Švýcarsku panuje strašná závist. Navíc, být Švýcar znamená mít velmi dobře placenou práci a akceptovat to, že i pokud člověk bude mít švýcarské občanství, což není jednoduché, bude brán pořád jako cizinec. Alespoň mezi lidmi.\r\n\r\nCo se Švýcarům vybaví, když se řekne Česká republika?\r\nKdyž se řekne Čech, Švýcaři si nemyslí nic moc špatného. Snad jen to, že jsme pořád východní stát EU a kolikrát nemají ani představu, jak jsme na tom ekonomicky, nebo nemají představu, jak je naše země krásná. Kolikrát nevidí rozdíl mezi Čechem, Slovákem, Slovincem nebo Polákem, což je velmi smutné. Pokud by si měl Švýcar vybrat komu raději podat ruku mezi Němcem a Čechem, vybral by si Němce. Pokud mezi Čechem a Polákem, váhal by a buď by to vzdal v obou případech, nebo by to risknul a podal by ji bez přemýšlení jednomu z nich. Nebo by si našel ruku nějakého Němce...\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 914, '2008-04-15 00:00:00'),
(66, 4, NULL, 'Let''s Dance 2 – Street Dance', '
Let''s Dance 2 – Street Dance je trailerový film. Takový ten, z nějž vidíte úžasné ukázky, které Vás nadchnou. Ale při závěrečných titulcích shledáte, že jste čekali něco jiného. Něco víc...', 'Let''s Dance 2 – Street Dance je trailerový film. Takový ten, z nějž vidíte úžasné ukázky, které Vás nadchnou. Ale při závěrečných titulcích shledáte, že jste čekali něco jiného. Něco víc...\r\n\r\n\r\nJak tomu bývá u pokračování, dochází k záměně rolí. Pokud je v „jedničce“ hlavní hrdinou muž/jednotlivec, je to ve „dvojce“ žena/skupina, atd.\r\n\r\nPříběh se opět točí kolem dvojice mladých tanečníků. Jde o Andie – děvče z ulice. A o nejlepšího školního tanečníka jménem Chase. Ona se dostává na MSA (Maryland School of Arts) po tom, co s bratrem Tylerem (Chaning Tatum) prohrává taneční battle. Jde na přijímací řízení v podobě zatancování a její styl se zalíbí jednomu ze členů přijímací komise – Chaseovi. A jelikož je jeho bratr, Blake, na institutu velké zvíře, Andie jde už druhý den do školy.\r\n\r\nKamarádka její mrtvé matky ji nutí chodit do školy, jinak skončí u příbuzných v Texasu. Její crew to ale neakceptuje, a proto ji vyloučí.\r\n\r\nAndie a Chase založí na MSA vlastní taneční skupinu. Chtějí se zúčastnit a vyhrát taneční soutěž The Street. Jedná se o ukázku nejlepších skupinových choreografií. Vítěz tím dokazuje jistou míru dominance mezi ostatními tanečními/pouličními skupinami. Nikdo ale předem neví, kdy a kde soutěž proběhne. Proto se musí trénovat už od včera a na dvě stě procent...\r\n\r\nKdyž jsem před rokem psal svůj názor na Let''s Dance, nebyl nijak pozitivní. Nejinak tomu bude i u pokračování. Ale ne všechno bylo tak hrozné. \r\n\r\nJak hlásají plakáty do zlínský kin, jedná se více o hudební, než o taneční film. Budiž. A konec konců, tancuje se tam rozhodně víc, než v předchozím filmu. Nicméně pořád to není ono. Scény jsou sice „nadupané“ skvělými kroky, ale převážná většina choreografií je tvořena breakdancem. A ten do kategorie tanec nespadá.\r\n\r\nCo se soundtracku týče, nestojí za moc. Z devětatřiceti ve filmu znějící songů je pro opravdu hip-hopové tancování dobrá asi jen třetina. A o novosti písniček taky nemůže být řeč. Pro příklad skladba Potion byla hitem tak před dvěma roky. Jediná dobrá píseň byl zremixovaný Bounce od Timbalandu. To se potvrzuje i častějším zakomponováním této skladby do choreografií českých i zahraničních tanečních crew.\r\n\r\nO standardní plochosti děje nemá téměř cenu se zmiňovat. Předem předpokládaná zápletka, dokončování vět herců Vámi samotnými a nic neříkající dialogy. Zkrátka další jakože taneční film, u kterého se ti, co pouliční život nechápou, jen zasmějí, a ti, kteří tancováním žijí, nebudou spokojení ani náhodou.\r\n\r\nFilm představu hip-hop jako partu, která vandalizuje metro a obtěžuje cestující. Líčí je jako sebranku, která nemá žádný smysl pro společenské hodnoty. Na druhou stranu při Andiném proslovu v klubu všichni zmlknou, a nakonec jí i zatleskají. U této scény jsem se opravdu rozesmál.\r\n\r\nČekal jsem, že režisér ukážu krásu a variabilitu hip-hopového tancování. Namísto toho nám dokázal, že i balet jde „zajet“ na rock a že v největší umělecké škole ve státě nenechají studenty stepovat. A co byl podle mého názoru největší přestřel? Když na new stylovou píseň Money in the bank tancovala jedna studentka lockin''.\r\n\r\nFilm doporučuji těm, co nerozumí tancování. Co se chtějí v kině prospat nebo pomuchlovat. A nebo těm, kteří se rádi zamilovávají do všech těch nádherných amerických tvářiček.\r\n\r\nLet''s Dance 2 – Street Dance (Step Up 2 the Streets) drama / romantický / hudební, USA, 2008\r\nRežie: Jon Chu, scénář: Toni Ann Johnson, Karen Barna, kamera: Max Malkin, hudba: Aaron Zigman, produkce: Erik Feig, Jennifer Gibgot, Adam Shankman, Patrick Wachsberger, střih: Andrew Marcus\r\nHrají: Briana Evigan (Andie), Robert Hoffman (Chase Collins), Will Kemp (Blake Collins), Adam G. Sevani (Moose), Telisha Shaw (Felicia), Janelle Cambridge (Fly), Danielle Polanco (Missy), Christopher Scott (Hair)\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 682, '2008-04-16 00:00:00'),
(67, 6, NULL, 'Vrazi nebo záchranáři? aneb čeští vojáci na zahraničních misích', '
Ne každý z nás se zajímá o muže a ženy bojující za „světový mír“ v zahraničních misích, kde každý den nasazují své životy. Proč se ale obětují za lidi, které vůbec neznají, a kteří se dokonce snaží o likvidaci těchto záchranářů? Vždyť jsou to přece profesionální vojáci, kteří musejí být vycvičeni pro krizové situace.', 'Ne každý z nás se zajímá o muže a ženy bojující za „světový mír“ v zahraničních misích, kde každý den nasazují své životy. Proč se ale obětují za lidi, které vůbec neznají, a kteří se dokonce snaží o likvidaci těchto záchranářů? Vždyť jsou to přece profesionální vojáci, kteří musejí být vycvičeni pro krizové situace. Jejich úkolem je chránit bezpečnost obyvatel a to i za cenu ztráty té vlastní. Je vůbec možné důkladně se připravit na boj v extrémních podmínkách?\r\nV současné době slouží vojáci armády České republiky v zemích jako je Irák, Afgánistán nebo Kosovo. Naše jednotky patří k těm nejlepším z celého světa, a to zejména v oblasti zdravotnictví a zneškodňování chemických zbraní. Může být vysoký plat odměnou za těžce vydřenou práci? Mnozí teď namítnou, že je spousta nedoceněných profesí, a proto nevidí důvod, proč by měli dostávat více peněz právě vojáci. Pravdou je, že platové hodnocení českých zaměstnanců není ve všech případech regulérní, a tak se nedivím těm voláním proti, ale na druhou stranu je třeba zamyslet se a představit si jak probíhá práce v zemi, kde panují drsné klimatické a sociální podmínky. Rozdíl je polít se kávou kvůli vlastní nešikovnosti a nebo kvůli raketě, která dopadla na vojenskou základnu. Jeden z Čechů sloužící u 4. kontingentu v Iráku ve svém článku potvrdil, že realita je naprosto jiná, než simulace, které je připravují na opravdové odstřelování. Samozřejmostí je, že kdyby se hlavy mocností uměly dohodnout bez vzniku násilných konfliktů, nemuseli bychom řešit finanční a morální otázky, týkající se nasazených bojových útvarů ve vztahu k okupované zemi. Vzhledem k historickému faktu vždy přítomných válek je pravděpodobné, že mezinárodní konflikty budou pokračovat i v budoucnu. Možná právě toto je jedním z mnoha důvodů, proč si vážit lidí, kteří dobrovolně nasazují své životy za druhé, třeba je jednou budeme potřebovat i tady doma… Pohled na armádu je velmi složitý a je těžké dívat se jen z jednoho zaujatého úhlu. Tato profese má svá pro i proti a je jen na každém nakolik má zájem podívat se na problém ze všech stran a až teprve potom dojít k závěru. Povolání vojáka nepatří k těm nejhumánnějším, přesto nejde jen o prezentaci zbrojního průmyslu, ale i o lékaře, kteří pomáhají mimo vlastních lidí i místním, díky nimž může přežít například malé dítě, které se omylem ocitlo v nesprávnou dobu na nesprávném místě.\r\n\r\nAlena Adamíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 2007, '2008-04-21 00:00:00'),
(68, 6, NULL, 'Co s námi bude...?', ' Právě nastalo období volby předmětů do dalších ročníků a je nejspíš na čase rozhodnout se, čím chceme v budoucnu být. Pro někoho je to naprosto jednoduché a své vysněné povolání má dávno vybrané. To byly časy, kdy jsme naivně chtěli vykonávat profese typu: popelář, uklízečka či kosmonaut...', ' Právě nastalo období volby předmětů do dalších ročníků a je nejspíš na čase rozhodnout se, čím chceme v budoucnu být. Pro někoho je to naprosto jednoduché a své vysněné povolání má dávno vybrané. To byly časy, kdy jsme naivně chtěli vykonávat profese typu: popelář, uklízečka či kosmonaut... Já osobně jsem také chtěla být uklizečkou, protože se mi líbil ten její parádní vozíček, na kterém vozí všechny čistící prostředky. Časem jsem ale pochopila, že úklid pro mě nebude to pravé. A protože mí rodiče nejsou žádní ropní magnáti, ani nevlastní prosperující firmu, či hotelové impérium, musím se rozhodnout, jak si budu vydělávat na chleba, až mě minou tato bezstarostná studentská léta. \r\nTrvalo to nějaký ten pátek, ale přišla jsem na to, co by mě mohlo bavit studovat a později vykonávat jako zaměstnání. Vím ale, že spousta mých vrstevníků neví, kterou cestou se vydat. Ono to totiž není vůbec jednoduché správně si vybrat. V dnešním světě máme tak obrovské množství různých možností, že ani nevíme, co vlastně chceme. Neměli to naši rodiče v době komunismu jednodušší? Slečny byly často rády, když odmaturovaly, vdaly se a staraly se o rodinu. Živili je jejich muži a nikoho ani nenapadlo, že za dvacet let bude chtít každý druhý studovat na univerzitě. Tenkrát ženám nevadilo, že byly v podstatě závislé na svých manželech. Slovo feminismus byl navíc prázdný pojem a kariéra taktéž. Ale asi na tom není nic špatného… Taková prostě byla doba a kdoví, jestli bych tady byla, kdyby moje maminka toužila po fantastické kariéře. \r\nDnes jsou ale ženy jiné. Chtějí studovat za každou cenu, udělat kariéru a pak mít možná i dítě. A hlavně nechtějí být závislé na svém partnerovi… Já nejsem jiná. Možná mi ale ani tak nezáleží na tom, abych udělala díru do světa, ale hlavně abych se ráno probudila a těšila se do práce. A proč chci být soběstačná? Protože se můj milý může jednou ráno probudit a rozhodnout se, že ta o dvacet let mladší studenka se k němu báječně hodí a slíbil jí, že se rozvede. A já mu budu moci říct, že to přežiju i bez něj… Tohle ale nechci nikdy zažít, a přestože jsem ateistka, tak Tě, Bože, prosím, zbav mne všeho zlého. \r\nŘekněme ale, že jsem relativně optimistický člověk a věřím, že všechno jde, když se chce. Udělejme proto každý z nás maximum pro to, aby se náš život odvíjel takovým směrem, jaký si sami určíme. My máme tu možnost… Budoucnost je přece v našich rukách!!!\r\n\r\nPetra Kušková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 764, '2008-04-24 00:00:00'),
(69, 5, NULL, 'Vše, co potřebujete vědět o žárovce...', 'Kolik autorů tajemných příběhů je potřeba na vyměnění žárovky? Kolik bankéřů je potřeba k výměně žárovky? Kolik ekologů je potřeba na výměnu žárovky? Kolik gangsterů je potřeba na výměnu žárovky? Kolik goril je potřeba k výměně žárovky?', 'Vše, co potřebujete vědět o žárovce...
\r\nKolik agentů KGB je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Dva.
\r\n Jeden ji vymění a druhý bude montovat do stínítka štěnici.
Kolik astronomů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Astronomové preferují tmu.
Kolik automechaniků je potřeba k výměně žárovky?
\r\n a) Dva
\r\n Jeden se bude pokoušet ji našroubovat do jiné lampy a druhý pak bude vyměňovat prasklou objímku.
\r\n b) Šest
\r\n Jeden se to pokusí spravit kladivem a dalších pět bude mezitím shánět nové žárovky.
Kolik autorů tajemných příběhů je potřeba na vyměnění žárovky?
\r\n Dva. Jeden ji skoro celou zašroubuje a druhý tomu na konci dá překvapivý obrat.
Kolik bankéřů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Čtyři.
\r\n Jeden má u sebe žárovku a zbývající tři znají každý část postupu, jak ji našroubovat.
Kolik černochů je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Tři - jeden ji vyměňuje a ostatní rapují do rytmu.
Kolik ekologů je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n a) žádný - elektřinou se má šetřit
\r\n b) žádný - wolframu už máme také málo
\r\n c) žádný - žárovky se určitě dají recyklovat, že?
Kolik folkových zpěváků je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Dva.
\r\n Jeden ji našroubuje a druhý mezitím bude zpívat protestsong proti tomu, že je elektrická.
Kolik gangsterů je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Deset.
\r\n Jeden vyměňuje a ostatní mu krejou záda.
Kolik goril je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Jedna.
\r\n Ale než se to naučí, spotřebuje se spousta dalších žárovek.
Kolik hardwarových odborníků je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Prohlásí, že diagnostické testy jsou v pořádku, takže je chyba v software.
Kolik hudebníků je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Pět.
\r\n Jeden ji vymění a další čtyři budou postávat kolem a říkat: „Jo, to by se na mým koncertu nestalo ...“
Kolik inženýrů z IBM je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Ale marketingové oddělení prohlásí, že prasklá žárovka je nový trend, jehož směrem se bude vývoj ubírat.
Kolik Japonců je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Tři.
\r\n Jeden zjistí parametry existujících žárovek na světových trzích, druhý vyrobí mnohem dokonalejší žárovku a třetí pro ni nalezne odbytiště.
Kolik konzervativců je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Pět.
\r\n Jeden ji vymění a čtyři si budou povídat, jak dobrá byla ta stará.
Kolik lesbiček je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Tři.
\r\n Jedna ji vymění a další dvě se budou bavit o tom, že šroubuje mnohem lépe než muži.
Kolik Mágů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Mág si vyrobí vlastního světla, kolik bude třeba.
Kolik Marťanů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Jeden a půl.
Kolik PCčkářů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Sto
\r\n Deset vymění žárovku a devadesát se bude podílet na výrobě příruček „Začínáme s výměnou žárovky“, „Výměna žárovky pro pokročilé“, „Technické parametry žárovek“, „Registrační formulář“, „Lokalizace pro střední a východní Evropu“ apod.
Kolik poetů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Tři.
\r\n Jeden prokleje temnotu, druhý zapálí svíce a třetí vymění žárovku.
Kolik policajtu je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Jedenáct:
\r\n Jeden si vleze na stůl.
\r\n Čtyři tím stolem točí. Další čtyři chodí okolo nich, aby se jim nezamotala hlava. A jeden hlídá u dveří, jestli už nejde proud. A jeden tomu všemu velí.
Kolik policajtu je opravdu potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Dvacet dva:
\r\n Dalších jedenáct je speciální vyšetřovací tým, který je shodně organizovaný a prověřuje zákonnost zásahu.
Kolik poslanců je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Zásadně nadpoloviční většina.
\r\n Opozice totiž určitě navrhne šroubovat opačně.
Kolik pracovníků Microsoftu je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Microsoft prohlásí tmu za standard.
Kolik právníků je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n Kolik si jich můžete dovolit?
Kolik psychiatrů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Jeden.
\r\n Ale ta žárovka musí podepsat souhlas s výměnou.
Kolik Rusů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n To je vojenské tajemství.
Kolik skutečných mužů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádný.
\r\n Skutečný muž se nebojí tmy!
Kolik skutečných žen je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Žádná.
\r\n Skutečná žena má od toho spoustu mužů.
Kolik spisovatelů horrorů je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Dva.
\r\n Jeden ji vymění a druhý z ní udělá překvapivou pointu.
Kolik studentů je potřeba na výměnu žárovky?
\r\n 37.
\r\n Jeden ji vymění a ostatní to od něj opíšou. (37-průměrný počet studentů ve středoškolských třídách)
Kolik Svědků Jehovových je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Tři.
\r\n Jeden ji vymění a dva budou mezitím přesvědčovat jejího majitele, aby se k nim připojil.
Kolik zastánců evoluce je potřeba k výměně žárovky?
\r\n Jen jeden.
\r\n Ale potrvá to milióny let.
\r\n
Kolik zubařů je potřeba k výměně žárovky ?
\r\n Jeden, ale žárovka nejdřív musí čekat dvě hodiny v čekárně.
připravila Pavlína Svobodová
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 840, '2008-05-01 00:00:00'), (70, 14, NULL, 'v Japonsku', '
Už je to nějaký ten den od veledůležité chvíle, co jsem poprvé v životě držel ve svých rukou učebnici japonštiny. Již mnoho knih o zemi vzdálené mé oči zřely, však vždy něco nového se naučím, mnohdy překvapen, možná až zaražen nad některými zvyky tamních obyvatel. A ne jen tak bezdůvodně - to, co u nás považujeme za naprosto normální, může být v Japonsku naprosté faux-pas!', 'Už je to nějaký ten den od veledůležité chvíle, co jsem poprvé v životě držel ve svých rukou učebnici japonštiny. Již mnoho knih o zemi vzdálené mé oči zřely, však vždy něco nového se naučím, mnohdy překvapen, možná až zaražen nad některými zvyky tamních obyvatel. A ne jen tak bezdůvodně - to, co u nás považujeme za naprosto normální, může být v Japonsku naprosté faux-pas! Tolikrát jsem sledoval, jak mí přátelé nevěřícně kroutí hlavou, že jsem se rozhodl napsat článek o tom, co je ano, správně, a co ne, takhle ne, nebo prostě o tom, co je zajímavé. Nemyslím si, že by se mnoho z vás někdy podívalo do Země vycházejícího slunce, nicméně bych vás rád alespoň trochu přiblížil k té podivné východní kultuře.\r\n\r\nRáno v sedm...\r\n Představte si, že je krásné ráno, vy si pomalu vykračujete po ulicích Tokia do práce, rozhlížíte se kolem sebe a přemýšlíte, který obchod bude asi otevřen jako první. Všude samá stažená mříž, kovem se to tam jen blyští. Když tu náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, všechny mříže se zdvihnou, a tak soutěž v přesnosti skončí remízou. Všichni otevřeli zároveň! Jen by mě zajímalo, jakými hodinami se řídí. Jisté je jedno - i Kant by jim je mohl závidět…\r\n\r\nKapesníky v úkrytu\r\n\r\nRýma! Hergot, ta je protivná! Kam jsem jenom dal ty papíráky… Kéž by tady alespoň nebylo tolik lidí a každej do mě nedrcal. Jenomže práce je holt práce a metrem je to nejrychlejší. Aa! Už je mám…Vytáhnu z kapsy kapesníky - a zarazím se. Proč na mě všichni tak vejraj? Copak nikdy neviděli papírový kapesníky? Smrknu… jen abych kolem sebe uslyšel udivené (skoro) výkřiky. Smrknu znovu- zas! Schovám tedy kapesník a narovnám se. Je čas na malý experiment. Hlasitě posmrknu - reakce je vskutku překvapující, protože lidem kolem mě jako by se náhle ulevilo, souhlasně pokývají hlavou a jdou si v klidu dál. Ponaučení? Potáhnout, nesmrkat!\r\n\r\nPačinko či karaoke?\r\n\r\nTohle se nedá nazvat jinak než obsese. Japonci jsou skutečnými milovníky herních automatů pačinko, jejichž design dovádí k dokonalosti pro ještě větší úspěch, a také u nás nechvalně známého karaoke. Není to však závislost tak negativní, jak by se mohlo zdát…Právě takové karaoke je skvělou příležitostí pro přátele, nejčastěji studenty, k tomu, aby se po škole trochu pobavili. Společně. A skoro každý den! Možná bychom si z nich měli vzít příklad - zdá se mi, že si na přátele vymezujeme až příliš málo času; karaoke je sice tak trochu ulítlé, ale pořád je lepší něco, než nic.\r\n\r\nŽabky v županu… či snad župan v žabkách?\r\n\r\nSnad ještě nikdy se mi nestalo, že bych u nás ve Zlíně potkal na ulici chodce v tradičních krojích, v Japonsku by to ale žádná výjimečnost nebyla. Každodenně se po chodnících někdo prohání v kimonu, například mniši poté v keikogi a hakamě či něčem podobném. Kdybyste se ovšem zadívali na jejich obuv, zjistili byste, že se prochází v žabkách. Není ale na žabky trochu zima? Ne - ovšem jen za předpokladu, že máte na nohách i tabi, speciální ponožky s mezerou mezi palcem a vedlejším prstem. Je to velmi praktické - při vstupu do domu stačí jen sandály vyzout a jít v těchto tabi dovnitř. Žádné složité vyzouvání, žádný zápach a nohy v teple k tomu.\r\n \r\nPřed koupelí osprchnout!\r\n\r\nJiž se pomalu, ale jistě stmívá, vy v klidu sedíte u televize a sledujete veleoblíbený zábavní program. Moderátorka něco zběsile vykládá a sem tam při výkladu lehce ukáže na jakýsi závěs, za kterým se skrývá kdo ví co, a vyvolá tak u diváků lehký smích. Vtom se ale závěs odhrne a ze zdobného křesla vykoukne jakási dívka. Opět smích, nicméně tentokrát vskutku bouřlivý. Hlediště div nepukne, vám však na mládenci převlečeném za ženu nic tak impozantního nepřipadá… Když už jste skoro mrtví nudou, přispěchá do obýváku vaše hostitelka a sdělí vám, že koupel je připravena. S vidinou horké vany vběhnete do koupelny a vysvlečete se, užuž byste se vkládali do průzračné, voňavé vody. To by byla ale pěkná chyba… Je totiž velmi pravděpodobné, že do stejné průzračné a voňavé vody vklouznou i další obyvatelé domu. Ano, takový je zvyk. Nezoufejte však, od toho je před vanou sprcha, takže se nejprve pořádně vydrhněte mýdlem, to pak smyjte no a pak už hurá do hřejivé koupele...\r\n\r\n\r\nTak to bylo pár zajímavostí, se kterými byste se mohli v Japonsku setkat. Jistě jste si všimli, že myšlení země Nippon je vskutku zvláštní. A to je jen začátek…rád bych také zmínil jisté každodenní ceremonie a vůbec něco ze společenského života, to ale zase někdy jindy. Doufám, že jsem vás tímto článkem neunudil k smrti a že si třeba i přečtete pokračování...\r\n\r\n...příště.\r\n\r\nLukáš Buřič\r\n\r\n \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 711, '2008-05-12 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(71, 8, NULL, 'Rozhovor s Mgr. Zdeňkou Mňačkovou', '
Rozhodla jsem se, že vám zprostředkuji rozhovor s paní Mňačkovou a umožním vám tak, abyste se o této usměvavé učitelce angličtiny dozvěděli něco víc. Nad odpolední kávičkou jsem jí položila několik otázek.\r\n', '
Rozhodla jsem se, že vám zprostředkuji rozhovor s paní Mňačkovou a umožním vám tak, abyste se o této usměvavé učitelce angličtiny dozvěděli něco víc. Nad odpolední kávičkou jsem jí položila několik otázek.\r\n\r\n1. Čím jste chtěla být jako malá holka?\r\nJako malá jsem neměla žádné ztřeštěné přání. Já jsem vůbec nebyla „holčičí“ holka, spíš „klučičí“. Lákala mě dobrodružná povolání. Na střední jsem už věděla, že chci být učitelkou. Hodně mě bavil dějepis, ale od toho jsem upustila. Rozhodovala jsem se mezi oborem angličtina - čeština a angličtina - tělocvik. Nakonec jsem zvolila první možnost. Když jsem pak viděla, jak mají tělocvikáři úžasný život, svého rozhodnutí jsem litovala.\r\n\r\n2. Kdo nebo co ve vás vyvolalo lásku k angličtině?\r\nMožná i ta doba. Za komunismu bylo studovat angličtinu hodně ojedinělé a taky odvážné, protože člověk, který ji vystudoval, těžko hledal uplatnění. Třeba po vysoké jsem dostala umístěnku na základní školu ve Fryštáku, kde jsem měla učit pracovní výchovu a zeměpis. Angličtinu jen dvakrát týdně. Ta se vyučovala na základních školách spíš jen formou kroužků.\r\n\r\n3. Měla jste možnost studovat nebo pracovat v některé z anglicky mluvících zemí? \r\nZa studia to nešlo kvůli už zmiňovanému komunistickému režimu. Pak jsem se vdala a měla rodinné povinnosti. Se školou jsem však šestkrát absolvovala poznávací zájezd do Velké Británie. A díky paní Karolové jsem se stala překladatelkou za české učitele na konferenci o Holocaustu v Londýně. To byla pro mě velmi dobrá zkušenost.\r\n\r\n4. Z úst dospělých osob často slýchávám, že je ta mládež čím dál horší. Souhlasíte s tímto tvrzením?\r\nNe, nesouhlasím. Nechci, aby to znělo nějak populisticky, ale opravdu si myslím, že se to tak nedá říct. Taky záleží, o jakou školu se jedná. Na učilištích je celkový stav asi horší. V poslední době se mi však zdá, že mezi mládeží chybí vzájemná úcta.\r\n\r\n5. Všimla jste si, že by došlo k nějaké změně v přístupu studentů k angličtině? Uvědomují si její důležitost více než dříve?\r\nRozhodně ano. Uvědomují si, že pokud se chtějí ve světě uplatnit, musí ke studiu angličtiny a jazyků vůbec přistupovat velmi zodpovědně.\r\n\r\n6. Nebylo by možné, aby měla každá skupina angličtiny alespoň na jednu hodinu týdně rodilého mluvčího stejně jako ve francouzštině?\r\nTo by byl ideální stav. Ale ne každý lektor je dobrý. Jedna věc je jazyk umět, a druhá umět ho učit. Rodilí mluvčí většinou nejsou vystudovaní učitelé, což se ve výuce může negativně projevit. Taky si myslím, že by na to všichni studenti neměli. Mimo to je angličtinářů podstatně víc než francouzštinářů.\r\n\r\nDěkuji za rozhovor.\r\n\r\nJen dodám, že úroveň výuky angličtiny na naší škole je podle mého názoru velmi vysoká. Za vše mluví úspěšnost našich studentů na olympiádách a u mezinárodně uznávané zkoušky FCE (First Certificate in English).\r\n\r\nBarbora Robková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 943, '2008-05-13 00:00:00'),
(72, 6, NULL, 'Cena Salvator 2007', '
Co si představíte, když se řekne „Salvator“? \r\nSalvator – ocenění udělované členům Integrovaného záchranného systému Zlínského kraje a občanům, kteří svůj záslužný čin vykonali na území Zlínského kraje. Tak zní stručná charakteristika od samotných autorů, jimiž jsou studenti a pedagogové Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. \r\n', 'Co si představíte, když se řekne „Salvator“? \r\nSalvator – ocenění udělované členům Integrovaného záchranného systému Zlínského kraje a občanům, kteří svůj záslužný čin vykonali na území Zlínského kraje. Tak zní stručná charakteristika od samotných autorů, jimiž jsou studenti a pedagogové Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. \r\n\r\nJá osobně jsem o tomto projektu nevěděla zhola nic, dokud jsem se čirou náhodou neoctla na slavnostním udělování cen, které se konalo 24. 4. 2008 na prknech Malé scény. Ceny bývají udělovány v kategoriích HASIČ, POLICISTA, ZDRAVOTNÍK, OBČAN a také existují mimořádná OCENĚNÍ ZA DLOUHODOBOU ČINNOST a DĚTSKÁ CENA SALVATOR. Poslední zmiňovaná cena poznala svého majitele až 6. 5. 2008, kdy proběhl DEN SALVATORA, oficiální zakončení projektu. Pokud Vás zajímají podrobnosti, můžete se podívat na www.cenasalvator.cz. Ale pokud patříte k té línější skupině studentů, mám pro Vás pár postřehů z onoho slavnostního večera 24. 4. 2008.\r\n\r\nNa začátku jsem řekla, že jsem se náhodou octla na slavnostním udílení cen, ale slovo „náhodou“ není zcela na místě. Akce měla velice vysokou úroveň a bez pozvánky a rezervace na jméno jste měli jen pramalou šanci dostat se dovnitř. \r\n\r\nAle osud tomu asi chtěl a já jsem najednou seděla ve třetí řadě, a to hned za hejtmanem a dalšími významnými osobnostmi. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. První milé překvapení na mě čekalo hned na začátku, kdy na podium vstoupil moderátor Zdeněk Julina, herec zlínského divadla. Jelikož je to jedna z mých oblíbených osobností našeho divadla, nemohla jsem se dočkat, až se s ním setkám tváří v tvář na rautu, který se měl konat po skončení ceremoniálu.\r\n\r\nAle zpět k rozdávání cen. Nemá cenu tady vyjmenovávat vítěze jednotlivých kategorií, ostatně vše najdete na výše jmenovaných webových stránkách. Ovšem jednu osobnost bych ráda vyzdvihla, a tou je Michaela Křivá, jež získala cenu v kategorii OBČAN za pomoc malé holčičce, pod kterou se při povodních v roce 2007 propadl chodník. A proč se zmiňuji právě o Michaele Křivé? Mám hned několik důvodů. Je to obyčejná žena, není to žádná zdravotnice ani policistka, a přesto neváhala pomoci, i když sama byla indisponována zraněním v oblasti bederní páteře.\r\n\r\nA já se ptám, udělali byste totéž? Dokázali byste ve stresové situaci zareagovat stejně? Spousta z Vás řekne, že určitě ano. Dříve jsem to také říkala, ale dnes by má odpověď zněla: „Pokusila bych se ze sebe vydat maximum.“ Už nejméně dvakrát se mi totiž stalo, že jsem byla svědkem podobné situace a mé odhodlání pomoci se najednou ztratilo neznámo kam a já jsem jen nečinně stála a nevěděla, co dělat. Možná se to stalo i Vám.\r\n\r\nA proto obdivuji právě ty, kteří dokázali přemoci svůj „strach“ a nabídnout pomocnou ruku neznámému člověku, i když sami byli v nouzi. Cena Salvator je alespoň symbolické poděkování a vyjádření obdivu těm, kteří neváhají pomáhat. \r\n\r\nJá doufám, že příští rok už nebudete jen nepřítomně koukat na plakáty, které zvou na nějakou akci v rámci SALVATORU, ale vzpomenete si, že jste už o tom kdysi něco četli. A pokud znáte někoho, kdo učinil dobrý skutek a pomohl člověku v nebezpečí, můžete ho klidně v dalším ročníku přihlásit. Cenu můžete získat i Vy. Záleží na tom, jak se příště zachováte...\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 739, '2008-05-22 00:00:00'),
(73, 2, NULL, 'Amnesty International', '
„Amnesty International (dále jen AI) usiluje o dodržování lidských práv po celém světě. Je dobrovolným sdružením lidí, kterým není lhostejné porušování lidských práv kdekoli na světě a chtějí se mu postavit. Proto vedou kampaně, pořádají veřejné akce, zastávají se jednotlivých obětí bezpráví a usilují o systémové změny. Obrací se na vlády, mezinárodní instituce, ozbrojené politické skupiny, soukromé společnosti a další nestátní aktéry.“\r\n', '
„Amnesty International (dále jen AI) usiluje o dodržování lidských práv po celém světě. Je dobrovolným sdružením lidí, kterým není lhostejné porušování lidských práv kdekoli na světě a chtějí se mu postavit. Proto vedou kampaně, pořádají veřejné akce, zastávají se jednotlivých obětí bezpráví a usilují o systémové změny. Obrací se na vlády, mezinárodní instituce, ozbrojené politické skupiny, soukromé společnosti a další nestátní aktéry.“\r\nwww.amnesty.cz \r\n\r\nAI vznikla spontánně jako reakce na novinový článek Petera Benensona (faktického zakladatele) v roce 1961. Nelíbilo se mu, že lidé jsou po celém světě zavíráni za svá politická nebo náboženská přesvědčení. Od té doby se AI zabývá porušováním lidských práv v globálním měřítku.\r\n\r\n
28. dubna mělo několik tříd a skupin studentů ZSV možnost zúčastnit se přednášky dvou sympatických sourozenců, Jindry a Vojty Pařízkových. Jednalo se o komplexní informativní seminář o neziskové organizaci Amnesty International. Oba v tomto sdružení aktivně působí již několik let.\r\n\r\nV rámci každé hodiny byla přednáška modifikována podle tématiky, jež byla probírána. V hodině mediální výchovy se tak jednalo o zaměření organizace na vztah a kontakt s médii apod. Podle mého názoru se jednalo o vcelku kvalitní zhuštění téměř všech elementárních informací.\r\n\r\nDo té doby jsem měl organizaci AI jen za jeden z pojmů. Při přednášce jsem zjistil, jak je sdružení rozděleno. Kdo, na jaký post a kým je volen. A také, že se člověk může stát koordinátorem aktivismu z toho, že roznáší letáky. \r\n\r\n
Samozřejmě bylo málo času na probrání veškerých aktivit AI. Nakousli jsme témata Tibet versus Čína, volný obchod se zbraněmi nebo i jednu z metod výslechů/mučení – waterboarding. Dlouhodobě, i v současnosti, se Amnesty International zabývá především projekty názvů: Lidská práva v Číně, Stop násilí na ženách, Zbraně pod kontrolu, Uprchlíci mají svá práva...\r\n\r\nJejí nejbližší kampaní je „Tvůj dopis zastaví popravy.“ Půjde o sběr podpisů na osvobození neprávem vězněných lidí v Číně. Nikdo neví jejich přesný počet, protože čínská vláda nedovoluje zveřejnění oficiálních čísel. Nicméně 13. května vyrazí do ulic i naši studenti a i Vy můžete pomoci lidem, kteří jen vyjádřili svůj názor. A možná je i zachránit před jistou smrtí.\r\n\r\nBýt na jejich místě, nepřáli byste si být zachráněni?\r\n\r\nAleš Filip', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1052, '2008-05-18 00:00:00'),
(74, 4, NULL, 'Seznamte se, Dexter Morgan', '
Dexter je velmi sympatický mladý muž. Živí se analýzou krevních vzorků u miamské policie. Ve čtyřech letech přišel při masakru (z něhož si nic nepamatuje) o rodiče. Vyrůstal v rodině policisty Harryho, který rozkryl jeho temné stránky a určitým způsobem jej nasměroval. Naučil Dextera brát lidskou existenci jako divadelní roli, která mu slouží. Se svou rolí se brilantně sžil a ve druhé sérii napodobuje lidský rod i takovým činem, jako jsou zásnuby. Jeho nastávající je Rita, jeho dlouholetá přítelkyně. Utajovaná, odvrácená noční tvář je v podstatě tvář spravedlnosti. Dexter se naučil kontrolovat svou vášeň a likvidovat pouze osoby, na které je zákon krátký. Prozatím má ve své sbírce laboratorních sklíček 42 vzorků krve svých obětí. ', 'Krimi / Drama \r\nUSA, 2006, 60 min\r\n\r\nRežie: Michael Cuesta, Robert Lieberman, Tony Goldwyn, Steve Shill, Adam Davidson, Keith Gordon, Marcos Siega, Nick Gomez\r\nHrají: Michael C. Hall, Julie Benz, Jennifer Carpenter, Erik King, Lauren Vélez, David Zayas a další\r\n\r\nDexter je velmi sympatický mladý muž. Živí se analýzou krevních vzorků u miamské policie. Ve čtyřech letech přišel při masakru (z něhož si nic nepamatuje) o rodiče. Vyrůstal v rodině policisty Harryho, který rozkryl jeho temné stránky a určitým způsobem jej nasměroval. Naučil Dextera brát lidskou existenci jako divadelní roli, která mu slouží. Se svou rolí se brilantně sžil a ve druhé sérii napodobuje lidský rod i takovým činem, jako jsou zásnuby. Jeho nastávající je Rita, jeho dlouholetá přítelkyně. Utajovaná, odvrácená noční tvář je v podstatě tvář spravedlnosti. Dexter se naučil kontrolovat svou vášeň a likvidovat pouze osoby, na které je zákon krátký. Prozatím má ve své sbírce laboratorních sklíček 42 vzorků krve svých obětí. \r\n\r\nPředlohou pro natočení seriálu jsou tyto dvě knihy, vydané nakladatelstvím BB/art: \r\nDrasticky děsivý Dexter (31.7.2007); Drasticky dojemný Dexter (5.6.2007)\r\n\r\nDruhý díl seriálu se od předlohy velmi liší a proto doporučuji Dextera jak zhlédnout tak přečíst.\r\n\r\nTřetí série (Dexter in the Dark) si troufám odhadovat, bude mimo jiné o usměrňování mladého Codyho (Ritinina syna), u kterého Dexter rozpozná podobné vražedné sklony - když zjistí, že zabil sousedovi psa. Nebude jistě chybět mnoho úhledně svázaných balíčků na dně Golfského proudu. \r\n\r\nV září se v USA na televizní obrazovky dostane již třetí série - My se tento rok dočkáme na našich obrazovkách snad té první. \r\n \r\nUkázkou Dextetových monologů mohou být tyto úryvky: \r\n\r\n,,Vypadalo to jako moc příhodné místo pro krokodýlí farmu, což ovšem neznamenalo, že jde o místo, kde bych toužil být. Stydím se přiznat, že ačkoliv jsem celý život strávil v Miami, vím jen velice málo o krokodýlích farmách. Pohybují se ta zvířata po vodních lovištích, anebo jsou v nějakých ohradách? V tu chvíli mi to přišlo jako dost podstatná otázka. Vidí aligátoři ve tmě? A jak jsou na tom obecně s hladem? Samé dobré a případné otázky.“ \r\n\r\n,,A nebo právě proto, že jsem, co jsem, bych si i dál uvědomoval, co se mi děje? Já, mé druhé Já, a přivázené ke stolu a kritizující jeho amputační techniku? Odpověď by mi jistě prozradila mnohé o tom, co jsem, ale usoudil jsem, že tolik mě zase nezajímá. Již samotné pomyšlení mi stačilo téměř na opravdovou emoci, na takovou, za niž člověk rozhodně není vděčný.“\r\n\r\nStejně jako kritici hodnotím Jeffa Lindsayho (autora knih) jako neoriginálnějšího a nejbarvitějšího vypravěče posledních let. \r\n \r\nPo zhlédnutí úvodní znělky (http://www.youtube.com/watch?v=ej8-Rqo-VT4&feature=related) se Vám bude o Dexterovi jistě i zdát. \r\n\r\nOdkazy, kde se o Dexterovy dozvíte více: \r\nhttp://www.dexter-killer.cz/\r\nhttp://www.dexter.nazory.cz/index.php?cid=2\r\n\r\n\r\nNikol Marcoňová\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 731, '2008-06-08 00:00:00'),
(75, 4, NULL, 'Mejdan v Las Vegas', '
Film v multikině je o tolik lepší, když tam máte známého na vedoucí pozici. Popcorn, pití a hlavně lístky zdarma! Kouzlo celého dne dokresluje už jen komedie, jako je tato.', 'Film v multikině je o tolik lepší, když tam máte známého na vedoucí pozici. Popcorn, pití a hlavně lístky zdarma! Kouzlo celého dne dokresluje už jen komedie, jako je tato.\r\n\r\n\r\nOna (Cameron Diaz) je ambiciózní burzovní makléřka. Zodpovědná věrná přítelkyně, co plánuje plány. On (Ashton Kutcher) zase potencionální Walter Chrysler v truhlářství. Jenže volí cestu povaleče a floutka. Proto je už od začátku filmu jasné, že tito dva skončí spolu. Pochopitelně je nutné, aby se nějakým způsobem dostali do Las Vegas. Proto Joy dostane kopačky od svého přítele ve stejný den, kdy Jacka vyhodí jeho vlastní otec z práce. A kam jinam se dá v takovém případě jet? Ano, do města hříchů...\r\n\r\nPo zkolabování počítačů v jednom z hotelů se oba hlavní hrdinové (se svými nejlepšími přáteli) ocitají v jednom pokoji. To vede k ne zrovna dobrému, leč dosti vtipnému začátku. Nicméně vytěží z toho, co se jen dá. A hned první noc si také náležitě užívají. Respektive to až přeženou.\r\n\r\nFráze „nedělej nic, čeho bys litoval“, se zde uplatní v plném rozsahu. Ale úskočné „co si nepamatuji, to se nestalo“, již nikoli. Joy a Jack jsou totiž právoplatní manželé. Ani jeden rozhodně nechtějí s tím druhým strávit zbytek života. Situace je o to víc komplikovanější, když jsou v sázce vyhrané tři miliony dolarů. Proto se ocitají před rozvodovým soudem. A ten přichází s velice zvláštním verdiktem...\r\n\r\nObsadit Ashtona byl rozhodně lepší tah, než obsadit Cameron. Jak víme z jeho osobního života, dokáže učarovat i starším ženám. A mladé dívky ho obdivují už dlouho. Naproti tomu, nebo možná právě proto, hraje jeho manželku téměř dvojnásobně stará Cameron. A ač je to smutné, ani americký make-up hvězd nedokáže omlazovat.\r\n\r\nKdo také čeká pořádný „mejdan“ v Las Vegas, zklame se. Ve městě hazardu se odehrává asi patnáct minut z celého filmu. Myslím ale, že to je více chyba těch, co jména filmů překládají do češtiny. A to navíc tak nešikovně.\r\n\r\nNicméně film dostává žánru komedie prakticky od začátku. Od ostrovtipných dialogů, přes uštěpačné poznámky, až ke komplexnosti necelých sta minut. Popisu romantický dosvědčuje i závěrečný polibek při západu slunce. Ale nebojte, poslední scénu jsem Vám neprozradil...\r\n\r\n\r\nMejdan v Las Vegas (What happens in Vegas) komedie / romantický, USA, 2008\r\nRežie: Tom Vaughan\r\nHrají: Cameron Diaz (Joy), Ashton Kutcher (Jack), Lake Bell (Tipper), Rob Corddry (Hater), Queen Latifah (manželská poradkyně)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 700, '2008-06-10 00:00:00'),
(76, 4, NULL, 'BASINFIREFEST', '
27.-29. 6. 2008 se ve Spáleném Poříčí koná šestý ročník rock-metalového open-air festivalu BASINFIREFEST. \r\n\r\nNejvětší zahraniční hvězdou letošního ročníku je americká kapela QUEENSRŸCHE, která přijíždí do ČR na festivalové vystoupení vůbec poprvé! Mezi další zahraniční hosty patří např.: PRIMAL FEAR (Ger), PAUL DI´ANNO (ex IRON MAIDEN), COMMUNIC (Nor), NIGHTMARE (F), EVIDENCE ONE (Ger), BORN FROM PAIN (Nl), APOPHIS (Ger), HUNTER (Pol), SEROTONAL (UK) a další.\r\n', '27.-29. 6. 2008 se ve Spáleném Poříčí koná šestý ročník rock-metalového open-air festivalu BASINFIREFEST. \r\n\r\nNejvětší zahraniční hvězdou letošního ročníku je americká kapela QUEENSRŸCHE, která přijíždí do ČR na festivalové vystoupení vůbec poprvé! Mezi další zahraniční hosty patří např.: PRIMAL FEAR (Ger), PAUL DI´ANNO (ex IRON MAIDEN), COMMUNIC (Nor), NIGHTMARE (F), EVIDENCE ONE (Ger), BORN FROM PAIN (Nl), APOPHIS (Ger), HUNTER (Pol), SEROTONAL (UK) a další.\r\n\r\nZ těch českých jsou to pak: Kabát, Arakain, Törr, Alkehol, Debustrol, Krucipüsk, Škwor, Wohnout, Vypsaná Fixa, Post-It atd. \r\n\r\nCo se týče konkrétního programu, stojí jistě za to navštívit v jednotlivé dny tyto skupiny: \r\n\r\nPátek:\r\n\r\nROCK SPACE STAGE - COCOTTE MINUTE, KRUCIPÜSK, WOHNOUT,ARAKAIN a KABÁT, kteří odehrají v době od 22:10 - 23:25\r\n\r\nSobota: \r\n\r\nROCK SPACE STAGE - ALKEHOL, NIGHTMARE (z Francie)a ŠKWOR\r\n\r\nNeděle:\r\n\r\nROCK SPACE STAGE - MILOŠ DODO DOLEŽAL, VYPSANÁ FIXA, MICHAL PAVLÍČEK & BÁRA BASIKOVÁ či PAUL DI´ANNO (z Velké Británie)\r\n\r\nK dispozici mám dva lístky. V případě zájmu mě kontaktujte na tel. +420 602 542 658 nebo na mail: nikol.marconova@gmail.com\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 709, '2008-06-17 00:00:00'),
(77, 2, NULL, 'Přijímací zkoušky na FSV UK', '
Všichni přihlášení jsou, podobně jako v Brně na TSP, rozmístěni různě po Praze. Já mám to štěstí, že jsem na Smetanově nábřeží (vedle Národního divadla), v budově Hollaru. Takže ve „velícím stanu“ Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.', 'Všichni přihlášení jsou, podobně jako v Brně na TSP, rozmístěni různě po Praze. Já mám to štěstí, že jsem na Smetanově nábřeží (vedle Národního divadla), v budově Hollaru. Takže ve „velícím stanu“ Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.\r\n\r\nProfesorka Osvaldová byla vtipná stejně jako na dni otevřených dveří na začátku února tohoto roku... První nevěřícné pohledy všech, co tam v únoru nebyli, směřovaly právě na ni. Na rádoby kamelotku, která nabízela potřebné propisovací tužky, jež měly být a byly zdarma. Někteří ani nechtěli věřit, že se jedná o vedoucí katedry. Ta svým zvučným hlasem volala na „všechny třasořitky, co stojej venku, ať jdou dovnitř,“ že by chtěla za chvíli na oběd.\r\n\r\nNěkteří by se mohli domnívat, že tak chtěla jen odlehčit nervózním studentům, ale ona už zkrátka taková je. Je to pražská verze naší/vaší paní Rambouskové. Zvučná energická žena, která má v zásobě taková slovíčka a slovní spojení, že vás rozesmějí, ani nevíte jak. Pro příklad, když nám říkala, jak a kde budou zveřejněny výsledky. Upozornila, že volat mají zásadně a jen mimopražští. Že pokud budou volat i místní, tak budou po Hollaru všichni běhat jak elektrické fretky.\r\n\r\nNicméně, tato studnice vtipných mouder nebyla tím jediným, co mě pobavilo. Když jsem viděl učebnu pro stovku studentů, uvědomil jsem si, že z těch zhruba sedmi set přihlášených vyberou ani ne ten počet, který tady vidím. Donutilo mě to až k zoufale vynucenému úsměvu.\r\n\r\nAle řekl jsem si, že budu bojovat. Bojovat jako lev. Naštěstí jsem nemusel bít o mříže. Žádné tam nebyly. Zato jsme se všichni museli potýkat s okny na jih a nefungující klimatizací.\r\n\r\nDalším nečekaným okamžikem bylo, když se jeden ze studentů zvedl, odevzdal sepnuté listy otázek a odešel. To by nebylo tak hrozné. Ale on to udělal v době, kdy já si to zadání teprve pročítal. Tudíž mi bylo jasné, že to bude jeden z těch protřiďovacích testů.\r\n\r\nTest z anglického jazyka byl podle mého očekávání na úrovni FCE. V mluvnické části testu z češtiny byly obdobné otázky, jako jsou na stránkách školy. Ale test všeobecného a mediálního přehledu mi dal zabrat. Představte si, že se vás někdo uprostřed dne zeptá, kde leží Bhútán. Nebo kdo je šéfredaktorem magazínu Reflex.\r\n\r\nJenže s tím zkrátka člověk musí počítat. Připravit se na to nějak konkrétně asi ani nejde. Musíte vědět. Ale můžete i tušit. Negativní body nedávali. Ale správných odpovědí bylo jedna a více. A pokud nemáte zatržené všechny správné, jako byste neměli zatrženého nic. Ergo nula bodů.\r\n\r\nSečteno a podtrženo – škola prestižní, se jménem a možností rychlého poabsolventského uplatnění. Přijímací zkoušky tudíž náročné. Až bych použil slovo eliminující. Ale co s potencionálními žurnalisty, kteří neovládají svůj mateřský jazyk, jazyky cizí, navíc jimi samými zvoleny při podávání přihlášky, všeobecný přehled od kultury, přes zeměpis, až po sport a politiku, a neznající ani přední osobnosti největších informačních zprostředkovatelů v zemi.\r\n\r\nTo si pak každý musí rozmyslet, jestli dát čtyři sta za přihlášku nebo ne. Já je dal. A opět jsem měl tu možnost strávit dopoledne ve společnosti svérázné Barbory Osvaldové. A navíc mi i nechala tu propisku!\r\n\r\n\r\nAleš Filip\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 719, '2008-06-16 00:00:00'),
(78, 4, NULL, 'Sbohem zoufalství', 'Sedí tiše, bez známky života
\r\n a společníkem je jí tichá samota.
\r\n Klidná a netečná hledí do noci,
\r\n oči má plné zoufalé bezmoci.
\r\n Slzy hořkosti stékají po tváři,
\r\n ve světle svíčky neznatelně zazáří.
\r\n Zrozeny v očích zelených,
\r\n mizí v propastech bezedných.
Hana Kozáková
Sedí tiše, bez známky života
\r\n a společníkem je jí tichá samota.
\r\n Klidná a netečná hledí do noci,
\r\n oči má plné zoufalé bezmoci.
\r\n Slzy hořkosti stékají po tváři,
\r\n ve světle svíčky neznatelně zazáří.
\r\n Zrozeny v očích zelených,
\r\n mizí v propastech bezedných.
Ztracena v beznaději halí se do rudé.
\r\n Slzy počítá na liché, na sudé.
\r\n „Nebreč a bojuj,“ slyší hlas hrdosti
\r\n a bojí se, že jí nemá zadosti.
\r\n Kam se poděly chytrost a odvaha?
\r\n Kde je její vášnivá povaha?
\r\n Směšné! Tak málo stačí,
\r\n vyvolat bolest, co v srdci tlačí.
Krutá vzpomínka bez milosti
\r\n vrací ji zpátky do minulosti.
\r\n Opět ten den, kdy slunce hřálo,
\r\n její zraněné srdce však neroztálo.
\r\n Plna zoufalství stojí na náměstí,
\r\n její přítelkyně drží ji za zápěstí.
\r\n Ale nedokáže utišit slzy bolesti,
\r\n nekonečné, jak moře slanosti.
Tak šťastný zdá se v cizím náručí.
\r\n Ona už za své slzy neručí.
\r\n Za chvíli vzhlédne směrem, kde stojí
\r\n a jejich pohledy se na dlouho spojí.
\r\n .............................................
\r\n Nezapíral, nedala mu šanci obhajoby.
\r\n Viděl jen směsici smutku a nesmírné zloby.
\r\n A tak končí lásky čas.
\r\n Nechává bolest a zoufalství v srdci, v nás.
Sedí tiše, bez známky života
\r\n a společníkem je jí tichá samota.
\r\n Klidná a netečná hledí do noci,
\r\n v očích ani špetka dřívější bezmoci.
\r\n Jen poslední slzy stékají po tváři
\r\n čekajíce, až je světlo svíčky ozáří.
\r\n Zrozeny v očích zelených,
\r\n ztratily se v propastech bezedných.
Jste fanoušci a víte o EURU snad všechno? Žijete fotbalem a jména všech hráčů jsou pro Vás jako seznam Vašich kamarádů? Znáte všechny rozpisy zápasů a výsledky již odehraných utkání? Tak v tom případě si tohle raději nečtěte. Podávám Vám pohled na dění kolem jednoho z nejsledovanějších šampionátů ve fotbale očima naprostého antifanouška…', 'Jste fanoušci a víte o EURU snad všechno? Žijete fotbalem a jména všech hráčů jsou pro Vás jako seznam Vašich kamarádů? Znáte všechny rozpisy zápasů a výsledky již odehraných utkání? Tak v tom případě si tohle raději nečtěte. Podávám Vám pohled na dění kolem jednoho z nejsledovanějších šampionátů ve fotbale očima naprostého antifanouška...\r\n\r\nAčkoli jsem rok hrála fotbal, jeho filosofie mi zůstane nejspíš navždy skryta. Odjakživa mám raději hokej. Vždyť než jen hráči přeběhnou pole, trvá to nehorázně dlouho. V hokeji je to šup šup a ani se nestíháte pomalu divit, co všechno se stane v tak krátkém čase. Ale nechci brát nikomu jeho zálibu - sledování fotbalu. \r\n\r\nPro muže, kluky i některé ženy a dívky jsou zápasy významnějších soutěží téměř jako svátek a neváhají strávit svůj drahocenný čas u televizních obrazovek. Letos jsem měla možnost zhlédnout obě utkání české reprezentace, ovšem pouze jako pasivní divák. Jako každý student potřebuji peníze, proto pracuji ve sportovním baru, a tak jsem svědkem každé významné události ze světa sportu. Naposledy to bylo utkání Česko – Turecko. Bar byl plný téměř do posledního místa a všichni netrpělivě čekali na gól. Pak přišel ten klíčový moment a padla první branka. V tu chvíli jsem zrovna měla smůlu, že jsem stála mezi stoly, a tak jsem téměř ohluchla. Fanoušci křičeli jako šílení a já jsem se jen smála. Jak málo stačí k radosti. Během zápasu bylo vše fajn, pro zákazníky jsme byli sluníčka, zlatíčka a já nevím, co všechno, ovšem ke konci zápasu se člověk pomalu bál jít na plac, aby nedostal sklenicí po hlavě. \r\n\r\nAbych se přiznala, ani jsem nevěděla, jak zápas skončil. Že jsme prohráli, to jsem postřehla, ale kolik to bylo, to jsem netušila. Vím, že mě zarytí fandové asi budou nenávidět, ale nakonec jsem byla i ráda, že jsme prohráli, protože jinak by fanoušci zapíjeli vítězství a my bychom v baru strávili celou noc. Takhle nevrle zaplatili útratu a vrátili se zpět k rodinám s výrazem masového vraha.\r\n\r\nBohužel touto prohrou byl zpečetěn osud našeho reprezentačního družstva na EURU 2008. Skončili jsme, jedeme domů. Pro tentokrát opět nedosáhneme na vrchol. Vlajky a dresy můžeme schovat do skříně na „někdy příště“. Já se ovšem připojím ke skupině, která je vytáhne při hokeji. Fotbal přenechávám jiným. Sledovat tu kulatou koženou věc, kterou si hráči přehazují jako horký brambor, mě nebaví, omlouvám se. Snad jen ti mladí atleti navlečení do kraťasů a dresů, pod kterými se jim rýsují vypracovaná těla. Možná proto fotbal sledují i ženy a dívky…\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 871, '2008-06-20 00:00:00'),
(80, 4, NULL, 'Na semaforu červená', '(mikropovídka)\r\nJel. Poté přidal, aby mohl v klidu přejet křižovatku a nemusel čekat. Náhle se ukázala červená. Šlápl na brzdu. Někdo křičí. Stop!', 'Na semaforu červená\r\n(mikropovídka)\r\n\r\nJel. Poté přidal, aby mohl v klidu přejet křižovatku a nemusel čekat. Náhle se ukázala červená. Šlápl na brzdu. Někdo křičí. Stop!\r\nOtevřel oči a měl před sebou plno krve.\r\nSlyší doktora: „Skalpel, prosím! Rychle, sestro! Ztratil hodně krve, kdo ví, jestli to přežije.“\r\nNáhle se probudil. Uvědomil si, že to byl jen sen! Může za to vysoká teplota. Chřipka, kterou má už týden. Otřel si zpocené čelo, napil se ovocného čaje a znovu ulehl do měkké postele. Přál si, aby se už konečně vyléčil a nemoc mu nepůsobila tak děsivé sny.\r\n\r\nVeronika Hanulíková\r\n\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 801, '2008-06-20 00:00:00'),
(81, 2, NULL, 'Maturitní perly 2008', NULL, 'zaznamenala Mgr. Jana Ševelová
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1189, '2008-07-10 00:00:00'), (82, 2, NULL, 'Milí čtenáři... a možná i něco víc!', '
Jsme moc rádi, pokud jste si právě našli naše noviny Renomé a řekli jste si, že „tohle není špatné, sem se občas kouknu“. Ještě raději jsme, pokud patříte mezi naše stálé, „kmenové“ čtenáře a již s napětím očekáváte nové příspěvky, jimiž začne náš novinářský rok 2008/2009!', 'Jsme moc rádi, pokud jste si právě našli naše noviny Renomé a řekli jste si, že „tohle není špatné, sem se občas kouknu“. Ještě raději jsme, pokud patříte mezi naše stálé, „kmenové“ čtenáře a již s napětím očekáváte nové příspěvky, jimiž začne náš novinářský rok 2008/2009!\r\n\r\nProzatím Vás vítá zpět po prázdninách úvodníkem „Paja“ Sedlářová. Pokud sledujete vše, co se v redakci Renomé „šustne“, pak asi víte, že Pavlína je naší služebně nejmladší členkou redakce. Někteří z členů redakční rady Renomé opustili na konci minulého školního roku naše gymnázium a zakotvili na vysokých školách, „kupodivu“ na novinařině nebo různých mediálních oborech.\r\n\r\nProto je na čase zase rozšířit naše řady. Zvu do redakce Renomé kohokoli z Vás, žáků Gymnázia a Jazykové školy ve Zlíně, koho baví psaní a chtěl by přispívat v letošním roce do našich novin! Zvu také všechny současné členy redakce!\r\nPokud se chcete podílet na 4. ročníku Renomé (první dva vycházely v „papírové“ verzi), přijďte ve středu 11. září o velké přestávce do kabinetu č. 211 ke krátké schůzce. Příliš Vás nezdržím, jen si dohodneme termín úvodní redakční (po)rady!\r\n\r\nTěším se na Vás\r\n Přemysl Šil, odpovědný redaktor\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1356, '2008-09-07 00:00:00'),
(83, 2, NULL, 'Škola hrou? (úvodník k novému ročníku Renomé)', 'To bylo v červnu radosti, že škola končí. Ovšem nic netrvá věčně, a tak jsme se 1. září opět sešli v plné parádě ve školních lavicích. Cítíte taky (jako já) v předchozí větě to hrozné klišé? Jenže jak jinak to popsat? Jednoduše nám to začalo a čeká nás další rok. Pro některé první, pro jiné zase poslední.', 'To bylo v červnu radosti, že škola končí. Ovšem nic netrvá věčně, a tak jsme se 1. září opět sešli v plné parádě ve školních lavicích. Cítíte taky (jako já) v předchozí větě to hrozné klišé? Jenže jak jinak to popsat? Jednoduše nám to začalo a čeká nás další rok. Pro některé první, pro jiné zase poslední. \r\n\r\nPamatuji si svůj první rok. Vyděšená primánka, která měla ještě všechno před sebou. Teď, v septimě, na to vzpomínám s lehkým úsměvem a zároveň s menším zděšením. To je to už tak dlouho? Člověk si pořád říká: „Je to daleko.“ Jenže pak najednou zjistí, že už je v polovině, ani se nestačil ohnat. A to platí celkově. V primě nám připadala maturita jako hudba daleké budoucnosti, a najednou už nám zbývá jen rok a kousek. Osobně se už těším, protože po tolika letech na stejném místě, se stejnými lidmi a stejným programem už začne člověku tak trošku šplouchat na maják. \r\n\r\nKaždý prožil prázdniny jinak a podle toho se také těšil/netěšil do školy. Někteří okusili, jaké to je denně pracovat. Po osobním zážitku si myslím, že většina takových náhle našla důvod, proč se učit. Zařekla jsem se totiž, že se radši budu vzdělávat, než abych skončila někde u pásu. Na druhou stranu někteří si jen užívali. Dovolená, výlety, kamarádi… to se potom do školy moc nechce. Každopádně není zbytí, povinnost je povinnost. To mi připomíná, že vlastně každý, kdo si stěžuje, může klidně jít. Nikdo Vás nedrží (neplatí pro primu – kvartu;-)). \r\n\r\nPřiznejme si, že celý ten odpor ke škole je jen jakási maska. Tím ovšem nechci říct, že ji máme milovat. Patřím k lidem, kteří věci berou tak, jak jsou. Pokud vím, že není v mých silách je změnit, nesnažím se o to. Bylo by silné říct, že to „mám na háku“, ale v podstatě se o to snažím. V mezích. Nic se nemá přehánět. A na závěr přidám ještě jeden otřepaný, ale nikdy nesetřepaný výrok, kterým bychom se měli řídit, pokud chceme vyváznout živí a v plné duševní i fyzické svěžesti. Jeho autor byla hlava mazaná - „Škola hrou“☺\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 667, '2008-09-08 00:00:00'),
(84, 15, NULL, 'Sny', 'Jeden sen odešel\r\na další zase přichází.\r\nSmysl jsem v nich nenašel,\r\njen prázdno, když odchází...', 'Hana Kozáková\r\n\r\n\r\nJeden sen odešel
\r\nJejich začátkem večer končí
\r\nJen sny nás nocí provází,
\r\n\r\n\r\nNeskrývá se v nich poselství?
V dnešní uspěchané době si málokdo najde čas jít do divadla. Navíc mládež si myslí, že je to zastaralé a trapné. Proč by mělo? Když kápnete na dobrou hru, nemusí být Váš čas ztracený.\r\n', 'Když jsem byla menší, chodili jsme se základní školou na dětská představení. Pamatuji si atmosféru, jíž byl naplněn vzduch v tom obrovském prostoru. Pohodlná, báječně měkká červená sedadla, do kterých jsme se zabořili, nám dávala pocit, že jsme na těch pár chvil jako dospělí. Pak se rozhrnula opona, na jeviště vpluli udatní rytíři, krásné princezny, moudří králové a strašliví draci a pohádkové představení mohlo začít...\r\n\r\nV pátek 19. 9. 2008 jsem opět dosedla na ona červená sedadla a s napětím čekala, co mi herci předvedou tentokrát. Ovšem s tím rozdílem, že to nebyli herci zlínského divadla, nýbrž pražského, a nepředstavili se s pohádkou, ale s lehce hořkou komedií. \r\n\r\nI když nejste zrovna nadšenci umění, jistě jste už někdy slyšeli o bestselleru „Hrdý Budžes“. Musím se přiznat, že jsem toho o tomto příběhu moc nevěděla. Až na začátku „mého“ představení jsem se dozvěděla, že jsem právě na volném pokračování onoho „Budžese“, a to na hře „Oněgin byl rusák“. Asi nemá cenu popisovat, oč v příběhu jde. Nechci Vás, milí čtenáři, okrádat o ten krásný pocit neznáma a napětí, pokud byste se náhodou do divadla vypravili. Pokud je někdo tak lačný poznání a nakouknutí do nitra „rusáka“, určitě si lehce něco najde, když už u počítače sedí. Ovšem nic se nevyrovná tomu, když si koupíte lístek, celý měsíc se těšíte na představení a v den D si před divadlem vzpomenete, že jste zapomněli lístek.\r\n\r\nAno, přátelé, přesně tohle se mi stalo. Nebylo to poprvé, přiznávám. A kaju se. \r\nOvšem na druhou stranu, potom by to nebylo takové dobrodružství. Nicméně můj projev solidarity v podobě jízdy autobusem (aby otec zbytečně nemusel takovou štreku tam a zpět) vlastně ve výsledku vůbec nebyl doceněn, poněvadž můj drahý rodič mi můj lístek musel přivézt. Tato událost ve mně jako zrnko rozhořčenosti malinko zakořenila a přichystala tedy živnou půdu pro špatné vzpomínky. Ale mé obavy byly zbytečné, poněvadž výkony Pražáků tu zlobu rozdupaly jako splašený kůň. Byla jsem nadšená a okouzlena a vůbec jsem nelitovala, že jsem obětovala čas, který jsem mohla doma prospat, nebo se samozřejmě učit, že ano. \r\n\r\nPokud Vám mohu poradit, běžte do divadla. Ale samozřejmě je důležité, abyste si vybrali tu správnou hru. Pokud se Vám líbí pohádky, běžte třeba na Ferdu M., pokud máte rádi tragedie, klidně skočte na „Romču a Julču“ atd. Hlavně musíte chtít sami. Je mi jasné, že pokud jdete se školou, projevujete nezájem. Ale pokud se rozhodnete jít sami, máte tu krásnou výhodu si vybrat podle svého gusta. A pokud to bude opravdu dobrý „kousek“, tak možná dosáhnete i té bájné očisty, katarze.\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 765, '2008-09-28 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(88, 2, NULL, 'Historická soutěž k 90. výročí vzniku Československa', '
Dne 25. září 2008 jsme se zúčastnili historické soutěže na radnici ve Zlíně. Soutěž se týkala historie Zlína a České republiky v letech 1914-1945. Soutěžilo celkem 17 družstev. Naše škola byla zastoupena 3 družstvy. Prvním kolem soutěže byl vědomostní test., ve 2. kole jsme měli za úkol poznávat fotografie.\r\nPo skončení 2. kola byla na 6. a 7. místě 2 družstva se stejným počtem bodů.', '
Dne 25. září 2008 jsme se zúčastnili historické soutěže na radnici ve Zlíně. Soutěž se týkala historie Zlína a České republiky v letech 1914-1945. Soutěžilo celkem 17 družstev. Naše škola byla zastoupena 3 družstvy. Prvním kolem soutěže byl vědomostní test., ve 2. kole jsme měli za úkol poznávat fotografie.\r\nPo skončení 2. kola byla na 6. a 7. místě 2 družstva se stejným počtem bodů. \r\n\r\nMezi nimi bylo naše družstvo a družstvo Gymnázia Lesní čtvrt. Mezi těmito dvěma družstvy proběhla tzv. rozstřelovačka. Bohužel do finále postoupilo družstvo Gymnázium Lesní čtvrt. Do finále ale postoupila také naše další 2 družstva.\r\nFinále bylo formou hry Riskuj. Otázky byly z různých oblastí o městě Zlín, jako např.: zlínská architektura, kultura, sport a školství aj.\r\n\r\n
Po této hře bylo celkové vyhodnocení družstev. Na skvělém 2. místě se umístilo družstvo z kvarty ve složení Adam Oškera, Nikolaj Malík a Martin Nosek. Družstvo tercie skončilo jako čtvrté.\r\n\r\nMyslíme si, že je to velký úspěch, neboť všechna naše družstva skončila do 7. místa této soutěže. Velkou zásluhu na tomto výsledku má především náš bývalý student David Kolumber, který nám ve svém volném čase předával své znalosti o Zlíně a jeho historii. Poděkování patří také paní profesorce Kubinové.\r\n\r\nPředávání cen se uskuteční 27. října na slavnostním setkání v Městském divadle při příležitosti oslav 90. výročí vzniku Československa.\r\n\r\nJana Harníková \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1233, '2008-10-01 00:00:00'),
(89, 15, NULL, 'Kousek zla v Tobě', 'Michaela Babíková\r\n\r\nJsem Ty, ač to nepřiznáš,\r\nTvůj osud, který proklínáš.\r\n\r\nJsem slza, co po tváři ti stéká,\r\njako krutá, nelítostná řeka...', 'Michaela Babíková\r\n\r\nJsem Ty, ač to nepřiznáš,\r\nTvůj osud, který proklínáš.\r\n\r\nJsem slza, co po tváři ti stéká,\r\njako krutá, nelítostná řeka.\r\n\r\nJsem políbení od zmije,\r\nChladná zem, co tvé tělo pokryje.\r\n\r\nJsem jako žádná na světě,\r\nJsem kulka v ruské ruletě.\r\n\r\nJsem vločka sněhu v parném létě,\r\nMír, co zoufale touží po odvetě.\r\n\r\nJsem tvá pýcha,\r\nJsem tvůj pád,\r\nJsem smrt a bolest,\r\nPřesto mně máš rád.\r\n\r\nJedno z mých jmen Válka jest,\r\nJsem stále s tebou,\r\nKdyž k útoku zvedáš zaťatou pěst.\r\n\r\nJsem Pýcha, Zrada, Lež,\r\nSmutek, Vztek a Bolest též\r\n\r\nJsem všechna zloba,\r\nKterou v srdci máš,\r\nJsem kousek zla v tobě,\r\nTvá skrytá tvář.\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 681, '2008-10-16 00:00:00'),
(90, 15, NULL, 'Opojnost noci', 'Zavřete oči a buďte zticha.\r\nAť utiší se vaše pýcha.\r\nPak ruku podejte mi, nechte se vést.\r\nDovolte sobě k oblakům se vznést.', 'Dívky v károvaných sukních a podkolenkách, chlapci v saku a s kravatou... Tohle si asi většina z nás vybaví, když se řekne školní uniforma. Existuje ale spousta druhů uniforem, které každodenně oblékají žáci po celém světě. A některé jsou opravdu velmi zajímavé.
\r\nTak třeba v Malajsii je školní uniforma povinná pro všechny žáky státních institucí. Dívky mohou nosit dlouhé tyrkysové zástěry přes bílou košili nebo tradiční oděv baju kurung, který vypadá jako volné tričko s dlouhým rukávem. Také v Japonsku jsou uniformy časté. Na středních školách zde nosí studenti vojenské uniformy a studentky oděv v námořnickém stylu. S postupem času se ale uniformy čím dál více modernizují.
\r\nVelkou tradicí jsou uniformy i v Anglii. Tam se nosí především na středních školách a mají vesměs všude stejnou podobu - sportovní saka, košile s vázankou, svetříky a sukně či kalhoty. Jediné, čím se liší, je znak školy, který má každá uniforma vyšitý na hrudi.
\r\nSmyslem školní uniformy je zamezit konfliktům, které mohou vznikat vlivem rozdílných společenských vrstev. Najdou si totiž studenti, již si rádi utahují ze spolužáka, který si nemůže dovolit nejdražší značkové oblečení. Ten se pak stává objektem šikany a tomu je potřeba zabránit.
\r\nDalším významem stejnokroje je zachování určité formálnosti oblečení. Například v USA není příliš mnoho státních škol, které by požadovaly uniformy, ale zavádějí přísné limity na oblečení svých žáků. Je hlavně zakázáno nosit velké výstřihy, děravé oblečení nebo nevhodné nápisy. I ve Spojených státech ale obliba uniforem vzrůstá a dnes je najdeme na více než 20% středních škol.
\r\n
V České republice se se školními uniformami setkáme málokde. Objevují se na některých soukromých školách, na státních velmi zřídka. V poslední době se o školních uniformách diskutovalo i na naší škole. I když prvotní rozruch již opadl, položila jsem pár otázek Janu Lerlovi, který na téhle akci podílel:
\r\nHonzo, řekni nám, kdo přišel s nápadem školních uniforem na naší škole?
\r\nTo ti už přesně nepovím, bylo to ale více návrhů, nebyl pouze jeden a od jednoho člověka.
\r\n Myslím, že to začalo, když někdo navrhl, že bychom si mohli nechat udělat odznáčky.
Jak to momentálně s uniformami vypadá?
\r\nPro tuto chvíli jsou pro všeobecnou nespokojenost uniformy uzavřeným tématem. Toto platí pro naši školu. Kdybys chtěla vědět víc, tak tě odkazuji na stránky Krajského parlamentu pro děti a mládež, kde jsou další informace ke stažení.
\r\nJaká je tvá představa o školních uniformách?
\r\nJá školní uniformy neberu nijak negativně. Představoval bych si třeba nějaké tričko, košili a kalhoty – děvčata, pokud by chtěla, by mohla mít i sukni. Nemyslím, že bys musela nosit uniformu každý den do školy, to vůbec ne. Ale byly by dobré na hromadné školní akce.
\r\nJaký by měly uniformy význam nebo prospěch pro naši školu?
\r\nJak už jsem říkal, byly by užitečné pro školní akce. Potom – byli bychom první v kraji, ne li v republice, kdo by uniformy měl - a to se cení.
\r\nBudou se moci vyjádřit všichni studenti, jestli uniformu chtějí, nebo ne?
\r\nPochopitelně, pokud by se tato diskuse dostala do nějaké finální podoby, tak by se uspořádalo na škole referendum. To je pochopitelné. Myslím, že o takové zásadní věci by měli mít všichni právo hlasovat – rozhodnout se.
\r\nPokud návrh projde, kdy bude nejdříve zrealizován?
\r\nNemyslím si, že návrh projde někdy v blízké době. Kdyby potom někdy v budoucnosti tento návrh prošel tak, by mohl být realizován tak do měsíce – dvou. To ale záleží na rychlosti a aktivnosti lidí, kteří by si jej vzali na starost.
\r\nA protože mě zajímalo, jaký postoj ke školním uniformám mají žáci našeho gymnázia, udělala jsem menší anketu. Zeptala jsem se žáků nižšího gymnázia a také druhých a třetích ročníků, jestli si přejí nosit uniformy na naší škole. Celkem odpovídalo 102 studentů a v celkovém hodnocení by školní uniformy o fous neobstály. 42 žáků by nosilo uniformy rádo, zatímco 60 studentů by bylo proti. A takhle hlasovali žáci jednotlivých ročníků:
\r\nStudenti nižšího gymnázia (kvarta, sekunda):
\r\n
Studenti druhých a třetích ročníků:
\r\n
Vypadá to, že se školních uniforem jen tak nedočkáme. Někdo je zklamán, druhému se ulevilo. Každopádně jsme na chvíli měli o čem diskutovat a vést žhavé debaty. Já sama na školní uniformy nemám přímo vyhranění názor. Snad jen si myslím, že pro naši školu jsou trochu zbytečné. Na druhé straně bych ale podotkla, že školní uniformy by byly rozhodně velkou zajímavostí a nejspíš by zvýšily i naši prestiž. Tak třeba někdy příště...
\r\nPetra Kušková
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1494, '2008-10-31 00:00:00'), (92, 2, NULL, 'Výsledky projektu „Kam na vysokou školu“', 'Pro každého z nás znamená střední škola trochu něco jiného. Někdo propluje tímhle obdobím bez většího úsilí a stresu, jiný naopak musí „promarnit“ fůru času, aby se mu podařilo alespoň zčásti naučit dané učivo. Jenže vše jednou musí skončit a pak už je na každém z nás, kam se naše cesta kariéry bude dále odvíjet...', 'Pro každého z nás znamená střední škola trochu něco jiného. Někdo propluje tímhle obdobím bez většího úsilí a stresu, jiný naopak musí „promarnit“ fůru času, aby se mu podařilo alespoň zčásti naučit dané učivo. Jenže vše jednou musí skončit a pak už je na každém z nás, kam se naše cesta kariéry bude dále odvíjet...
\r\nPřed dvěma týdny proběhla ve 4. ročníku anketa, ve které měl každý dotazovaný zodpovědět tři dotazy: Na jakou VŠ si budeš podávat přihlášku, ve kterém městě bys chtěl(a) nejraději studovat a z čeho budeš maturovat?
\r\nAnkety se zúčastnilo 111 studentů, přičemž každý mohl zaškrtnout i více odpovědí.
\r\nTrend studovat na ekonomicky zaměřených VŠ se potvrdil i u nás, jelikož tuhle volbu si vybralo hned 36 studentů, za ní následovaly humanitní, přírodovědné, filosofické, lékařské a právnické zaměření. Naopak jít na vojenskou školu, či policejní akademii chce jen minimum studentů. Ani možnost studovat v zahraničí nejspíše téměř nikoho nezaujala, neboť vycestovat by chtěli pouze dva lidé, i když v zahraničí je tento krok velmi populární.
\r\nMezi městy dominovalo Brno, kam by nejspíš chtělo odejít za studiem 82 studentů, Praze se nebrání 64, Olomouci 55 a Zlínu 33 oslovených. Například Ostrava a Plzeň zaujaly jen hrstku studentů, i když kvalita studia v těchto městech je poměrně na vysoké úrovni.
\r\nPřekvapivý je i fakt, že 40 studentů se rozhodlo maturovat z matematiky, za ní následují zeměpis a biologie s 26 a ekonomie s 24 maturujícími. Na druhé straně fyzika, či výtvarná výchova moc „in“ nejsou...
\r\nDěkuji všem dotázaným za odpovědi a přeji jim, ať se v tuto dobu za rok octnou ve vysněném městě a na vysněné škole!
\r\nPodrobné grafy s kompletními výsledky:
\r\n
Marek Krajča
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 812, '2008-11-02 00:00:00'), (93, 15, NULL, 'Ve svitu tmy', 'Sedm let uběhlo od doby, co za mnou přišla. Sedm let, a stále ji neznám dost dobře, neboť každým dnem jako by se ztrácela v mlžných snech, s každou vteřinou jiná, přesto ji cítím... blíž a blíž. Její dech je tak vlídný a hebký. Zářivé kadeře, které mě lechtají na krku, voní po květinách skrytých neznámem. V stříbřitý šat oděno je to tělo, jehož každičký pohyb, každičký záchvěv je božským tancem. Chce abych pochopil.\r\n', 'Sedm let uběhlo od doby, co za mnou přišla. Sedm let, a stále ji neznám dost dobře, neboť každým dnem jako by se ztrácela v mlžných snech, s každou vteřinou jiná, přesto ji cítím... blíž a blíž. Její dech je tak vlídný a hebký. Zářivé kadeře, které mě lechtají na krku, voní po květinách skrytých neznámem. V stříbřitý šat oděno je to tělo, jehož každičký pohyb, každičký záchvěv je božským tancem. Chce abych pochopil.\r\n\r\nJiž nějakou chvíli kličkuji monotónními ulicemi Tokia a snažím se neztrácet čas prohlížením výloh, které mě vábí jako zlomyslné bludičky. Ona je tu se mnou a jistě ne bezdůvodně. Zastavím se, pohlédnu do jejích nadpozemsky krásných očí a udělám přesně to, co čeká. „Proč jsi tu?“ tážu se jí. Ticho. Mlčky můj pohled opětuje, když náhle zrak té ženy uhne kamsi do silnice. Otočím se a ztrnu v náhlém šoku.\r\n\r\nPaní Noriko Jamamori měla těžký život. Rodiče ji v dětství zavrhli, protože na jejich měřítka nebyla dost chytrá, a tak byla nucena žít se svou tetou na venkově. Složila zkoušky na zemědělskou školu a když ji dostudovala, našla si práci a také se seznámila s Koičim, za kterého se později provdala. Od té doby, co jejího manžela odvezli do psychiatrické léčebny, to s ní jde ale od devíti k pěti. Sesypaly se na ní snad všechny představitelné problémy - pohádala se se svými přáteli, aby se s nimi nakonec definitivně rozešla, v práci dostala výpověď a už se pomalu ale jistě dostávala na mizinu. I přesto, že chtěla své chyby napravit, nevěděla jak. Neměla dostatečnou vůli - byla v koncích.\r\n\r\nTeď ji čeká jistá srážka s nákladním vozem, který se náhle vynořil z postranní uličky. Bum. Ještě je naděje... ne. Já to cítím. Oči mi zvlhly, protože to vím. Ta žena je mrtvá.\r\n\r\n„Proč??“ křičím v zoufalství. „Proč jsi ji zabila?“ A poprvé za těch sedm let se mi dostalo něčeho jiného, než jen obrazů cizích vzpomínek - ona promluvila. „Již nemohla se víc naučit. Již propásla všechny příležitosti, které jsem jí dala. Nebyla dost silná...“ Vůbec jsem jí nerozuměl. Copak nemá srdce? Nemá kapku soucitu ve svém nitru? „Proč to muselo skončit takhle? Mohla jsi jí pomoct! Vím, že to dokážeš...“ Stále jsem naléhal ve zlosti. Ona ovšem pořád povídala své. „Ano, mohla jsem Noriko podat ruku, nepoučila by se však. Viděla jen své vlastní utrpení, a přitom měla před nosem tolik krásných věcí, ze kterých by se mohla radovat! A stejně by se jednou sama dohnala k šílenství. Já pomohla. Dávám jí novou šanci. Tentokrát se jí určitě chopí a bude šťastná.“ Nevím proč, ale najednou mi náhlé úmrtí paní Jamamori připadala být tím správným řešením. Jednu věc jsem stále nechápal. Jako by mi četla myšlenky, na nevyřčenou otázku jsem dostal odpověď: „Ano. Někdo ji možná bude postrádat. Třeba si ale ten někdo uvědomí bohatství, které drží nevědomě ve svých rukou. Možná zjistí, že si musí vážit věcí, dokud jsou...“ Konečně jsem to pochopil...\r\n\r\nMé jméno je Daisuke Šimagawa. Jsem účetní jedné malé firmy. Mám rád knihy, plavání, anime... vlastně - mám rád úplně všechno. Před sedmi lety jsem zjistil, že mám AIDS...\r\n\r\nLukáš Buřič', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 716, '2008-11-10 00:00:00'), (94, 2, NULL, 'Melancholie? Radost? Záleží na pojetí...', '
„Nic není ani dobré ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme my.“\r\n\r\nWilliam Shakespeare', '„Nic není ani dobré ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme my.“\r\n\r\nKaždý rok se těším na podzimní procházku, kdy mi pod nohama šustí pestrobarevné listí, které stromy shodily jako kabát. Je to paradoxní, že na zimu se „svlékají“. Vždy mi to přijde zvláštní a nutí mě to podvědomě se ponořit do melancholické nálady a přemýšlet. Ne jen o stromech a přírodě, ale i o sobě - ponořím se do svého nitra a bádám… Říká se, že máme hektickou dobu, a nejčastější větou je „Nemám čas“. Mrzí mě to, ale této fráze užívám dost často. \r\n\r\nAle i přes svou časovou vytíženost jsem našla aspoň chvilku na svou procházku. Pravda, bylo to na Dušičky a cesta nevedla žádnou romantickou krajinou, nýbrž hřbitovem, ale co. Takový pochod mezi „místy konečných“ života má své kouzlo, no ne?\r\n\r\nDneska ráno mě zaskočil první mráz. První letošní škrábání auta a marné pokusy nastartovat. Plechový miláček zaškytá a pak dá náznakem najevo, že se mu nechce. Ruce mrznou a miláček se stává kraksnou a plechovou zrůdou. Známe to všichni. Zima přichází. Zatím jen klepe na sklepní okno, ale už dává vědět, že s ní máme počítat. I když spousta lidí nemá ráda zimu, já ji miluji. Teda rozhodně se nelaskám se sněhem a neválím se v něm, abych mu popřála dobré ráno, ale ta atmosféra ve mně probudí něco, co nejde popsat.\r\n\r\nTěším se na ni, moc. Jsem nervózní jak ty sáňky v létě, které čekají na půdě na ty „bílé hnusy“. Takhle častuje sněhové vločky například moje maminka, když má odmetávat auto, odhrnout sníh z příjezdové cesty, nebo se brouzdat půl metrem sněhu, aby nakrmila psa. Vrátí se s kalhotami mokrými až po kolena a šíleně nadává. Je totiž dost teplomilná. Ale ve mně se znovu zvedne vlna melancholie a pokory.\r\n\r\nTřepu se jak ratlík a nemůžu se už dočkat, až mi při cestě do školy křupne pod nohou první jinovatka. Se zalepenýma očima se budu kochat tou štiplavou zimou a při každém posmrknutí ucítím příval ledového vzduchu. Radovat se s malých a bezvýznamných věcí, to mám ráda. A úplně nejraději šokuji tím, že vyzdvihuji to, co by jiní nejraději zadupali do země. Jenže to se jim v zimě nepovede, protože ta zem je tvrdá jak šutrák. Smůla ;-)\r\n\r\n
Ze všeho nejvíc se ale těším na mandarinky. Jejich vůně, tvar a barva… balzám na mou duši. A opravdu nejsem blázen, jen hledám význam a krásu v maličkostech. Zkuste to někdy taky, naprosto se oprostíte od všedního života a jeho stereotypu. Najděte si svou „mandarinku“...\r\n\r\nPavlína Sedlářová (PajaS.)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 609, '2008-11-19 00:00:00'),
(95, 4, NULL, 'V jámě lvové', 'Poté, co Nacionálněsocialistická německá dělnická strana přebrala vedení divadla, talentovaný židovský herec Arthur Kirsch (Martin Vrtáček) je z něj potupně vyhozen. Jeho touha po pomstě i po herectví na prknech, jež znamenají svět, ho dožene k bláznivému kroku – pod novou árijskou identitou svérázného Tyrolce se do divadla opět vrací. Tím se začíná nebezpečná hra o život, neboť lidé, s nimiž po léta pracoval, jej postupně poznávají a on se tak ocitá v jámě lvové. Zradí ho kolegové nebo unikne smrti v rukou nacistů?\r\n', 'Poté, co Nacionálněsocialistická německá dělnická strana přebrala vedení divadla, talentovaný židovský herec Arthur Kirsch (Martin Vrtáček) je z něj potupně vyhozen. Jeho touha po pomstě i po herectví na prknech, jež znamenají svět, ho dožene k bláznivému kroku – pod novou árijskou identitou svérázného Tyrolce se do divadla opět vrací. Tím se začíná nebezpečná hra o život, neboť lidé, s nimiž po léta pracoval, jej postupně poznávají a on se tak ocitá v jámě lvové. Zradí ho kolegové nebo unikne smrti v rukou nacistů?\r\n\r\nJedné z nejlepších her současnosti, která vychází ze skutečného příběhu herce Leo Reuße, se Slovácké divadlo pod režií Igora Stránského zhostilo výborně. Díky vynikajícím výkonům Martina Vrtáčka, Pavlíny Vaškové, Vladimíra Doskočila a jiných před divákem srozumitelně vyvstává mozaika lidských povah a popudů jejich chování na pozadí dějinných souvislostí. Řev nacisty v podání Petra Čagánka až vyvolává mrazení v zádech. Neustálé napětí je také odlehčeno smíchem – smíchem, jenž zhořkne v ústech, jakmile si divák uvědomí, čemu se doopravdy směje.\r\n\r\nZkrátka hra V jámě lvové, jejímž autorem je Felix Mitterer a jež byla na prkna Slováckého divadla v Uherském Hradišti uvedena 8. listopadu 2008, rozhodně stojí za zhlédnutí. Tak tedy – přicházejte na zelenou!\r\n\r\nJana Viktorová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 628, '2008-11-20 00:00:00'),
(96, 2, NULL, 'Sbírka na kluky z Indie', ' Každý z nás určitě občas přemýšlí nad tím, jak je náš svět nespravedlivý a že by někdy něco chtěl změnit. Ovšem taková cesta je dost strastiplná a dlouhá. Ovšem najdou se i krátké cestičky, jak alespoň trochu pomoct. A není jich málo, stačí jen otevřít oči.\r\n', 'Každý z nás určitě občas přemýšlí nad tím, jak je náš svět nespravedlivý a že by někdy něco chtěl změnit. Ovšem taková cesta je dost strastiplná a dlouhá. Ovšem najdou se i krátké cestičky, jak alespoň trochu pomoct. A není jich málo, stačí jen otevřít oči.
\r\n\r\nStoprocentně Vás už někdo někdy oslovil na chodbě školy nebo na ulici s tím, že byste mohli přispět například na nevidomé, neslyšící, tělesně postižené nebo třeba na děti v dětských domovech. Spousta z nás tomu nevěnuje pozornost a neobětuje ani desetikorunu. Přitom i taková malá částka může pomáhat.
\r\n\r\nNaše škola se mimo jiné zapojila do projektu „Adopce na dálku“, to určitě všichni víte, jelikož každým rokem obcházíme třídy a snažíme se vybrat potřebnou částku na „naše dva kluky“. Ovšem co už asi nevíte je to, že ne vždy se nám podaří nashromáždit potřebné peníze. Když se celková suma rozpočítá na počet studentů, vyjde celkem směšná položka, a to asi 15 – 20 Kč.
\r\n\r\nKdyž jeden den obětujete peníze za cukrovinky nebo přeslazené vody, které stejně ničí Vaše zuby, umožníte chlapcům Si Yauddin Basha (15 let) a Raju Jangamaru (14 let) pokrytí všech výdajů pro studium na škole na jeden rok. Je to taková ironie žití a poměrů v různých koutech světa. Rádi bychom Vás tímto tedy požádali, abyste popřemýšleli nad tím, jestli je pro Vás 15 korun tak důležitá částka.
\r\n\r\nChceme však poděkovat těm, kteří přispěli. V následující tabulce si můžete přečíst, které třídy, obrazně řečeno, vyhrály. Naopak se také můžete mrknout, kdo si syslí koruny na čokolády a bonbony. Kochejte se, milí spolužáci :)
\r\nPavlína Sedlářová (za seminář SSV)
\r\n\r\n Třída | \r\n Počet žáků ve třídě | \r\n Finanční částka | \r\n
1.A | \r\n 30 | \r\n 520,- | \r\n
1.B, 3.B | \r\n 32, 31 | \r\n 720,- | \r\n
1.C, 2.C | \r\n 31, 31 | \r\n 914,- | \r\n
1.D | \r\n 32 | \r\n zatím nevybráno | \r\n
2.A | \r\n 31 | \r\n 424,- | \r\n
2.B | \r\n 32 | \r\n zatím nevybráno | \r\n
2.D | \r\n 30 | \r\n 237,- | \r\n
3.A | \r\n 31 | \r\n 213,- | \r\n
3.C | \r\n 32 | \r\n 438,- | \r\n
3.D | \r\n 24 | \r\n 103,- | \r\n
4.A | \r\n 29 | \r\n zatím nevybráno | \r\n
4.B | \r\n 30 | \r\n 284,- | \r\n
4.C | \r\n 32 | \r\n 206,- | \r\n
4.D | \r\n 28 | \r\n 420,- | \r\n
O1.A | \r\n 30 | \r\n 447,- | \r\n
O2.A | \r\n 29 | \r\n 322,- | \r\n
O3.A | \r\n 30 | \r\n 425,- | \r\n
O4.A | \r\n 29 | \r\n 540,- | \r\n
O5.A | \r\n 29 | \r\n 370,- | \r\n
O6.A | \r\n 27 | \r\n 370,- | \r\n
O7.A | \r\n 29 | \r\n 289,- | \r\n
O8.A | \r\n
| \r\n zatím nevybráno | \r\n
Ta správná cesta,
\r\nač klikatá je,
\r\nnohy myje tvé.
\r\nKdo kráčí, běží
\r\nkřížem krážem,
\r\nčasto upadne.
Ta správná cesta
\r\nje zlatem dlážděná
\r\na snadné s ní je žít.
\r\nTy však po ní
\r\nv životě svém
\r\nnikdy, nikdy nesmíš jít.
Ta správná cesta
\r\njako řeka je,
\r\ntřpytí se a září tmou-
\r\nty smočen v ní jen,
\r\nnesen proudem,
\r\nona plyne pod tebou.
4. srpna 1944 vtrhli do zadního traktu jednoho domu v Amsterdamu němečtí vojáci a pozatýkali jeho obyvatele. Mezi zničenými věcmi se později našel deník, vyprávějící o životě židovské rodiny během 2. světové války. Zvláštností tohoto deníku zůstává, že ho psala velmi mladá dívka.
\r\nAnna se narodila jako druhé dítě židovským rodičům Ottovi a Edith Frankovým 12. června 1929. Své dětství prožila společně se svou sestrou ve Frankfurtu nad Mohanem. Kvůli Hitlerovu nástupu k moci to zde Židé neměli lehké, proto se Frankovi rozhodli v roce 1933 pro útěk z Německa. Domov jim a mnohým dalším židovským i nežidovským uprchlíkům poskytlo Holandsko. V Amsterdamu si Otto Frank otevřel obchod a jeho živnost velmi prosperovala. Avšak ani zde nezůstali uchráněni před válkou. 10. května 1940 Němci vtrhli do Nizozemí a celé jej obsadili. Po obsazení Nizozemí začali diktovat nové zákony, které měly Židy ještě více ponížit. Mezi zákony patřily:
\r\nDokonce se židovské děti nesměly přátelit s dětmi jiného náboženského vyznání a byly pro ně zřízeny speciální školy. Postupem času začaly lidem „nečisté rasy“ chodit předvolání k soudu. Ze soudní síně obvykle předvolaní putovali do koncentračních táborů. Zde je čekala jistá smrt. Proto se rodiče Anny vyděsili, když jejich starší dceři Margot přišlo předvolání.
\r\nZadní část jejich domu (tzv. zadní trakt) se změnila v útočiště rodiny a později i jejich přátel. Zde byli odkázáni jen na pomoc svých přátel zvenčí. Miep Giesová a další pomáhali uprchlíkům bez ohledu na riziko, které mohlo následovat po odhalení a jehož důsledky také přišly.
\r\n4. srpna 1944 vtrhli do domu Frankových Němci. Zatkli všechny obyvatele zadního traktu. Nedlouho po příjezdu do koncentračního tábora zemřela Annina matka. Když zemřela i její sestra, ztratila Anna důvod proč žít. Dva dny po smrti sestry, neseznámena s faktem, že její otec, který byl v jiném koncentračním táboře, je stále naživu, prohrála Anna svou poslední bitvu. Zákeřný nepřítel tyfus porazil tuto neobyčejnou dívku. V březnu 1945, dva měsíce před koncem války, zemřela Anna Franková ve věku pouhých šestnácti let.
\r\nNa základě popsaných událostí v deníku této dívky, která zaznamenávala vše ve svém životě, se dozvídáme o tragédiích 2. světové války a mnohých nespravedlivých skutcích proti Židům, ale i proti jinému obyvatelstvu našeho světa, které bylo označené za nečisté.
\r\nŽivot Anny Frankové byl zfilmován a existuje i kniha, napsaná podle Annina deníku, s názvem Zadní trakt. Současné době po světě putuje výstava, Anna Franková - Odkaz pro budoucnost, jejímž cílem je informovat nejen o životě Anny, ale i o životě dalších obětí nespravedlnosti.
\r\nTuto výstavu navštívili studenti 2. ročníku našeho gymnázia, kteří se učí německý jazyk. Z ní jsme si mohli odnést poučení nejen o těžkostech války, ale i o zázraku, kdy lidé drží pospolu.
\r\nVýstava, umístěná v našem městě na Střední zdravotnické škole, stále probíhá. Proto pokud jste ji nenavštívili, nenechte si ji ujít a zajděte se na ni podívat. Bude tu jen do jarních prázdnin.
Když nemoc svět napadá, konec přichází,
\r\n pak těžko se lidem naděje nachází.
\r\n A zázrakem je, když v bezmocnosti,
\r\n zrodí se v srdci kus statečnosti.
\r\n
Hana Kozáková, 2. B
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1070, '2009-03-05 00:00:00'); INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES (103, 8, NULL, 'Kde? Kdo? S kým? ', 'Lidská zvědavost je bezbřehá. Jste také zvědaví?', 'Lidská zvědavost je bezbřehá. Jste také zvědaví?\r\n\r\nObčas jdu v sobotu ráno nakoupit. Co je na tom zvláštního? Nic moc, jen se to nestává často, protože jsem jako každý moderní student zavalena životními problémy a nadlidskými úkoly, které přece tak mladý, přesto vyspělý člověk nemůže zvládnout. Jsem neustále v časovém presu a nestíhám vůbec nic. Tak jako každý teenager. Samozřejmě to je nadsázka a ironie, bohužel ji ale, jakožto člen již jmenované skupiny, nedokážu použít tak, aby mi ostatní uvěřili. To je ten svět ale nespravedlivý, co? Nicméně vraťme se v osnově zpět k nakupování. Kromě rohlíků a sýru si většinou odnesu i cenné informace o lidech, které skoro vůbec neznám. \r\n\r\nProcházím mezi regály a zaslechnu slovo „výbuch“. Mé smysly zbystří a najednou mě začne nesmírně zajímat sterilovaný kopr. Není náhodou, že regál, kde se tento produkt nachází, je v bezprostřední blízkosti pána, který povídá prodavačce v úseku s uzeninami o tom, co to v noci v ulici bouchlo. Mimochodem, kopr nesnáším. Pán si to šine směrem k pokladně a cestou stačí vyprávět zajímavé detaily onoho incidentu dalším prodavačkám. Najednou mě zaujmou čisticí prostředky na vodní kámen a rez. Pán totiž vybírá z prostředků na nádobí, které jsou poblíž, a přitom živě konverzuje se starší paní, která se v noci hrůzou probudila a v županu se spěchala podívat na místo, kde to bouchlo. Vida, další dílek do skládanky. Začíná to být napínavé jako malé kalhoty, a já málem upustím sáček instantní polévky, u které mě najednou velice zajímá složení. Je to skvělý trik, jak nevypadat divně, ale přitom být blízko zdroji. Hlavně nenápadně! Pán si to znenadání nasměruje k pokladně. Zahodím sáček mražené brokolice a pospíchám do řady, abych slyšela rozuzlení záhadné příhody. Teprve teď jsem si všimla, že další čtyři lidé postupně odhodili balíček dámských vložek, krabičku lentilek, pečicí papír a pánskou vodu po holení, aby byli co nejdříve u pokladny. Jako já. \r\n\r\nSakra, to jsem tak zvědavá? To ne! Nechci být jako ostatní. Děsím se dne, kdy budu v důchodu a jedinou mou zábavou a cílem bude zjišťovat kdo, kde a s kým, nebo porovnávat, kolik kde stojí vanilkový cukr. To ne! \r\n\r\nA ke všemu jsem teď zjistila, že nemám žádnou věc, pro kterou jsem do obchodu vlastně šla. Ale zato vím, co se to včera v noci stalo. \r\n\r\nTato zkušenost mě obohatila. Ujistila jsem se, že jsou všichni lidé stejní. Ale nemyslím si, že je zvědavost špatná. Nechceme přece upadnout do stereotypu svého života. Každý pro to něco děláme. Chceme svůj život obohatit zážitky, ne? \r\n\r\nJde ovšem o to, čí ty zážitky ve skutečnosti jsou :)\r\n\r\nPavlína Sedlářová \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 601, '2009-04-01 00:00:00'), (104, 3, NULL, 'Nuda v Brně rozhodně nebyla', '
Dne 19.03. se naši futsalisté utkali v Brně o postup do semifinále středoškolské futsalové ligy. Cíl byl jasný – být lepší než zbylé tři zúčastněné celky, neboť pouze první příčka zaručovala postup.\r\n', 'Dne 19.03.2009 se naši futsalisté utkali v Brně o postup do semifinále středoškolské futsalové ligy. Cíl byl jasný – být lepší než zbylé tři zúčastněné celky, neboť pouze první příčka zaručovala postup.\r\n\r\nHned po příjezdu se náš tým dozvěděl, že díky nepřítomnosti Uherského Hradiště má jedno vítězství v kapse, byť kontumované. Ovšem stejně na tom byly i dva týmy z Brna. Souboj mezi těmito celky hned v úvodu turnaje vyšel vítězně pro ISŠ COP Brno, a to když porazilo SOŠ Brno jasným výsledkem 5:1. V zápětí nato změřili své síly zlínští futsalisté se Střední obchodní školou, která měla nejspíš v živé paměti ještě předchozí duel, když prohrála se zlínským gymnáziem opět rozdílem třídy 9:1, což znamenalo, že i remíza v dalším utkání nám stačí na postup.\r\n\r\nNa programu je už pouze poslední zápas mezi dosud neporaženými celky. Touha po úspěchu je vysoká. V osmé minutě se uvolňuje s míčem útočník Zlína Miroslav Novák a otevírá skóre utkání. Do konce prvního poločasu se stav už nemění. O přestávce musí naše celá první „lajna“ odjet domů, aby kluci stihli být včas na tréninku, a tudíž plnit i klubové povinnosti. Tým v druhé půli táhne pouze jedna čtverka spolu s jedním hráčem na střídaní.Tlak soupeře se zvyšuje a síly naší lajny slábnou. Brno vzápětí vyrovnává a snaží se v obrovském náporu dostat opět míč mezi tři tyče.\r\n\r\nNáš gólman ovšem skvělými zákroky drží naději na postup. Skromný počet diváků, především z řad bývalých studentů zlínského gymnázia, fandí, co to jen jde. Blíží se konec. Soupeř rozehrává standardku. Přímá nahrávka protihráči před brankou vede ke krutému gólu na 2:1. V tu chvíli pohřbívá tým pod vedením kouče Mgr. Brucháčka naději na další setrvání v soutěži. Jenže přímý kop byl rozehrán ještě před písknutím rozhodčího a celá situace se tedy musí opakovat. Na druhý pokus ISŠ COP Brno tak úspěšné není. Míč končí v zámezí a siréna ukončuje zápas.\r\n\r\nTam, kde naši svěřenci minulý rok smolně vypadli, teď s trochou štěstí postupují dále do předposledního kola Provident financial cupu, které se odehraje 2. dubna opět v Brně.\r\n\r\nMarek Krajča \r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 593, '2009-04-01 00:00:00'),
(105, 8, NULL, 'Prototyp teenagera dnešní doby', 'Ve svém předchozím článku jsem se pouze okrajově zmínila o něčem takovém, jako je typický teenager. Ale co si pod tím představit? Pojďme poodhalit tajemství, jež ukrývá návod, jak být správným mladistvým a jet „na vlně“. ', 'Ve svém předchozím článku jsem se pouze okrajově zmínila o něčem takovém, jako je typický teenager. Ale co si pod tím představit? Pojďme poodhalit tajemství, jež ukrývá návod, jak být správným mladistvým a jet „na vlně“. \r\n\r\nRady pro muže. Teda kluky, abychom již nastolili tu pravou „puberťáckou“ atmosféru. Prvním krokem je Váš rozkrok. Myšleno rozkrok kalhot, nikoli Vaše intimní partie. Kalhoty musí být volné. A to opravdu hodně. Zmíněný kalhotový rozkrok byste měli, milí pánové, mít až u kolen. Proč? To se mě neptejte. Je to prostě trendy. Druhá věc - tričko. Opět velice volné. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé, když takového „in“ puberťáka vidím, neubráním se myšlence, že onen hoch si zapomněl ráno sundat svou oblíbenou noční košili. Nebo že si spletl svůj šatník se šatníkem své bláznivé babičky. Nesmíte zapomenout na typickou obuv a doplňky! Boty, které jsou ošoupané, o dvě čísla větší a absolutně neladí se zbytkem oblečení, jsou více než dostačující. Pro příslušníky mužského pohlaví, kteří se nehodlají ztotožnit s takovýmto stylem, mám druhou variantu. \r\n\r\nSeznam věcí ponechejte, jen slova „volné“ a „ošoupané“ zaměňte za „upnuté“ a „lesklé“. Máte nakoupeno a oblečeno? Blahopřeji, jste „na vlně“.\r\nRady pro ženy. Opět se raději budu držet ducha mládí a řeknu spíše „holky“. Za prvé, musíme si ujasnit, jakou barvu máte nejraději. Je to nad Slunce jasné, proč váháte? Růžová! To bezpochyby. Za druhé, pokud chcete zapadat do „společnosti“, musíte zvolit opačný postup než kluci. Žádné ošoupané nebo obrovské svršky! Nejlépe Vám seknou obepínající, zářivě růžové džíny, které naprosto znemožní Vaší kůži dýchat. Nevadí, zevnějšek je pro Vás nyní důležitější. Musíte vybrat tričko stejné barvy, jako mají boty a kabelka. Jinak můžete celou akci vzdát. Poté stačí jen nasadit sluneční brýle s blyštivými kamínky (nenechte se odradit deštivým, či jinak nepříznivým počasím – důležité je, jak vypadáte) a do ruky popadnout nejlépe čivavu. I Vám nyní gratuluji, dokonalá sexy Barbie, která splňuje parametry moderní dospívající dívky.\r\n\r\nKromě oblečení musíte změnit i svůj styl chování. Nejlepší bude, když budete nadávat na školu, rodiče, potažmo celý svět. Používat musíte výrazy typu „Vole“, „vopruz“, „kopr“, „lol“ apod. Cigareta v koutku je nezbytná. \r\n\r\nPokud odpovídáte zmíněnému popisu, jste prototypem teenagera dnešní doby. Pro ty z Vás, kteří s tímto postupem a stylem nesouhlasíte, mám dobrou zprávu. Když vyčníváte z řady, jste zajímavý. Když se nevezete s ostatními, jste průkopník. Když nekritizujete vše, co je kolem Vás, jste racionálně uvažující. A není tohle všechno lepší, než být jen jedním z mnoha? Já se ráda liším. A dělá mi to radost a činí mě to šťastnou a spokojenou. A přitom nemusím mít zakouřené plíce a věčného „vlka“ z těsných kalhot?\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 678, '2009-04-02 00:00:00'),
(106, 6, NULL, 'Smrt v přímém přenosu', 'Jade Goodyová, sedmadvacetiletá hvězda britské reality show Big brother a matka dvou synů, zemřela 22. března 2009 po několikaměsíčním boji s rakovinou. Lidé ji sice poznali díky účasti v televizní reality show, ale slavná a oblíbená se stala paradoxně až „díky“ své smrtelné nemoci.', 'Jade Goodyová, sedmadvacetiletá hvězda britské reality show Big brother a matka dvou synů, zemřela 22. března 2009 po několikaměsíčním boji s rakovinou. Lidé ji sice poznali díky účasti v televizní reality show, ale slavná a oblíbená se stala paradoxně až „díky“ své smrtelné nemoci.\r\n\r\nNa obrazovkách se objevila poprvé v roce 2002 a ihned zaujala svým břitkým vyjadřováním, rasistickými nadávkami a nízkou inteligencí. V pokračování Big brother, kterého se za čtyři roky opět zúčastnila, totiž rasisticky urážela indickou herečku Shilpu Shettyovou a diváci ji okamžitě vyloučili ze soutěže. Její rasistické poznámky v Anglii vyvolaly takový rozruch, že dokonce tehdejší premiér Tony Blair veřejně prohlásil, že Jadeino chování bylo nevhodné.\r\n\r\nJade se ale po skandálu nestáhla do ústraní, naopak naplno využila své popularity a začala se věnovat showbyznysu. Kupodivu si získala fanoušky svou upřímností a napsala životopisné knihy, taky knížku o dietách a dokonce má svůj parfém. Řekněme, že podobným stylem by se protloukala nějakou dobu, dokud by se z ní nestala jen „ta co byla kdysi v Big brotheru“ a pomalu upadla v zapomnění. \r\nTo ale rázné Jade nebylo přáno a ruka osudu drsně zasáhla. Jade dostala pozvání od indické rivalky Shilpy Shettyové, aby se objevila v indické reality show, obdobné té britské. Dlouho se zde ale neohřála. Už třetí den jí bylo oznámeno, že trpí rakovinou děložního hrdla a musí se okamžitě léčit. Jade neváhala a ihned odletěla zpět do Anglie. To nejhorší ji ale teprve čekalo. Zjistila, že rakovina se rozšířila natolik, že již nelze nic dělat a zbývá jí pár měsíců života.\r\n\r\nJak by se zachoval obyčejný člověk po takovém zjištění, to nikdo netuší. Jisté ale je, že Jade měla jasno a udělala něco, co nikdo nečekal. Lidé už znali celý její podivný životní příběh a měli možnost poznat ho až do samotného konce. Aby Jade zabezpečila své dva syny, o které se starala sama bez otce, rozhodla se zemřít před kamerami. Ty sledovali její poslední chvilky života. Možná nechápete, jak někdo může prodat svůj vlastní život respektive svoji smrt. Ale co má dělat žena, která ví, že její malé děti ztratí matku a jedinou živitelku? Jak sama řekla, ostatní mají celý život na to, aby zabezpečili svou rodinu, já na to mám jen pár měsíců. A tak se nechala před kamerami pokřtít, vdala se za svého přítele a za to všechno vydělala asi 120 milionů korun. Její úkol byl splněn, dětem zaplatila prestižní školy a splnila si svá přání. \r\n\r\nPoslední týdny se Jade přitížilo a byla hospitalizována. Rakovina napadla životně důležité orgány a Jade musela brát silná sedativa, proto se nechala převézt domů do Upshiru v Essexu, kde dožila. Zemřela ve spánku 22. března, v den, kdy v Británii slaví Den matek. Její rodina, která s ní prožila každý den jejího utrpení, přichystala na 4. dubna velkolepý pohřeb, který si Jade sama do detailu naplánovala. Přála si, aby byla pohřbena ve svých svatebních šatech, na hřbitově blízko svého domova. \r\n\r\nA tak skončil život Jade Goodyové. Možná byl příliš krátký, příliš veřejný a plný zvratů, ale ukázala všem jednu krásnou lidskou vlastnost - nesobeckost a obětavost pro druhé. A za tohle si Jade, svérázná žena z Upshiru, zaslouží úctu nás všech.\r\n\r\nPetra Kušková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 621, '2009-04-08 00:00:00'),
(107, 8, NULL, 'Brána do světa celebrit', 'Kdo by se nechtěl stát známou osobností, že? Existuje celkem jednoduchý způsob, jak toho více méně dosáhnout. Stačí jen vyhrát nějaký ten konkurz.\r\nUrčitě jste všichni zaregistrovali, že TV NOVA vyhlásila casting na post moderátora české hudební stanice MTV. Jako další stovky lidí jsem i já podlehla svému snu stát se celebritou, a tak jsem natočila minutkové prčovní video, odeslala jej a nechala si každou noc zdát o tom, že jsem vyhrála na celé čáře. \r\n', 'Kdo by se nechtěl stát známou osobností, že? Existuje celkem jednoduchý způsob, jak toho více méně dosáhnout. Stačí jen vyhrát nějaký ten konkurz.\r\nUrčitě jste všichni zaregistrovali, že TV NOVA vyhlásila casting na post moderátora české hudební stanice MTV. Jako další stovky lidí jsem i já podlehla svému snu stát se celebritou, a tak jsem natočila minutkové prčovní video, odeslala jej a nechala si každou noc zdát o tom, že jsem vyhrála na celé čáře. \r\nNadešel den „D“, kdy se měla na internetu objevit vybraná videa. Chvilka napětí… Byla jsem nervózní jak sáňky v létě, to Vám povídám. Ááááááá! Je to doma, přátelé! Jsem tam! Nemůžu tomu uvěřit! Samozřejmě jsem si hned jako poctivý soutěžící poslala hlas. A nezapomněla jsem ani na svou kopu přátel, kterým jsem ihned rozeslala informativní mail i s odkazem na mé video. To bylo radosti kvečeru. S lehkým srdcem i svědomím (přece není špatné si trochém pomoci ku slávě, ne?) jsem se odebrala do peřin. \r\nRáno se probudím do nového dne. To bude ale skvělý den, říkám si. Vždyť už stoupám ke hvězdám. Ovšem jako správnému smolaři se mi to nikdy nemůže povést. Podívám se na mobil a tam zpráva od mého milého. Kromě přání dobrého rána a všelijakých „zaláskovaných“ slovíček se tam však nachází i věta nemilého vzezření a ještě nemilejšího obsahu. „Zlato, tvoje video tam už není. Chybí jich asi 70.“ Ne!!! To musí být jen nějaký omyl, to není možné! Z rychlostí kulového blesku (mohl by být můj pomalejší bratr) jsem přiběhla k počítači a zapnula ho. Jindy to nedělám, dnes pro zábavu. Ach jo, ten spouštěcí program je strašně dlouhý. Zmizněte, vy blbé přesýpací hodiny, od té šipky. Už. Je to pravda pravdoucí. Videí je opravdu takřka o 70 méně a mezi zmizelými je i mé. \r\nSnídaně mi nechutnala, oběd jsem si ani nevzala. Ne že by mě to tak vzalo, to ne. Jsem člověk plný elánu a radosti ze života (samozřejmě ne pořád, každý občas slabou chvilku), tak mě přece taková prkotina nerozhodí. Ale štve mě ten přístup. No jo, ono pak stačí říct, že se stala chyba a videa zmizela. Ale je fakt, že kdybych měla takové peníze, jako mají tihle „organizátoři“, taky by mi bylo nějakých 70 lidí úplně šumák. \r\nPřátelé, vezměte si z toho ponaučení. Neposílejte nikomu žádné video ani životopisy, pokud se jedná o něco „slavného“. Ale pokud takovou troufalost uděláte, nezoufejte. Není vše ztraceno. Největší chybu teprve uděláte, a to když svůj odkaz pošlete kamarádům. Nejenže si z Vás budou dělat ještě hodně dlouho šoufky (třeba na srazu po dvaceti pěti letech ještě uslyšíte „Hej ty hvězdo, jak se máš?“), ale co je nejhorší – konečně poznají, jaký jste exot ;)\r\nPavlína Sedlářová \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 562, '2009-04-21 00:00:00'),
(108, 2, NULL, 'Česko–německé setkání mládeže 2009', 'Začátkem dubna proběhla na naší škole přednáška na téma „Studium a práce v Německu“. Díky osobním zkušenostem slečny Aleny Felcmanové jsme se mohli dozvědět zajímavé informace o tom, jaké mají mladí Češi příležitosti nejen na trhu práce, ale i ve školství či dobrovolnictví v Německu.\r\n', 'Začátkem dubna proběhla na naší škole přednáška na téma „Studium a práce v Německu“. Díky osobním zkušenostem slečny Aleny Felcmanové jsme se mohli dozvědět zajímavé informace o tom, jaké mají mladí Češi příležitosti nejen na trhu práce, ale i ve školství či dobrovolnictví v Německu.\r\n\r\nSlečna Felcmanová se také zmínila o různých mezinárodních akcích v rámci česko-německé spolupráce. Jednou z takovýchto akcí bylo i Česko-německé setkání mládeže - generation.EUrope 2009, konané v termínu 17. - 19. dubna v Čelákovicích u Prahy.\r\n\r\nNaši školu na tomto shromáždění jsem reprezentoval osobně společně se spolužačkou Terezou Kocfeldovou.\r\n\r\nHned po příjezdu do Čelákovic a ubytování se v místním hotelu nám bylo řečeno, co nás vlastně čeká. Evropa, imigrace, role mladých lidí v Evropě či Lisabonská smlouva, to byla jen hrstka témat, ke kterým jsme se mohli během celého následujícího dne vyjádřit. Celkem bylo na programu 12 workshopů, ze kterých si každý vybral právě tři.\r\n\r\nJá osobně jsem se zúčastnil workshopů týkajících se problematiky sudetoněmeckých vztahů, dále pak možností mladých v Evropě a diskuze nad tématem Lisabonská smlouva. Navečer jsme byli všichni pozváni do Goethe-Institutu sídlícího v Praze hned vedle Národního divadla.\r\n\r\nZde byla pro nás připravena výborná večeře a také možnost večerní procházky po metropoli. Následující den slavnostně ukončil již 6. česko-německé setkání vedle jiných i europoslanec Libor Rouček a všichni účastníci se vydali zpět domů. Celkový poplatek činil pouhých 200 Kč a Evropská unie, jakožto organizátor akce, zaplatila všem zúčastněným 70% z nákladů na cestu.\r\n\r\nMarek Krajča\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 735, '2009-05-05 00:00:00'),
(109, 8, NULL, 'Obyčejné dny (příběh na pokračování)', 'Milí čtenáři!\r\nKmenová autorka našich internetových novin Pavlína Sedlářová pro Vás připravila příběh na pokračování – navíc očima různých protagonistů. Název? Obyčejné dny. Téma? Muži a ženy, jak jinak! První díl Ráno najdete v Literární laboratoři. Jak se budou dál vyvíjet osudy Karolíny a Tomáše? Sledujte na našich stránkách!!!\r\n', '1. díl - Ráno
\r\nKarolína:
\r\n Šest hodin ráno? To jen já vstávám tak brzy do práce, to jinak není možné. Člověk by si řekl, že post vedoucího s sebou mimo jiné přináší i „tučnější“ ráno. Omyl, i já musím vstávat jako ten nejposlednější studentík, který si to pak hezky šine s kyselým obličejem ke škole. Ale nevadí, můžu být ráda, že nějakou práci vůbec mám. Už bych měla vstávat. Musím se osprchovat, obléct, namalovat, nasnídat se. Jako moderní žena jsem svým otrokem. Ale proč se to sakra všechno míjí účinkem? Je mi dvacet šest a pořád jsem bez chlapa. Je to k zbláznění. Přece nejsem ošklivá. A rozhodně se mužů nebojím. Ale jak je vidět, oni mě nejspíše ano. Bože, co dělám. Patlám si na kůži svůj revitalizační kondicionér. Asi moc přemýšlím. Musím se uvolnit. Nebo si ještě řasenkou vypíchnu oko.
Tomáš:
\r\n Kolik že je hodin? Šest? To je snad vtip. Neměl jsem pít to pivo o půlnoci. Nemusel bych teď vstávat z vyhřáté postele na záchod. Vždyť mám ještě přinejmenším hodinu času. Vydržím to. Uhaaa. Přece nebudu...
Karolína:
\r\n Kdo vymyslel líčení? Toho bych zabila. To byl určitě nějaký chlap. Jim se to řekne, ale chtěla bych je vidět, jak si o půl sedmé ráno se zalepenýma očima malují jednolitou dokonalou linku těsně nad řasy. To bychom v ulicích vídali samé kyklopy. Ale nejlepší je, když začnou s tím svým: „Vždyť se nemusíte malovat, my vás nenutíme.“ Bastardi. Chtěla bych vidět, jak by v baru popíjeli s neoholenou a nenamalovanou ženskou, která v životě neslyšela o laku na vlasy. Ani kolo by si o ni neopřeli, ale pořád budou vykládat, jak záleží na duši. Určitě nepatřím mezi ty fifleny, které bez make-upu nevynesou ani odpadky, ale když jdu do města, tak snad musím trochu vypadat. Dneska si musím koupit novou pomádu na rty, dochází mi.
Tomáš:
\r\n Nevydržím to, bohužel. Výborně, takže vstávám o plných třicet minut dřív než obvykle. A to jen kvůli praštěné tělesné potřebě, která snad mohla počkat. Už neusnu. Dám si aspoň sprchu... Výborně, sprchový gel došel. Jak se mi nechce do obchodu. Ty dotěrné prodavačky se na mě dívají jak na exota. To je snad nějaká tělesná nebo duševní vada, že nemám ženskou? Většina chlapů v mém věku je svobodných. A nezadaných. Přece se nebudu v sedmadvaceti hnát k oltáři, ne? Nejsem blázen. Kde mám ten ručník? Hm, budu muset zanést prádlo do čistírny. Nemám si už ani co obléct, o ručníku ani nemluvě. Ale do toho se přece utírám, když jsem čistý, takže musí být taky čistý. Logicky. Ručník je v pohodě. Ale ty košile. Nemůžu chodit do práce jako hadrák.
Karolína:
\r\n A cereálie. Taky dochází. Možná bych mohla vyzkoušet tu novou jahodovou příchuť. Cože? Má pršet? Co to v tom rádiu blekotají? Vždyť je tam krásně. Slunce se mi dere skrze vertikální žaluzie, jako by se chtělo dostat z vězení. No, tady by se dostalo spíše do něj. Jsem jako vězeň, který je pořád v cele sám. Dost, Karolíno! Nelituj se, do háje! Kde jsou ty klíče? Jo, hodila jsem je vlastně večer na pohovku. Z toho obouvání bot mě jednou trefí šlak. Zapínání na těch pitomých lodičkách je tak malé, že se každé ráno tak vytočím. Ne, dnes ne. Jsem v klidu. Jsou to jen boty. Boty, které mě ale ničí. Další z věcí, kterou chlapi neznají. „Vypadá to tak jednoduše, co na tom máš?“ Já vám dám jednoduše. Spěchat v tomhle na trolejbus je hotová sebevražda. Jenže když chce mladá žena zaujmout, nezbývá jí nic jiného, než vytáhnout podpatky, jakožto zbraně nejvyššího kalibru.
Tomáš:
\r\n Lžíce ne obouvání, lžíce... tady je. Výborně. Kdo by rozvazoval tkaničky. Klíče, kam jsem je... jo, v kapse. Snad ten trolejbus stihnu.
Karolína:
\r\n Vypnula jsem kávovar? A co lampička v koupelně? Musím to zkontrolovat. Sakra, nebudu se přece vyzouvat. Všechno vypnuto, můžu jít. Mám snad dost času. V těch podpatcích se vážně nedá chodit. Proč nejsem chlap?
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 524, '2009-05-13 00:00:00'), (110, 2, NULL, 'Malé historické ohlédnutí', 'Dějepisná olympiáda, Historiáda, Baťův Zlín, informace o zájezdech do Polska (Krakov, Osvětim), Lucemburska, Bruselu, sídla Evropské unie, do Nizozemí.', 'Také dějepis má svoji olympiádu, do které se letošního roku zapojili studenti tercie a kvarty. Nejúspěšnější při řešení úkolů byla Jana Harníková a Barbora Ženožičková. Obě jsou studentky tercie A a společně postoupily do okresního kola. Jana byla v řešení dalších, složitějších úkolů úspěšnější a postoupila do krajského kola. To se konalo v pěkném prostředí vsetínského muzea. Mezi dalšími studenty se Jana určitě neztratila, ale na postup do celostátního kola si ona, případně další studenti naší školy musí počkat do příštího roku. Janě gratulujeme za postup do krajského kola.
\r\nNení jenom dějepisná olympiáda, ale jsou také další historické soutěže pro studenty nižšího i vyššího gymnázia. Pro čtyřčlenné týmy z nižšího gymnázia byla například Historiáda, kterou každoročně pořádá nadšenec pro historii Ivan Bauer. Letos jsme nemuseli jezdit daleko, protože spolupořadatelem bylo gymnázium Lesní čtvrť. Naši nováčci v této soutěži,ve složení David Bernátek, Diana Kotková, Jana Harníková a Nikolaj Malík se bili jako lvi, ale na konkurenci, která má mnohaleté zkušenosti zatím neměli. Jejich výkony,ale byly výborné a moc jim děkujeme za reprezentaci školy.
\r\nDalší soutěží byl Baťův Zlín vyhlášený pro žáky základních škol a středních škol. Tuto soutěž vyhlásil KPDM Zlín. Z naší školy zaslali práci do nižší kategorie Nikolaj Malík a Martin Nosek na téma Baťovská architektura. Svojí prací získali 3.místo a zaslouženou odměnu, kterou převzali 1.máje v Baťově vile. V kategorii středních škol soutěžila Eliška Hrbáčková s prací na téma Procházka Zlínem a skončila na krásném 1.místě.
\r\nVšem studentům gratulujeme a těšíme se na další úspěchy našich studentů.
Studenti, kteří mají o historii zájem, se mohou zúčastnit zářijového zájezdu do Polska (Krakov, Osvětim), případně zájezdu do Lucemburska, Bruselu, sídla Evropské unie, do Nizozemí (jaro 2010). Podrobnější informace studenti získají v hodinách dějepisu.
\r\n\r\nŠárka Hrbáčková, Dana Rambousková
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 604, '2009-05-25 00:00:00'), (111, 8, NULL, 'Obyčejné dny (příběh na pokračování)', '2. díl – V záři ranního slunce', '2. díl – V záři ranního slunce
\r\nTomáš:
\r\n Kruci, to slunko svítí jako blázen. Ještě že mám brýle. Kolik mě vlastně stály. Už ani nevím. Ale byly dost drahé. To je výhoda dobře placené práce. Můžu si koupit, co chci. A nevýhoda? Žádnou neznám. Mám rád práci. A peníze.
Karolína:
\r\n Nesnáším kočičí hlavy. Nedá se po nich chodit. Vypadám jak kočka našlapující do sněhu. I když ta je proti mně ještě sexy. Jsem spíš jako čáp, který se učí chodit. Ježiš, tak ženská si bere na běhání push-upku? A na ksichtu musí mít make-up? Takové slepice nechápu. Jenže to na chlapy asi platí. Ženská musí vypadat upraveně i při sportu. Trocha potu a jsou hned samé „Fůj!“
Tomáš:
\r\n Ta má ale prsa. Ten pohled na poskakující poprsí běhající ženy je úžasný. Ale že se jí chtělo vstávat tak brzy. Nechápu. A ta sexy prdelka. I když já mám přece raději prdelatější holky. Aspoň je za co chytit. Ta kočka, co jde přede mnou, je hezká. Krásně se jí pohupují boky, když jde. A jak jí slunce svítí do vlasů, září jí jako oheň. Ze mě snad stává sentimentální poeta.
Karolína:
\r\n Sakra, už mi to jede! To snad není možné! Jako bych to neříkala. Budu muset utíkat. Fajn, tak jde se na to. Asi se zabiju. Proč jsem si nevzala kecky?!
Tomáš:
\r\n Už mi to jede? Ne, to není moje. Ale tahle slečna má asi problém. Nechápu, jak na tom můžou chodit. A běhat? Rozbije si tak akorát hlavu. Proč nenosí tenisky? Jejda, vypadl jí diář.
„Slečno! Slečno!“
\r\nHm, dobré. Nastoupila do trolejbusu. Vždy, když člověk vidí zadek mizejícího trolejbusu, tak je naštvaný. Ale dneska jsem zklamaný. Snad bude mít napsané alespoň jméno nebo číslo v diáři. Co to je? To je děs! Místo na jméno, adresu a číslo bych ještě pochopil, ale růžová stránka s řádky na název tamponů, antikoncepce a čísla na gynekologa a psychologa? To už je na mě moc. Ještě že to tahle Karolína nemá vyplněné. Můžu ještě doufat, že není šílená.
\r\nKarolína:
\r\n Paráda. Jsem zvědavá, jestli tuhle fušku ten dokonalý antiperspirant zvládne. Já jsem ji tedy skoro nezvládla. Nechápu, že jsem si nenabila pusu. Nadlidský výkon, gratulujte mi. Ráda bych si sedla. Ale oni to ti usmrkánci s aktovkami potřebují určitě víc. Jsem zpocená až na patách. V kostýmku je horko i bez ranní rozcvičky. Kapesníčky, kapesníčky. Jo, tady jsou. Snad nejsem rozmazaná.
Tomáš:
\r\n Adresu tady nemá. Tak to má si smůlu. Tamhle je koš. Vyhodím ho. K čemu by mi byl? Hm, tolik místa mi přece nezabere. Třeba ji zase potkám. Chtěl bych ji potkat.
Karolína:
\r\n Dneska musím zkontrolovat ty návrhy na nové koupelny, odeslat objednávky na obklady, má přijet ten dodavatel podlahového topení. Práce až nad hlavu. Nevadí, emancipovaná žena jako já to přece musí všechno hravě zvládnout. Emancipovaná? Jo, chlapa nepotřebuju. Ale... dost, žádné ale, ty káčo blbá. Bez chlapa je mi vlastně líp, ne? Musím si to pořád říkat, abych se neužrala tím studem, že jsem pořád svobodná. Svobodná, ale zase dobře zajištěná. Můžu si koupit, co chci. Jenže je celkem těžké jít kolem výlohy s dětským oblečením a nesnít o malém drobečkovi, kterému bych mohla kupovat krásné malé dupačky, hračky, chodit s ním na procházky, na hřiště. Biologické hodiny? Možná je to právě tohle.
Tomáš:
\r\n Konečně mi to už jede. Stavím se ještě na noviny a v pekárně. Dal bych si čokoládový loupák. Není nic lepšího, než se zakousnout do té sladké, mazlavé nugety a užívat si to. Mňam. Nepochopím holky, co si sladké odpírají jen proto, aby se vešly do kalhot ze střední.
\r\n
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 484, '2009-06-02 00:00:00'), (112, 8, NULL, 'Obyčejné dny (příběh na pokračování)', '3. díl – Každodenní rutina', '3. díl – Každodenní rutina
\r\nKarolína:
\r\n Koupím si něco na svačinu. Kdo ví kdy se dostanu na oběd. Klára dnes nejde do práce, jde s dítětem k doktorovi. Ten její Matýsek je nádherný. Hned bych takové mimčo brala domů. Co si dneska dám? Celozrnný rohlík? Grahamovou bulku? Uvidíme. Něco zdravého, samozřejmě. Tahle pekárna je ale lepší než u nás v ulici. U nás, už mluvím, jako bych v práci i bydlela. Vystoupím tady. Ten kousek dojdu. Výborně, na cestě je jediná kaluž a trolejbus zastaví tak, že je přímo pod schody MÝCH dveří. Paráda. Můj skok asi nebyl úplně nejladnější, ale zvládla jsem to. Jsem to ale holka šikovná. Už zase skáču přes kaluže...
Tomáš:
\r\n Dneska je nějak moc plno. Nějaká exkurze zase? Plný trolejbus štěbetajících školáčků.
„Hej, vole, jak se řekne anglicky ''brambora''?“
\r\n „Přece ''blamboula'', vole!“
To není možné. Má to šest roků a baví se to takhle? To za nás nebývalo. Za nás... Nejsem přece tak starý. Občas si ale připadám jako babka důchodkyně, která terorizuje svá vnoučata nudnými zážitky z mládí. To když kamarádům u piva vyprávím, jak jsme si ve školce hráli na doktory v zahradním domku na hračky.
\r\nKarolína:
\r\n Ten loupák vypadá krásně. A ještě líp voní. Myslím, že zhřeším. A je poslední, to už něco znamená. Jednou za čas si přece můžu vzít něco jiného než jen nějaké bludy, co se rádoby tváří, že jsou ohromně zdravé. A navíc, dneska jsem vystoupila jinde, takže se pěkně projdu. Rozhodnuto, beru loupák.
Tomáš:
\r\n Jo, to byly časy. Pískoviště, bábovičky. Ten pocit, když mi někdo vzal kyblíček. Omlátil bych mu tu plastovou lopatičku o hlavu. Ani se nedivím, že mě učitelky nesnášeli. Typický raubíř. Ale zato idol holek. Kdežto teď? Idol žen? Asi těžko. I když možná jo. V baru vždycky najdu nějakou kočku. Ale už mě to nebaví. Asi stárnu.
Karolína:
\r\n Možná nebyl nejlepší nápad udělat si tuhle ranní procházku. Ne že bych neměla ráda sport, ale to bych musela mít ten správný equipment. Manolo Blahnik joggingu moc neholduje. Ani do budoucna žádné kolekce sportovní obuvi nechystá. Konečně. Ještě jsem se snad nikdy netěšila do práce tak, jako se těším teď. I když možná kecám. Ten řidič, co vozí sprchové kouty, je k nakousnutí. Když ho vidím, hned bych ho do jednoho vtáhla. On se na mě taky dívá hezky. Možná je takový. Ale takoví muži snad ani nejsou. Oni se usmívají, jen když si potřebují povyrazit. A nejlépe svůj škleb, kterému snad říkají úsměv, doplní naprosto příšernou (rádoby balící) větou „Krásné nohy, kdy mají otevřeno?“ Hovada.
Tomáš:
\r\n Konečně moje zastávka. Zajdu rychle do pekárny a koupím si nějaký ten dlabanec. Mně se tak nechce do práce. Dneska. Ne, musím si říkat, jak je to bezva dělat v knihkupectví. Už jen to slovo knihkupectví naprosto nejde se slovem muž! Který normální chlap se uvrtá mezi knížky? Jen exot. Jako já. Ale na druhou stranu přece si nemůžu vybírat. Měl bych být rád, že vůbec něco dělám. Mám taky dobrý plat, to je pravda. Prý tam přitahuju zákaznice. Ty mladé. Přijdou, čučí na mě jak pero z gauče, vezmou do ruky první knihu, která je po ruce. To aby byly nenápadné. Jenže ta kniha je většinou něco na způsob „O templářích“, „Třetí říše“ nebo „Velký atlas hub“. To jsou potom holčičky opravdu nenápadné. Ale aspoň se pobavím. A mám za to ještě zaplaceno. Co víc si přát.
Kristýna:
\r\n Klíče, klíče, klíče. Jo, tady. Paráda. Ještě kód. 1512, nic jiného šéfa nenapadlo. Datum narození. Ještě k tomu svého. Kdyby tam dal aspoň manželčino. Omezenec. Ale chlapi jsou takoví. Narozeniny? Vůbec. To jim připomene tchýně, když volá, co koupit dceři. Svátek si pamatují jen proto, že je v kalendáři. A výročí? Nebuďme směšné, ženy. Jejich jedna hemisféra na to nestačí.
\r\n
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 442, '2009-06-29 00:00:00'), (113, 6, NULL, 'Čas příšerně letí', 'Zdá se to jenom mně, nebo ten čas opravdu tak letí? Ještě nedávno jsem si říkala, že maturita je dost daleko a že se nemusím stresovat. Taky to není dlouho, co jsem se těšila na své osmnáctiny, na řidičák, na tu očekávanou svobodu a nezávislost. Chyba lávky.\r\n', 'Zdá se to jenom mně, nebo ten čas opravdu tak letí? Ještě nedávno jsem si říkala, že maturita je dost daleko a že se nemusím stresovat. Taky to není dlouho, co jsem se těšila na své osmnáctiny, na řidičák, na tu očekávanou svobodu a nezávislost. Chyba lávky.\r\n\r\nJe konec školního roku, kdy na škole ještě byl někdo o rok výš než já, jsem plnoletá, na silnici řádím jako drak, ale nezávislost? Ta možná přijde až po maturitě, která mi funí na záda jako prodavačka v butiku, která má zákaznici jednou za týden. Čas příšerně letí...\r\n\r\nA jak se zdá, je mi souzeno už co nevidět přijít o svou infantilnost a bezstarostnou plavbu životem. Jak jsem psala již loni, čas příšerně letí. V primě jsem si říkala, že tu dalších sedm let nevydržím ani omylem. A teď? Určitě bych se zpět nechtěla vrátit, ale děsí mě představa, že o to všechno tady přijdu. Vždyť tahle škola mi je téměř druhým domovem a některé učitele vídám snad víc než vlastní rodiče. Čas příšerně letí...\r\n\r\nKaždý rok se děje něco zajímavého. A nejen u nás ve škole. Nemá asi smysl vyjmenovávat, čeho všeho se škola účastní a co všechno organizuje. Takového výkladu si užijete dosyta na akademii na konci školního roku. Někoho možná v tu chvíli zamrzí, že se ničeho neúčastnil, ale jsou to jen záblesky sentimentu. Hned po opuštění Domu umění si na žádné své předsevzetí nevzpomenete. A když ano, tak mávnete rukou, přičemž vypadáte jako blázni odhánějící neviditelnou mouchu, a řeknete si, že je na to přece ještě času dost. Nedělejte to. Taky jsem si to říkala. Taky jsem chtěla od primy do redakční rady, a jsem tu teprve necelý druhý rok. Taky jsem se chtěla učit průběžně, abych nemusela vše šprtit ve svaťáku. Jenže je už trošku pozdě. Čas příšerně letí...\r\n\r\nNechce se mi věřit, ne, to není pravda. Opravdu jsme už nejstarší na škole? To není možné, to není možné! Poslední závěrečná akademie? Vždycky jsem si říkala, že si ji užiju. Ale ruku na srdce, jde si nějakou školní akci, kde je člověk nedobrovolně, opravdu užít? Jenže teď možná lituju. Vím, že ty ostýchavé a nervozitou zhypnotizované primány už asi neuvidím, jak komicky vyslovují každé slovo s důrazem, aby šlo slyšet. Jak se nezkušení prváci namočili do spolupráce s některými učiteli pod slibem lepší známky. Ti neználci naivní. Chudáci se po mrknutí na vysvědčení budou asi divit. Ještě neví, že za obětovaný čas nedostanou nic. Jen někteří vyvolení dostanou pochvalu, a to třeba za dobrovolné pomáhání při otevřeném dni školy. Taky jsem tam byla a viděli jste mě na pódiu? Ne. Samozřejmě to nemyslím zle. Ale rozhodně tím nikoho nechci odrazovat. Všechnu svou odvedenou práci máte ve své paměti a jsou to vaše zkušenosti k nezaplacení. A jestli dostanete odměnu za vynikající prospěch nebo vám to o jednu tu dvojku uteče, není rozhodující. Důležité je, abyste si byli vědomi svých chyb a věděli, co musíte zlepšit v nadcházejícím roce. A nejen ve škole. Od primy se učím. Učím se být lepší. Lepší v životě. V životě plném nástrah. Nástrah, o kterých všichni víme, ale nikdy nečekáme, že potkají zrovna nás. Říkáme si, že rodičovství je daleko. Že důchod je daleko. Že smrt je daleko. Ale nezapomínejte, že čas příšerně letí...\r\n\r\nKomu tento článek navodil lehce depresivní náladu, nesmí zoufat. Jsem obvykle veselá kopa, ale jak jinak Vás, Vy líné studenstvo, donutit, abyste se začali aspoň trošku učit?!\r\n\r\nPavlína Sedlářová\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 355, '2009-07-01 00:00:00'); INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES (114, 8, NULL, 'Obyčejné dny (příběh na pokračování)', '4. díl – Ukradený loupák', 'Tomáš:
\r\n Ta prodavačka je přesný exemplář stoprocentního optimisty. Vstává ve 4, aby tu mohla od 5 prodávat housky a koláče ospalým, nevyspaným lidem, kteří ještě ani nerozlepili po ránu oči, a tak jsou na lidi kolem nepříjemní. Protože ti za to určitě můžou. A takový nevyspaný člověk je ještě horší ve chvíli, kdy vidí někoho s elánem. Sytý hladovému nevěří, ale hladový sytému závidí. A je na něj naštvaný.
„Tak co to bude, mladíku?“
\r\n „Čokoládový loupák... už není?“
\r\n „Co to všichni dneska máte s těma loupákama? Poslední před chvilkou koupila nějaká pěkná slečinka.“ „Hm, zrovna dneska jsem měl na něj chuť. Tak mi dejte dva koblihy s pudingem a jeden s marmeládou.“ „Áno, tak to bude 24 korunek, panstvo.“ „Tady... 25, to je dobré. Naschle, paní.“ „Na shledanou, mladý muži. A nevěš hlavu, zítra budou.“
Ale zítra na ně už mít chuť asi nebudu. Co to bylo sakra za potvoru malou? Nějaká školačka, co nedostala svačinku od maminky? Zatracení puberťáci. To je radosti po ránu. Ale aspoň že měli ty koblihy.
\r\nKarolína:
\r\n Ach jo. Holky zase neuklidily v pátek pult. Je to tak těžké dát ty papíry do složky a strčit je do pořadače? Ale to musím dělat já. Někdy mi připadá, že ty maminy jsou ještě nezodpovědnější než já. Ale ony zase spěchají domů. K dětem... Dneska opravdu krásně svítí slunce. Nechce se ani věřit, že včera večer lilo jak z konve. Tak to bývá. Víkend mi nikdy nevyjde, ale když jsem v práci, tak slunko svítí jak blbé.
Tomáš:
\r\n Do prdele. Ty koblihy jsem parádně rozmašíroval na placky. Asi jsem je neměl do toho malého báglu rvát. Nevadí. Klíče od prodejny jsou určitě až vespod. No jako bych to neříkal. A co je to? Jo ten diář, málem bych zapomněl. Karolína... celkem hezké jméno. Jsem to ale blbec. Strkám do zámku svůj klíč od zámku na kolo. To už je demence.
Karolína:
\r\n Musím se přezout, aspoň na chvíli. Ty podpatky jsou vážně za trest. Jenže nemůžu mít ke kostýmku sandálky, že. Musím se podívat, kdy mají přijít ty obklady z Itálie. Kde mám sakra ten diář? Vím, že jsem ho dávala do kabelky. Do háje! Musel mi vypadnout po cestě. Ale kdy? Že by v pekárně, když jsem vytahovala peněženku? To bych si snad všimla. Jsem v háji! Tak termíny dovozu mám napsané i tady v kalendáři, ale co ty schůzky a ostatní věci? Já jsem opravdové pako. Klid, Karolíno, zachovej klid. Všechno se vyřeší. Hned, jak přijdou holky, zajdu do pekárny, jestli jsem ho nevytratila tam. Popřípadě zavolám na informace MHD, jestli ho náhodou někdo nenašel v trolejbuse. Ach jo, to je den blbec. Nejdřív zběsilá honička trolejbusu, pak nádherný skok do dálky přes kaluž a teď tohle...
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 450, '2009-07-27 00:00:00'), (115, 8, NULL, 'Obyčejné dny (příběh na pokračování)', '5. díl – Střepy smůly... nebo štěstí?', '4. díl – Střepy smůly... nebo štěstí?
\r\nTomáš:
\r\n Nebo že bych se do ní zakoukal? To asi těžko. Viděl jsem ji zezadu. Ale to se občas stane, že. Hlavně chlapům, jak by řekla ženská. Hlavně že ony nám na zadky nehledí. Vždyť nás posuzují hlavně podle našeho sedacího svalu. Tedy aspoň to tak bývá ve filmech. Ale v té holce je něco zajímavého. Už jsem ji párkrát viděl, mám ten pocit. Jezdívá ze stejné zastávky, ale málokdy
\r\n ve stejný čas. Je zvláštní. Hezká. Nebo spíše zvláštně hezká. Zase jsem nechal otevřené okno na ventilačku? Na co jsem myslel. Asi na tu kočku, co mě s ní chtěl v baru večer seznámit Lukáš.
\r\n To byl ale večer. A ta holka. Nádherná, ale úplně blbá. Dokonalý exemplář tupé blondýny
\r\n z anekdot. Ale v posteli to bylo jedno. Po tolika panácích by mi ani nevadilo, kdyby byla ošklivá. Jsem odporný i sám sobě. Dřív mi to nevadilo, ale teď mi to přijde nechutné. Ovšem danou chvíli se mi to tak nezdá. Aspoň si užívám, když už nic. Stejně mě žádná nechce. A já je taky nechci. Jsou možná hezké, ale to bývá všechno. Nějakou normální v baru asi nepotkám. Tam jsou jen „lovkyně“...
Karolína:
\r\n Zpráva? Kdo to na mě může myslet? Aha, operátor. Opravdu nechci žádný skvělý tarif za super cenu. Tohle mě vždycky naprosto vytočí. Volá a píše mi jen maminka nebo operátor. Máma stále naráží na to, že jsem svobodná a že by taky chtěla vnoučátka. Mám si přece vzít příklad ze své úžasné sestry. Adélka tohle a Adélka tamto. Mám ji ráda, ale už mi to leze krkem! Omlouvám se, mami, že jsem se nenechala jako Adéla zbouchnout
\r\n v devatenácti a nehnala se hned do chomoutu. Nebo pro změnu mě otravuje operátor
\r\n s bombastickou nabídkou volání se svými blízkými za pakatel. Jo, to bych toho někoho blízkého musela mít. Kamarádky nejsou všechno. Moje biologické hodiny bijí na poplach. Jsou jako bomba, která se chystá každou chvilkou explodovat. Místo „tik ťak“ dělají „prásk bum, najdi si chlapa“. To jsou ale pitomé kecy. Ani se nedivím, že se mě všichni leknou.
Tomáš:
\r\n Dneska má přijít poslední díl té trilogie Eragon - Eldest - Brisingr. Asi si to přečtu, co jiného tady dělat. Taky bych někdy chtěl napsat nějakou knížku a stát se slavným.
\r\n K čemu mi byly všechny ty roky čtení a učení. Sedím v knihkupectví a radím poťápaným puberťačkám s červenou knihovnou a maminkám, která kniha bude pro jejich mrňata nejlepší, jestli Krteček a kalhotky nebo Krteček a barvy nebo třeba Krteček a abeceda.
\r\n A na tohle jsem potřeboval studovat tři roky na vysoké literaturu...
Karolína:
\r\n Zajdu se podívat do skladu na tu čtvrteční dodávku spárovací hmoty. Nějaké novinky nebo co. Do háje! Kdo sem postavil to zrcadlo? Parádička, dalších 7 let neštěstí už asi nezvládnu. Pěkně mě rozčiluje, jak si všichni myslí, že jsem ta silná Karolína, která je všem oporou a všechno zvládá s klidem a nadhledem. Já taková nejsem a potřebuji taky nějakou podporu. Existuje i křehká Karolína s očima pro pláč. Sakra, tenhle typ stojí šest tisíc. O nových botách si tento měsíc můžu nechat jen zdát. Ale ten, kdo ho sem tak pitomě postavil, se bude na nákladech podílet alespoň z poloviny. Já jsem asi opravdu měla zůstat doma.
Tomáš:
\r\n Ale nesmím být přece moc skeptický. Mám se vlastně naprosto báječně. Kromě čokoládového loupáku mě dneska už nic nerozhodí. Au, pořád mě bolí koleno. To není možné, je to už měsíc, co jsem si nevšiml pitomého malého ratlíka nějaké uječené ženské a musel na in-linech uhnout na trávník. Jenže zrovna kolečkové brusle nejsou dělané na jízdu v terénu. Takže to skončilo naraženým kolenem, odřenými dlaněmi a vyhozenou čelistí. A ta bába neměla ani kousek slušnosti, aby mi pomohla vstát nebo se alespoň zeptala, jestli jsem celý. Jen si dotčeně odfrkla a prohodila si pod rašícím knírkem něco
\r\n o „dnešní mládeži“. Rašple jedna. Ale proč mě to bolí ještě měsíc po tom?
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 860, '2009-09-20 00:00:00'), (116, 2, NULL, 'Rozhovor se školní psycholožkou Mgr. Pavlou Titěrovou', '
Je začátek nového školního roku a na naší škole se objevila spousta nových tváří. A nemyslím tím jen studenty. K profesorům nám letos přibyla i školní psycholožka Mgr. Pavla Titěrová.\r\nNa začátku roku se sice v každé třídě představila, ale já jsem se rozhodla položit této mladé sympatické paní pár otázek, abyste se s ní seznámili o něco více.\r\n', 'Je začátek nového školního roku a na naší škole se objevila spousta nových tváří. A nemyslím tím jen studenty. K profesorům nám letos přibyla i školní psycholožka Mgr. Pavla Titěrová.
\r\n Na začátku roku se sice v každé třídě představila, ale já jsem se rozhodla položit této mladé sympatické paní pár otázek, abyste se s ní seznámili o něco více.
Jak se Vám zde zatím líbí?
\r\n Zatím je vše moc fajn, je zde velmi dobrá atmosféra, potkávám milé lidi. Líbí se mi tu.
Přišel již za Vámi někdo se svým problémem?
\r\n Už ano, ale podrobnosti samozřejmě nemůžu sdělovat.
To je samozřejmé. Ale je dobré, že se studenti nebojí. Někteří z nich si totiž nejspíše myslí, že jejich problém není tak velký, aby stál za návštěvu psychologa. A také se jednoduše stydí svěřovat své problémy někomu cizímu. Můžete ještě jednou říct, s čím vším se na Vás mohou studenti (a nejen oni) obrátit? Zkusit je nějak je povzbudit, aby neměli strach?
\r\n Určitě za mnou můžete přijít s jakýmkoli problémem, ať se jedná o vztahy mezi přáteli, různá nedorozumění s nimi, potíže s komunikací s ostatními. Téměř každý má také trápení s láskou, konflikty v rodině i ve škole, potřebuje pomoct se zvládáním stresu, srovnat priority, ujasnit si, co chce dělat dál po střední škole. Kromě vztahu s druhými lidmi si každý řešíme i vztah sám k sobě. Jsem tu i od toho, abych pomohla v hledání toho, kým jsi a kam se chceš ubírat. Pokud při společném setkání zjistíme, že váš problém není v mé kompetenci, poradím kam se obrátit o pomoc.
Takže se nikdo nemusí bát, že byste ho odmítla kvůli tomu, že jeho důvod není tak závažný?
\r\n Buďte si jisti, že vás nevyhodím ať už za mnou přijdete s jakýmkoli důvodem. Budu se snažit poradit, posílit celkovou pohodu. Sama jsem byla studentkou a vím, jaký stres může člověk ve škole mít. A budu ráda, když za mnou přijdete s vašimi návrhy, jak byste chtěli využít psychologa na škole, jak něco zlepšit, co udělat pro celkovou pohodu. Nějaké nápady budu mít určitě i sama, ale uvítám každý názor.
Ještě se zeptám – vybrala jste si tuto školu sama, nebo jste byla „převelena“ někým jiným?
\r\n V podstatě byl zájem oboustranný. Žila jsem 3 roky v USA a po návratu do České republiky jsem si podala pár inzerátu na některé školy. Vedení tohoto gymnázia mi poslalo kladnou odpověď, a tak začala naše spolupráce. Již během léta jsme s paní ředitelkou domlouvaly všechny záležitosti. Zároveň pracuji jako školní psycholog i na Střední průmyslové škole polytechnické - COP.
Kdy Vás psychologie nadchla natolik, že jste se rozhodla jí věnovat naplno?
\r\n Všechno se to vyvíjelo postupně. Ale definitivně jsem se pro tento obor rozhodla na vyšší odborné škole. Když jsem pracovala jako sociální pracovnice, uvědomila jsem si, že se chci dál věnovat psychologii, že to je oblast, která mě zajímá.
Máte nějaké životní motto?
\r\n Nic konkrétního. Život je tak komplexní, že se mi ho nechce zredukovat do jedné věty.
Chtěla byste něco vzkázat studentům?
\r\n Mé dveře jsou Vám otevřené.
Připravila: Pavlína Sedlářová
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1281, '2009-09-22 00:00:00'), (117, 6, NULL, 'BOJÍM SE SMRTI? (úvaha)', 'Zhruba před deseti lety jsem si hrála na pískovišti a po mém hradu, tvořeném skoro celý, den lezlo slunéčko sedmitečné. S úsměvem a dětským nadšením jsem si ho dala na prst a zvedla nad hlavu. Ptala jsem se tenkrát naivním hláskem, kam poletí. Do nebíčka nebo do peklíčka?', 'Zhruba před deseti lety jsem si hrála na pískovišti a po mém hradu, tvořeném skoro celý, den lezlo slunéčko sedmitečné. S úsměvem a dětským nadšením jsem si ho dala na prst a zvedla nad hlavu. Ptala jsem se tenkrát naivním hláskem, kam poletí. Do nebíčka nebo do peklíčka?
\r\n\r\n Letělo do peklíčka...
\r\n\r\n Nikdy jsem nepřečetla Karafiátovy Broučky – je tam totiž nebezpečná Verunka, nikdy jsem v televizi neviděla díly o Ferdovi Mravencovi – bála jsem se jeho zákeřné červené přítelkyně.
\r\n\r\n Přestože postavy fiktivní a teoreticky neškodné, neskrývajíc nic zlého, budou mi vždy nahánět strach. Možná jsem paranoidní, žádné peklo neexistuje a berušky asi nic nenaznačují, ale co když ano? Je to ten důvod, proč se bát smrti?
\r\nExistuje snad někdo, kdo by Vám s jistotou řekl, že ne? A kdo jsou ti, kteří si po smrti zaslouží přijít do pekla? Kdo o tom rozhoduje? A kde to peklo vlastně je?
\r\n\r\n Někde pod námi se smaží party hříšníků v kotlích, úpí, naříkají a volají o pomoc? Vážně si to civilizovaní lidé, žijící v zemích tak vyspělých, jak oni sami tvrdí, myslí? Bojí se snad, že tam skončí?
\r\n\r\n Prakticky nemožné a nesmyslné.
\r\n\r\n Další lidé snažící se o popularitu říkají, že když po nich už už sahala „ruka smrti“ viděli světlo na konci tunelu. Ale jestli to byla zářivka nad operačním stolem či zlý sen, nebo opravdu stanuli jednou nohou v nebi se asi nedozvíme. Spousta otázek, ale žádná stoprocentní nevyvratitelná, uspokojivá odpověď. Nejde to zjistit, můžeme se pouze domnívat. Hodně lidí tvrdí, že smrt je jako nikdy nekončící spánek. Zažili to snad? Zažili spánek, ze kterého se neprobudili?
\r\nPravděpodobně ne.
\r\n\r\n Osobně si myslím, že po smrti nastane další život. Zase se narodíte a zase umřete.
\r\n\r\n To je podle mě ten koloběh života. Můžete být lepším člověkem, než jste teď, můžete být šťastnější. My se nemůžeme ztratit, nejsme jako hračky. Naše tělo zestárne, zemře, rozpadne se. Ale my ne.
\r\n\r\n Nemám tedy důvod bát se smrti. Jenže... co když to tak není?
\r\nŠárka Mikulčíková
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 1129, '2009-09-23 00:00:00'), (118, 6, NULL, 'Reklamy - nevyžádaný teror, či potřeba?', 'Kamkoliv se podíváte, vidíte reklamu. Spustíte si jakékoliv internetové stránky a během okamžiku na vás začnou blikat nejroztodivnější upoutávky. Zapnete televizi a ihned vám Horst Fuchs nabízí odšťavovač nové generace za nejnižší cenu. Vyjdete na ulici a nadživotní osoby na billboardech vám nabízejí zaručené jistoty a prosperitu, eventuálně řešení místo strašení. Poštovní schránka dennodenně přetéká proudem letáků, hlásajících skvělé slevy na úžasné nesmysly. Je potřeba psát víc?!', 'Kamkoliv se podíváte, vidíte reklamu. Spustíte si jakékoliv internetové stránky a během okamžiku na vás začnou blikat nejroztodivnější upoutávky. Zapnete televizi a ihned vám Horst Fuchs nabízí odšťavovač nové generace za nejnižší cenu. Vyjdete na ulici a nadživotní osoby na billboardech vám nabízejí zaručené jistoty a prosperitu, eventuálně řešení místo strašení. Poštovní schránka dennodenně přetéká proudem letáků, hlásajících skvělé slevy na úžasné nesmysly. Je potřeba psát víc?!\r\n\r\nVytrvale a nedobrovolně jsme vystavování každodennímu nátlaku masové propagandy výrobků, akcí či politických názorů. Nutno podotknout, že tato propaganda je pojata ve většině případů násilnou formou. Reklama je silná obsahem, úderností, akčností a emocionalitou. To si lidé totiž pamatují nejvíce. \r\n\r\nDomnívám se, že reklama je určitou formou mediálního teroru, bez něhož by dnešní společnost fungovala s obtížemi. Jen díky ní existují tisíce podniků, které takto komunikují se svými zákazníky. Je to špatně či dobře?\r\n\r\nUpřímně, není člověka, na kterém by reklama nezanechala nějaké stopy. Někdo nad ní mávne rukou, někdo se nad ní rozčílí do nepříčetnosti, jiný se zase s chutí naplno vystaví jejím účinkům.\r\n\r\nProsím, pokud se někomu líbí, když ho denně bombardují potravinové řetězce letáky na zlevněnou vepřovou, neberu mu to. Já však mezi tyto lidi nepatřím…\r\n\r\nNakonec všeho dočasu. Letáky jsou vyrobeny z papíru, papír ze dřeva, dřevo se těží v lesích a lesů valem ubývá…\r\n\r\nMartin Kašpárek\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 873, '2009-09-28 00:00:00'), (119, 2, NULL, 'Projekt „Na stopě“', 'Jako studenti třetího ročníku navštěvující seminář společenských věd jsme (jak je zvykem) dostali zadán projekt, který nás má naučit pracovat v kolektivu a umět aplikovat teorii plánování do praxe. Projekty jsou většinou zaměřeny na děti a ani letos tomu nebylo jinak. Připravili jsme si zábavné dopoledne pro žáky primy v Zoo Lešná. ', 'Jako studenti třetího ročníku navštěvující seminář společenských věd jsme (jak je zvykem) dostali zadán projekt, který nás má naučit pracovat v kolektivu a umět aplikovat teorii plánování do praxe. Projekty jsou většinou zaměřeny na děti a ani letos tomu nebylo jinak. Připravili jsme si zábavné dopoledne pro žáky primy v Zoo Lešná. \r\n\r\nAkce se konala 18. 6. 2009 od 9:00 do 14:00 hodin. Aby byl plně využit prostor areálu, bylo pro děti připraveno putování po stopách zvířat a rostlin. Děti zde měly možnost projít se po celé Zoo a plnit úkoly, které pro ně byly připraveny, čímž akce splnila svůj prvotní účel naučnosti.\r\nNa své si však také přišly děti, které se chtěly vyběhat a zasoutěžit si při sportovních hrách. Tato akce si kladla za cíl , aby byla zábavná, poučná a hlavně aby měla děti příjemně naladit na nadcházející prázdniny. Na všechny zúčastněné stopaře v cíli samozřejmě čekala odměna.\r\n\r\nDůležitým aspektem pro konání projektu bylo získání finanční či sponzorské podpory. Vedení zoologické zahrady Lešná bylo natolik vstřícné, že povolilo volný vstup do areálu pro všechny děti i organizátory projektu. Bez této velkorysé podpory by tento projekt ani nemohl být realizován, za což vedení zoo velice děkujeme. Také bychom chtěli poděkovat našemu gymnáziu, které financovalo odměny pro zúčastněné děti a povolilo, aby mohli žáci primy se svými třídními učiteli být v den konání akce mimo budovu školy. \r\n\r\nNa závěr musíme říci, že příprava i realizace tohoto projektu, kterému jsme se aktivně věnovali v hodinách semináře společenských věd, byla velice přínosná. Naučili jsme se pracovat v kolektivu, navzájem si pomáhat a být jeden druhému prospěšný. Doufám, že tímto projektem jsme udělali radost především dětem, které si po prvním roku studia na naší škole zaslouží na jeden den trochu se vydovádět a zábavnou formou se něco nového dozvědět.\r\n\r\nŠtěpánka Poulíčková za studenty třetího ročníku\r\n(Podrobnou dokumentaci projektu je možné si zapůjčit u paní profesorky Jany Karolové.)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 719, '2009-09-30 00:00:00'), (120, 8, NULL, 'Obyčejné dny', '(příběh na pokračování)\r\n6. díl – Ztracené srdce', 'Ztracené srdce\r\nKristýna:
\r\n A ještě se mi uloupl kus laku na ukazováčku. Lakovala jsem to celou hodinu! Ale co, stejně byla ta pravá ruka udělaná šíleně. Nechápu ženské, co si dovedou nalakovat dokonale obě ruce. To jsou teprve umělkyně. Honza mi kdysi zkoušel namalovat nehty. Štěteček držel jako slon jehlu a natíral všemi směry, hlava nehlava. Měla jsem z něj legraci a naoko mu nadala, že mi zapatlal celý prst. Jo, kdepak ty krásné časy jsou. Honza odešel za lepším a mě nechal i s mým svůdně rudým lakem trčet v garsonce na předměstí. Tak teď mi poraď, chytrá infolinko.
Tomáš:
\r\n No, dám si jednu mačkanou. Ještě že mi dala ten papírový pytlík do igelitového sáčku. Má mě asi přečteného, paní prodavačka. Nebo má jako vedlejšák předvídání budoucnosti. Účes i nehty na to má. Jak já nenávidím ty dlouhé drápy! Vždyť s tím holky nemůžou vzít ani drobné z pultu. Zajímalo by mě, jak to dělají na záchodě. Brrr, nechci si to ani představit. Ale na druhou stranu je pravda, že červená působí na chlapa stejně jako na býka. Zaútočí. A ony to moc dobře vědí.
Kristýna:
\r\n Dneska se mám vlastně sejít s Bárou. Bez toho diáře jsem ztracená. Doufám, že ho najdu. Ale můžu se uklidňovat tím, že to alespoň nebyly klíče. To bych byla nahraná trošku víc. Dalo se čekat, že s tou svou zbrklostí něco brzy ztratím. Máma říká, že hlavu. Já bych nejradši ztratila srdce. Tak si ho obalím čokoládou. Prý je na nervy. Croissant jsem neměla ani nepamatuju. Z té zdravé výživy je mi už na zvracení, rýžové chlebíčky už nemůžu ani cítit. Změnila jsem přístup. Když mám na něco chuť, tak to znamená, že tělo si to žádá. A zrovna teď mám nízkou hladinu cukru a potřebuju se něčím uklidnit. Čokoládový loupák to jistí. Nevydržím to ale až do oběda.
Tomáš:
\r\n Kdo může volat takhle brzo ráno? No jasně, šéf. Jak jinak. Krásky z baru se po víkendových nocích už nikdy neozvou. Na co taky.
„Dobré ráno“
\r\n „Dobrý. Jste už v práci?“
\r\n „Jistě“ (Debil. Myslí si, že nejsem schopný jít na čas? Já se neožírám každou sobotu tak jako on.)
\r\n „Hm, hm. Dobře. Dneska přijde ten...“
\r\n „Brisingr, já vím.“
\r\n „Hm, hm. Jo, dobrý. Tak se o to postarejte. Nashle.“
\r\n „Určitě. Nashledanou.“
Kretén. Byla škoda, že jeho otec šel už do důchodu. Ten mladý blbeček tomu prd rozumí. Hlavní pro něj je to, aby mu šly prachy. Ten mi zase tak zkazil náladu.
\r\nKristýna:
\r\n Kde jsou? Už je dost hodin, měly tu už dávno být. Alespoň Monika. Ta chodí vždycky včas. Asi zaspala. A Alena? Její starost není nic jiného, než manžílkovi nachystat snídani, obléct mu ponožky, uvázat mu kravatu a zabalit svačinu do práce. Stejně ji hned vyhodí za rohem do koše. Vím to. Kdysi jsme spolu měli menší aférku. Ale není to chlap pro mě. Ať si ho nechá Alena. Naštěstí o tom nic nevěděla. S Petrem jsme se shodli na tom, že to byl jen úlet a zapomeneme na to. Ale na svou obhajobu musím říct, že jsem nevěděla, že je ženatý. Natož že jeho manželkou je moje kolegyně. Byl to dobře vypadající chlap v obleku a já byla sama. On už má sice pár stříbrných vlasů, ale já jsem stále sama.
Tomáš:
\r\n Musím nachystat papíry o příjmu dodávky. Říkali, že přijedou kolem desáté. Kam jsem dal razítko? Vždycky, když ho vidím, si vzpomenu na scénu z Ostře sledovaných vlaků. A jako správný idol dívek a žen jsem ji už několikrát zkusil v praxi. Zabíralo to. Kolik sexy zadečků tohle razítko už zažilo? Bože, nechci to ani počítat. Musel bych se asi trochu stydět. Co to říkám? Asi fakt magořím. Nikdy mi to přece nevadilo, tak proč tak najednou mě začne hryzat svědomí? To má určitě na triku ona. Všechny ženy si mě vždy našly samy, a já najednou musím hledat sám? Začíná mě přitahovat čím dál víc. Je na ní něco záhadného. Pro mě určitě.
Pavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 414, '2009-10-11 00:00:00'), (121, 4, NULL, 'Chůze po ledě', 'Darina Kameníková', 'Zahalí tě tma,
\r\n hlas šeptá tiše.
\r\n Existuje touha,
\r\n dno, zem i výše.
\r\n Pohlédni vpřed
\r\n a nahlas řekni.
\r\n Pod tebou je led,
\r\n pevný, ale křehký.
\r\n Krok zpět nelze,
\r\n slova nevrátíš.
\r\n Lze čekat pouze,
\r\n buď postoupíš, nebo zaplatíš.
K čemu přirovnat dnešní politiku? Jedině k tržnici. Každý vám tam nabízí svoje zboží a přesvědčuje vás, že jen to jeho je nejlepší. A rozdíl? Na tržnici si můžete ty sliby ověřit a podívat se na kvalitu. Z čeho máme vlastně poznat, jestli je daná politická strana správná? Hlavní velká propagace spočívá především v obrovských billboardech, na kterých je fotka politika, nebo šťastné rodiny a spousta vět se sliby. Jenže, jak se říká, sliby jsou chyby.
\r\n Upřímně, ruku na srdce, kdo z vás věří všemu, co politické strany slibují? Vše by se mělo zaměřit spíše na činy. Nejdříve se musí něco udělat a pak teprve slibovat. Určitě by se mi lépe četl billboard, na kterém by byly skutky již vykonané danou politickou stranou. To by si pak hned každý udělal lepší obrázek. Myslím, že ani vzájemným pomlouváním a propagací typu „Ta strana je nedůvěryhodná, nevolte ji“ nedávají politici dobrý příklad voličům. Určitě jim nic takového nepřispěje k vítězství. Všichni by chtěli jenom rozdávat, ale sami ví, že na to nejsou prostředky. Stát si na sebe musí nejprve vydělat a pak přidávat peníze tam, kde je to nejvíce potřeba.
\r\n A podle čeho má obyčejný občan posuzovat, co je dobré a za čím se skrývá jen lež? Podle svých požadavků a kritérií. Nejprve se ale musí nad sebou zamyslet politici, jestli pracují pro sebe a své výhody, nebo pro občany, kteří je volí.
\r\n Darina Kameníková
Kristýna:
\r\n Konečně.
\r\n „Ahoj, Moniko. Proč jdeš tak pozdě? Nějaký chlap, co?“
\r\n „Nazdar. Si piš, holka. Potkala jsem ho v pátek v baru.“
\r\n „A to jsi to s ním vydržela až do pondělí?“
\r\n „No a co? Děláš, jako kdybych byla nějaká běhna, nebo co.“
\r\n „Běhna zrovna ne, ale řekněme si upřímně, že tvé vztahy jsou jednodenního charakteru. Teda spíše jednonočního.“
\r\n „No dovol, jsi nějaká přidrzlá, ne? Prostě jsem náročná, no. Ale tenhle, hmmmm. Kdybys ho viděla. Černovlasý, hnědooký - a ten zadek!“
\r\n „A povaha?“
\r\n „Ty jsi jak nějaká jeptiška, prý povaha. Co je mi po ní? Hlavně aby to uměl v posteli. Holka, já potřebuju uspokojit fyzicky.“
\r\n „A o čem si povídáte?“
\r\n „Jako kdy? V posteli? Většinou nic moc. A potom? Tím tuplem nic. No a předtím, však to znáš.“
\r\n „Hm.“ (ani moc ne)
\r\n „Hele, nechceš jít se mnou a s Davidem zítra do baru? Má spoustu kámošů, určitě by sis s někým rozuměla. Jsou moc hezcí.“
\r\n „Já nevím, ve všední den? A navíc mě nikdo nechce.“
\r\n „Tebe? Tak to těžko, vždyť jsi hezká, a navíc chytrá. A dlouho tam nebudeme, to se neboj.“
\r\n „Jenže oni jsou všichni asi jako ty. Nejdřív postel, potom hovory. A pro tu postel jim asi nepřijdu jako vhodná kandidátka.“
\r\n „Ale prosim tě. Pojď s náma.“
\r\n „Uvidíme. A mimochodem, nevíš kdo tu nechal to zrcadlo?“
\r\n „Jeje, asi já. Ono spadlo?“
\r\n „Zavadila jsem o něj. Proč jsi ho nechala na tak blbém místě?“ (a přestaň se aspoň tak blbě culit)
\r\n „No, asi jsem se už viděla v tom baru. Promiň.“
\r\n „Co už teď. Budeme to muset zaplatit. Obě.“
\r\n „Hm.“
\r\n „Dobrá, pak to vyřešíme. Teď mi pojď pomoct do skladu. Mají přijet s těmi italskými obklady. A nevíš, kdy přijde Alena?“
Tomáš:
\r\n Sakra! To není možné. Pitomá kobliha, pitomá marmeláda, pitomý den! Nemám už ani náladu jíst ty další. V klidu, uklidni se. Jsem už jak ženská v klimakteriu. Přece se nenechám rozhodit nějakou koblihou. Však se to vypere. Mamku už otravovat nechci, má dost starostí s tátou. Měl bych tam asi zajít. Táta už nezvládne montovat všechny poličky, které si máma vymyslí. Ani ty blbé truhlíky s muškáty už nemůže zvednout. Nechci se dožít takového stavu. Stáří. Děsí mě to. A tenhle počítač už toho má taky hodně za sebou. Než se zapne, tak si stihnu snad i zajít na záchod vyčistit košili. Aspoň trochu.
Kristýna:
\r\n Už jsou tady? Musím doběhnout pro všechny papíry a razítka. A kde je ta Alena? Jestli dneska nepřijde ani ona, tak to nevím, jak to zvládneme. Bez Kláry jsem tu ztracená. Vedoucí jsem sice já, ale ona je nejschopnější z těch tří. Zrovna dneska musela jít s Matějem k doktorovi?
„Dobrá den. Dneska nějak brzy.“
\r\n „Ále, dobrej. To víte, slečinko, žádnej provoz ani nehody na dálnici. Všecko v cajku. Kampak to máme vyhodit?“
\r\n „Tamhle dozadu na palety. Vedle těch umyvadel.“
\r\n „Jasný. Venco, poď mi helfnout. Musíme vodvízt ještě tu druhou zásilku, čéče. A tady máte papíry. Zatím to voražte a podepište, ať to lítá. Nesmíme dojet dýl na další místo.“
\r\n „Určitě, není problém.“
Má nějakého nového kolegu. Ale ta pražáčtina! Rve mi to uši. Úplně stejně mluvil i Honza. No jo, studium v Praze mu dalo alespoň tohle, když tu školu nedodělal.
\r\nPavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 559, '2009-10-16 00:00:00'), (124, 6, NULL, 'Poddání počasí', 'Do 21. století, ve kterém právě všichni žijeme, jsme ušli velmi dlouhou cestu. Všichni musíme uznat, že narodit se do této doby je výhra. Před námi bylo vynalezeno množství vynálezů, které nám přímo spadly do klína a teď nám zpříjemňují život. V domech máme teplo, světlo, jednoduše pohodlí. A přece máme všichni pořád jednoho nepřítele, na kterého se nám ještě nepovedlo úplně vyzrát.', 'Do 21. století, ve kterém právě všichni žijeme, jsme ušli velmi dlouhou cestu. Všichni musíme uznat, že narodit se do této doby je výhra. Před námi bylo vynalezeno množství vynálezů, které nám přímo spadly do klína a teď nám zpříjemňují život. V domech máme teplo, světlo, jednoduše pohodlí. A přece máme všichni pořád jednoho nepřítele, na kterého se nám ještě nepovedlo úplně vyzrát. Nepřítel a zároveň i přítel se jmenuje počasí. V poslední době je tak nevyzpytatelné, náladové a mění se velmi rychle a nečekaně.\r\n\r\nJako příklad bych uvedla událost, která se stala nedávno. Přišel říjen a s ním i podzim. Počasí bylo slunečné, krásné babí léto. Ze dne na den klesla teplota o 25 stupňů a začalo sněžit. Neskutečný převrat jak pro náš organismus, tak pro lidi obývající vyšší nadmořské výšky. Sníh je připravil o elektřinu a o jakýkoliv přístup k městu. My o tom diskutujeme v teple našich domovů, ale dovede si někdo opravdu představit, jaké to musí být? Vydržet i několik dnů bez elektřiny?\r\n\r\nVymysleli jsme už přístroje, jak přesně předpovědět počasí, ale nikdy se nám nepodaří zastavit to, co přijde. Důsledky jsou katastrofální a smutné, protože dochází i ke ztrátám na životech. Podívejme se na to ale i z jiné stránky. Už staletí svádíme s přírodou boj. Snažíme se ji přeměnit k obrazu svému. Kácíme deštné pralesy, znečišťujeme moře a řeky, zvětšujeme ozonovou díru. Naskýtá se tedy otázka: Nemůžeme si za to tak trochu i sami?\r\n\r\nDarina Kameníková', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 407, '2009-10-22 00:00:00'), (125, 2, NULL, 'Když mozek stávkuje a víčka těžknou', 'Jistě každý zná ten pocit, že další informace do své hlavy prostě nenarve. Mě se to tedy stává docela často, zejména tento rok. Až na jeden den mi vyučování končí nejdříve ve čtyři, takže je pro mě téměř nemyslitelné, abych se v šest hodin večer snažila naučit na zítřejších sto padesát testů a udělat pět set domácích úloh. Ale jak vidíte, ještě jsem nepropadla a kupodivu mám celkem dobré známky.', 'Jistě každý zná ten pocit, že další informace do své hlavy prostě nenarve. Mě se to tedy stává docela často, zejména tento rok. Až na jeden den mi vyučování končí nejdříve ve čtyři, takže je pro mě téměř nemyslitelné, abych se v šest hodin večer snažila naučit na zítřejších sto padesát testů a udělat pět set domácích úloh. Ale jak vidíte, ještě jsem nepropadla a kupodivu mám celkem dobré známky.\r\nTajemství tkví ve zcela jednoduchém postupu – ráno bývám ve škole brzo, tak si chybějící znalosti cpu do hlavy hodinu před začátkem vyučování. A skoro celý víkend píši různé eseje a úlohy. Avšak někdy to takhle nejde a občas si říkám, co by se stalo, kdybych se vším sekla.\r\nVždy jsem záviděla těm spolužákům, co jsou perfektně připraveni do úplně všech předmětů a ještě mají navíc několik koníčků, kterým se svědomitě věnují. Když jsem se jako naivní prvačka pokoušela učit se vše nazpaměť, můj přeplněný mozek začal stávkovat a víčka klesala. Jednoduše nejsem taková.\r\nA proč vám tohle všechno sděluji? Snad abyste věděli, že existují i tací (viz moje maličkost), co nestíhají a většinou jsou ve stínu těch geniálních.\r\n\r\nZuzana Navrátilová \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 458, '2009-10-26 00:00:00'), (126, 6, NULL, 'Problémy vs. problémy', 'Začátek dobrý… – a co dál?\r\nZnovu si vzpomenu na předmět emailu a zase si připadám nezodpovědná a neschopná něco napsat. Přemýšlím nad tématem, ale vedle v pokoji se moje malá sestra zlobí, že musí jít tak brzo spát, a tak mě napadá, že na druhé straně naší Země stejně staré dítě, ale ne s plným žaludkem Cini Minies, uléhá po tvrdé práci do nějaké chýše, kde se bude mačkat s celou rodinou až do rána. \r\n', 'Začátek dobrý… – a co dál?\r\nZnovu si vzpomenu na předmět emailu a zase si připadám nezodpovědná a neschopná něco napsat. Přemýšlím nad tématem, ale vedle v pokoji se moje malá sestra zlobí, že musí jít tak brzo spát, a tak mě napadá, že na druhé straně naší Země stejně staré dítě, ale ne s plným žaludkem Cini Minies, uléhá po tvrdé práci do nějaké chýše, kde se bude mačkat s celou rodinou až do rána. \r\nPrávě chycenou niť mi přeruší zaklepání a starostlivý maminčin dotaz, zda jsem si již vybrala ty zimní boty. Ráno je přece čím dál větší zima a mohla bych se nachladit. Napadne mě, jakou banalitu tvoří týden rýmy a krabice posmrkaných kapesníčků proti desetitisícům umírajících na AIDS. Hloupé zvonění příchozích zpráv oznamuje, že si na mě někdo vzpomněl. Výborně! Aha… Zrovna o testu z fyziky jsem momentálně vědět nechtěla.\r\nVážně je důležité, aby někdo věděl, že umíte určit dráhu pohybu automobilu, když oni jej znají leda z obrázků a určitě si jednou nebudou vybírat, kterou značku si koupí na nevýhodný leasing v komerčním autosalonu? Psát, číst, počítat? Připadám si proti nim jako druhý Einstein s miliony možností volby povolání po vystudování školy, na kterou se pro ně konají sbírky a dobročinné akce. Miliony „výhodných“ mobilních paušálů, reklam na jídla, která ani nevíte, z čeho a kdo je vyrábí (někdy je to lepší), na čisticí prostředky, kde vám nějaká modrá kachna radí, jak se zbavit bakterií nad i pod vodní hladinou a v neposlední řadě sotva dvacetiletá slečna dává sbohem vráskám nebo své „poslední vadě na kráse“.\r\nVzpomínka na záběr fotky černošského chlapce s hlady nafouknutým bříškem, vylézajícími žebry a stupidní komentář blondýny z nejmenovaného amerického filmu: „Koukni na něj! Ach jo… Proč nejsem taky tak hubená?“ mě totálně znechutí a připadá mi nepochopitelné, že člověka dnešního typu – tzv. Homo sapiens sapiens s plně rozvinutým mozkem něco takového nechává klidným, nebo dokonce může rozesmát. \r\nRozhodli jsme se to neřešit. Použít do filmu jako vtipnou scénu nebo jako přirovnání k budoucímu vzhledu pubertální dcery, která se vzhlédla v jedné z těch dokonalých modelek. \r\nNechci dělat reklamu „nezištným“ organizacím, z kterých se leckdy vyklube podvod někoho tak hamižného, že se nestydí vydělat si na podvyživených dětech ani tvrdit, že psychická soustrast, o které nikdo z nich nejspíš neví, najednou situaci vyřeší. Vždy bude někdo spát v prachu na metru čtverečním a někdo se bude cpát chipsy u televize v třípatrovém domě.\r\nKruté, ale nezvratitelné. Já můžu zítra jít a poslat jim něco, stačí málo, použít kapesné na záchranu alespoň několika z nich a skvělý pocit přijde vzápětí.\r\nAle uděláš to i ty? \r\n\r\nŠárka Mikulčíková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 712, '2009-10-25 00:00:00'); INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES (127, 6, NULL, 'Obava-Obama', 'Jaká to byla sláva, když se prezidentem Spojených států amerických stal poprvé v historii muž tmavé pleti. Všichni k němu vzhlíželi. Obdivovali ho a pozorně mu naslouchali, jelikož patří mezi skvělé řečníky. Každý na světě ho toužil vidět. Každý věřil v jeho nadějné myšlenky. Lidé, zejména Afroameričané, od něj očekávali zásadní změny. Jenže skutek utek.\r\n', 'Jaká to byla sláva, když se prezidentem Spojených států amerických stal poprvé v historii muž tmavé pleti. Všichni k němu vzhlíželi. Obdivovali ho a pozorně mu naslouchali, jelikož patří mezi skvělé řečníky. Každý na světě ho toužil vidět. Každý věřil v jeho nadějné myšlenky. Lidé, zejména Afroameričané, od něj očekávali zásadní změny. Jenže skutek utek.\r\nPravda, nebyl zvolen zrovna v nejpříznivějším období. Předchozí prezident Bush zanechal stát ve špatné finanční situaci, připomínající New Orleans po hurikánu Cathrina. A do toho na dveře zaklepala nečekaná ekonomická krize. \r\nBarack Obama se pustil do práce z velkou chutí, zatím však bez zjevných výsledků. Doposud jen objížděl svět a hlásal na všechny strany, jak bude vše all right. Když pak obyvatelé země neomezených možností zjistili, že se nic nevyvíjí tak, jak by mělo, začal postupně ztrácet příznivce.\r\nVíce než světového vůdce Obama začíná připomínat usměvavou „slibotechnu“, která si v klidu sedí v Bílém domě a sem tam rýpne do nějakého problému. \r\nProto jsem se velmi podivil, když jsem si na internetu přečetl zprávu, že se americký prezident stal držitelem Nobelovy ceny za mír. Nebyl jsem asi jediný, který si položil otázku, zda si z nás někdo nevystřelil. Leč na druhý den se mi do rukou dostaly noviny s potvrzením a naprosto výstižným titulkem. „Nobelova cena za nic“. \r\nNevím, co vedlo členy Norské královské akademie k tomuto rozhodnutí. Zda-li nerozhodnost, komu ji udělit, nebo v horším případě, jestli tak prestižní ocenění nebylo uděleno spíše z politických důvodů. Vždyť k držitelům této ceny patří takové osobnosti jako Nelson Mandela či Matka Tereza. Tedy lidé, kteří toho tolik vykonali v protikladu k Obamovi, který dosud nepředvedl nic. Nepočítáme-li nesmyslné pumpování peněz do General Motors.\r\nStále tedy kroutím hlavou nad tím, že toto nejprestižnější vyznamenání získal člověk, který se zatím jen ohání slovy a sliby. Ještě k tomu ani ne po jednom roce ve funkci. Do dnešních dnů nepředvedl žádný čin, který si Nobelova cena za mír žádá.\r\nTeprve budoucnost nám ukáže, jestli a eventuálně čím se čtyřiačtyřicátý prezident Spojených států zapíše do historie.\r\nMartin Kašpárek\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 633, '2009-11-01 00:00:00'), (128, 14, NULL, 'Jak se žije v... Norsku', '
Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho Renomé a měli jste již tu možnost zavítat do rubriky „Kdo je kdo“, mohli jste se dočíst, že mou rodnou zemí je Norsko.', '
Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho Renomé a měli jste již tu možnost zavítat do rubriky „Kdo je kdo“, mohli jste se dočíst, že mou rodnou zemí je Norsko.\r\nNa úvod bych chtěl objasnit onu typickou a pravidelnou otázku, na kterou se mě lidé ptají: „Je v Norsku zima?“ Přátelé, pravda, Norsko leží na severu, ale pokud žijete podél pobřeží či na jihu země, mohou vás až příjemně překvapit letní 30° teploty a zima je velmi podobná té české, i když je trošku delší.\r\nNebudu vám tady vyprávět o rozloze, průmyslu či jiných zeměpisných faktech. Chci se s vámi podělit spíše o tradice a o pocity, které jsem za devět let svého života na skandinávském poloostrově vnímal.\r\nZačněme školkou, do které jsem začal chodit ve svých třech letech. Ta se značně liší od české. Děti zde za jakéhokoliv počasí tráví část dne venku na zahradě či v lese, aby si hrály a vyřádily se na čerstvém vzduchu. Stejně jako ve škole ani ve školce nejsou teplé obědy, děti si nosí vlastní svačiny z domu. Není zde žádné odpolední spaní, záleží čistě na každém, jak stráví zbytek dne.\r\nPokračujme školou, do které se chodí od šesti let. Objevují se zde dva neobvyklé předměty. Vaření a práce se dřevem. Můžete si myslet, že je to asi dost primitivní, ale to zkrátka patří k tradici. Některé žáky českých základních škol by potěšil fakt, že do sedmé třídy nejsou žáci hodnocení známkami, nýbrž slovním hodnocením. Studenti, kteří ukončí 10. ročník (rarita oproti ZŠ v ČR), jsou poté na střední školy rozdělováni podle průměru a nikoliv pomocí přijímacích zkoušek. \r\nNorské vysoké školy nemají takovou tradici jako české. Neměli zde žádného Karla IV., který by se zasloužil o vybudování starobylé univerzity. To znamená, že specialisté ze světa jsou zde vítáni s otevřenou náručí. Takže, máte-li dobrou vysokou školu v ČR včetně jazykového vybavení, neváhejte a vydejte se směr Skandinávie.\r\nNorsko totiž nabízí jak pro přistěhovalce, tak i pro své vlastní obyvatele, luxusní podmínky. Jsou zde sice vysoké daně, které však přebíjejí vysoké platy. Zásoby ropy, kterými Norsko překypuje, dělají své. Vynášejí obrovské peníze, se kterými si stát téměř neví rady. Často je investuje do nesmyslných projektů.\r\nTypickou vlastností Norů je přílišná štědrost. Jen si vezměte fakt, že každý pátý člověk v produktivním věku (počet obyvatel kolem 4,5 milionu) je v invalidním důchodu. To znamená, že Norové zneužívají velkorysosti státu svým způsobem jako banda simulantů. Stačí přijít k lékaři, říci, že vás bolí ruka a pokud se váš stav do roka nezlepší, můžete odejít na odpočinek.\r\nJediné, co se nezměnilo již od dob Vikingů, je nedotčená příroda. Každý, kdo tuto krajinu navštívil, může hovořit o ráji a ani já nejsem výjimkou. Vodopády, statné hory, na pastvinách volně se pasoucí dobytek, všude mechy, borovice a také moře, dělají z Norska jednu z nejkrásnějších zemí světa.\r\nLidé jsou zde velmi přátelští a ohleduplní. Vztah k jejich zemi je srdceryvný. Nenajdete dům, u kterého by nebyl stožár s norskou vlajkou - takoví jsou to vlastenci! Milují přírodu a hlavně si navzájem věří. Krádeže jsou zde minimální. Můžete nechat volně kolo na ulici a zůstane tam, kde bylo. Já sám jsem to zažil na vlastní kůži. Odjeli jsme s rodinou na výlet a nechali nedopatřením dokořán dveře domu. Když jsme večer přijeli a z dálky uviděli otevřený dům, mysleli jsme na nejhorší. Jenže omyl, vše zůstalo na svém místě.\r\nTypickou pochoutkou norské kuchyně jsou bezpochyby mořské plody. Nejen všechny možné druhy ryb, ale hlavně krevety. Bílý chléb a na něm čerstvé krevety s majonézou - nemůže být nic lepšího! Tradiční je také hnědý kozí sýr, který se většinou jí s knekebrotem a kombinuje s jahodovou marmeládou nebo nakrájeným banánem. Může vám to připadat extravagantní, leč věřte, že je to výborné! Malém bych zapomněl na specializované obchody se sladkostmi. Obrovské místnosti s nekonečným výběrem gumídků, čokolád až se vám hlava zatočí. V místních obchodech s potravinami je omezenější výběr. Nemáte tu deset druhů jogurtů jak v Česku, ale zato víte, že ty 3 – 4 druhy z norského obchodu jsou velmi kvalitní. Skandinávci dávají obecně přednost místní kvalitě před dováženou kvantitou.\r\nVánoční dárky zde nenosí Ježíšek, ale takzvaný Julenisse (vánoční skřítek). Ovšemže lidé zdobí vánoční stromek, zpívají vánoční koledy, jen štědrovečerní večeře se hodně liší od té naší. Jako hlavní chod se podává pečený vepřový bůček s bramborami a zelím a zapíjí se podomácku vařeným vánočním pivem. \r\nVěřte, že Norsko je neobyčejná země s neobyčejnými lidmi, kterou stojí za to navštívit. \r\nTakže, pokud nebudete vědět kam na prázdniny, zkuste třeba Norské království. Slibuji vám, že budete uchváceni. Já sám jsem dodnes krásou severu okouzlen.\r\nMartin Kašpárek\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 710, '2009-11-13 00:00:00'),
(129, 8, NULL, 'Obyčejné dny', '(příběh na pokračování)\r\n\r\n8. díl – Zpoždění', '8. díl – Zpoždění
\r\nTomáš:
\r\n Sláva, počítač se už konečně rozjel. Pan majitel si vesele jezdí v meďouru, a já tu dělám na takové kraksně, která pamatuje ještě Žižku s oběma očima. Neskutečné.
Kristýna:
\r\n Zajímalo by mě, jestli dneska hodlá Alena přijít do práce. Nejsem sice šéf, ale jako vedoucí mám taky dost zodpovědnosti. A nebudu za ně pořád všechno dělat. Ženské jedny pitomé. Ani zavolat nemůže? Chápu, že se může opozdit nebo zaspat – i když u ní mi to přijde jako sci-fi, ale není tak těžké vzít mobil a napsat esemesku. Že by se jí něco stalo? To snad ne. To určitě ne. Prostě zaspala.
„Haló, madam. Slyšíte mě?“
\r\n „Jejda, promiňte, nějak jsem se zamyslela. Copak jste říkal?“
\r\n „Že jako vodjíždíme. Máme trochu nestíháka, takže se uvidíme příští tejden. Máte vobjednaný ty spárovací hmoty, ne?“
\r\n „Ano, ano. Jistě. Přijedete zase kolem desáté, že?“
\r\n „Jasný, slečinko. Tak nashle.“
\r\n „Na shledanou.“
Tak. Musím všechny ty papíry roztřídit, zařadit a sestavit a taky vytisknout novou nabídku. Odpoledne přijede šéf s fotkami pro nový katalog na příští rok.
\r\n„Moniko, prosím tě, běž odemknout vchod. Už máme mít deset minut otevřeno. Co jsi dělala?“
\r\n „No promiň, no. Jsem se dívala na toho sexy zajíčka. Nováček, ne?“
\r\n „Spíš mladíček. Je tak o deset let mladší. Měla by sis konečně najít pořádného chlapa. Vždyť ti bude 35.“
\r\n „A tobě 26.“
\r\n „Běž odemknout.“ (Asi si myslí, že jsem ji neslyšela.)
Tomáš:
\r\n Proč matka volá tak brzy? Asi se tam budu muset zastavit už dnes.
„Ahoj mami.“
\r\n „No ahoj Tomášku. Neruším?“
\r\n „Ani ne, ale každou chvíli mi má přijít dodávka nové knihy. Co se děje? Něco s tátou?“
\r\n „Ne tak docela. Jen jsem se chtěla zeptat, jak se máš. A kdy přijdeš?“
\r\n „Mami, teď opravdu nemám moc čas. Stavím se určitě během tohoto týdne, neboj.“ (Taky na ni už leze ta starobní sentimentalita?)
\r\n „Dobře, Tomášku. Pak mi dej vědět, ano? Ať stihnu upéct tu tvoji oblíbenou bábovku.“
\r\n „Nic nepeč, prosím tě. Nedělej si starosti.“
\r\n „Neodmlouvej, Tomášku. Nejsem tak stará, abych nezvládla něco upéct.“
\r\n „To jsem neřekl.“
\r\n „Ale myslel sis to, že?“
\r\n „Ale ne.“ (Jak to vždycky pozná?)
\r\n „Mně nic nenalžeš. Tak se pak ozvi, ano?“
\r\n „Jasně. Tak zatím, mami. A pozdravuj tátu.“
\r\n „Ach, ano. Budu. Ahoj Tomášku.“
Občas je mi jí líto. Má jen mě a tátu, na kterého pomalu leze alzheimer. Vždyť už na to taky má léta. Asi budu po nich. Nejdříve vystudovat, pak vybudovat kariéru a pak teprve děti. Jenže o jaké kariéře já tady můžu přemýšlet? Stohy papírů popsaných sci-fi příběhem pro děti, který mi ve všech nakladatelstvích odmítli, protože si prý nemůžou dovolit takový risk? Zbabělci. Dělal jsem na tom dva roky. Už jsem je chtěl několikrát vyhodit, ale něco mi v tom brání. Co a proč? Asi něco podobného, co mi brání vyhodit ten diář. Pořád myslím na tu holku. Že bych se podíval do toho diáře? Viděl jsem jen první stranu, ale mohl bych se dozvědět, kde pracuje. Nebo studuje. I když se to nemá. Hmm, co teď? Babo, raď. Ježiš, už jsou tady. Konečně. Zajímalo by mě, kde se zas flákali, Pražáci pitomí.
\r\nPavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, 1, 336, '2009-11-24 00:00:00'), (130, 6, NULL, 'Není vzor jako vzor', 'Ptali se mě, jestli potřebuji vzor. A já ani na vteřinu nepřemýšlela. Potřebuji. Jsou lidé, kteří kráčí po své cestě životem sami na vlastní pěst, pak jsou ti, které někdo vede, a ti poslední se zhlíží v někom, koho možná ani nikdy neuvidí.\r\n', 'Ptali se mě, jestli potřebuji vzor. A já ani na vteřinu nepřemýšlela. Potřebuji. Jsou lidé, kteří kráčí po své cestě životem sami na vlastní pěst, pak jsou ti, které někdo vede, a ti poslední se zhlíží v někom, koho možná ani nikdy neuvidí.\r\nUž odjakživa se mi líbí tenista Andy Roddick. Jeho hra mě vždy fascinuje a podání mu tiše závidím. Mám jeho plakát, dívám se na jeho zápasy a …nic víc. Je to pro mě jistá osobnost, kterou mohu sledovat jen prostřednictvím televize a obrázků. Nikdy mi nijak nepomohl a myslím, že ho ani nikdy neuvidím.\r\nSvůj opravdový vzor jsem našla úplně někde jinde. Je jím moje starší sestra. Tenhle člověk mi pomáhá proplouvat mým životem a já k ní vždy budu vzhlížet s úctou.\r\nVlastně ani sama nevím, jestli by mě náhodou setkání s Andym nezklamalo. Znám jen to, co umí, nic víc. Vím, že něco dokázal, je ve svém oboru moc dobrý a mým vzorem se stal jen z čistého obdivu. Všechny známé osobnosti považujeme za své vzory, protože se nám líbí jejich skutky, kterými se proslavili. Chceme být jako oni. Ale opravdu bychom pořád jimi chtěli být, kdybychom je znali?\r\nMoje sestra neumí ani dobře hrát tenis, ani dobře podávat, ale vím, že kdyby se něco stalo, je tu pro mě. Mohu k ní vzhlížet, protože vím, jaká doopravdy je.\r\nDarina Kameníková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 362, '2009-11-26 00:00:00'), (131, 15, NULL, 'Úplněk', 'Je tmavá, černá noc. Procházím kolem mechem porostlých, zašedlých náhrobků a jejich oloupané, bílé nápisy místy ozařuje louče obalená voskem a smůlou, kterou mám na ruce.', 'Je tmavá, černá noc. Procházím kolem mechem porostlých, zašedlých náhrobků a jejich oloupané, bílé nápisy místy ozařuje louče obalená voskem a smůlou, kterou mám na ruce.
\r\n Každou neděli večer chodím do toho kostela. Nebojím se tmy ani zlých duchů, na které nevěřím. Možná snad velkých psů – říká se jim vlkodlaci. Každý úplněk se plíží temnou nocí, kradou ovce, živí se jimi a minulý úplněk zabili pana Babeta!
\r\n Neměla jsem toho chlapa ráda. Byl zarostlý a nevoněl zrovna po fialkách. Starý opilec to byl! Přesto jsem mu smrt nepřála. Právě procházím kolem jeho hrobu. Je tam ještě čerstvá hlína a pár už uschlých kopretin, které tam položila jeho matka.
\r\n Zavál studený vítr a poslední hrst bílých květinek zmizela někde ve tmě. Je opravdu tmavá a studená noc. Na obloze jako by nebyly žádné hvězdy. Jen velký, bílý, téměř kulatý měsíc. Rychle natahuju ruku po studeném, železném klepadle masivních dřevěných vrat, vedoucích do kostela. Vejdu dovnitř, kde v rohu hoří pouze velký svícen. Mám divný pocit, radši se zde nebudu zdržovat moc dlouho, říkám si. Spěšně se pomodlím za matku, otce a pár ovcí, co nám zbylo. Musím sem chodit tajně a teď, v noci. Nikdo kromě starého kostelníka o tom neví, to on mi nechává otevřeno. Nevím přesně proč, ale ve vesnici nemají moji rodinu rádi. Otec asi nezaplatil nějaké dluhy a klidně si umřel. Jak troufalé!
\r\n Nechci o tom zase přemýšlet, a tak odcházím z kostela. Probíhám hřbitov a jdu lesem domů.
O týden později...
\r\n Zase procházím hřbitovem. V ruce louč. V zádech podivné mrazení. Úplněk. Uslyším zavytí. Tiše, ale rychle zavírám dveře od kostela. Jako každou neděli se pomodlím a pak vyjdu ven.
\r\n Kolem Babetova hrobu se mihl stín. Nevidím přes hromadu hlíny, kdo nebo co to je. Slyším pravidelné oddechování a zpozoruji oblak páry horkého dechu. Oči mi těkají sem a tam. Srdce buší čím dál rychleji. Končetiny jako by mi samy zarůstaly do země. Horečně si dávám dohromady fakta.
\r\n Hřbitov. Stín. Dech.
\r\n „Bože můj!“ vykřiknu hrůzou v náhlém zjištění a v tu ránu se nohy dají na zběsilý útěk směrem k lesu. A stín za mnou. Teď už vím naprosto jistě, co je zač. Velké a lstivé, krvežíznivé a záludné zvíře! Vlkodlak. Utíkám, seč stačím, ale nohy neposlouchají, jako by už nechtěly dál. Jako by věděly, že mě můj pronásledovatel dříve nebo později dostihne. A měly pravdu.
\r\n V běhu se ohlédnu a on se zastaví na kopci nade mnou. Těžce, přerývavě oddechuju. On taktéž.
\r\n Ve tmě svítí jeho žluto-zelené, velké oči. Vytažené drápy, zaťaté do měkkého mechu, signalizují připravenost k útoku. Myslím, že se chystá skočit.
\r\n Ano. Mohutné tělo s mírným žuchnutím dopadne přímo přede mě. Chvíli si měříme jeden druhého. On tiše vrčí a přešlapuje. Já stojím bez hnutí a přemýšlím, jak z toho vyváznout se zdravou kůží. Chystám se otočit a pokračovat v útěku. Zdá se mi, že on to ví. Ví, že chci zase běžet. Ví, že mu už neuteču. Alespoň to zkusím. Otec mě vždycky učil nic nevzdávat. Proto nenápadně vytočím jednu nohu, pak druhou. Prudce vyrazím s úmyslem vyhrát tento „závod“, ve kterém je hlavní cenou život.
\r\n To on ale taky. Cítím, jak pod tíhou jeho tlap s drápy dopadám tvrdě na zem.
\r\n Něco mě šimrá na nose. Otevřu oči. Slunce? Rychle se mi vybavují vzpomínky ze včerejška. Na šatech mám zaschlou krev. Pomalu se šourám k domovu. Často se zastavuji, jsem unavená.
\r\n Zděšeně se na sebe dívám do zrcadla. Vidím otisky ostrých, špičatých zubů na mém rameni, krev, šrámy na obličeji a špinavé šaty. Bolí to. Nechápu sice, jak je možné, že žiju. Nedává mi to smysl. Jdu si lehnout a spát.
\r\n Probudím se s obrovskou chutí všechno zjistit. Vracím se na místo, kde jsem poprvé viděla toho vlkodlaka – na hřbitov. Babetův hrob. Ano, tady to bylo. Jdu k hrobu z druhé strany. Všude kolem jsou odporné útržky tmavé srsti. Jako z nějakého zvířete, pomyslím si. Dochází mi to. Pomalu, ale jistě. Vlkodlaci vlastně zabili pana Babeta. Pan Babet včera chtěl zabít mě. Něco ho muselo vyrušit. Možná svítání, nebo nějaké jiné zvíře. Kousnul mě! Nechci to domyslet. Je to jasné. Běžím domů a pláču. Bude to těžké...
O tři týdny později – úplněk...
\r\n Myslím, že to začíná. Svědí mě celé tělo a obličej. Ruce a nohy jsou již téměř celé pokryté dlouhými chlupy. Pálí to. Moje oči dostávají barvu, jakou jsem tehdy viděla u něj. Mé zuby nabývají podoby tesáků – těch, které mě tehdy pokousaly. Stává se ze mě stvůra bez srdce, bez možnosti být jako dřív, bez schopnosti chápat a milovat lidi.
\r\n Odporná a krvežíznivá bestie, toužící po mase a utrpení ostatních...
\r\n Vlkodlak.
\r\nŠárka Mikulčíková
Křupavá bageta, voňavý camembert, každodenní stávky, psí MERDE na patnících, croissant, café au lait, móda kam se podíváte a nekonečné vinice v Bordeaux. Určitě něco z toho musely zažít, potkat, ochutnat, vidět popřípadě cítit studentky našeho gymnázia Veronika Langová a Ludmila Haluzíková. Ty, včetně dalších dobrodruhů, měly skvělou příležitost navštívit zemi Galského kohouta.\r\nV rozhovoru, který mi poskytly, se vám budou snažit přiblížit život ve Francii z trochu jiného pohledu, včetně různých zážitků z cesty a zajímavých dojmů.', 'Křupavá bageta, voňavý camembert, každodenní stávky, psí MERDE na patnících, croissant, café au lait, móda kam se podíváte a nekonečné vinice v Bordeaux. Určitě něco z toho musely zažít, potkat, ochutnat, vidět popřípadě cítit studentky našeho gymnázia Veronika Langová a Ludmila Haluzíková. Ty, včetně dalších dobrodruhů, měly skvělou příležitost navštívit zemi Galského kohouta.
\r\n V rozhovoru, který mi poskytly, se vám budou snažit přiblížit život ve Francii z trochu jiného pohledu, včetně různých zážitků z cesty a zajímavých dojmů.
\r\n Přeji příjemné počtení…
1. Ještě než jste se do Francie vydaly, měly jste k ní nějaký zvláštní vztah? Třeba, že ji toužíte vidět od malička nebo podobně?
\r\n Francii- Nice- jsem navštívila již v lednu tohoto roku. Bylo to díky projektu Comenius. Ale Francie je velká a krásná země, vždy uvítám jakoukoliv možnost navštívit ji a zase vidět něco nového.
\r\n 2. Která města jste navštívily a která z nich bylo pro vás nejsympatičtější?
\r\n Naše francouzské rodiny s námi jely na výlet do dvou měst - La Rochelle a Royan. V La Rochelle jsme viděli akvárium a centrum tohoto krásného města.
\r\n V okolí Royan jsme se prošli kolem moře a večeřeli v místní palačinkárně, která je přímo u pláže. Na obě města mám hezké vzpomínky.
\r\n 3. Jak na vás působilo prostředí a domácnost, ve které jste žily?
\r\n Ve Francii má spoustu domácností zvíře, nejčastěji psa. Rodina tráví nejvíce času společně večer. Večeře je vždy o několika chodech. Jídlo ve Francii je velmi odlišné od českého. Rodina při večeři řeší všechny události toho dne. Po večeři rodina sledovala zprávy, které ve Francii začínají až v osm hodin večer.
\r\n 4. Jsou ve Francii nějaké veliké rozdíly oproti ČR (ve fungování domácnosti)?
\r\n Nejvíce mě překvapilo, že do domácnosti, kde jsem bydlela, chodila pravidelně uklízet paní a také jak moc rodiče dbali na dobrý prospěch svého dítěte.
\r\n 5. Zkuste popsat typický den francouzského gymnaziálního studenta.
\r\n Snad všechny studenty vozili do školy rodiče, nebo studenti jezdili sami na motorce. Škola začínala v 8 nebo 9 ráno. Studenti mají denně okolo 5 – 7 vyučovacích hodin. Jedna francouzská vyučovací hodina má 55 minut. Studenti mají denně spoustu volných hodin mezi vyučovacími hodinami, takže škola končí mezi pátou až šestou hodinou večer. Volné hodiny studenti tráví v tzv. MDL (la maison de la lycée). Je tady malý bufet, kulečník a stolní fotbal.
\r\n 6. Jak vám vyhovoval rychlý způsob tamějšího života? Dokázaly byste se přizpůsobit?
\r\n Život ve Francii mi nepřipadal nijak rychlejší než v Česku, spíše uspořádání dne bylo úplně jiné. Studenti trávili celý den ve škole, takže odpoledne nemohli mít žádné aktivity či kroužky.
\r\n 7. Francouzi jsou pověstní svou výbornou, leč někdy až výstřední kuchyní, měli jste možnost ochutnat něco opravdu extravagantního?
\r\n Kuchyně byla opravdu hodně jiná jak ve školní jídelně, tak i doma u rodin. Jednou jsme měli na večeři mořské plody. Krevety jsem snědla, ale ústřice jsem ani neochutnala.
\r\n Rodina, u které jsem bydlela, si našla na internetu recepty na pár českých jídel, které potom občas vařili.
\r\n 8. Nějaký silný dojem, nezapomenutelný zážitek z cesty?
\r\n Cesta trvala ze Zlína do Saintes asi 17 hodin a probíhala bez problémů.
\r\n Nezapomenutelný zážitek se stal po cestě zpátky. V Bordeaux na nádraží nám ujelo TGV. Ale zachovali jsme chladnou hlavu a jeli dalším TGV. To sice jelo na druhou stranu Paříže než bylo letiště, ale přejezd autobusem přes Paříž jsme zvládli a v čas stihli letadlo.
\r\n 9. Francouzi jsou známí svým šarmem. Jak se vám líbila tamější móda?
\r\n Francouzští lidé mají hodně osobitý styl oblékání. Lidé ve Francii chodili nejčastěji elegantně oblečení. Všichni byli vždy velmi upravení.
\r\n 10. Máte i nějaký negativní zážitek?
\r\n Negativní ne. Přijeli jsme do Francie, abychom poznali, jak se zde žije a jaké jsou mezi Francií a Českem rozdíly. Ale asi bych si nezvykla na francouzský zlozvyk, který tamní lidé měli, že často kouřili cigarety.
\r\n 11. Tento výlet vás jistě musel psychicky zocelit a získaly jste určitě hodně zkušeností, do jaké míry si myslíte, že vás tento pobyt ovlivní v dalším životě?
\r\n Za ty dva týdny jsme hodně procvičili naši francouzštinu, poznali život tamních lidí a studentů a zjistili jak se liší výuka ve škole. Nevím, jestli mě tento pobyt mnoho ovlivní do budoucna, ale určitě si teď vážím toho, že nám škola končí ve dvě hodiny a ne až v podvečer jak francouzským studentům.
\r\n připravil Martin Kašpárek
Dobré ráno paní profesorko,\r\nomlouvám se, že píšu až nyní. I když jsem včera přijela cca po osmé hodině večerní, jen jsem se vytočila a praštila sebou na postel.\r\n', '
Dobré ráno paní profesorko,\r\nomlouvám se, že píšu až nyní. I když jsem včera přijela cca po osmé hodině večerní, jen jsem se vytočila a praštila sebou na postel.\r\nVčerejší den proběhl přesně jako po drátkách. Vyjeli jsme už i s paní ředitelkou před desátou hodinou, do Prahy jsme dorazili krátce po 13.00. Chytili jsme naprosto úžasné parkování - přímo před Černínským palácem. Protože bylo ještě dost času, šli jsme na Hrad a sednout ke Dvěma sluncům. \r\nDo Černínského paláce jsme šli asi ve čtvrt na tři, ale ještě jsme chvilku čekali, než byl otevřen slavnostní vchod, kterým jsme měli jít dovnitř. Všechny zaslané obrázky tam byly vystaveny na panelech, takže jsem se vlastně téměř ihned dozvěděla, že jsem skončila třináctá. (Opravdu komicky vypadá můj diplom, na němž stojí „Diplom za třinácté místo“:-))\r\n\r\n
\r\n\r\nS francouzskou čtvrthodinou zpoždění všechno začalo předáváním cen, projevem francouzského velvyslance Pierra Lévyho a náměstkyně ministra zahraničí Jana Kohouta, který byl na cestách. Dále tam byl přítomen švýcarský, kanadský a tuniský velvyslanec a frankofonní návštěvy z Haiti a Senegalu.\r\nLévy měl opravdu úroveň, byl milý a charizmatický (a spoustu nás při předávání cen líbal na tváře :-)). Kdežto paní náměstkyně byla poněkud nepřipravená a po celou dobu se tvářila nevrle. Ale ani to nezkazilo celkový dojem odpoledne, které jsem si mimo jiné zpříjemnila i odchytem Pierre Lévyho a krátkým rozhovorem s ním. \r\n
Jako ceny jsem dostala dvě tašky napěchované knihami, psacími potřebami a v neposlední řadě zmiňovaný diplom. (Bohužel můj vysněný zájezd ke koním do Normandie dostal jinou majitelku…) Ty nejlepší fotky z akce přikládám k mailu.\r\nMy jsme se odebrali pryč asi o čtvrt na pět, k rautu se nám ani jednomu nechtělo. Cesta zpátky také proběhla bez sebemenších problémů, spíš jsme se dobře bavili.\r\n
Přeji Vám hezký jarní víkend,\r\ns pozdravem\r\nMarkéta Štáková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 1252, '2010-03-24 00:00:00'),
(143, 15, NULL, 'Lítám v tom', 'V poslední době se natáčí obrovské množství filmů. Některé pobaví, některé rozpláčou, jiné se zas rozplynou a další vám vůbec nic neřeknou, ale pro mě jsou cenné hlavně ty, z kterých si něco odnesu.\r\n', 'V poslední době se natáčí obrovské množství filmů. Některé pobaví, některé rozpláčou, jiné se zas rozplynou a další vám vůbec nic neřeknou, ale pro mě jsou cenné hlavně ty, z kterých si něco odnesu.\r\nNedávno jsem si do kina zašla na film ,,Lítám v tom“. Očekávaná komedie mě nakonec zavedla na cestu hledání smyslu života, který se nám občas drolí pod rukama. Film mě donutil zamyslet se, co je vlastně důležité. Hlavní hrdina propagoval názor, že život je pohyb a vztahy jsou ty největší otěže, které pohybu zabraňují. Já však budu klidně vláčet železné koule u nohy, než abych se vzdala rodiny a mých blízkých. Protože plakat sama, mi nikdy nepomůže, radovat se ze štěstí sám, snad už ani není štěstí a prožívání nejdůležitějších okamžiků života sám, ztrácí na hodnotě. Není totiž nikdo, kdo by vám je později připomenul. Naopak vztahy mě ženou dál a každý den poblíž člověka, kterého mám ráda, stojí za to.\r\n\r\nDruhý film ,,Než si pro nás přijde“ jsem zhlédla s maminkou a brečela jsem po něm snad ještě hodinu. Tento film mě zase naučil vážit si toho, co mám, a nechtít víc. A hlavně,že zdraví je ta nejdůležitější věc, kterou jen můžeme mít. Dva hlavní hrdinové onemocněli rakovinou a zbývalo jim jen pár měsíců života, tak si ještě pořádně začali užívat. Oba dva nakonec zemřeli, ale s dobrým pocitem, že si splnili všechna svá přání. Myslím, že své tajné sny a přání by jsme si měli začít plnit mnohem dříve, než když jde do tuhého. Je krásné myslet a starat se o ostatní, ale nesmíme zapomínat i sami na sebe a na naše potřeby.\r\n\r\nTakže, když si někdy budete stěžovat na nějaké problémy ve svém životě, vzpomeňte si na těchto pár řádků.? Vždycky může být i hůř.\r\n\r\nNakonec si neodpustím jeden moc pěkný citát: ,,Teprve až se smíříme se životem a přijmeme ho takový, jaký je, budeme šťastní.“\r\n\r\nDarina Kameníková\r\n\r\n\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 195, '2010-03-26 00:00:00'),
(144, 15, NULL, 'Obyčejné dny', '(příběh na pokračování)\r\n\r\n7. díl – Marmeláda\r\n', '7. díl – Marmeláda
\r\nKristýna:
\r\n Konečně.
\r\n „Ahoj, Moniko. Proč jdeš tak pozdě? Nějaký chlap, co?“
\r\n „Nazdar. Si piš, holka. Potkala jsem ho v pátek v baru.“
\r\n „A to jsi to s ním vydržela až do pondělí?“
\r\n „No a co? Děláš, jako kdybych byla nějaká běhna, nebo co.“
\r\n „Běhna zrovna ne, ale řekněme si upřímně, že tvé vztahy jsou jednodenního charakteru. Teda spíše jednonočního.“
\r\n „No dovol, jsi nějaká přidrzlá, ne? Prostě jsem náročná, no. Ale tenhle, hmmmm. Kdybys ho viděla. Černovlasý, hnědooký - a ten zadek!“
\r\n „A povaha?“
\r\n „Ty jsi jak nějaká jeptiška, prý povaha. Co je mi po ní? Hlavně aby to uměl v posteli. Holka, já potřebuju uspokojit fyzicky.“
\r\n „A o čem si povídáte?“
\r\n „Jako kdy? V posteli? Většinou nic moc. A potom? Tím tuplem nic. No a předtím, však to znáš.“
\r\n „Hm.“ (ani moc ne)
\r\n „Hele, nechceš jít se mnou a s Davidem zítra do baru? Má spoustu kámošů, určitě by sis s někým rozuměla. Jsou moc hezcí.“
\r\n „Já nevím, ve všední den? A navíc mě nikdo nechce.“
\r\n „Tebe? Tak to těžko, vždyť jsi hezká, a navíc chytrá. A dlouho tam nebudeme, to se neboj.“
\r\n „Jenže oni jsou všichni asi jako ty. Nejdřív postel, potom hovory. A pro tu postel jim asi nepřijdu jako vhodná kandidátka.“
\r\n „Ale prosim tě. Pojď s náma.“
\r\n „Uvidíme. A mimochodem, nevíš kdo tu nechal to zrcadlo?“
\r\n „Jeje, asi já. Ono spadlo?“
\r\n „Zavadila jsem o něj. Proč jsi ho nechala na tak blbém místě?“ (a přestaň se aspoň tak blbě culit)
\r\n „No, asi jsem se už viděla v tom baru. Promiň.“
\r\n „Co už teď. Budeme to muset zaplatit. Obě.“
\r\n „Hm.“
\r\n „Dobrá, pak to vyřešíme. Teď mi pojď pomoct do skladu. Mají přijet s těmi italskými obklady. A nevíš, kdy přijde Alena?“
Tomáš:
\r\n Sakra! To není možné. Pitomá kobliha, pitomá marmeláda, pitomý den! Nemám už ani náladu jíst ty další. V klidu, uklidni se. Jsem už jak ženská v klimakteriu. Přece se nenechám rozhodit nějakou koblihou. Však se to vypere. Mamku už otravovat nechci, má dost starostí s tátou. Měl bych tam asi zajít. Táta už nezvládne montovat všechny poličky, které si máma vymyslí. Ani ty blbé truhlíky s muškáty už nemůže zvednout. Nechci se dožít takového stavu. Stáří. Děsí mě to. A tenhle počítač už toho má taky hodně za sebou. Než se zapne, tak si stihnu snad i zajít na záchod vyčistit košili. Aspoň trochu.
Kristýna:
\r\n Už jsou tady? Musím doběhnout pro všechny papíry a razítka. A kde je ta Alena? Jestli dneska nepřijde ani ona, tak to nevím, jak to zvládneme. Bez Kláry jsem tu ztracená. Vedoucí jsem sice já, ale ona je nejschopnější z těch tří. Zrovna dneska musela jít s Matějem k doktorovi?
„Dobrá den. Dneska nějak brzy.“
\r\n „Ále, dobrej. To víte, slečinko, žádnej provoz ani nehody na dálnici. Všecko v cajku. Kampak to máme vyhodit?“
\r\n „Tamhle dozadu na palety. Vedle těch umyvadel.“
\r\n „Jasný. Venco, poď mi helfnout. Musíme vodvízt ještě tu druhou zásilku, čéče. A tady máte papíry. Zatím to voražte a podepište, ať to lítá. Nesmíme dojet dýl na další místo.“
\r\n „Určitě, není problém.“
Má nějakého nového kolegu. Ale ta pražáčtina! Rve mi to uši. Úplně stejně mluvil i Honza. No jo, studium v Praze mu dalo alespoň tohle, když tu školu nedodělal.
\r\nPavlína Sedlářová
\r\nPokračování příště!
', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 171, '2010-03-26 00:00:00'), (145, 2, NULL, 'Léto 2010: Za obzor!', 'Zamyslíš se a někde ti vytane, že máš víc možností, než o kterých víš... Léto je výzva. Být sám sebou i být mimo. Zanechat stopu až někde za obzorem každodenních banalit. A užít si to.', 'Hodně inspirace a příležitostí je možné najít na dobrovolnických akcích. Hnutí Brontosaurus, jedna z nejzkušenějších českých neziskovek v této oblasti, nabízí tzv. Psbéčka – prázdninové tábory a kurzy pro mladé lidi, které dávají prostor pro netradiční témata, smysluplnou práci spojenou s ochranou přírody nebo památek, setkávání.\r\nLetošní akce oslovují opět řadou zkušeností, které si člověk může odnést. Od stavby přírodního domu přes práci na stezkách či ve skanzenu, opravy hradů až po tradiční ruční kosení luk. Na různých dílnách je často možnost zkusit si stará řemesla, land art, literární tvorbu, divadlo, apod. A nakonec… těch pár dní mimo civilizaci dává samo o sobě trochu jiný pohled na svět…\r\nV kurzech jsou samozřejmě důležití také lidé a společné zážitky. Program může zahrnovat podle tématu například různě náročné hry, simulace, diskuze, putování, zamýšlení… příležitost poznávat, sdílet, bavit se, nahlédnout hranice svých možností.\r\nMnohdy se nabízí dozvědět se něco o interpretaci kulturního dědictví, přírodě, historii míst; mluvit o ekologických a společenských problémech, atd.\r\nPřehled letních akcí je k dispozici na internetové stránce http://prazdniny.brontosaurus.cz\r\nJsi zván/a! :)\r\nKontakt:\r\nEva Štefková\r\nkoordinátorka programu Prázdniny s Brontosaurem\r\ne-mail: psb@brontosaurus.cz\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 145, '2010-03-25 00:00:00'), (146, 6, NULL, 'Státní maturita? Komplikace nebo výhoda?', '(glosa) Jsem studentka na střední škole a za dva roky mě čeká maturita. Říká se, že státní. Jenže ohledně státní maturity se říká, každý rok něco jiného. Už v tom mám pěkný zmatek. Musím přiznat, že o ní moc nevím, jen stručné mlhavé informace, které se ke mně dostanou ve škole. Noviny o ní sem tam něco napíší, občas se něco mihne ve zprávách, ale pořád mi ten pravý smysl uniká. ', 'Jsem studentka na střední škole a za dva roky mě čeká maturita. Říká se, že státní. Jenže ohledně státní maturity se říká, každý rok něco jiného. Už v tom mám pěkný zmatek. Musím přiznat, že o ní moc nevím, jen stručné mlhavé informace, které se ke mně dostanou ve škole. Noviny o ní sem tam něco napíší, občas se něco mihne ve zprávách, ale pořád mi ten pravý smysl uniká. \r\nNázor už jsem si, ale dokázala sestavit. Skládá se z toho, co vím, a neručím za něj, že je správný. Politici nám to prostě zase pěkně zavařili. Investovali do maturity už tolik peněz, které by se využily jinde a mnohem účelněji. Komplikují nám studentům už tak těžkou zkoušku, na kterou se připravujeme čtyři roky. \r\nPřijde mi neférové, že o našem osudu rozhodují lidé, kteří si prošli maturitou jiného školství a nemůžou si ji ani na vlastní kůži zkusit. Takže role pokusných králíků padla na nás. Říká se, že státní maturita bude těžší, aby se všichni nedostali na vysoké školy, a bude pro všechny školy stejná. \r\nMůžu být ale klidná. Jsem jedno z těch ,,šťastných“ dětí na gymnáziu. Všeobecné vzdělání mi poskytuje výhodu, že ať už se vymyslí do té doby, než budu maturovat, cokoliv, můžu být připravena. Ale co mají říkat odborné školy, průmyslovky a učiliště? \r\nDarina Kameníková \r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 188, '2010-04-14 00:00:00'), (147, 8, NULL, 'Kolektivní vina a jednotlivec', 'Za chybu jednotlivce pyká kolektiv, či větší skupina lidí? Nic nového pod sluncem. Stačí se podívat do dlouhé a rozmanité historie celého lidstva a najdeme nespočet příkladů, kdy za chybu, či špatné rozhodnutí jedné osoby zaplatili ostatní lidé vysokou cenu. \r\n', 'Za chybu jednotlivce pyká kolektiv, či větší skupina lidí? Nic nového pod sluncem. Stačí se podívat do dlouhé a rozmanité historie celého lidstva a najdeme nespočet příkladů, kdy za chybu, či špatné rozhodnutí jedné osoby zaplatili ostatní lidé vysokou cenu. \r\n\r\nBylo tomu tak již od pravěku. Představte si situaci, kdy nezodpovědný neandrtálec Kopčem má za úkol hlídat oheň. Nedopatřením usne, nebo se rozhodne jít si ulovit něco k svačině a ejhle, neštěstí je na světě. Oheň, který je pro tlupu životně důležitý, je ponechán napospas a vzhledem k tomu, že nikdo nepřikládá, logicky vyhasne.\r\nKdyž pak ráno tlupa zjistí, že si nemají kde ohřát nohy, je celkem pravděpodobné, že postava živého Kopčema se v dalším pokračování Lovců mamutů již neobjeví.\r\n\r\nCelkem bolestivý a pro nedávné generace stále strašidelný je příklad Adolfa Hitlera. Uvažoval jsem, zdali je vhodné se o něm zmínit, ale nedalo mi to. \r\nUvědomme si, že kvůli jednomu člověku, fanatickému, narcistnímu šílenci a zrůdě, která chorobně toužila po moci a ovládnutí světa, přišlo o život přes padesát milionů lidí. A to není vše! Vybombardovaná města, zničené historické budovy, traumata pro celé rodiny a národy. Dodnes se po světě povalují nevybuchlé bomby a munice. \r\n\r\nTrochu nepodložený důkaz lidského selhání najdeme v Bibli. Příběh Adama a Evy. \r\nJak jistě víte, tyto dvě lidské bytosti stvořené Bohem žily v ráji. V místě, kde bylo všeho dostatek, žádné starosti, jednoduše ideální země, luxus a pohodlíčko. Jenže, A&E to nestačilo a museli si zkrátka kousnout do jablka... To by ani tak nevadilo, pokud by to nebylo jablko ze zakázaného stromu a Bůh jim předtím neřekl, že se z něho ovoce jíst nesmí. Reakce byla odpovídající, leč z mého pohledu přehnaná. Bůh Adama a Evu vyhostil a nechal je žít na Zemi plné nemocí, starostí, přetvářky a nejistoty. A to je shodou okolností svět, ve kterém žijeme dodnes.\r\nNemohu si pomoci, ale naskýtá se vhodná otázka. Proč jsme za chybu těch dvou byli potrestáni i my?\r\n\r\nNedá se nic dělat. Historie se nezmění a „kdyby“ neexistuje. Takzvaná „kolektivní vina“ existovala, existuje a bohužel existovat bude. \r\nJedinou zářnou výjimkou je nejspíš Jára Cimrman. Ten, když působil v Tanvaldu jako pedagog, řídil se při své práci metodu „za chyby kolektivu zodpovídá jedinec (učitel)“. Vycházel totiž z předpokladu, že by žáci měli mít svého učitele rádi a tudíž by je mělo mrzet, když jejich kantor trpí. \r\nNa některé nezbednosti žáků proto reagoval touto frází: \r\n„Nedám si dnes odpoledne viržínko. Neplačte, sami jste si to zavinili! \r\n\r\nMartin Kašpárek\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 266, '2010-04-18 00:00:00'), (148, 2, NULL, 'Noc ve škole – jaká byla?', '
Rozhodně bouřlivá! Myslím si, že staré zdi někdejšího Baťova Studijního ústavu asi dávno nepamatují takovouhle akci, hlavně ne v nočních hodinách...', 'Noc ve škole – jaká byla?\r\n\r\nRozhodně bouřlivá! Myslím si, že staré zdi někdejšího Baťova Studijního ústavu asi dávno nepamatují takovouhle akci, hlavně ne v nočních hodinách... Po dvou týdnech nepřívětivého počasí (eufemismus, že:)) se během pátečního odpoledne, kdy u nás probíhaly Přijímací zkoušky nanečisto, ukázalo sluníčko, takže kolem sedmé, když školu opustili malí i velcí uchazeči, se na schodištích vytvořil obrázek krásné podvečerní pohody. (Jedna z výhod prosklené funkcionalistické architektury.)\r\n\r\nNápor přicházejících primánů, sekundánů, terciánů a kvartánů nás trochu zaskočil, kolegyně Karolová měla i s pomocí paní ředitelky co dělat, aby stačila všechny zapsat. Listy na výběr filmů jsme museli odlepit z úhledné nástěnky, protože by se k nim všichni, kteří chtěli udělat čárku ke své volbě, ani nedostali.\r\n\r\nJe 19.30. Po předchozím obíhání rozlehlé budovy se snad všichni scházíme v pátém patře, kde křičím ze všech šil:) Daří se mi všechny poslat do místností, které si vybrali. Otevíráme i další promítací sekce, kolega Mikláš nechce odmítnout žádné přání, když máme dost učeben s projekčními plátny nebo interaktivními tabulemi...\r\n\r\nZa chvíli už začíná první film. Jen naivové (jako já...) si představovali vzorné diváky, sedící a koukající na plátno. Po škole proudí jednotlivci i hloučky těch, kteří si mají co říct, ve spacích místnostech (vybrali jsme ty nejútulnější s kobercem) se rozestýlá, ozývá se křik a šustění sáčků s dobrotami z domu.\r\n\r\nKroužíme po škole s ostatními kolegy a mám pocit, že jdu toho dne do schodů a ze schodů snad posté... (A to netuším, kolikrát ještě půjdu!)\r\n\r\nOzývá se mobil paní ředitelky. Právě přivezli pizzu. Nosíme krabice do pátého patra, připravené minerálky různých chutí vezeme výtahem (ubývá sil, ale večer má být ještě dlouhý). Ve 21.20 přerušujeme projekce a zveme všechny na raut. Dvacet druhů pizz, to není špatné. Blížím se po chodbě ze zadního schodiště a už od hudebny cítím vůni jako v pizzerii. Na chodbě je opravdu živo. Paní ředitelka podotýká: „Měli jsme si půjčit od uklízeček kýbl a hadr.“\r\n\r\nAle nakonec přes všechen mumraj není tak zle a chodba zůstává celkem čistá, zatímco občerstvení diváci se přesouvají na projekce nebo k dalším konverzačním procházkám po chodbách ztemnělého gymnázia, které ruší jen řádění dětí několika kolegů ...a mého. (Rozlehlá budova je skvělé místo k honičkám i dobrodružným výpravám za Bobříkem odvahy.)\r\n\r\nPo půlnoci máme dojem, že je čas pomalu všechny uložit. Ale tento dojem máme pouze my (učitelé). Paní ředitelka tomu moc nevěří a zřizuje v ředitelně za pomoci kolegy Světlíka další projekční místnost – útočiště pro kantory, kteří se vracejí z pochůzek po budově na pár chvilek klidu (jež nakonec vydají na skoro celý film). Přijela i Hana Kubinová, která má za sebou dvouapůldenní maraton na dějepisné olympiádě v Praze, kde už si natrénovala spánek v bojových podmínkách dvojitým noclehem na žíněnce v tělocvičně. Kolegyně Ševelová je nadšena atmosférou, zástupce pro sport Radim Bárta napůl nemocný, ale drží se statečně a umravňuje zvláště zdivočelé jedince.\r\n\r\nSekunda energii nepostrádá, po fotbálku právě soutěží ve skocích ve spacích pytlech na chodbě pod přísným dohledem třídního Alberta Vacka. Po jedné hodině končí poslední projekce a většina přítomných se (velmi zvolna!) sune do spacích místností. Ještě tak pětkrát-desetkrát skupinově (abychom se nebáli) na záchod, ještě několik nutných rozhovorů... Škola se velmi zvolna uklidňuje a vylidňuje.\r\n\r\nZa dohledu pánů Mikláše, Světlíka a Heczka spáči, kteří se utábořili na 407, naší počítačové učebně, rejdí na internetu. Kolega Mikláš upravuje fotky, které odpoledne nafotil na tablo 4. C. Bavíme se nad nimi opravdu dobře:)\r\n\r\n
Po škole je celkem klid, jen sekunda na 213 vyžaduje zvláštní péči. Před dveřmi stojíme tři: třídní Vacek, kolega Horčic a já, každou chvíli se přidávají procházející kolegové, kteří opouštějí ředitelnu. (Toto učitelské poslední klidné útočiště se zvolna také proměňuje v noclehárnu. – Mimochodem, kdo z Vás se může pochlubit, že přespal v ředitelně, natož pod dohledem paní ředitelky? Obávám se, že ani já ne, zato několik žáků nižšího stupně a s nimi i Kačka Bubeníková a Bára Najbrtová, které nám s Kristýnou Domokošovou pomáhaly s dohledem, ano...)\r\n\r\nJe kolem druhé hodiny a i ti nejvytrvalejší z nás se odebírají na kutě. Ve většině místností zavládl klid. (Na 407 to vyřešili jednoduše: vypnuli hlavní vypínač a obrazovky potemněly.) Jen sekunda se rozhodla bdít. (Vzpomněl jsem si na stejný závazek naší dávné šesté třídy na výletě, ale když jsem se ukládal na chodbě před dveřmi, protože uvnitř už bylo plno, nijak mě vzpomínky neposílily a proklínal jsem je nejdřív v duchu, pak (asi kolem čtvrt na čtyři) i fyzicky.) Jejich rekord se fakticky povedl, takže před šestou jsem si uvařil kafe a vydali jsme se uklidit ve všech promítacích místnostech. Kolem sedmé už se i vysávalo a škola se probouzela k životu.\r\n\r\nPro některé z nocležníků zvolna přijížděli rodiče, ostatní na chodbě na hromadách sbalených věcí diskutovali nad problémy, které v noci nestihli probrat. Holky ze sekundy mi předváděly gymnastické prvky. (407 spala.)\r\nPřed devátou už byla většina lidí pryč a škola se vracela k normálnímu životu. S kolegou Světlíkem a paní ředitelkou jsme řešili výsledky včerejších přijímaček nanečisto. (407 spala.)\r\n\r\nPo deváté jsem opustil budovu a s nadšeným synem Ondrou zamířil k domovu. Bylo krásné ráno, před námi víkend. 407 spala. A pokud se neprobudili, spí tam dodnes.\r\n\r\nPřemysl Šil,\r\njeden ze školních filmových nocležníků\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 511, '2010-04-20 00:00:00'),
(149, 4, NULL, 'Recenze filmu Jak vycvičit draka', 'Někteří by se mohli divit, že dobrovolně investuji stokorunovou bankovku na návštěvu biografu za účelem se spolu s usoplenými dětmi a jejich okřikujícími maminkami hodinu a půl koukat na 3D animák z dílny DreamWorks. Ale já jsem nelitovala ani vteřinu času, kdy jsem si velebila v modře polstrovaných sedačkách zlínského multikina. Film Jak vycvičit draka sice skrývá jednoduchou dějovou kostru, ale věřte, že to všechno ostatní hravě vykompenzuje.\r\n', 'Recenze filmu\r\nJak vycvičit draka\r\n(How to Train Your Dragon)\r\n\r\nAnimovaný fantasy film ve formátu 3D\r\nRežie: Dean DeBlois, Chris Sanders\r\nScénář: vytvořený podle stejnojmenné knihy Cressidy Cowell\r\nHrají: Gerard Butler, Jonah Hill, America Ferrera, Christopher Mintz – Plasse a další\r\nDélka: 97 minut\r\nPremiéra ČR: 1. dubna 2010 \r\n\r\nNěkteří by se mohli divit, že dobrovolně investuji stokorunovou bankovku na návštěvu biografu za účelem se spolu s usoplenými dětmi a jejich okřikujícími maminkami hodinu a půl koukat na 3D animák z dílny DreamWorks. Ale já jsem nelitovala ani vteřinu času, kdy jsem si velebila v modře polstrovaných sedačkách zlínského multikina. Film Jak vycvičit draka sice skrývá jednoduchou dějovou kostru, ale věřte, že to všechno ostatní hravě vykompenzuje.\r\n\r\nDěj se odehrává ve vikingské vesnici uprostřed moří a skal s názvem Blp. Každé zdejší dítě musí projít zkouškou v chladnokrevném zabíjení draků, kteří více méně pravidelně ohrožují jejich vesnici. Pro mohutné Vikingy to není žádný problém, tedy až na syna náčelníka. Škyťák je totiž odlišný od všech obyvatel. Je hubený jak vyžle a místo tréninků v dračí aréně vymýšlí různé technické „zlepšováky“ v dílně. \r\n\r\nAle jednu noc se mu neuvěřitelnou náhodou podaří trefit nejstrašlivějšího draka všech dob – Nočního Děsa, kterého ještě nikdo nikdy neviděl, pouze modré záblesky chrlícího ohně. Když jej druhý den spatří spoutaného uprostřed hustých lesů, chce jej podříznout, aby tátovi dokázal svou krvelačnost. Avšak podlehne tajemným očí dráčka, černého jako uhel, a ušetří jej. Místo tepny zařízne nůž do provazů a drak mu zmizí z dohledu. Časem zjistí, že stále přebývá daleko za vesnicí, a opatrně se začíná s Bezzubkou (jak jej přejmenoval) kamarádit. Díky nově nabytým znalostem, jak správně a bez násilí zacházet s okřídlenými potvůrkami, se Škyťák dostává do podvědomí občanů vesnice jako hrdina, kterého se obává každý drak. Jenže po šokujícím odhalení jeho přátelství s Bezzubkou se vesnice v čele s náčelníkem vzbouří a chtějí dovést k dračímu hnízdu, aby to konečně všem drakům pěkně osolili. Tam ale narazí na děsivě obrovskou nestvůru, kterou ostatní (a normálně velcí) draci musí krmit, jinak by se sami stali potravou. Po strastiplné bitvě to vypadá, že všechno přišlo nazmar.\r\nNaštěstí je tento úžasný film určený pro děti, takže se přece jen dočkáme šťastného a dojemného konce, kdy panuje mezi vesničany a dráčky mír.\r\n\r\nJak vycvičit draka je opravdu skvělý film. Nemůžu si vynachválit profesionální 3D zpracování a celkovou výtvarnou stránku tohoto díla. Je znát, že si animátoři dali opravdu záležet na pohybech a originálním vzhledu Vikingů i draků. Celou dobu, co jsem byla vtažena do vzdušných vírů a ostrých hrotů skal, jsem přemýšlela, jaké by to bylo si jednou pořídit draka, i když asi polovičního draka už mám – moje kočka fakt hodně připomíná Bezzubku!\r\n\r\nCo dodat? Snad že bych Škyťákovi a krásnooké Bezzubce přiřkla hodnocení 90%, \r\nne-li víc :)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 188, '2010-04-25 00:00:00'),
(150, 6, NULL, 'Co nás čeká?', 'Čipovou kartu jsem přiložila k automatu. Píp. Další nudná cesta do vzdělávacího centra. Kdyby aspoň nebylo to nesnesitelné horko a dalo se dýchat. Tomu se říká zima? Máma mi vykládala, že za jejich časů ještě občas padal sníh.', 'Čipovou kartu jsem přiložila k automatu. Píp. Další nudná cesta do vzdělávacího centra. Kdyby aspoň nebylo to nesnesitelné horko a dalo se dýchat. Tomu se říká zima? Máma mi vykládala, že za jejich časů ještě občas padal sníh. Toho už se u nás asi nedočkám. Ještě že klimatizace jede na plné obrátky. Sedadlo si dám do ležící polohy, vytáhnu notebook a vypracovávám domácí úkol. Sem tam zabrousím na internet. Zase to upozorňování o nedostatku ropy a paliva. Znechuceně notebook zaklapnu. Bude už někdy na tomto světě klid nebo to bude pořád horší a horší? Podívám se ven z okna. Samé roviny, žádné lesy, zežloutlá tráva, spousta rozestavěných domů.\r\nVystoupím z busu a dostanu obvyklý záchvat kašle. Ten smog je nesnesitelný. Cestou zamyšleně kopu do odpadků.\r\nVýuka se vleče, ani zmínka o nové formě světové maturity už mě nevyvádí z klidu. Najednou přijde ředitel, aby s námi vážně promluvil: ,,Musím vám sdělit, že jsme nuceni zrušit stravovací automaty.“ Překvapeně se podívám na kamarádku. ,,Ty jsi to ještě nečetla?“ řekne udiveně. ,,Ne co se děje?“ Přisune přede mě elektronické noviny. Titulek na mě křičí červeným nápisem: Krize dostupuje největšího vrcholu. Tak to nám ten rok 2060 pěkně začal…\r\n\r\nDarina Kameníková\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 219, '2010-04-26 00:00:00'),
(151, 2, NULL, 'Rozhovor s učitelem informatiky Michalem Miklášem', 'Své spolužáky mnohdy známe, jak se říká, jako své boty. Můžeme ale říci to samé o učitelích? \r\n', 'Své spolužáky mnohdy známe, jak se říká, jako své boty. Můžeme ale říci to samé o učitelích? \r\n\r\nKromě těch, kteří se pyšní rodinnými pouty s některými z kantorů, určitě ne. \r\n\r\nNyní, milí přátelé, se nám nabízí možnost poznat „fantoma“ v oboru počítačů, bájemi opředeného Michala Mikláše. \r\n\r\nPři čtení následujícího rozhovoru s ním můžete posoudit, jak se popral se záludnými dotazy všetečných studentů našeho gymnázia, které letos vyučuje. "Jeho" studenti mu měli možnost položit celou řadu otázek. Michal Mikláš se snažil odpovědět na většinu z nich, a proto je rozhovor poněkud delší.\r\n\r\nNa závěr bych ještě ráda poděkovala panu Přemyslu Šilovi za jazykovou korekturu textu.\r\n\r\nVýslednou podobu rozhovoru přikládám ve formátu pdf: rozhovor-miklas.pdf.\r\n\r\nPavlína Sedlářová', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 361, '2010-04-29 00:00:00'),
(152, 2, NULL, 'Historiáda 2010', '
Ve dnech 14.-16. dubna 2010 jsme se zástupci studentů primy až kvarty vydali na Historiádu do Nymburka. Soutěž organizovala společnost Hobit pod vedením pana Ivana Bauera. Všechno bylo perfektně připravené, jednotlivá soutěžní klání se týkala historie od pravěku až po současnost a naši studenti si vedli skvěle. Obsadili 5. místo z celkového počtu 16 družstev z celé republiky. ', 'Ve dnech 14.-16. dubna 2010 jsme se vydali se zástupci studentů primy až kvarty na Historiádu do Nymburka. Soutěž organizovala společnost Hobit pod vedením pana Ivana Bauera. Všechno bylo perfektně připravené, jednotlivá soutěžní klání se týkala historie od pravěku až po současnost a naši studenti si vedli skvěle. Obsadili 5. místo z celkového počtu 16 družstev z celé republiky. Soutěžili s velkým nasazením a stejně tak i přednášeli na úvodním setkání čtyřverší od básnířky paní Ševelové:\r\n\r\nNymburk, Baťa, boty, Zlín,\r\nz historie něco vím.\r\nČas je moře, plavem v něm,\r\nmy jsme z gymplu T.G.M.\r\n\r\nVelmi dobrodružné bylo spaní na zemi v tělocvičně Gymnázia Nymburk. Jak se vyjádřil Filip Strakoš z primy „všichni chrápali a funěli, protože nebylo co dýchat“.\r\n\r\nCelkově hodnotím akci jako velmi zdařilou, naši studenti reprezentovali školu jak umístěním tak také svým chováním opravdu výborně.\r\n\r\nToliko úbodní text od paní profesorky Hana Davidové Kubinové. A nyní již přejděme k popisu celé akce očima účastníků.\r\n\r\n
Ve dnech 14.-16. dubna jsme jsme se zúčastnili XIV. ročníku dějepisné soutěže s názvem Historiáda, kterou organizoval pan Ivan Bauer a (letos) Gymnázium Nymburk. Je to soutěž týmů skládajících se po jednom žáku z každého nižšího ročníku, takže primy, sekundy, tercie a kvarty (Filip Strakoš, Zuzana Vařáková, Daniel Mňačko a Barbora Ženožičková). My jsme do Nymburku zamířili ve středu těsně po poledni a jako dopravní prostředek nám sloužil vlak. Na nádraží nás už čekal žák sexty, aby nám ukázal místní školu, tedy místo, kde se měla soutěž konat a kde jsme měli spát. Po vyřízení organizačních záležitostí jsme, i s druhým zlínským gymnáziem, zamířili najít dobrou restauraci na večeři a zpátky do školy jsme se vraceli najezení pizzy. První noc proběhla celkem klidně, až na boje o žíněnky a objevování nových sprch.\r\n\r\n
Snídani a další jídla nám zajišťovala místní jídelna, kde vařili opravdu skvěle. Ihned po snídani jsme zahájili program klasickou hymnou této soutěže a prvními dvěma úkoly. Poté jsme se přesunuli zpátky do školy, kde nás čekaly soutěžní protokoly. Poměrně úspěšně jsme je vyplnili a po obědě se jelo do nedalekých Poděbrad. Tady nás seznámili s pověstí o havířích, Jiřím z Poděbrad, starou vodní elekrárnou i samotným městem. Když jsme se vrátili, čekala nás soutěž „Cyklus“, kdy jsme obcházeli různé místnosti s různými úkoly.Večer se měly konat obávané ročníkové testy, které se k naší radosti i lítosti nakonec z časových důvodu nekonaly. \r\n\r\nPoslední den nás ráno čekala městská hra, ve které jsme měli běhat po městě, nalézat budovy podle fotek a odpovídat na otázky. Tuto soutěž jsme zakončili zmrzlinou. V 10 hodin jsme se vraceli, abychom se prostřídali u dalších soutěží typu dějepisná geografie a matematický dějepis. Naprosto poslední soutěž z celé Historiády byl rozstřel na pojmy, kde jsme měli doplňovat slova typu Hadrianův val či Černá ruka.\r\n\r\nPo obědě následovalo očekávané vyhlášení. Napjatě jsme čekali, kdy se ozve jméno naší školy a doufali jsme, že se pořadí nezměnilo. Nakonec jsme skončili na krásném 5. místě z 16 týmů. 1. místo obsadil (opět) Opatov. Domů jsme jeli unavení, sami s sebou spokojení a vděční za obětavou péči paní Kubinové.\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 235, '2010-04-30 00:00:00');
INSERT INTO `renome_tarticle` (`idtarticle`, `idccathegory`, `idcreporter`, `heading`, `descr`, `text`, `public`, `tocome`, `mainpage`, `mysort`, `mysortmp`, `del`, `html`, `viewedcount`, `createdate`) VALUES
(153, 2, NULL, 'Zájezd do Paříže a Velké Británie', 'Na konci dubna letošního školního roku, přesněji od 22.4. – 30.4.2010, jsme uspořádali zájezd do Paříže a Velké Británie. Nejdříve jsme důkladně prozkoumali Paříž a hned poté jsme pokračovali více na sever do Anglie, kam jsme se dostali Eurotunelem přes kanál La Manche. Následovala slavná města, např. Stratford upon Avon, Chester, zábavní park v Blackpoolu s více než 100 atrakcemi, Liverpool, Cambridge, London. Viděli jsme toho mnoho a zažili ještě víc. Ubytováni jsme byli v hostitelských rodinách, a mohli jsme tak zažít, jaké to je být součástí anglické rodiny. Zájezd se vydařil a doufáme, že v budoucnu navštívíme Velkou Británii znovu.\r\n', 'Na konci dubna letošního školního roku, přesněji od 22.4. – 30.4.2010, jsme uspořádali zájezd do Paříže a Velké Británie. Nejdříve jsme důkladně prozkoumali Paříž a hned poté jsme pokračovali více na sever do Anglie, kam jsme se dostali Eurotunelem přes kanál La Manche. Následovala slavná města, např. Stratford upon Avon, Chester, zábavní park v Blackpoolu s více než 100 atrakcemi, Liverpool, Cambridge, London. Viděli jsme toho mnoho a zažili ještě víc. Ubytováni jsme byli v hostitelských rodinách, a mohli jsme tak zažít, jaké to je být součástí anglické rodiny. Zájezd se vydařil a doufáme, že v budoucnu navštívíme Velkou Británii znovu.\r\nMgr.Marie Gajzlerová\r\n\r\nA jak se zájezd líbil našim studentům? Zde jsou reakce některých z nich:\r\n\r\nMonika Janotová: „ Největším zážitkem pro mě byla prohlídka města Stratford upon Avon, dále návštěva Blackpoolu a samozřejmě pobyt v Londýně. Ubytování v rodinách bylo dobrou zkušeností, ovšem příjemnou jak pro koho. Já jsem měla štěstí na londýnskou rodinu, kterou tvořili milí, komunikativní a starostliví Arabové.“\r\n\r\nBarbora Daníčková: „Největším zážitkem a zkušeností byly pobyty v rodinách, na které jsem měla jak v Chesteru, tak v Londýně štěstí a poznala jsem řeč rodilého mluvčího i arabské rodiny s přízvukem téměř žádným. Celkově mě na pobytu nic nezklamalo, počítala jsem s tím, že bude náročný. Ráda bych jela znovu.“\r\n\r\nKristýna Zelíková: „Zájezd se mi strašně líbil, každý den jsem si užívala opravdu naplno. Se zajímavými místy nás skvěle seznámila sympatická paní průvodkyně. Líbilo se mi, že jsme si mohli program trochu přizpůsobit, takže jsem mohla v Londýně vidět, co jsem chtěla. Zklamáním pro mě byla Cambridge, od tohoto města jsem čekala větší stylovost a prestižnější atmosféru. Ubytování v rodinách proběhlo velmi příjemně. Rodina v Chesteru se k nám chovala velmi příjemně a srdečně. V Londýně měla paní v domě trochu zmatek, ale protože tam kromě nás tří bydlelo dalších 5 Němců, nebyla nouze o legraci. Celkově se mi Londýn líbil více než Paříž, působil na mě tak nějak víc útulněji. Největším zážitkem pro mě byla procházka v Hyde Parku, který je nejen výborným místem pro relaxaci, ale také pro všemožné druhy sportů či posezení s přáteli.“\r\n\r\nEva Mlčochová: „Tento zájezd se mi moc líbil, byla jsem spokojená jak s programem, tak i s rodinami. Největší obavu jsem měla z toho, jak budu komunikovat v rodině. Ovšem rodina mě mile překvapila, jelikož se velice snažila na nás mluvit pomalu a srozumitelně. Zažila jsem mnoho nových zážitků a poznala jinou kulturu. Vše bylo skvělé!!!“\r\n\r\nKateřina Tesaříková: „Poznávací zájezd se mi velmi líbil. Každý den jsem si užila a dozvěděla se mnoho zajímavých věcí! Díky tomu, že jsme byli ubytováni v rodinách, jsem měla možnost procvičit si angličtinu. Poznala jsem mnoho zajímavých míst, na které bych se ještě ráda vrátila!“\r\n\r\nDavid Bernátek: „Zájezd se mi líbil, až na hostitelské rodiny, u kterých jsem nedostával dostatečně najíst. Nejlepší místa zájezdu byly Blackpool, Paříž, Londýn. Jen bylo vše až v moc velkém spěchu.“\r\n\r\nMichaela Mahdalíková: „Celý zájezd se mi líbil. Největším zážitkem pro mě byl Blackpool a Paříž. Delší rozchody jsem vždy přivítala-aspoň si každý prohlédl, co ho zajímalo. Z pobytu u rodin jsem měla velké obavy, ale měla jsem štěstí na dobré rodiny a moc jsem si pobyt u nich užila. Celý týden byl velmi náročný, ale stal se jedním z mých nejlepších zážitků.“\r\n\r\nLucie Červenková: „Díky tomuto zájezdu jsem získala opravdu velkou zkušenost s životem v cizí zemi. Nejvíce přínosným pro mě byl pobyt v hostitelských rodinách, kde jsme měli možnost použít a zdokonalit své znalosti z angličtiny. Nejvíce se mi líbilo v Paříži. Vždy jsem se chtěla do tohoto města podívat a ráda bych se tam ještě někdy podívala. Jsem ráda, že mi naše škola tento zážitek umožnila.“\r\n\r\nKarolína Kuželová: „Tento pobyt byl obrovskou zkušeností - a to určitě pro nejen pro mě. Umožnil mi využít léta věnovaná angličtině a zároveň se v tomto jazyce zdokonalit. Kromě toho, že jsem si mohla Anglii prohlédnout na vlastní oči, jsem poznala některé zdejší zvyky. Jsem ráda, že jsem měla příležitost zúčastnit se a věřím, že se do této země brzy vrátím.“\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 207, '2010-05-12 00:00:00'),
(154, 6, NULL, 'Když hvězdy vypráví a my nasloucháme', 'Stalo se vám někdy, že jste se ocitli sami uprostřed tiché noční krajiny, daleko od světel pouličních lamp a při pohledu vzhůru vás svou tajemnou krásou omámila jasná, bezměsíčná obloha plná třpytících se hvězd?', 'Stalo se vám někdy, že jste se ocitli sami uprostřed tiché noční krajiny, daleko od světel pouličních lamp a při pohledu vzhůru vás svou tajemnou krásou omámila jasná, bezměsíčná obloha plná třpytících se hvězd?\r\n\r\nAno… nekonečný vesmír rozprostírající se všude tam, kam jen lidské oko dohlédne a obrovské vzdálenosti, které nás s jeho světy oddělují.\r\n\r\nV ten okamžik cítíte, že se okolo vás najednou zastavil čas. I vítr, který si ještě před malou chvílí pohrával s listy v korunách nedalekých stromů, utichl. Snažíte se počítat ty mihotající se světýlka, ale vůbec se vám to nedaří… je jich tam tolik… vytvářejí různé podivné obrazce, které jakoby chtěly něco vyprávět… prozradit vám tajemství, svůj příběh.\r\n\r\nJako třeba támhle ten… na severní obloze ve tvaru dvojitého W (nebo M chcete-li). Toto souhvězdí představuje etiopskou královnu Kasiopeu, známou svou ješitností a vychloubačností, sedící na trůnu. Za své činy byla patřičně potrestána a dnes ji můžete spatřit právě na obloze, kde je umístěna blízko severního nebeského pólu. Tady musí každou polovinu noci trávit hlavou vzhůru, aby se tomuto chování odnaučila a aby připomínala lidem, jaké následky může mít lidská lehkovážnost.\r\n\r\nDíváte se nahoru a najednou se vám z toho všeho začne svírat žaludek, srdce vám buší čím dál rychleji a hlavou se prohánějí myšlenky… milióny myšlenek… milióny otázek, na které chcete znát odpovědi. Jen tam tak mlčky stojíte a pozorujete to nebeské divadlo a přitom se začínají vyplavovat nejrůznější vzpomínky… vybavujete si okamžiky z dětství… ano, z toho sladkého a bezstarostného období života, plného her, dobrodružství, zážitků až k létům dospívání, naplněná prvními láskami a nerozvážnou zamilovaností.\r\n\r\nA právě jiné souhvězdí zase ukrývá legendu o Pyramusovi a Thisbe, dvou milencích, kteří spolu tajně mluvili škvírou ve zdi domu, protože jim rodiče bránili se vidět. Jednoho dne si ale i přes tento jejich zákaz sjednali schůzku na nadcházející noc – až budou všichni spát. Thisbe se vypravila jako první, šla na dohodnuté místo, kde rostl strom, bílá moruše. Když dorazila, usedla pod něj a čekala. Najednou se však ozval rámus a objevila se lvice. Měla tlamu a tlapy od krve od ulovené kořisti a hledala místo, kde by se mohla napít. Thisbe se vylekala a utekla pryč. Přitom však ztratila svůj závoj, který se zlehka snášel kolem lvice k zemi a třpytil se v měsíčním svitu. Lvice po něm sekla. Po chvíli se objevil také Pyramus. Viděl v písku stopy lva a hned na to našel i ztracený závoj celý zkrvavený. Vyděsil se tak, až se mu v okamžiku zhroutil celý svět. Byl přesvědčen, že je Thisbe mrtvá a vinil z toho sebe. Ze zoufalství se na místě probodl. Thisbe se však po chvíli vrátila a když viděla, co se stalo, zabila se také. Krev obou pak stékala na závoj, který měl Pyramus u sebe a také ke kořenům stromu. Od nich pak zbarvila bílé plody do červena a ty už tak zůstaly napořád. Na památku tohoto nešťastného příběhu byl závoj přenesen na oblohu blízko souhvězdí lva, aby připomínal rodičům, že nemají bránit lásce svým dětem.\r\n\r\nLáska… složitá a křehká záležitost… jako ta vzácná květina rostoucí na okraji strašné propasti, kde je potřeba odvahy, abyste si ji mohli jít utrhnout. \r\nPřesně tak, vše je spojené s překonáváním nástrah, které mohou tomuto citu bránit… kdo stále ještě hledá odvahu, neměl by váhat dlouho. Mohl by přijít kdokoliv jiný, kdo jí v sobě najde dostatek a květinu vám přímo před očima utrhne.\r\n\r\nZvolna se do krajiny vkrádá chlad a začíná padat první rosa. Pomaličku procházíte myslí všemi etapami v životě až k současnosti. Přemýšlíte, zpytujete, ptáte se, ale nenalézáte potřebné odpovědi. Jen indicie. Začínáte si ale uvědomovat stále více sebe sama… svou úlohu v životě. Začínáte více uvažovat o smyslu života, o svých schopnostech, svém odhodlání a chuti něco změnit…\r\n\r\nNa obloze září také souhvězdí Honáka. Dávná pověst vypráví o jednom chudém pastýři, který byl bratry oloupen o své stádo volů. Nezbylo mu pak, než toulat se světem jako žebrák. Na svých toulkách často viděl, jak rolníci na polích těžce pracují, aby moli uživit sebe i své rodiny. Trápilo ho to a přemýšlel, jak by jim jejich námahu mohl usnadnit. Nakonec se mu podařilo vyrobit první pluh tažený zvířaty. Přenesl tak těžkou práci na silné voly, které do tohoto pluhu zapřáhl a tím zbavil lidi odvěké dřiny. Na památku, že lidem pomohl, zvěčnil Zeus obyčejného pastýře na obloze jako souhvězdí Honáka.\r\n\r\nAno i jeden člověk může mnohé změnit… a nemusí jít pouze o hrdinu s nadpřirozenými schopnostmi nebo o postavu z řecké mytologie. \r\n\r\nMůžete nechat věci kolem vás jen tak plavat a nečinně přihlížet… můžete ale také obětovat kousek svého času, rozhlédnout se kolem sebe a umožnit ostatním, aby se i oni mohli radovat z toho, z čeho vy sami máte radost… někdy stačí i tak málo… jen ukázat cestu… a nakonec zjistíte, že existuje spousta báječných lidí… kamarádů, které byste za jiných okolností nikdy nepoznali… a co je ještě důležitější – nepoznali by se ani oni navzájem. To není úloha osudu, ale chuť něco změnit… a na to stačí i jeden člověk.\r\n\r\nNěkdy je však těžké obstát v životních zkouškách… připadá vám to jako ze špatného snu… snažíte se ze všech sil, ale nejde to. I to se však stává… říká se, že cesta do pekla, bývá dlážděna dobrými úmysly. Život je prostě boj, a je potřeba něco obětovat.\r\n\r\nKaždý z vás se určitě často setká se spoustou lidí, kterým to, co děláte, nemusí být po vůli, i když půjde o sebevětší dobrou věc. Budou se vás snažit někam odsunout, zlomit.\r\n\r\nZrovna tak, jako je to v příběhu o Hadonošovi. Ten bývá obvykle znázorňován jako silný muž držící velkého hada. Byl to syn Apollóna, boha slunce, světla, lékařství, umění, … a jeho skutečné jméno bylo Aesculapus. Když byl ještě mladý, svěřili ho do výchovy velmi vzdělanému a moudrému kentaurovi (napůl člověk, napůl kůň) Chironovi. Ten jej naučil léčit všechny možné nemoci a hojit nejrůznější zranění. Z Aeskulapa se tak stal velmi uznávaný lékař, který byl schopen dokonce oživit mrtvé. To se ovšem nelíbilo bohům. Nejvíce byl pak rozzloben Hádes, bůh podsvětí, který dostal strach, že by mu v říši mrtvých brzo nikdo nezůstal. Přemluvil proto Dia, aby se Aeskulapa zbavil. Zeus žádosti vyhověl a lékaře zabil bleskem. Zásluhy Aeskulapa byly ovšem tak velké, že byl za své činy přenesen po smrti na oblohu, a to i s hadem, který mu pomáhal hledat léčivé byliny. Dneska je k vidění i ve znaku všech lékařů a lékárníků jako symbol opatrnosti a moudrosti.\r\n\r\nObloha pomaličku zahaluje svá souhvězdí ze strany západní do neprůhledného oparu nad obzorem, aby se na té opačné mohla pochlubit úplně jinými. Stejně tak zvolna jako ona i vy přecházíte zase k další části svých vzpomínek. Uvědomujete si věci, které jste předtím neviděli… nebo vidět nechtěli. Dáváte je do souvislostí, porovnáváte, přehodnocujete. \r\n\r\nNapovědět ve vašem rozjímání se vám snaží také souhvězdí Havrana. Jedna z řeckých bájí vypráví o havranovi, kterého bůh Apollón poslal pro pohár vody jako oběť Diovi. Havran poslechl, ale když si chtěl po cestě odpočinout, usadil se na fíkovníku. Dostal přitom na fíky chuť, jenže ty ještě nebyly zralé. \r\n\r\nRozhodl se tedy počkat, až dozrají. Uplynula dlouhá doba, než se za Apollónem vrátil. Snažil se své zpoždění svést na Hydru, o které tvrdil, že mu vodu nedovolila nabrat. Jeho lež však Apollón prohlédl a také jej za ni patřičně potrestal. Havran je nyní na obloze, kde stojí před pohárem čisté vody, ale nesmí se z něj napít. Pohár totiž skutečně hlídá Hydra.\r\n\r\nOdhaduje se, že ve vesmíru je asi na 15 miliard galaxií, tedy jakýchsi shluknutí hvězd v jednom místě, a z toho počet takových mihotajících se světýlek v jedné z nich je asi na 200 miliard. Vesmír je místo, kde lidský čas nehraje žádnou roli, má zkrátka své vlastní tempo a pomalu, ale jistě mění tvář všeho, co známe. Většina lidí si však tuto skutečnost vlastně ani neuvědomuje. Jen se neustále ve všem předhání, soupeří… a to mnohdy až v extrémních úrovních. Jsou přesvědčeni, že oni jsou přeci pány tvorů… jejich pošetilost dochází mnohdy příliš daleko. \r\n\r\nA právě jiná skupina hvězd vám i tady našeptává – v té ztichlé, potemnělé krajině – svůj další příběh… o tom, že v období nazývaném „zlatý věk“, tedy na samém počátku lidstva, neznal ještě člověk zákony a sám od sebe ctil jeden druhého. Tehdy prý bylo na Zemi dobře. V té samé době sestoupila mezi lidi také bohyně spravedlnosti a pořádku Astraia, dcera Diova, aby učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Lidé se však časem začali stávat více sobeckými a mysleli čím dál více na své osobní zájmy. Začali olupovat nevinné a vyrábět zbraně, kterými ubližovali nebo dokonce zabíjeli své bližní. Byla prolita spousta krve a ostatní bohové se rozhodli Zemi opustit. Astraia však nadále zůstávala, a to v naději, že se jí podaří ještě odvrátit všechno to špatné a zlé. Nakonec i ona své odhodlání vzdala a Zemi opustila. Její místo je nyní na obloze, kde ji můžeme spatřit jako souhvězdí Panny.\r\n\r\nNeměli bychom ovšem podléhat beznaději. Stále ještě existují lidé, kteří nezlomili hůl nad těmi ostatními a snaží se změnit svět k lepšímu. Je na každém z nás, jak se k úloze naplnit svůj život postavíme. Jak bylo řečeno, můžete komukoliv ukázat cestu, ale jít po ní už musí každý sám…\r\n\r\nNebe je jako otevřená kniha… stejně tak, jako lidská duše… jen v ní ještě neumíme správně číst ani hledat… to se nejdříve musíme naučit. Pak teprve mnohému porozumíme.\r\n\r\nObrázky byly získány z open source počítačového planetária Stellarium (http://www.stellarium.org/cs/).\r\n\r\n-jsv- (to je jako Jaromír Světlík pozn. webmastera)\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 202, '2010-05-13 00:00:00'),
(155, 6, NULL, 'NEJEN ŘECKÝ SALÁT', 'Evropská unie připomíná velkého bosse, který má rozseté milenky po celém světě. Domníval se, že Řecko je jedna z nekrásnějších, nejbohatších a sexuálně nejpřitažlivějších milenek. Jenže omyl. Pod tunou make-upu, ve více než útlém korzetu a pod vycpávkami se skrývala nepohledná, chudá a bohužel/bohudík pro něj sexuálně nepřitažlivá milenka. ', 'Evropská unie připomíná velkého bosse, který má rozseté milenky po celém světě. Domníval se, že Řecko je jedna z nekrásnějších, nejbohatších a sexuálně nejpřitažlivějších milenek. Jenže omyl. Pod tunou make-upu, ve více než útlém korzetu a pod vycpávkami se skrývala nepohledná, chudá a bohužel/bohudík pro něj sexuálně nepřitažlivá milenka. \r\n\r\nJistě nikomu nemohla uniknout zpráva o velikých dluzích Řecka.\r\nZemě typická svými pochutinami jako jsou olivy a tsatsiky si zadělala na pořádný problém.\r\n\r\nŘecko záměrně falšovalo bídné ekonomické statistky tak, aby se mohlo dostat do Evropské měnové unie. To se jim zdárně povedlo, což značí buďto mazanost řeckých úředníků a nebo totální tupost přeplacených evropských komisařů. Každopádně po nějakém čase vyplula na povrch krutá pravda - bohové z Olympu se ze samých orgii topí v dluzích.\r\n\r\nNení divu, penězi se tady nešetřilo. Například řecký důchodce měl (nebo má) mnohonásobně vyšší důchod než jeho vrstevník z České republiky… a dál?\r\n\r\nŘecký stát byl natolik zoufalý, že musel oficiálně požádat Evropskou unii o tučnou peněžitou podporu. Jinak by museli vyhlásit bankrot. Hrdost šla stranou.\r\nVšichni důležití zástupci významných zemí a institucí se sjeli na jedno místo, aby projednali případnou pomoc.\r\n\r\nA teď to pěkné. Když obyvatelé Řecka zjistili, že s případnou finanční pomocí od EU a dalších by se museli uskromnit, rozhodli se raději vyjít do ulic protestovat.\r\n\r\nA nyní to nejpěknější. Lidé se začali bouřit, ničili výlohy a zakládali požáry. V hromadných masách se pohybovali po Aténách s transparenty „Nebudeme platit evropské dluhy.“ \r\n\r\nVypadá to, jakoby Řekové špatně pochopili význam slova pomoc. Potřebují ji jako sůl, ale sami si to nedokáží přiznat…\r\n\r\nTento fakt však bohužel neplatí pouze v politice a v mezinárodních vztazích. Patří také do obyčejného života. Jsou totiž stále někteří, kteří nechápou slovo pomoc a ocenit ji už nedokáží vůbec. Naopak, ještě za to, že někoho vytáhnete z bryndy, budete pykat vy sami…\r\n\r\nMartin Kašpárek\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 192, '2010-05-26 00:00:00'),
(156, 2, NULL, 'Řekli mi...', 'Řekli mi: „Napiš něco o tom, jak probíhá maturita.“ Jediné, co mohu nabídnout, jsou jakési rady budoucím maturantům. Ne že bych se cítila tak dospěle, ale neodolala jsem touze zase někoho poučit. Doteď totiž poučovali jen oni mě. Pardon, učitelé. Oslovovat ukazovacím zájmenem se nemá. Cvak, první poučka je na světě. Tak pojďme se posunout od mateřské školky rovnou na maturitní potítko. Jak to vlastně chodí? \r\n', 'Řekli mi: „Napiš něco o tom, jak probíhá maturita.“ Jediné, co mohu nabídnout, jsou jakési rady budoucím maturantům. Ne že bych se cítila tak dospěle, ale neodolala jsem touze zase někoho poučit. Doteď totiž poučovali jen oni mě. Pardon, učitelé. Oslovovat ukazovacím zájmenem se nemá. Cvak, první poučka je na světě. Tak pojďme se posunout od mateřské školky rovnou na maturitní potítko. Jak to vlastně chodí? \r\nTakže – ráno vstanete, pokud tedy nematurujete odpoledne (to jdete teprve spát po probdělé noci), lehce poupravíte fasádu, natáhnete na sebe parádní oblečení a nasnídáte se. Slabší nátury se ovšem samou nervozitou bohužel nenasnídají. Notoričtí smolaři si svou maturitní róbu zkrášlí borůvkovým jogurtem; a pokud ne jogurtem, tak následně pastou na zuby.\r\nV tento den bych nedoporučovala jezdit autobusem. (cvak) Jenže i tak je zákon schválnosti neodbytný. Na místě, které je vždy bez problémů průjezdné, se vytvoří neskutečně dlouhá kolona kvůli vykopanému kanálu. Jestliže se vám i tak podaří přijet na čas, není ještě nic vyhráno. Můžete být ten, kdo si vytáhl Černého Petra, a musí tedy pronést proslov za třídu na oficiálním zahájení. Kromě toho, že se vám třepe hlas, jako kdybyste seděli na lokomotivě, se vám začnou potit ruce při pohledu na úhledně srovnané lístky s čísly otázek. \r\nJe to tady, první tahání otázky. Dám vám jen malou radu. Nikdy si neříkejte, kterou otázku si nechcete táhnout. (cvak) I zde totiž platí další z Murphyho zákonů – právě tuto totiž dostanete. Říkejte si, kterou otázku chcete. (cvak) Nebudu vám ale lhát – nevyberete si ji. V nejlepším případě ji bude mít někdo před vámi nebo po vás. Takže to vlastně funguje.\r\nAsi nemá význam vám vykládat něco o tom, jak to probíhá pak. Buď mluvíte, nebo mlčíte. Druhá možnost je horší. Možná se vám ale zdá, že půlhodinové prodlevy mezi předměty jsou zbytečně dlouhé. Nejsou. Čas letí tak rychle, že najednou stojíte v té samé třídě v řadě se spolužáky, kteří měli tu čest skládat zkoušku dospělosti ve stejný den, a nepřítomně posloucháte projevy nadšení z vašeho výkonu a gratulace; pokud jste neposlechli předchozí radu ohledně otázek a mysleli na otázku, kterou jste nechtěli, vyslechnete si nejspíš jakousi kondolenci. V prvním případě vám spadne takový kámen ze srdce, že přes ten hluk ani neslyšíte známky, které jste dostali. V případě druhém jen vzlykáte; pokud jste však dostatečně excentričtí, možná se budete jen smát. Tak či onak známky stejně nepostřehnete. \r\nAby byl celý vás vstup mezi dospělé umocněn a zdramatizován, vymyslel kdosi kdysi závěrečnou akademii nazvanou Slavnostní vyřazení absolventů. Sama o sobě jsou ta tři slova bezvýznamná, ovšem poskládaná vhodně za sebou dokonale navodí pocit, že už nikam nepatříte. Asi neřeknu nic nového, když vás upozorním, že na této veledůležité akci se budete asi nudit. Ono udělat vtipný program z toho, že sto padesát lidí dostane vysvědčení, asi není možné. V jednom je tento večer však opravdu výjimečný. Poprvé si uvědomíte, že jste opravdu naposledy všichni společně na jednom místě. Co uděláte, je na vás…\r\nPoetická rada na závěr? Nikdy nic neodkládejte. Ze zítřejšího dne se lehce stane pozítří, z Vánoc Velikonoce a ze začátku roku svaťák. (cvak)\r\nPavlína Sedlářová, nyní již šťastně Absolventka\r\n', 1, 0, 0, 0, 0, 0, NULL, 167, '2010-06-28 00:00:00');
-- --------------------------------------------------------
--
-- Struktura tabulky `renome_treporter`
--
CREATE TABLE IF NOT EXISTS `renome_treporter` (
`idcreporter` int(11) NOT NULL AUTO_INCREMENT,
`name` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`surname` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`email` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`mobil` varchar(9) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`online` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`photo` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`class` varchar(20) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`active` tinyint(4) DEFAULT '1',
`info` mediumtext COLLATE cp1250_czech_cs,
`shortname` varchar(255) COLLATE cp1250_czech_cs DEFAULT NULL,
`del` tinyint(4) DEFAULT '0',
PRIMARY KEY (`idcreporter`)
) ENGINE=InnoDB DEFAULT CHARSET=cp1250 COLLATE=cp1250_czech_cs AUTO_INCREMENT=11 ;
--
-- Vypisuji data pro tabulku `renome_treporter`
--
INSERT INTO `renome_treporter` (`idcreporter`, `name`, `surname`, `email`, `mobil`, `online`, `photo`, `class`, `active`, `info`, `shortname`, `del`) VALUES
(1, 'Nikol', 'Marcoňová', 'nikol.marconova@gmail.com', '602542658', 'skype: nikol.marconova', NULL, '4. C', 1, NULL, 'nol', 0),
(2, 'Vendula', 'Horníková', 'vendula.hornikova@seznam.cz', '721485612', 'icq: 317579252', NULL, '3. D', 1, NULL, 'hol', 0),
(3, 'Lukáš', 'Buřič', 'kyoutosan@gmail.com', '774199015', 'icq: 231563654', NULL, '3. B', 1, NULL, 'káš', 0),
(4, 'Alena', 'Adamíková', 'aalluusskkaa@gmail.com', '731200925', NULL, NULL, 'O. A', 1, NULL, 'aa', 0),
(5, 'Aleš', 'Filip', 'alda.filda@centrum.cz', NULL, 'icq: 193138313', NULL, '4. D', 1, NULL, 'alf', 0),
(6, 'Martina', 'Nášelová', 'xCameron@seznam.cz', '776547454', 'skype: martinK_999', NULL, '4. C', 1, NULL, 'mn', 0),
(7, 'Pavlína', 'Svobodová', 'Palvina@seznam.cz', '728440449', NULL, NULL, 'K. A', 1, NULL, 'pss', 0),
(8, 'Barbora', 'Zapletalová', 'fifaafifa@seznam.cz', '777176415', NULL, NULL, 'K. A', 1, NULL, 'fif', 0),
(9, 'Petra', 'Kušková', 'kusice@seznam.cz', '607970298', NULL, NULL, '3. C', 1, NULL, 'kuš', 0),
(10, 'Přemysl', 'Šil', 'sil@gjszlin.cz', NULL, NULL, NULL, '211', 1, NULL, 'pš', 0);